Nevím, kdy jsem byl na Barče naposledy na metalovém koncertě, ale musí to být opravdu hodně dlouho. Možná naposledy v devadesátých letech… Když se teď naskytla možnost, neváhal jsem a vyrazil. Byl jsem strašně zvědav, zda bude Barča úplně předělaná, anebo z ní bude stále sálat určitý genius loci. Před sedmou hodinou stály před kulturákem hloučky lačných metalistů, což jsem už dlouho neviděl a po bezpečnostní kontrole jsem procházel chodbičkou, která si zahrála (samozřejmě společně se sálem) ve filmu Horká kaše. A pokud byste porovnali fotografie z té doby a dnes, řekli byste, že se od té doby akorát vymalovalo. Stejně tak na mě působil i sál, kde jsou pořád ty stejné parkety… Musím se smát, třicet pět let a téměř nic se nezměnilo. Kdysi to tu byla Mekka českého metalu a já tu byl pečený vařený. Ale dost už toho okénka do minulosti.
Pořadatelsky si dnešní akci rozdělili jak samotná Barča, tak i kapely. Vše bylo v naprosté pohodě a bylo to na atmosféře znát. Všichni si akci nesmírně užívali, jak fanoušci, tak i muzikanti. Ano, nás starších, řekněme 45+, tu byla opravdová převaha, ale mě to upřímně těší. Najednou jsme zpět a užíváme si muziky. Dnešní účast bych odhadl na nějakých 400 až 500 přišedších, což je myslím na Prahu docela kvalitní návštěva.
Přesně v 19 hodin naběhla na pódium trojice Ota, Bárt a Radek – moderní a delší dobu stabilní sestava TÖRRU. V podstatě ihned od začátku byl skvělý zvuk, světla, stejně tak i produkce. Tím užíváním stran kapely jsem měl hlavně na mysli i výběr možná těch největších pecek jak z raného období, tak i věcí novějších. Trochu jsem měl z počátku obavy, aby produkce nesklouzla do scénáře „bum-čvacht“, resp. „kydliky-kydliky“, což se samozřejmě chvilkami objevilo, ale musím říct, že si na tohle kapela dávala bacha. Hlavně jsem musel ocenit „nováčka“ Bárta, který se tady pasoval možná i do hlavní a vůdčí osobnosti kapely a dokázal strhnout publikum ve chvíli, kdy to prostě bylo potřeba. Bárt má ode mě velký respekt. Stejně tak se zhostil mnoha pěveckých partů, a tak střídání zpěvu s Otou Herešem bylo skvělé a vyvážené. Zajímavé bylo, že když ladění skladeb šlo do mollové tóniny, zněl z toho oldschoolový black, ale když se přešlo do durové tóniny, tak TÖRR zněl jako prostý rock and roll. Ale proč ne. Nebudu tady psát vše o skladbách, to si najděte jinde na internetu, jen závěrem řeknu, že TÖRR nebyl nikdy můj velký favorit, ale tentokráte se mi jejich vystoupení nadmíru líbilo a užíval jsem si to. A tak by to mělo být!
Pak se musela přestavit stage, takže to nějakou dobu chvíli trvalo, ale ne tak dlouho, kterak by se to nedalo vydržet. ARAKAIN přece jen předvádí techničtější metal, takže jejich vystoupení bylo rozhodně energičtější. Hlavně Honza Toužimský je prostě rozený šoumen. Stále dobře naladěný, komunikující s publikem, musel jsem také pochválit „nového“ basáka Marka Loučku, který se taktéž snažil o pohyb na pódiu. Oba kytaristé – Jirka Urban a Míra Mach – působili trochu staticky, ale ono taky, co byste chtěli na malém pódiu Barči. Vystoupení bylo prošpikováno různými songy z různých období a samozřejmě si ARAKAIN vybral takové, které u publika prostě fungují. To je normální. Poslední dobou musím kvitovat vysokou laťku nové tvorby, protože ta je produkčně prostě stále na naše poměry na výši. ARAKAIN v tomhle vždycky měl navrch. „Sedm hříchů“ je hit jako hrom a nahrávka na nejvyšší možné kvalitativní úrovni v historii kapely. Docela se těším na nové album. Lidi šíleli, já se spíše pohupoval v thrashovém rytmu pomalu, ale i tak jsem si koncert užil. Paráda. Z Barči jsem odcházel polit živou vodou. Takových koncertů prostě jen houšť.
Za akreditaci patří poděkování managementu TÖRRU.
