Výročí sametové revoluce je možné slavit různými způsoby. Mně přijde nejlepší ten bez okázalých gest, kladení věnců, proslovů a pískotu na politiky, čehož jsem byl svědkem v pondělí dopoledne, když jsem si pustil ČT24 naivně očekávaje nějaké vzpomínkové dokumenty. Leč nestalo se, hodně času zabraly věnce, na jejichž kladení stáli „významní člověci“ frontu, rozhovory s politiky, taky ten pískot, nedůstojné významu dne. Mnohem povedenější byla neokázalá, leč příjemná oslava ve strakonickém komunitním centru, kde v rámci Sametového večírku zahrály dvě kapely, které pamatují nesvobodu, problémy s komunistickým režimem, příkazy, zákazy… ZUBY NEHTY (dříve jako PLYN a DYBBUK) a ZNOUZECTNOST.
Potěšilo, že koncert byl vyprodaný, respektive vstupenky, které šly do předprodeje, zmizely, na místě se pak prodávalo nějaké omezené množství, ale myslím, že se nakonec všichni, kteří měli zájem, do klubu dostali. Plno bylo tak akorát, řekl bych kolem 150 lidí.
S oběma kapelami jsem se „potkal“ v osmdesátých letech, dřív s PLYNEM, který jsem měl nahraný na kazetě (myslím, že šlo o nahrávku z Milevska z roku 1983), později se ZNOUZECTNOSTÍ, kterou… jsem měl taky nahranou na kazetě. (úsměv) A od těch časů jsem obě party řadil mezi své oblíbence, což hlavně v případě ZUBŮ NEHTŮ platí dodnes, u ZNC jsem po albu „Tvrdí kluci nepláčou“ trochu ztratil přehled…
ZUBY NEHTY v současnosti opět vystupují jako ryze ženská skupina (ze sestavy se vytratil basák Jan Maxa, který v ní byl od roku 2011), nyní ji tvoří Marka Míková (klávesy, zpěv), Kateřina Jirčíková (flétna, saxofon, zpěv), Alice Flesarová (saxofon, zpěv), Jana Kaplanová (bicí, trubka, zpěv) a
Pavla Jonssonová (baskytara, zpěv). Za více než čtyřicet let existence mají ZUBY NEHTY kde brát, kromě šesti řadových alb mají na kontě i nějaké výběry, pod názvem DYBBUK EP a živák, neoficiální záznamy zbyly i po PLYNU. A několik prastarých věcí zaznělo i ve sváteční nedělní večer ve Strakonicích. Začalo se jednou z těch vousatějších písní, která má dokonce dva názvy; pod správným „Hrob je prázdný“ nemohla v roce 1987 vyjít na sedmipalci, tak byla přejmenována na „Petr a Jan“. Hrálo se hlavně z posledních dvou alb „Kusy“ a „Srdce ven“, ale opomenuto nebylo žádné album, ani časy PLYNU a DYBBUKU (vedle „Hrobu“ došlo na „Mouchy“ nebo „Podivnou kuchařku“), logicky nechybělo několik „Paní“ včetně zřejmě novinky „Paní VIII“. Z desek z devadesátých let mi největší radost udělaly „Vodopády“ a „Havrani“, těmto geniálním kouskům pak zdatně sekundoval „Srdeční“ „El Capitan“, při jehož druhé polovině mi regulérně naskočila husí kůže. Celý koncert měl neuvěřitelný spád, ke kterému přispívalo nejen střídání nálad a temp písní, ale i zpěvů – různou měrou se zapojily všechny hudebnice včetně bubenice. Ta v jedné písničce dokonce stihla jednou rukou bubnovat a v druhé držet trubku, respektive nejen držet, ale ještě na ni hrát. Hodinový koncert utekl strašně rychle, došlo sice na dva přídavky, ale i tak… dovedl bych ZUBY NEHTY poslouchat dvě hodiny. Kdybych měl vystoupení popsat dvěma slovy, tak „čirá radost“.
O pauze jsme se šli nadechnout čerstvého vzduchu a když jsme se vrátili, na pódiu stavěl bicí mládenec v triku MORDLOCH. Později se ukázalo, že bubeník ZNOUZECTNOSTI Caine nemohl tento večer vystoupit, tak to vyřešila alternace, za bicí usedl Dee Dee neboli David Pospíšil, který jinak hraje v A BUDE HŮŘ, kteří mají k ZNC celkem blízko, ale taky v metalových seskupeních KRUTON a PAKOSTEŇ, kteří mají k ZNC celkem daleko. A že to tedy řezal… Hned první věc jsem neznal, ale vůbec to nevadilo, byl to ryzí anglický punk typu SEX PISTOLS, a pak už to jelo v klasickém kapelním stylu. O zpěv se dělili Déma s Goldou tak nějak napůl, z novějších písní měla největší šmrnc vypalovačka „Ziggy Boy“, ze starších pak nemohly chybět hity „Veteráni I. světový“, „Koniáš“, který prý nebyl delší dobu na repertoáru a ZNOUZECTNOST jej snad ve Strakonicích nikdy nehrála, a samozřejmě nesmrtelný „Krysař“, kterého si s kapelou notovala většina přítomných. Za minutu deset „bylo nebylo“ po koncertě a Déma oznámil, že zahráli rovnou i přídavek. Ale aby lidi přece jen nějak uklidnil, vystřihl ještě „unplugged“ (bez bicích a baskytary) „Mé království“. Na závěr se nabízí stejná slova jako u předchozí skupiny: hodinový koncert utekl strašně rychle. A dvěma slovy: „ryzí energie“.
Nedělní oslava se vydařila náramně, kapely, jež fungují plus (čtyři – ZUBY NEHTY) minus (jeden – ZNOUZECTNOST) čtyřicet let, prokázaly, že láska k muzice není závislá na věku, že hlavní je touha hrát a rozdávat radost. V tomto směru působila nejpozitivněji „paní III“, Marka, která se usmívala celý koncert.
