Poměrně dlouho nepamatuju ve Strakonicích takhle úderný a zdravě hlučný line-up. Snad naposledy, když kolega Johan s kamarády z DéPéHá crew pořádali metalové festíky pod názvem Peklo nad Otavou. Jestli se nepletu, poslední akce tohoto druhu se uskutečnila v roce 2016 ve starém rokáči na Křemelce, na které po rozsáhlé rekonstrukci v roce 2018 navázal nový provozovatel Mejla Uhříček, aby klub po více jak roce poslala hasičská byrokracie tam, kde slunce nesvítí. Oklepat z místní subkulturní buňky usedlý prach a pokusit se znovu ji aktivovat má v úmyslu Commodore 63 crew, partička personálně propojená s HC úderkou COMMODORE 64. Páteční pidi fest se konal v objektu Na Ostrově 1415. Řeč je o areálu, kde sídlila známá společnost Fezko, továrna na barety a fezy. Dříve narození školou povinní si objekt pamatují coby školní vývařovnu s upocenýma kuchařkama a frontou na mrkev s bramborem. (Jindra)
Na koncertu ve Strakonicích jsem nebyl… čtyři roky. Ono se toho u nás totiž moc neděje, a když už ano, tak mě to neoslovuje, i když se jedná o hudbu z okraje. Nechodím na Tattoo Jamy, vynechal jsem loňský HC festival v Panské zahradě (dramaturgie mi neseděla) i koncert skupiny TOMÁŠ PALUCHA na Ostrově 1415. Právě Ostrov 1415 by se ale mohl stát ostrovem v moři hrůzy v režii místního kulturního střediska, které servíruje, když už hudbu kytarovou, tak pro zastydlé hlavy, a to radši nemluvím o čemsi jako mainstream, kde to strašidelnosti a vykopávky vysloveně drtí. Letos se na vývěsních panelech reklamní agentury objevovaly obrovské plakáty takových příšerností, jako je DUO JAMAHA, z těch kytar např. HAMR, ALŽBĚTA, ROXOR, STARÝ PSI, SIFON, BRUTUS nebo STA ROCK, chybět nebude ani přehlídka revivalů od THE BEATLES po NIGHTWISH. Chjo. (Johan)
Ale to jsem odbočil, i když napsat jsem to chtěl, protože o tom s kamarády pravidelně mluvíme a láteříme. Zpátky na Ostrov 1415, kde občas nějaká zajímavá kapela vystoupí, např. v roce 2020 KALLE, loni již zmíněný TOMÁŠ PALUCHA. Letos došlo na větší rachot, metal a hardcore v čele s LAHAR, kteří mě asi nikdy neomrzí. Doplnily je dvě kapely HC ražení – jedna přísahající na old school, druhá jedoucí na modernější vlně. (Johan)
V nedalekých Vodňanech funguje nejen drůbežárna soudem uznaného estébáka, ale narazíte tady taky na řízné SVINĚ!. Borci z této kapely otvírali a nezklamali. Od prvního momentu servírovali nezaměnitelně znějící vysoko otáčkový melodický hardcore punk plný energie a navztekanosti. Zpěvákovi bylo od začátku jasné, že jeho místo je na place mezi lidma pod nevysokým podiem. Žádný zdlouhavý kecy o tom, kam pojedou na dovolenou, ale všichni muzikanti si hleděli pouze svého. Fráze „šlape to jak svině“ sedí jak prdel na hrnec. Ideální pozvánka na letní festiválek Festa De La Pohoda, který už 25 let pořádá na Sokolské louce ve Vodňanech bubeník Brožík. (Jindra)
S vodňanskou legendou SVINĚ! se potkávám každoročně na zmíněné Festě De La Pohodě, domovském to festivalu skupiny, jež funguje od roku 2001. Během dlouhé existence odehrála spoustu koncertů, ale studiovými zářezy šetřila, takže přehrává osvědčené hity, které všichni fanoušci znají a při křepčení si je mohou prozpěvovat. Od určité doby považuju SVINĚ! za výbornou žánrovou kapelu, jejíž koncerty jsou plné chytlavých momentů a energie. Platilo to i v příjemném prostoru Na Ostrově, kde SVINĚ! odehráli zhruba půlhodinový set, při kterém se zpěvák nastěhoval na úroveň fanoušků a dováděl jako drak. S vokály pomáhali i kytarista a zarostlý metalista Brožík (letošní Festa bude hodně o metalu!), všechno si pěkně sedlo, což platilo i o zvuku. Velmi povedený koncert. (Johan)
Podobně jako SVINĚ! jsou v dobré formě i Plzeňáci BOOST. Ti se pohybují na scéně 7. rokem a aktuálně mají venku druhou desku „Flesh & Bones“ (Day After Records), kterou oproti „Tribal Culture“ (Day After Records) z roku 2020 považuju za rázný krok vpřed a ze které také zaznělo několik skladeb. Kapela v dobré náladě odehrála zhruba 30 minut melodického HC, ostrého, ale nijak nařvaného, naopak. Právě ve zpěvu, do kterého se dobře hodí angličtina, tkví devíza kapely. Mě osobně BOOST vrátili do časů, kdy se scéna kolem Harleye Flanagana (CRO-MAGS) a jemu podobných vyhřívala na sluncích, tedy fešáckých 90. let. (Jindra)
Povedený koncert odehráli i plzeňští BOOST. Pro mě první setkání s partou, v níž jsem registroval Sochyho, který se v minulosti pohyboval v kapelách z okolí, thrashovce NUCLEAR BASTARDS nebo HC komandu COMMODORE 64. Asi přesídlil do Plzně, a tak hraje na kytaru a občas přispívá se zpěvem v BOOST, kteří sází na modernější podobu hardcore – alespoň ve Strakonicích tomu tak bylo. Opět velmi dobrý zvuk, k tomu přesvědčivý výkon frontmana i kvalitní instrumentace. Texty v angličtině, takže žádná větší interakce s publikem neprobíhala, protože většina přítomných nejspíš tvorbu BOOST neznala, k tomu ona modernější tvář, která všem přítomným asi nehrála do noty, takže trochu chladnější přijetí… (Johan)
LAHAR to zase vyhladili. Od začátku do konce totální masakr, žel trochu i zvukový, bylo to pekelně nahlas a nějak přebuzené. Ale většině přihlížejících a sem tam pařících to asi bylo fuk. Užívali si vše, nejvíc asi starší věci z geniálního EP „Až přijde čas“ se zabijáckými refrény, které si s Růžou křičeli fanoušci sami pro sebe, hlavně ten nejhitovější ever, protože „sevřené ruce, zaťaté pěsti, v krvi, ohni, mrazu i dešti, nepřestat dýchat, nepřestat doufat, dokud tušíme na nebi hvězdy!“ se prostě řvát musí. Z novějších věcí došlo na „Rok 2547“, „Smečku děsu“, „Čas lámání chleba“ nebo „Pod hladinou“, a protože toho ještě neměli muzikanti ani fanoušci dost a taky ještě neodbila 22. hodina, mohlo se přidat. Song „Thrash Nightmare“ tak uzavřel krátce před policejní hodinou povedený večer. (Johan)
LAHAR dávají na odpočinek vždy jen pár vteřin a pak za hromového řevu nástrojů zpátky na stromy. Nejinak tomu bylo Na Ostrově (proč by to taky mělo být jinak!?). Na úvod přelítli metaloví pankáči všechna čtyři zastavení EP „Až přijde čas“ (Doomentia Records, 2012). Zbytek hracího času už zněly biče z posledního alba „Stínání hlav“ (Doomentia Records, 2022). Pokud během prvních skladeb někteří nezúčastněně přihlíželi, po zbytek gigu se našli dobrovolníci, kteří řevem znavenému Růžovi pomohli se zpěvem. Čekal jsem nějakého vzduchoplavce nebo pódiového sprintera, marně. Žádný Žakynův učeň se neobjevil. Ve zvuku LAHAR jsem naživo nikdy neslyšel tak čitelnou basu jako tentokrát. Na druhou stranu se mi zdálo, že kvalita zvuku, o kterou se staral Pavel Stejskal z Blatné a DARK ANGELS, měla během večera sestupnou tendenci. Poslední LAHAR byli oproti otevírajícím SVINÍM na moje ucho hodně nařvaný. No nic. Špunty jsem si nenasadil a mám pocit, že nedělní dávku sluchátkového poslechu zredukuju na minimum. Večer usínám s nadějí, že šustění alobalu v uších do rána zmizí a nebudu se muset stěhovat k jezu. „Majitelé“ tinnitu ví, o čem mluvím. (Jindra)
I přes spokojenost s vystupujícími a radostí z toho, že se koncert podobného typu konal v místě bydliště, tzn. čtvrthodinku pěšky, jsem našel negativum, které se projevilo ještě před začátkem hraní, a byla to teplota piva. Jak známo, „teplé pivo je horší než studená Němka“; na baru měli teplé jak točené, tak lahvové, takže možnost volby nic moc. Na druhou stranu by se vedle Cimrmanova citátu měl objevovat i ten Korkův, nebo spíše hádanka: „Jaký pivo je nejhorší?“ – „Žádný“. (Johan)
Na Ostrov zavítalo 71 platících. Příjemně strávený večer nezkalilo ani teplý točený, ani na můj vkus napálená flašková plzeň (55,-). Uvidíme, jakou bude mít tenhle pokus vytáhnout čerty z děr odezvu a jestli se dočkáme dalších podobných akcí. Plány by byly. (Jindra)
