Vítám na Fobii Matese, Pavla, Dejva, Štěpána a Sokyho. Skupinu DEADROOTS založili v roce 2020 tři žáci šesté třídy základní školy. Mohli byste se zavzpomínat, jak to všechno začalo a popřípadě, co předcházelo vašemu příchodu do skupiny?
Mates: Čau, u mě to všechno začalo, když jsem byl malej prcek. Táta je kytarista (TAEDIFER, dříve LOCOMOTIVE, INGROWING), ale mně se víc líbilo mlátit do bubnů. Pak jsem asi ke čtvrtým narozeninám dostal první elektrický bubny a začalo to naplno. Chodil jsem asi tři roky do ZUŠky na bicí. Hudební nauka mi to celkem znechutila, hehe. Za pár let jsme se přestěhovali do baráku, kde už jsem měl vlastní zkušebnu s opravdovejma akustickejma bicíma, kde teď zkoušíme s DEADROOTS.
Pája: Čau, vše to začalo tím, že jsem chodil pět let na klavír, ze kterého jsem potom přešel na kytaru. Když jsem se začal učit na kytaru, tak mi s tím pomáhal můj táta (kytarista ze SATISFUCKTION). Myslím si, že někdy v šesté třídě jsme začali s Matesem spolu chodit hrát do zkušebny, kde vznikli DEADROOTS.
Dejv: V roce 2020, když mi bylo 14, tak jsem hrál ve své první kapele jménem VENERIS. Jednoho dne jsme měli zkoušku a viděl jsem, že před náma tam byli 3 kluci, kteří hráli NIRVANU a BLACK SABBATH. Seznámili jsme se a v roce 2021 jsem se přidal do DEADROOTS jako kytarista. To abych měl kde vybít energii.
Štěpán: Začal jsem jako prcek chodit na lekce piana, na které jsem chodil 2-3 roky. Potom jsem zjistil, že moje učitelka vytváří dětskou popíkovou kapelu VENERIS a zjistil jsem, že potřebovali už jen basáka. Tak jsem si koupil basu a začal na ní hrát bez jakýchkoliv zkušeností. Po nějaké době, když už jsem se naučil celkem dobře hrát, se pak kapela rozpadla. V tu dobu jsem začal už více poslouchat tvrdší hudbu. Nějaký čas jsem nehrál nikde, než se uvolnilo místo v DEADROOTS, kde tou dobou už hrál na kytaru můj brácha. Naučil jsem se vše potřebný a naskočil do již rozjetého vlaku, kde jsem byl vřele přijat.
Soky: Čau, u mě to všechno začalo, když jsem byl šestiletý malý kído a začal jsem hrát na klasickou kytaru. Po asi 7 letech jsem přešel na elektriku a taky jsem si občas zabušil do bubnů, ale vždycky mě nejvíc bavil zpěv. Ještě na základce jsem začal poslouchat punk a nakonec se prokousal k metalu. Jelikož jsem chodil na elektriku, tak jsem tam poznal jednoho klučinu, kterej mě seznámil s Dejvem a ten mě oslovil, že hledají zpěváka, jestli bych to nechtěl zkusit. Souhlasil jsem a dostal jsem se do DEADROOTS a konečně se mi začaly plnit dětský sny.
Letos mám velké štěstí na opravdu mladé kapely. Pokecal jsem si například s DESTROY! a MÖRGHUUL. Co bylo pro vás impulzem dělat metalovou muziku? Myslíte si, že máte šanci oslovit novou generaci fanoušků? Jak vnímají vaše mimoškolní aktivity spolužáci?
Mates: Od mala jsem byl s tátou na koncertech a vyrůstal jsem v tom prostředí, takže mi bylo jasný, že jednou budu taky mít kapelu. Všímám si, že na naše koncerty chodí i dost mladých lidí, takže si myslím, že máme šanci oslovit novou generaci fans. Jo a spolužáci dobrý, někteří dokonce i došli na koncerty. Takže super, moc mě to potěšilo!
Pája: Tak metal mě bavil už od mala a já chtěl vždycky mít kapelu jako má můj táta. Doma máme kopici kytar, tak mi nezbývalo nic jiného, než na nějakou z nich začít hrát. (úsměv) Já si myslím, že máme šanci oslovit lidi v našem věku, protože na naše koncerty chodí hodně mladých lidí, baví je to a podporují nás. Moji spolužáci metal moc neposlouchají, ale i přesto se jim líbí, že něco takového dělám.
Dejv: K metalu jsem začal tíhnout asi ve 12 letech. Když jsem se přidal k DEADROOTS, otevřely se mi další obzory ohledně dalších subžánrů a to mi dalo chuť, motivaci zjišťovat a tvořit vlastní věci. Doufám, že oslovíme novou generaci a budeme mít úspěch, vždycky jsem něčeho takovýho chtěl dosáhnout. Spolužáci nic moc neřeší a kamarádi mě podporují a chodí na koncerty.
Štěpán: Metal mě zaujal po rozpadnutí mojí první kapely, kde to bylo spíš o popíkových coverech. Zjistil jsem, že je to skvělá hudba! A doufám, že novou generaci fanoušků bychom mohli oslovit, ale připadá mi, že lidí z nové generace, kteří poslouchají tvrdší hudbu, ubývá. A moji bývalí spolužáci moc nevnímali, že mám kapelu nebo že hraji na nástroje. Prostě to věděli, ale nezajímalo je to.
Soky: Impulsem pro mě vlastně bylo to, že můj starší brácha má taky kapelu a já jsem vždycky v jedný chtěl hrát. K metalu jsem se vlastně prokousal postupně od punku, což bylo v nějakých 10 letech. Upřímně myslím, že máme šanci oslovit vícero fanoušků, protože kluci jsou prostě šikovní a skvělí. Jinak mám pár spolužáků, kteří nás podporují, ale spíše mám větší podporu od kamarádů a známých.
Důvodem tohoto rozhovoru je váš digitální singl „The Trapped“. Na něm máte tři starší skladby. Záznam má fajn zvukový kabátek. Kde jste ho nahrávali? Nějaké zážitky?
Mates: S Epčkem „Trapped“ to bylo celý delší, než jsme mysleli. Původně jsme naživo nahrávali instrumenty ve zkušebně SATISFUCKTION v listopadu 2022, kde jsme na našem úplném začátku i zkoušeli. Potom jsme k tomu jen dodělali zpěvy, které jsme nahrávali asi o čtyři měsíce později ve studiu Loco u Reny Pavézy z LOCOMOTIVE. Bylo nám Renou doporučeno, abychom přehráli kytary a udělali z toho místo dema regulérní nahrávku. Poslechli jsme ho, přehráli u něj kytary a basu, náš kamarád Radek Mečíř potom celou nahrávku smíchal a zmasteroval. S výsledkem jsme moc spokojený a klukům tímto děkujem. Nějakej speciální zážitek si nevybavuju, ale srandy bylo dost.
Dejv: Bych jen dodal, jak si živě pamatuju, jak mi nešly nahrát sóla přesně, proto ponaučení - do studia vždycky ready, hehe!
Na vašem Instagramu je video z listopadového českobudějovického Dead End festivalu. Hráli jste tam písničku „Walk“ od PANTERY. Avšak, když jsem nahlédl do programu, tak vaše jméno není nikdy k nalezení. Jaký se k tomu váže příběh?
Dejv: Na programu naše jméno nebylo, byli jsme pozváni kapelou SATISFUCKTION jako „překvápko“ cca uprostřed jejich setu. Nikdo nic nevěděl, SATIS odešli z pódia, my přišli, odehráli „Walk“ a za velkýho aplausu zas pódium opustili. (úsměv) Mělo to hroznej úspěch, doteď si pamatuju, jak jsem stál v backstagi s většíma jménama a už to bylo něco jinýho než ty klasický koncerty, co jsme hráli před tím.
Chápu. Byl to pro vás nejspíše menší milník. Nakousli jste koncerty. Kolik jich v současnosti vůbec hrajete? Jak to třeba máte s nervozitou? Máte nějaké zvláštní rituály, kdy si dáte pěstičkama a jdete na to?
Dejv: Posuďte sami, jestli jich hrajeme dost. Září je teď celkem nabitý, dejme tomu, že o prázdninách by to mohly bejt 3-4 koncerty v měsíci.
Vzhledem k tomu, že už s kytarou vystupuji od 6 let, tak jsem se s nervozitou nějak srovnal. Samozřejmě, že občas je to lepší a občas je to horší, proto mi někdy před hraním pomůže si jít zakouřit, dřív jsem si dával i malý pivo na stres.
Mates: Přes léto bych uvítal, kdybychom těch akcí měli víc, ale na to je letos už pozdě. Je taky pravda, že EP „Trapped“ vyšlo v půlce července a bez nahrávky se koncerty blbě bookujou. V září máme tři super akce, pak to budou asi tak 2-4 akce za měsíc.
Co se týče nervozity, tak ta ze mě celkem rychle opadala, zvykl jsem si bejt na pódiu a většinou jsem v cajku. Samozřejmě, že občas trochu nervózní jsem, ale zatím to vždycky dobře dopadlo. Většinou se před koncertem jen protáhnu, když je třeba, tak nějak zahřeju a to je vše. Ale pamatuju, že dřív jsme se cpali hroznovejma cukrama, hehe.
Pája: Tak v součastnosti jich hrajeme pár za měsíc, třeba v září máme super akce jako United In Brutality, Žižkův Vraždící Palcát nebo Kafest Welcome party, kde jsme hráli s EXORCIZPHOBIÍ na křtu jejich nové desky „Spiritual Exodus“!
Já jsem před každým koncertem drobet nervózní, teď už ne tolik, jako když jsme začínali, ale drobet furt jo. Rituál? Nějakej extra asi před koncertem nemáme.
V recenzi vyzdvihuju zpěvy, protože u mladých skupin bývají kamenem úrazu. To ale není váš případ. Soky má super variabilní hlas. Možná otázka přímo na něj. Prozradíš něco o svém tréninku?
Soky: Zpívání jsem miloval už jako mladší, chytlo mě to okolo těch 10-13 let, kdy jsem si prostě zpíval sám doma se sluchátkama v uších, nebo s písničkama, co jsem si pouštěl přes CDéčka. Poté co jsem se teda prokousal k metalu, tak jsem se začínal učit growly, který mě celkem chytly. Tou dobou mi bylo asi 16 nebo 17. Pak jsem se spíš chytnul screamů a ty se začal pořádně učit a přicházet si na techniku. Screamy jsem se teda naučil úplně sám. Když jsem se dostal do DEADROOTS, kluci coverovali PANTERU („Walk“) a SEPULTURU („Refuse/Resist“), takže jsem se potřeboval naučit distortion zpěv. S tím mi naprosto nejvíc pomohl Broňa Míka ze SATISFUCKTION. Učil mě správnou techniku a taky správnou intonaci. Takže bych mu tímto chtěl i poděkovat, protože bez něj bych nebyl tam, kde jsem teď. Ale moje technika cvičení je a vždycky byla zpívání si jen tak se sluchátkama, protože mě zpěv extrémně baví.
„Trapped“ doslova v překladu znamená „V pasti“. K vašemu digitálnímu záznamu vznikl poměrně trefný a moderní obrázek. Kdo je autorem?
Mates: Jako původní návrh jsme chtěli člověka, kterého by tahaly kořeny nebo ho nějak držely, aby v nich byl jakože „Trapped“. Zkoušel jsem kreslit různý návrhy, pak Pája udělal návrh, kde bylo jen to oko a bylo rozhodnuto. Celý nám to pak zpracoval Radek Popel, skvělý grafik a hlavně zpěvák kapel BOHEMYST a TAEDIFER. Radek nám mimochodem dělal i naše logo.
U grafiky se ještě zdržím. Když vidím logo DEADROOTS, tak se může zdát, že budete následovateli SEPULTURY či SOULFLY. Ono to v písních „Find Me“ a „Unstoppable“ je i trochu slyšet. Jaký máte vztah ke Cavalerům? Budete pilovat jejich pozdnější tribal styl, nebo máte v plánu sešlápnout pedál a budete mydlit více thrash metal.
Dejv: Já osobně nemám k thrashi tak blízko jako Pája a Mates, každopádně bych byl rád, kdybychom šlápli na pedál, mám rád, když je naše hudba víc heavy. Ve výsledku to jde i vidět, když se vedle sebe porovnají např. song „Find Me“ - groove, melodie atd. a nejnovější song „Depths Are Calling“ - namakaný rychlý riffy, kvarty, mollová harmonická…
Pája: SEPULTURA je pro mě jedna z největších inspirací v metalu, miluju desky jako „Arise“ a „Beneath the Remains“, takže si myslím, že tam nějaká ta inspirace bude slyšet. U nových věcí už je slyšet, že jsme ten pedál sešlápli, protože už to jsou takový víc thrashový věci. Ale rozhodně nezapomínáme i na klidnější pasáže, což bude asi mnou a tím, jak jsem odkojenej skrze tátu kapelama jako CORROSION OF CONFORMITY, ALICE IN CHAINS, PEARL JAM atd. (úsměv)
Mates: Tak Max a Igor Cavalera jsou pro mě oba velký modly. SEPULTURA a SOULFLY byly jedny z prvních kapel, co mě dostaly do tvrdšího metalu, mám rád všechny jejich projekty (teda až na to nahrávání starý SEPULTURY a ty Arise tours atd.). Mám rád vlastně všechny Cavalery, třeba Maxovo syna Ziona, kterej do toho už pár let bouchá v SOULFLY. V našich asi posledních třech písničkách jsme už na pedál trochu šlápli, řekl bych. Mě víc baví hrát ty rychlejší věci, myslím, že u toho tvrdšího a rychlejšího metalu zůstaneme.
Když je rychlý thrash chytře proložený heavy/pomalejšími party, tak skladba může dostat nový rozměr. Říkám, aby to nevypadalo, že vás navádím, hehe. Nakousli jste novou skladbu „Depht Are Calling“, kterou jsem ještě neslyšel. Znamená to, že připravujete materiál pro debutové album? Kde ho budete nahrávat?
Mates: Nonstop děláme nový věci, krom „Depths Are Caling“ teď máme 2 ještě novější, které na živo zatím nehrajeme. Nahrávat budeme ve studiu Hellsound u Honzy Kapáka. Na podzim uděláme předprodukci, kde vybereme ty nejlepší věci a ty pak nahrajeme v březnu.
Jaký máte vztah k fyzickým nosičům? Jste přeci jen jiná generace. Jde o to, jestli vám album vyjde pouze na CD, nebo i na jiných formátech. Na vinyl je ideální počet skladeb osm, haha. Bude se jednat o samonáklad, nebo hledáte vydavatele?
Mates: Já fyzický nosiče mám rád, sám mám několik CDček a nějaký vinyly. Byl bych i pro vinyly, klidně i kazety, vydavatele jsme zatím neřešili, tak uvidíme.
Dejv: Vypadá to, že jestli budou CD nebo vinyly, tak to bude samonáklad, zatím opravdu nevíme. Přestože používám Spotify, tak miluju cédéčka, kazety i vinyly.
Soky: Určitě bych vydal jak Cdčka, tak vinyly, protože je doma mám a sbírám je, takže bych byl určitě pro. Klidně bych udělal i kazety na walkmana, protože ho doma mám a bylo by cool si pustit naše album přes walkman.
Pája: K vinylům a cédéčkám mám skvělej vztah, skoro každej den si pustím nějakej vinyl.
Na CD deska vyjde určitě a kdyby vyšel i vinyl, tak by to byla bomba!!!
Štěpán: Osobně mám rád kazety, CDéčka a vinyly… sice se teď hodně rozšiřuje hlavně Spotify atd…, ale klasika ničemu neuškodí. Tedy, já jsem samozřejmě pro, aby deska vyšla na fyzickým nosiči. Zatím jsme vydavatele atd. neřešili. To se ještě uvidí…
Máte promyšlený nějaký koncept vašeho debutu či skládáte více spontánně? Ikonickou desku dělá i pěkný cover-art. Dostal nějaký umělec od vás zadání a kdy si myslíte, že album vyjde?
Dejv: Zatím není vymyšlenej ani název, řekl bych, že songy mají potenciál, neni to úplně monotonní. Třeba zmíněná „Depths Are Calling“ je o muži topícím se v oceánu.
Mates: Prostě skládáme věci, nedokážu si představit, jak přesně album bude vypadat. Na cover artu bych si rozhodně dal záležet, protože je to první věc, co člověk zaznamená a prostě hezkej obal je pro mě důležitej. Velký plus, když nějak sedí k hudbě a tématům.
Jinak nevíme, co na obalu bude, nebo jak se album bude jmenovat, takže kdo nám album bude dělat, zatím nemáme tušení. Možná opět Radek Popel, kterej nám zatím dělal snad všechnu grafiku. A kdy album přesně vyjde, zatím taky vůbec nevíme, pro mě ideálně na začátku léta 2024.
Kde budou DEADROOTS za 10 let?
Dejv: Doufám, že prorazíme, v metalu je to težký, miluju když hrajeme, čim víc lidí, tím víc dopaminu. Každopadně tuším, že máme dobře našlápnuto, jen to neposrat. Underground je super, ale nechci se zaseknout na jednom místě. Rád bych, abychom šli co nejdál!!!
Mates: Těžko říct, věřím, že se posuneme. Jak moc daleko? To záleží na vás!
Pája: Třeba za deset let budem větší kapela a třeba ne. To se necháme překvapit… (úsměv)
Děkuju vám za vás čas. Pokud chcete něco vzkázat čtenářům, tak místa máte habaďěj. Zatím ahoj.
Mates: Kubino, my moc děkujeme tobě!!!
PODPORUJTE SCÉNU!!! ČUS.
Pája: Kubino, díky a chtěl bych ještě poděkovat všem, co nás podporujou. Takže rodičům, kamarádům a fanouškům! Těšte se na desku! Čau.
