Ahoj. Zhruba po roce od předchozího rozhovoru se potkáváme na Fobii znovu. Minule jste se celkem podrobně představovali a uváděli své předchozí hudební kroky, takže bych čtenáře, kteří o vás dosud neslyšeli, odkázal stran minulosti na předchozí povídání a věnoval se tomu, co se za ten rok odehrálo. V první řadě koncerty, těch jste stihli tolik, že nad tím zůstává rozum stát. (úsměv) Spousta kapel se snaží dostat na letní festivaly řadu let, vy jste letos objeli Brutal, Basin, ETEF, Nuclear Intervention… Asi je za tím částečně kouzlo mládí, ale kdybyste hráli nějakou hudlařinu, tak si neškrtnete. Jak si koncertní kolotoč užíváte? Které akce považujete ze svého pohledu za nejpovedenější a proč?
Mates: Ahoj Johane, předně zdravíme všechny čtenáře Fobie a díky za prostor. Všechny tyhle akce, co jsme odehráli, jsme si samozřejmě moc užili, menší potíže občas nastaly, ale žádná velká katastrofa nás zatím naštěstí nepotkala. Který akce byly nejpovedenější, to se vybírá těžko, ale asi bych vypíchnul Brutal Assault, což pro nás byla opravdu velká čest mít tu možnost ho otevřít, dále pak Nuclear Intervention, ETEF a Obscene Society, co se týče toho, jak jsme to tam zahráli a jak jsme si to užili celkově.
Když máte za sebou takové štace, jaké můžete mít další koncertní sny? Není vám ještě dvacet a už jste v Česku objeli, co se dalo… Takže zahraničí?
Mates: Tak rozhodně bych neřekl, že co se dalo, ještě je hodně co objíždět. Rádi bychom si na těchto akcích zahráli znovu a třeba v lepší čas, jelikož jsme většinu akcí otevírali. Ale je zajímavý, kolik jsme toho za tenhle rok stihli, měli jsme velký štěstí. Takže další sny, podívat se do zahraničí, časem třeba nějaký tour si odjet, to by bylo super, kdyby se nám povedlo. Taky bychom si rádi zahráli například jako support s nějakýma zahraničníma většíma kapelama, což by mohla být taky další skvělá zkušenost.
Po loňském krátkém digitálním EP „Trapped“ jste letos nahráli a vydali debutové album „Path to the Madness“. O autorství hudby se podělili kytarista s bubeníkem, jejichž otcové jsou známí muzikanti, Pavel Těšínský (SATISFUCKTION) a Rob Kubík (dříve LOCOMOTIVE a INGROWING, nyní TAEDIFER a JIG-AI). Nakolik si necháváte při komponování poradit od zkušených rodičů?
Pája: Co se týče riffů a všeobecně songů, tak na tom se naši tátové nijak nepodíleli. Jsme s Matesem skoro sousedi, takže víceméně všechno okolo muziky jde od nás dvou. Většinou přijdu já nebo Mates s nějakým nápadem nebo riffem, od kterého se postupně odvíjí celý song, společně všichni ho pak dolaďujeme při zkouškách do finální podoby.
Dramaturgie alba mi přijde promyšlená, střídají se různě pojaté skladby. Přemýšleli jste hodně, jak za sebou písničky poskládat?
Pája: Poskládání skladeb bylo spíše intuitivní, aby se rozumně střídal rychlý a pomalý song. V podobném pořadí hrajeme i koncerty.
V závěrečné písni hostuje Bronislav Míka a jeho vklad má asi dvě roviny – jednak je to zpěvák SAFISFUCKTION, v nichž hraje kytaristův tatík, druhak jste asi chtěli song „Gone“ zjemnit a k tomu se melodický zpěv hodí. Jak jste Broňu oslovili, jak reagoval, jak se mu líbil song, do kterého přispěl? (úsměv)
Mates: Je to tak, napadlo nás, že „Gone“ bychom mohli nějak obohatit. Broňu známe dlouho. V našich úplných začátcích, když jsme byli ještě potěr, nám hodně pomáhal a navíc má super hlas, který se do „Gone“ vyloženě hodí. Požádali jsme ho, jestli by nám tam teda něco přihodil. Ve studiu to pak se Sokym (zpěv) vymysleli, nandali to tam a jsme s tím moc spokojeni.
„Gone“ jste věnovali Kateřině Sokolíkové. Jestli správně rozumím textu, tak jde o vzpomínky a truchlení nad odchodem někoho blízkého… Asi osobní věc zpěváka… Můžete prozradit více?
Soky: Ano, můžu. Jedná se o mou mamku, která nás bohužel opustila, ještě když jsem byl na prvním stupni základky. Stalo se to na začátku prosince a stejně tak o několik let později vznikla „Gone“, tedy na konci listopadu a začátku prosince 2022. Když jsem si pouštěl video, co nám Pája poslal na skupinu, kde byl tento song nahraný, tak kvůli emocím, které mě tou dobou ovládaly (protože to pro mě každoročně není snadné období), mě napadlo ihned, že tato skladba bude o mamce, že jí chci tuhle skladbu věnovat, a to se také stalo.
Další texty jsou o čem? Jakou jim přikládáte váhu – jsou pro vás stejně důležité jako muzika? Kromě „Gone“ je na albu nějaký text, kterého si z nějakého důvodu obzvlášť považujete?
Mates: Tak já například dělal texty k věcem jako „Cursed Dreams“, to je inspirovaný filmem Noční Můra z Elm Street, ze kterého je i krátké intro. „Depths Are Calling“ je příběh o havárii letadla nad oceánem a následným trápením, smrtí ve vodě. „The Hand“ je inspirovaná nedávnými vraždami v Praze. Z textu k „Metamorphoses Of Mind“ pochází název alba. A další texty jsou vlastně z části taky o smrti, o tom jak může být tenhle svět krutej a tak dále. Texty pro nás rozhodně neznamenají tolik jako hudba samotná, ta je vždy hlavní. A že by pro nás nějakej text byl speciální, to si nemyslím.
Jakou roli sehrál při nahrávání koproducent Honza Kapák? Řešil s vámi detaily skladeb, vaše hráčské výkony, nebo spíš zvuk?
Pája: Víceméně nám v době předprodukce ani nahrávání desky nic zásadního Honza nevytknul, ale v obou případech nám dal spoustu užitečných rad. Konkrétně těch rad od Honzy si moc cením. Honza se hlavně staral o to, abychom to vše dobře zahráli, měli dobře nastavený aparáty a pochopitelně o celkový sound desky. Snažil se z nás dostat maximum a jeho přístup byl super. Nějaký aranže jsme spolu prodiskutovali, pár drobností ku prospěchu věci změnili, asi prostě takovej ten běžnej nahrávací proces. Honzovi patří obrovský dík za jeho práci na „Path To The Madness“!
Mít obal od Tomáše Mitury je dnes tak trochu trendy. Proč jste si vybrali právě jeho? A dělal obal podle nějakých instrukcí, nebo měl volné ruce a k ruce texty, název alba?
Pája: Na obal jsme vybrali Tomáše, protože nás moc bavil obal poslední desky VOLE. Líbí se nám moc jeho styl maleb a kreseb. Tomášovi jsme poslali naše skici pro inspiraci a podle toho udělal celý obal. Všechny ty bubáky a různý detaily už si tam dal Tomáš sám.
CD jste si vydali vlastním nákladem. Po ukončení činnosti Support Underground a slovenských SMA už pro začínající kapely není moc příležitostí k vydání alba – zkoušeli jste oslovit další labely? Pokud ano, proč jste se s nikým nedohodli? Žádný vydavatel vám dnes asi není schopný nabídnout víc než výrobu nosičů a distribuci – o to se dokážete postarat i sami?
Mates: Pár labelů jsme oslovili, nějaký komunikace ze strany našeho managementu (Antistar Production) kolem toho proběhly, ale z celé té komunikace jsme cítili, že nás chtějí ještě nechat uzrát. Album jsme chtěli vydat co nejdřív, celý proces nahrávání, práce na obalu, atd. zabral už tak dost času, rozhodli jsme se tedy, že si CDčka prostě vydáme sami, než abychom ztratili další měsíce hledáním dalších labelů. A kdo ví, jak by to dopadlo.
Teď je společně s Antistar Production rozesíláme do zinů, promotérům, propagujeme nahrávku, CD prodáváme po koncertech, rozesíláme fans, kteří si o něj napíšou. Věříme ale, že na další nahrávku už si vydavatele najdeme. Ta správná distribuce prostě chybí.
Dnes prakticky každá kapela propaguje svou tvorbu prostřednictvím pohyblivých obrázků. Co vy a nějaký klip? Nebo máte jiné plány? Jaké na nejbližší dobu? A na tu vzdálenější?
Mates: Momentálně je ve výrobě live klip z našeho vystoupení na Brutal Assaultu a s mistrem Frodysem plánujeme v blízké budoucnosti udělat i regulérní klip, který nám teď docela chybí. Takže to jsou naše plány ohledně pohyblivých obrázků. Jinak už pilně makáme na nových sonzích a snažíme se oslovovat promotéry, abychom o sobě dali vědět. Rádi bychom se v příštím roce dostali opět na další dobrý akce.
