Srdečně zdravím! Než se zaměříme na žhavou současnost a debutové album, poprosím o vzpomínání na časy, kdy po letech zmaru začal naší krajinou vát svobodný vítr a, co je pro nás podstatné, kapela EXITUS poprvé ohlásila svůj příchod na scénu. Nakonec vám nebylo přáno a životnost klidně snese označení jepičí. Proč pouhé dva roky existence a konec?
Všechno to bohužel skončilo kvůli povinné vojenské službě… Dali jsme se dohromady někdy v létě 89´ a já jsem odcházel na vojnu na podzim 91´. Víťa (Ferenčák – kytara ) šel na vojnu o půl roku později a o dalšího půl roku náš tehdejší bubeník Michal Honěk. Bylo nám šestnáct sedmnáct let, užívali si svobody a drtili zběsilý thrash podle našich idolů, kterým jsme se chtěli vyrovnat. Nádherná doba, ale už je to tak dávno, že to ani není pravda (smích).
Kolik se v aktuální sestavě pohybuje pamětníků založení kapely?
V aktuální sestavě jsme pamětníci a vlastně i zakladatelé EXITUS jen já a Víťa. Ostatní kluci jsou všichni bývalí členové kapely ETERNITY, kde jsme spolu s Víťou taktéž dlouhé roky působili a známe se od mládí. Po reunionu a EP „Undead“ jsme museli nahradit zpěváka Ondru Kanalaše a bubeníka Vladana Neradila, kteří čekali narození potomka a nemohli se naplno věnovat hraní v kapele… a bohužel i našeho basáka Richarda Urbance, který onemocněl zákeřnou chorobou a byl již při natáčení EP ve velmi vážném zdravotním stavu. Přesto s tím dokázal bojovat, ale nakonec té nemoci v roce 2020 podlehl. Bylo to nejhorší období pro nás pro všechny, protože nám neodešel jen basák, ale hlavně dlouholetý kamarád a skvělý člověk... Díky klukům z bývalých ETERNITY, kteří přijali naší nabídku hrát v EXITUS, jsme mohli pokračovat a natočit debutové album „Liebyrinth“.
Proč jste se vlastně po splnění vojenských povinností nevrátili pod hlavičku EXITUS, ale rozjeli projekt docela nový?
Než jsme se všichni postupně vrátili z vojny, tak uplynuly skoro čtyři roky. Snažili jsme se kapelu oživit, ale už to nebylo ono… Ten drive a feeling se po tak dlouhé době z nás asi nějak vytratil. Na sílu to tlačit nemělo smysl, proto jsme to s klukama rozpustili. Navíc v té době začal hrát celosvětový prim grunge. NIRVANA a podobné kapely byly všude a thrash metal byl úplně vytěsněn a jako by nebyl. I spousta kapel, které byly našimi modlami, bohužel podlehlo trendům té doby. Jiný projekt jsme ale nerozjížděli. Já jsem poté nastoupil do kapely INCIDENT, kde se mnou působil i Richard a to až do roku 99´. Víťa v té době prakticky nehrál a věnoval se své rodině. Pak nás v roce 2009 oslovili kluci z thrash/dethových ETERNITY, jestli bychom nechtěli vstoupit do jejich řad. Natočili jsme s ETERNITY tři alba a působili tam do roku 2018.
Po průletu dávnou historií se přenesme do časů přítomných. Jak se to celé semlelo, že jste se rozhodli oprášit EXITUS?
Hlavním důvodem bylo to, že v ETERNITY už nebyl ani jeden původní člen. Po odchodu Butchka (Petr Kupka – zpěv), kterého nahradil Ondra Kanalaš, zůstal v kapele původní člen jen bubeník Aleš Dámek. Ten ovšem musel kvůli zádům taktéž skončit, takže jsme se rozhodli – i s úcty ke svým kámošům – pod hlavičkou ETERNITY dále nepokračovat. Proto jsme oprášili starý název EXITUS.
Nejspíš se nedostaneme do sporu, označím-li váš thrash metal za poctivou starou školu. Lze tvrdit, že s debutem pokračujete tam, kde jste před víc jak třiceti lety přerušili činnost?
Více méně i tak by se to dalo říct. Na druhou stranu máme už po těch letech daleko více zkušeností než před třiceti lety, kdy jsme začínali. Tenkrát jsme neměli ani pořádné nástroje a vybavení. Třeba mikrofon jsme štípli ze sluchátka z telefonní budky (smích). Nicméně naše tvorba je do jisté míry ovlivněna hlavně thrash metalem poloviny a konce osmdesátých let, kdy vznikly všechny thrashové skvosty. Od patnácti šestnácti let jsme poslouchali a točili hlavama u nahrávek KREATOR, SEPULTURA, METALLICA, SLAYER, SODOM, EXODUS, TESTAMENT apod., které nás uhranuly a určitě mají vliv na naši dnešní tvorbu. Snažíme se dělat thrash tak, jak jej cítíme a jak se nám zapsal pod kůži. Na aktuálním albu si určitě každý fanoušek thrash metalu najde to své.
Lze na EP „Undead“ (2019), nebo aktuálním „Liebyrinth“ nalézt píseň, která pochází z přelomu let osmdesátých a devadesátých?
Ne, nelze. Na EP „Undead“ jsme složili úplně nový materiál. Samozřejmě je tam i cover od KREATOR – „People Of Thelie“, ale jen jako pocta naším idolům z mládí a vlastně i teď ve stáří (smích). Na aktuálním albu je ve skladbě „Final Solution (…of Existence)“ ten úvodní nosný riff ještě z doby našich začátků, který jsme kdysi vymysleli a teď jsme si na něj vzpomněli. Jinak je materiál na „Liebyrinth“ kompletně nový. I když je tam zařazen i cover skladby od PRO-PAIN: „God Only Knows“, která je vlastně z počátku devadesátých let…“
To mi prosím objasni. Valíte thrash jako řemen a pro vzdání holdu si zvolíte hardcore jako řemen, tedy PRO-PAIN. Proč?
Protože hardcore jsme v mládí taky hodně poslouchali a zrovna PRO-PAIN byla a je pro mě osobně jedna z kultovních kapel tohoto žánru. Na EP „Undead“ jsme udělali cover od KREATOR, a tak jsme si řekli, že bychom v tom mohli pokračovat i na řadové desce. Chtěli jsme něco odlišného, ale ne zas natolik, aby to narušilo koncept celého alba a aby tam ta skladba nijak netrčela. Thrash a hardcore mají k sobě blízko, a proto padla volba na PRO-PAIN a skladbu „God Only Knows“ z alba „Foul Taste Of Freedom“ z roku 92´. Je v tom samozřejmě taky kousek nostalgie. Nehledal bych v tom ale nějakou zvláštnost. Spousta kapel dělá covery od stylově odlišných skupin… Například VIO-LENCE mají cover „California Über Alles“ od punkové legendy DEAD KENNEDYS, nebo SANCTUARY píseň od THE DOORS – „Waiting For The Sun“ a mnoho dalších. My máme třeba v zásobě ještě cover „Jožin z bažin“, který jsme upravili do thrashové verze a někdy to hrajeme z prdele i naživo a snad se to dočká vydání, aspoň v podobě singlu.
To máš jistě pravdu, vlastně ani sám nevím, proč lpím na předělávce v tradičnějším duchu, ale pojďme dál… Jestli se nepletu, materiál pro „Liebyrinth“ byl nahrán ve studiu Kolchoz. Musím se přiznat, že se s tímto názvem setkávám poprvé. Můžeš nám přiblížit, o co se jedná, kde ho lze najít a proč EXITUS zamířili právě tam? Neměli jste trochu obavu, aby vás neznalý posluchač díky názvu nezařadil mezi tzv. agro kapely? (úsměv)
(smích)… no tak to doufám, že ne!!! Abych to tedy vysvětlil. My už dlouhá léta máme základnu a zkušebnu v bývalém areálu JZD, který vlastní náš kamarád. Ten nám poskytuje už skoro patnáct let azyl a má tam sídlo své firmy, kterému všichni říkají „Kolchoz“. Jelikož si vše nahráváme sami ve zkušebně, kterou jsme upravili na takové home studio, tak jsme jej tak nazvali taky. Takže studio Kolchoz je naše zkušebna. (smích)
Jakými tématy se zaobíráte ve svých textech?
Jak už slovní hříčka v názvu alba napovídá, texty na aktuálním albu jsou tématicky jak o lžích, tak i o manipulaci s lidmi i s důsledky, které jsou pro svět fatální. Lžou všichni. Politici, média, elity... a obyčejný člověk se v tom labyrintu lží, který jej obklopuje, nemůže zorientovat a najít pravdivý obraz světa. Co byla včera lež, je dnes pravda a naopak. Jedny bomby vraždí a zabíjí, ty druhé osvobozují. Dnešní zvrácený svět je chmurnou studnicí námětů… Jako thrashová kapela určitě nebudeme zpívat o lásce a rozkvetlých loukách (smích)…
Co pro EXITUS a jeho fanoušky chystá zbytek roku 2023?
Chtěli bychom odehrát nějaké další koncerty a fesťáky na podporu aktuálního alba. Bohužel festivaly u nás i venku mají už line-up uzavřen, tak musíme čekat na nabídky. Nicméně začínáme pracovat a dávat dohromady skladby na další album. Materiálu máme opravdu hodně. Skladby, které se nevešly na aktuální album „Liebyrinth“, zařadíme na novou desku a k nim samozřejmě i nové věci, na kterých se pracuje. Snad se nám to podaří dát do kupy a další řadovka vyjde co nejdříve.
Velký dík za prima popovídání a ať se daří!
Díky moc a zdravím všechny čtenáře a fanoušky Fobia zine!
