Loni se před Thrash Nightmare konala i zahřívací párty s dvěma kapelami, letos se program vrátil do klasických dvoudenních kolejí. A samozřejmě přetrvalo vše, co tuhle přehlídku undergroundového plus minus thrash metalu činí nezaměnitelnou, populární, vyhledávanou… dosaďte si případně sami, jak byste festival označili. Mně se letos návštěva zkomplikovala kvůli nějakým zatraceným virům, v týdnu před akcí jsem toho víc proležel než prochodil, ale v pátek odpoledne jsem usoudil, že to nějak dám, přinejhorším se seberu a odjedu, kdyby se mi přitížilo. (úsměv)
Nevím, jestli poněkolikáté opakovat fakta, která jsou s výjimečnou akcí spojena, ale možná čte tento report někdo, kdo v Písku nikdy nebyl, nebo předchozí články informující o metalovém dění v jihočeském městě nečetl, tak alespoň ve zkratce.
- Thrash Nightmare je přehlídka old school metalu s kořeny v osmdesátých letech.
- Akce je každoročně vyprodána prakticky s ročním předstihem.
- Zhruba 80 % návštěvníků přijíždí ze zahraničí.
- Na rozdíl od většiny tuzemských festivalů, kde převládá publikum ve věku čtyřicet až šedesát let, tady se objevuje poměrně hojný počet mnohem mladších lidí, vesměs z té ciziny.
- Fanoušci, opět převážně ti zpoza hranic, se oblékají a češou jako v metalovém pravěku, takže legíny, kozačky, vestičky, trvalé, ofiny, kníry...
Dopředu jsem vzdal první partu GRAVEDÄNCER, náhradníky za AMORPHII, která zrušila své vystoupení někdy v září. GRAVEDÄNCER jsem loni viděl živě, samozřejmě v Písku. Brazilci mě tehdy celkem bavili, ale koncert mám ještě v paměti a při počtu šesti kapel a taky kvůli zdravotnímu stavu jsem usoudil, že pět koncertů uvnitř klubu bude maximum, co budu schopný ustát.
Na FLAGELADÖR už jsem se dostavil, nestihl jsem pár počátečních minut, ale pak si dal celý set, který mě postupem času víc a víc bavil. FLAGELADÖR jsou sice GRAVEDÄNCER + jeden muž, ale stylově odlišní; zatímco GRAVEDÄNCER se pohybují kdesi mezi MOTÖRHEAD, VENOM a HELLHAMMER, FLAGELADÖR mi přišli mnohem pestřejší a taky postupně živější. První vyslechnutá skladba byla poněkud utahaná, ale pak se to rozjelo ve svižném tempu a nezastavilo až do konce. Dvě kytary zněly po zvukové stránce parádně, šikovně se doplňovaly, k tomu výrazná baskytara i nepřehlédnutelný frontman s kápí na hlavě, všechno výborně ladilo a já na sklonku dne konstatoval, že právě tahle asi nejméně známá kapela se mi líbila nejvíc. Žánrově se jednalo o mix thrash, speed a heavy metalu, ale podaný tak, jak jsme u jihoamerických kapel zvyklí – s elánem, radostí, prostě to bylo hodně živé a díky melodiím a sólům i chytlavé.
Za cca deset let existence se PREDICTION v Písku objevili potřetí (2018 a 2020) a vpravdě nechápu jejich oblibu u pořadatelů a fanoušků. Jasně, PREDICTION hrají (většinou) jen ve dvou, což je zvláštnost, ale že by to byla taková paráda, že je třeba ji v Písku opakovat, to si nemyslím. Ona totiž jedna kytara je limitující a i když si asi kytarista vypomáhá nějakými technickými pomocníky, zvuk nebyl tak masivní, jako měli předchozí borci. A hudba taky ničím zvláštním neoplývá. Rakušané si ale fanoušky samozřejmě našli, jejich chrastivý špinavý totální old school thrash/black zabíral i tak. Na jednu skladbu doplnil duo zpěvák, který přispěl i několika ječáky, které taky nemůžou na Thrash Nightmare chybět. (úsměv)
Podobně jako PREDICTION, i HELLISH CROSSFIRE už si v Písku brnkli. Bylo to v roce 2017 a tehdy kapela nevěděla, do čeho v jihočeském městě jde, protože jí zpočátku vadilo, že na pódium lezou fanoušci a blbnou tam; postupně se ale osmělili i němečtí thrasheři a končilo se v řádné divočině. Tentokrát už žádné takové překvápko nehrozilo, ale na druhou stranu lidi už tak nezvěří, jako tomu bývalo před léty, skokanů se objeví jen pár a kolotoč pod pódiem taky není na každokapelním pořádku. U HELLISH CROSSFIRE to bylo tak nějak na střídmo, ona taky muzika není vyložený uragán, i když nějaké ty nasypané pasáže se objevovaly. Zaujal zvuk kytary, na který bylo nutné si zvyknout, respektive buď se to člověku líbilo, nebo nelíbilo, každopádně zněla kytara (žel jen jedna, takže zvuk byl znovu poněkud chudší) zvláštně. Co mě ale nasralo, bylo, když zpěvák mrštil nedopitou plechovkou piva mezi lidi. Chápu, že Platan nemusí každému chutnat, mně taky moc nejede, ale vzít půlku piva a vrhnout jím do lidí… Co čert nechtěl, přistála ta plechovka na mé hrudi, pecka to byla protivná, ale vlastně se dá mluvit o štěstí. Kdyby ten letící kus někomu přistál v obličeji, mohlo to dopadnout hůř… Každopádně se frontman zachoval jako debil, který nedomýšlí své činy.
Jak je na Thrash Nightmare zvykem, program je dodržován, a tak úderem 21. hodiny nastoupila legenda US thrash metalu BLOOD FEAST. Většina muzikantů na pódiu vypadala, že pamatuje start kapely v půlce osmdesátých let, ale ve skutečnosti je jediným pamětníkem zpívající kytarista Adam Tranquilli, kolem nějž se sestava hodně mění. A taky kapela různě pauzíruje, takže chvíli funguje, chvíli ne. Letos ale vydala další album, celkově čtvrté, a vyrazila jej podpořit přes kus světa i vody až do jižních Čech. Poněkud zatěžkaný nehitový thrash není přesně tím, co bych v žánru preferoval, ale druhým dechem musím dodat, že šlo o naprosto profesionální vystoupení s výbornými výkony všech protagonistů a skvělým plným zvukem. Dvě kytary opravdu zněly, basa byla parádní a bubeník předvedl famózní výkon. Nebylo divu, že se kapela dočkala tak vřelého přijetí, fanoušci byli u vytržení a nedivím se jim. Na mě byla hodina moc, ale když jsem si po cca dvaceti minutách pauzy naordinoval návrat, působila na mě poslední třetina vystoupení lépe než ta první, takže ve finále smekám klobouk nad uměním padesát plus muzikantů.
Velkou patálii řešili pořadatelé, když jim týden před akcí odpadla hlavní hvězda – EXCITER. Řadu lidí to asi zarmoutilo, ale co se dá dělat… nic, jen hledat vhodného zástupce. Úkol velmi obtížný, najít v šibeničním termínu adekvátní náhradu, ale myslím, že se to pořadatelům celkem povedlo, byť DESTROYER 666 u nás nejsou tak svátečním hostem jako EXCITER. Původně australská kapela je v současnosti mezinárodně obsazená, Peťan mi říkal, že každý člen se do Písku dostavil z jiné země, ale nějak jsem seznam těch států zapomněl. Tvorbu souboru neznám, myslím, že jsem ani neviděl žádné vystoupení (na rozdíl od EXCITER…), ani nevěděl, že předák K.K. Warslut je poněkud rozporuplná osobnost. Koncert, alespoň ta část, kterou jsem viděl, se ale obešel bez nějakých podivných okamžiků, kapela sypala špinavou směsku black a thrash metalu, jen zvuk mi na začátku přišel celkem prasácký, což je možná pochvala. (úsměv) Postupně si to nějak sedlo, kapela se taky dočkala slušných ovací, na mě ale po dvaceti minutách padla únava a protože u vytržení jsem z DESTROYERŮ nebyl, vyrazil k jsem domovu.
Fotky: Skalík
Pátek
Sobota
