Pátek 13., údajně poslední vlahý večer, v televizi žádný ragby, parťák na výjezdy Johan v Písku na vymítání noční můry a na fajnovém místě Na ostrově 1415 ve Strakonicích začíná na podporu v září vydaného alba „Rauš“ (Day After Records) víkendovou koncertní šňůru TOMÁŠ PALUCHA. A tak nebylo co řešit, dobíjím baterky do foťáku, beru pevnou padesátku, bateriový grip, na zpáteční cestu na sebe slaboučkou enduru do každého počasí a pod sebe kolo.
Něco málo po 19. hodině začala hrát domácí kapela MRAZÁK, kterou registruju z nějakýho streamu v době, na kterou všichni rádi zapomeneme. Trio plavalo a chvílemi se utápělo na vlně post grunge, nebo jak to nazvat. Instrumentální skladby v některých případech doslova narušil zpěv, z dobrého zvuku vylézala na povrch basa zručného baskytaristy, která se v rozpoložení těchto třech nástrojů zdatně rvala o své frekvence. Bohužel ani náznak pocitu mrazení jsem během jejich setu nepocítil.
Název kapely TOMÁŠ PALUCHA je slovní hříčka nezávislé hudební scény. Kdysi jako duo vystupující kytaristé Jan Tomáš a Libor Palucha, které můžete znát také z LVMEN, THEMA 11, HANBA, REPELENT SS, si postupem času zvali různé hudebníky, až se etablovali do regulérní kapely. Společně se zmiňovanými kytaristy tvoří dnešní podobu kapely ještě bubeník Vítek Chaloupecký (RUTKA LASKIER) a Tomáš Vondra (syntezátory, saxofon, basa), který je zároveň členem skupin ORIENT a GINGER WIZARD & THE PETER JACKSON. Jan Tomáš se věnuje také filmové hudbě, kde si debut odbyl snímkem Brutální vedro.
Vzhledem k povaze tvorby kapely bylo za účelem vytvoření temnější atmosféry odstraněno klasické bíle plátno, aby se abstraktní obrazy, které jsou součástí koncertu, mohly promítat na černý závěs. To se nakonec jevilo jako výborná volba a audiovizuální doprovod dával vystoupení další rozměr. Instalované pódiové osvětlení, včetně světla na baru, potemněla a stejně jako na posledním albu „Rauš“ úvodní skladba „Hlad / Pistol“ otevřela také páteční set. Nový materiál jsem měl letmo naposlouchaný a naživo mi ještě více „Hlad / Pistol“ připomínala pomalejší verzi Satrianiho skladby „Motorcycle Driver“. TOMÁŠ PALUCHA nečerpali pouze z novinky, ale ohlédli se do historie. Zazněly skladby plné hlasitých instrumentálních ploch, zvukové alchymie, nezvykle jednoduchého rokenrolu, oduševnělého ambientu a raného post-rocku umocněné projekcí obrazů, u kterých musíte zapojit i trochu fantazie a představivosti. Saxofon z nátisku Tomáše Vondry rozbíjel zdánlivě repetitvní smyčky a do palety různorodosti přidal dojem alternativně experimentálního UG. Z oblíbených skladeb nechyběly „Ursiny“ (album „Čaro“), „Tych“ („Kámen mudrců“) nebo „Mauglí“ z kompilace „Full Moon 10“.
Nejen na novince „Rauš“, ale i na ostatních albech kapely, vystupují ať už deklamující nebo zpívající hosté, páteční a myslím, že i další vystoupení budou čistě instrumentální. Pokud si rauš vysvětlíme jako okamžik transu a vrchol působení dopaminových impulzů v kratičkém období, potom jsem byl v pátek na správném místě. A doufám, že dalších cca 30 lidí to tak vnímalo taky.
