O návštěvě druhého dne festivalu jsem v pátek v noci neměl vůbec jasno. Pořád mi život otravovala zatracená (asi) viróza, nicméně v sobotu po obědě jsem si řekl totéž, co v pátek: zkusím, co tělo vydrží. A taky že vyrazím na začátek a do konce to nejspíš nedám. Asi je to svým způsobem zvláštní, ale chtěl jsem radši vidět MÖRGHUUL než MORBID SAINT, o kterých jsem do akce netušil, že vůbec existují.
MÖRGHUUL už jsem viděl, ale koncert, který odehráli v Písku loni v květnu, se už nejspíš nikdy opakovat nebude. I ten, kdo tam nebyl, možná zaslechl, že zpěvák si při vystoupení rozbil hlavu a část koncertu odzpíval se zakrvácenou tváří, ostatně fotku z této akce kapela dokonce umístila na trika. Letos se naštěstí nic podobného nestalo, mládežníci odehráli set bez nehod, navíc set, který měl ty správné grády. Kluci se pořád zlepšují, skladby mají zmáknuté a hlavně pestré a chytlavé zároveň, takže půlhodina neměla slabších chvil a já si při prvním koncertu dne říkal, že mě našinci bavili víc než většina kapel z pátku. A MÖRGHUUL nezapomněli ani na nějakou tu zábavu, v jednom songu třímal zpěvák v ruce pořádný kříž, který posléze rozmlátil o podlahu.
I BLACKEVIL už si v Písku brnkli, před šesti roky v Píčku, už tehdy mě bavili a letos ještě víc. I s jednou kytarou jim to hrálo slušně a v mých uších překonali páteční krajany HELLISH CROSSFIRE. Drhli podobnou muziku, pravěkou směsku black a thrash metalu, a drhli ji nejen s elánem, ale i kvalitně, v muzice se objevovala spousta zpestření, kytara často hezky „zpívala“, další velmi dobrý set.
A do třetice všeho dobrého, WITCHING HOUR. I další německá kapela mi po hudební stránce sedla a i když na papíře (samozřejmě black, thrash a speed) vypadala podobně jako předchozí party, zase to bylo trochu jiné. Melodičtější, uhlazenější, v rámci večera snad i progresivní, samozřejmě podpořené výbornou instrumentací. Jediné, co mi přišlo slabší, byl zpěv – nevýrazný, zahuhlaný. Nevím, jestli to bylo tím, že měl předák dost starostí s obsluhou strun, nebo nějaký problém s hlasivkami, každopádně důraznější vokál – a ne nutně extrémní – by do muziky, kterou sem tam zpestřovaly i jemné vybrnkávačky, zapadl. Ostatně na studiovém záznamu je hlas o poznání výraznější.
Z trochu jiného ranku byli SKELETHAL. Po německém dvojbloku následovali Francouzi, kteří jako jediní na přehlídce drhli čistokrevný valivý death metal. A nutno uznat, že na velice dobré úrovni. Samozřejmě se v duchu dramaturgie jednalo o špinavější old school záležitost, která vycházela ze švédské školy, ale nepůsobila monotónně, celkem mladí muzikanti se snažili udělat skladby zajímavé a dařilo se jim to.
Největší nával na sále byl na CRUEL FORCE. Pro mě další neznámá, pro účastníky zájezdů především z Německa zřejmě velmi žádaný artikl. Už scéna vypadala monumentálně, kapela si na ni nechala nastěhovat patnáct Marshallů, čímž si samozřejmě lehce zmenšila manévrovací prostor, ale ve čtyřech lidech tam existovat mohla. Kytarista i basák nasadili tmavé brýle a s podporou bubeníka rozehráli kolotoč riffů a melodií, samozřejmě opět v duchu thrash/black/speed metalu, ale zase trochu jinak pojatém, než tomu bylo u předchozích skupin, třeba i tím, že některé melodie měly jakýsi orientální nádech. Sobotní program mi přišel i díky našlapanému koncertu CRUEL FORCE mnohem zajímavější, vlastně mě hodně bavily všechny kapely, což jsem v pátek říci nemohl. Fanoušci se mi taky v sobotu zdáli akčnější a zapálenější, nejvíc právě při CRUELECH, kdy byl sál zaplněný k prasknutí, zřejmě nejvíc za celý fest.
PROTECTOR jsem viděl v roce 1990 na pražském festivalu Metalmania společně s KREATOR, polskými smečkami TURBO a HAMMER a našimi ARAKAIN, TÖRR a VITACIT. Takže před čtyřiatřiceti roky. Tehdy myslím drhli death metal (alespoň my to tak vnímali), měli slušně našlápnuto možná i do extraligy, ale v devadesátkách se stroj zasekl a ta extraliga se nekonala. Pořád se ale o kapele vědělo a v posledních letech možná ví i víc, protože všechno prastaré je zase v kurzu, pamětníci vytahují „Golemy“, mládežníci sjíždějí nahrávky staré skoro čtyřicet let a PROTECTOR jsou pořád připraveni všem zvědavým staré pořádky připomínat – nejen z pódií, ale taky novými alby, na kterých se od deathu posunuli k thrash/death metalu. V čele pořád stojí Martin Missy, pořád má na ruce ty své hřeby a pořád ho to evidentně baví. Po každém songu děkoval fanouškům za potlesk s rukou na srdci a koncert si vyloženě užíval. Mě překvapilo, že po předchozí partě publikum poněkud prořídlo, nejspíš kvůli tomu, že zahraniční návštěvníci mají možnost PROTECTOR vidět častěji, a možná nejen cizinci, i u nás kapela pravidelně hraje. Na mě v průběhu setu, který byl po všech směrech povedený, dolehla únava, a tak jsem se s letošním ročníkem Thrash Nightmare rozloučil.
Na poslední MORBID SAINT ale vydržel Kubina, tak mu předávám slovo: Do Písku dorazila jedna z nejbrutálnějších thrashmetalových kapel – MORBID SAINT ze Spojených států. Primárně na ni jsem se nejvíce těšil, jelikož její album „Spectrum Of Death“ z roku 1989 uctívám jako písmo svaté. Taky mám pocit, že krom krátké stejnojmenné instrumentální skladby zaznělo z této fošny všechno. Jasně, hrálo se i z aktuálního povedeného alba „Swallowed By Hell“, ale nejvíce maniaci pod pódiem řádili právě na kultovní šlágry. Snad se povedlo zničit hranici mezi thrash a death metalem a rozebrat posluchače do posledního šroubku. Set by mohly také charakterizovat lehce zastřené kytarové riffy, které kupředu hnala doslova likvidační rytmická sekce. Osvěžením byl vál „Thrasholic“. Pokud jsem frontmanovi rozuměl dobře, tak tento opus byl napsaný už v roce 1985.
Jedenáctý ročník nelze hodnotit jinak než jako podařený. Na všechny kapely byla v sále velmi slušná účast, zvuk se většinou rychle podařilo naladit kvalitní (a když ne, tak to nejspíš bylo tím, že to kapela chtěla špinavější, nebo to, možná, prostě líp neuměla), fanoušci si koncerty užívali, po nich pak hojně podporovali muzikanty nákupem merche, který většina kapel držela na dostupné cenové úrovni. Pořadatelsky skvělá práce, program byl dodržovaný a hlavně rozumně nastavený tak, že se hrálo do optimálních hodin, ne do dvou nebo do tří ráno, kdy už nikdo nemá síly nejen na skopičiny, ale ani na to, aby byl přítomný tělem i duchem. Předpokládám, že brzy bude vyprodaný příští ročník, na kterém zahrají HELLBUTCHER, NOCTURNAL nebo SLAUGHTER MESSIAH. 10.-11. 10. 2025 to zase vypukne!
Fotky: Skalík
