
Mládí vpřed. DEADROOTS, MÖRGHUUL, DESTROY!, ATOMIC WARDEAD, BEYOND THE DARK ANGEL, KRUSADIST… Když tyhle kapely vznikaly, bylo členům sotva patnáct let, dnes o něco víc, ale pořád se bavíme víceméně o teenagerech. Logicky aktivních, protože v tomhle věku je těch starostí výrazně méně než v dospělosti, takže mladí muzikanti stíhají hrát spoustu koncertů a skládat jeden song za druhým. Všechny uvedené už se dopracovaly k nějaké nahrávce, tou nejnovější je debutové full album DEADROOTS, jež navazuje na loňské EP „Trapped“. To obsahovalo tři skladby a naznačilo směr, více ale koncerty, kterých českobudějovičtí stihli odehrát pořádnou nálož – předně na festivalech Brutal Assault, Basinfire, ETEF, Nuclear Intervention, samé slušné adresy, takže toho hned na samém začátku kariéry zažili spoustu.
Na „Path to the Madness“ DEADROOTS umístili devět skladeb, jež mají optimální stopáže; celé CD trvá lehce přes půlhodinu, což považuju za velmi rozumné řešení. Díky tomu působí nahrávka svěžím dojmem, uteče rychle, a to i díky tomu, že se kluci snaží o pestrost. Základem jejich tvorby je thrash metal, ale nikoliv ten aktuálně trendy, tj. old school, sypat to a sypat, ale s ten s velkým podílem groove a řekněme SEPULTUROVSKÉ krve, která klukům evidentně koluje v žilách.
Nevím, nakolik je dramaturgie alba dílem kapely a nakolik koproducenta (produkovala kapela ve spolupráci s Honzou Kapákem, v jehož Hellsoundu byl pořízen standardně kvalitní zvuk), respektive lidí, kteří stojí v pozadí DEADROOTS (není žádným tajemstvím, že bubeník je synem Roba Kubíka /dříve LOCOMOTIVE a INGROWING, nyní TAEDIFER/ a jeden z kytaristů synem Pavla Těšínského /SATISFUCKTION/, ale za rozložení písní patří tomu, kdo jej vymyslel, pochvala.
První a druhý song lze popsat podobně – jsou variabilní, a to nejen po hudební, ale i po vokální stránce. V „Cursed Dreams“ toho kluci stihnou poměrně dost: rozumně krátké intro navozující strach, riffovačku, thrashcorové výjezdy, kvílivé sólo, zpěvák growl, scream i relativně srozumitelný hrubý řev. Jako startovní píseň dobrá volba, promítají se v ní skoro všechny polohy, ve kterých se DEADROOTS i nadále pohybují, navíc závěrečná gradace se hodně povedla. Výkladní skříní by asi mohla být druhá „Depths Are Calling“; je o něco rychlejší, disponuje silným refrénem, dalším pěkným i optimálně dlouhým sólem a spoustou kytarových kudrlinek. Asi se dá mluvit o nejzapamatovatelnějším songu, hlavně díky refrénu, a nevadí, že místy song nezapře inspiraci nejen SEPULTUROU, ale i METALLICOU.
První překvapení si kluci připravili na stopě číslo tři: instrumentální baladu. Nečekané, ale rozumné zklidnění, navíc hezky vystavěné. Takřka bez pauzy navazuje „Veins of Anger“, což je hlavně groove záležitost; obecně mě groove nebere, nejsem cílovka, tady se v těch valivých partech taky zrovna nerochním blahem, ani krátký výplach mi do nálady skladby moc nepasuje. Milejší mi je minutu a půl trvající vypalovačka „The Hand“, ryzí thrashovina, v níž se nezpomalí. Ale chápu, že takhle přímočaře by to kluky celou dobu nebavilo, že si sice takový kolotoč dokáží užít (hlavně na koncertech, asi), ale že si rádi pohrávají s náladami skladeb a že jim je bližší postupné budování atmosféry v „Their Truth (Only Lies)“, v níž se sice hraje vesměs pomalu, ale i díky pestrým vokálům včetně čistých se daří držet posluchače v napětí, jak se bude song vyvíjet. A baskytarový dojezd je taky fajn.
Asi se dá odhadnout, co lze čekat od věci s názvem „Midnight Massacre“. Nejen nářez, ale i temnější náladu, obé se v ní vyskytuje, stejně tak i další výrazný refrén, ve kterém se opakuje „zemřeš, ty blázne“. Možná citát z nějakého hororu… (úsměv) „Metamorphoses of Mind“ patří mezi barevné skladby, táhlé melodie se střídají s rychlými ataky i nasekanými party. Poslední „Gone“ je speciální v několika ohledech. Za prvé je věnovaná Kateřině Sokolíkové, za druhé v ní hostuje Bronislav Míka (SATISFUCKTION), který přispěl čistým hlasem a song hezky obohatil svým typickým projevem. Skladba to ale není jen pomalá, byť téma (jestli to dobře chápu, tak jde o vzpomínky a truchlení nad odchodem někoho blízkého) by k tomu svádělo.
Na svůj věk bla bla bla… Ne, nebudu album hodnotit s ohledem na věk muzikantů. Ono totiž rozhodně nepůsobí jako práce začátečníků, ale jako počin hotové kapely, která má jasno v tom, co chce hrát. Že to není totál old school metal, kterému se věnuje většina mladých kapel, je vlastně potěšitelné, byť o nějakém novátorství taky nemůže být řeč. Ale řemeslně i kompozičně jde o nahrávku na velmi dobré úrovni, s několika zapamatovatelnými písněmi, z nichž bych vyzdvihl „Depths Are Calling“, „Their Truth (Only Lies)“ a „Gone“.
CD vyšlo v klasické plastové krabičce a poctivým šestnáctistránkovým bookletem, který obsahuje texty, pěknou fotku kapely a je po grafické stránce dobře odvedeným řemeslem s minimem přehmatů (jeden zmíním, nešťastně nasázené slovo chorus na konci jedné sloky, přičemž evidentně patří k dalšímu odstavci). O design se postaral Daniel Kurz (ATARI TERROR, KURTIZÁNY Z 25. AVENUE), který do vnitřku bookletu použil fragmenty z titulní malby, jejímž autorem je Tomáš Mitura. Jeho obrazy se s mým vkusem moc nepotkávají, ani tady nejásám, ale ocenění hodné jsou různé detaily, které při prvotním pohledu zanikají. Je to i formátem, na na větším by jistě vynikly, takhle je to hledání jehel v kupce sena, ale dají se objevit třeba obličeje na okrajích mohutného černého dýmu, jenž se valí z útrob země.
Přesné hodnocení: 6,5/10
Seznam skladeb:
- Cursed Dreams
- Depths Are Calling
- Endless Grave
- Veins of Anger
- The Hand
- Their Truth (Only Lies)
- Midnight Massacre
- Metamorphoses of Mind
- Gone
Čas: 31:23
Sestava:
- Pavel Těšínský – guitar
- Matyáš Kubík – drums
- Matěj Sokolík – vocal
- Štěpán Kehm – bass
- David Kehm – guitar, backing vocal