MORTIFILIA : Infernální deathmetalové album nyní jako velkolepé elpé

LP/MC 2022, Doomentia Records / thrash metal / Česko

Ačkoliv mám pocit, že se LAHAR nezastaví, že kromě hojného koncertování vydávají jednu nahrávku za druhou, ono zdání je lehce klamavé. Vydávání ano, ale poslední řadová deska je z roku 2011! „Umění strachu“ bylo prvním krokem k dobytí tuzemského thrashového trůnu, na té parádní jízdě si všechno sedlo a od té doby se dá datovat ryze metalová cesta písecké kapely, kterou následně potvrdily další neřadové počiny – EP „Až přijde čas“, splitka s EXORCIZPHOBIÍ a ČAD a EP „Hra stínů“.

Pokud se odrazíme od „Umění strachu“, tak od té doby se v kapele proměnila polovina sestavy. S mikrofonem tehdy řádil Banán, s baskytarou Gizbern, Banána pak vystřídal Iny, Gizberna Skalík, přidal se druhý kytarista Kozel, Inyho nahradil Růža a Kozel se vytratil. Kvartet složený ze dvou otců zakladatelů Korka a Žrouta a dvou mladších členů Skalíka a Růži (i když Skalík už je v LAHAR asi osm let a Růža pět) se vypravil do Davosu, resp. Hellsoundu a nahrál tam dvanáct nových věcí, z nichž řada už nějaký ten pátek zněla na koncertech. A bude znít dál… Deska nazvaná „Stínání hlav“ je totiž naprosto strhující a většina songů si místo v koncertním setu snadno obhájí, ostatně na oslavě dvaceti let existence kapely se hrály primárně nové věci a ty zabíraly s podobnou intenzitou jako prověřené hity typu „Řecko“ či „Oheň“.

V minutovém „Intru“ kromě kytarového brnkání zazní jako ozvěna název alba a poté už to jede. Klasický thrash nářez mající předobraz u SLAYER a u nás logicky u starých DEBUSTROL, ostatně „Jen další protest“ jakoby přirozeně navazoval na podobně nazvaný prahit mladoboleslavské party. Ta návaznost mi přijde zřejmá i logická, nejen z útržků textu, ale i hudebně. LAHAR to valí jako o život, občasné zpomalení je jen kratinkým nádechem před další drtící pasáží. V podobném duchu fičí i „Rok 2547“ a překvapuje mě, že ač byl zpěv v předchozím songu nahraný v Hellsoundu a v tomto v Davosu, nedá se poznat rozdíl; Otyn, který v Davosu stál u nahrávání nástrojů i většiny zpěvů (v Hellsoundu se nahrávaly vokály do tři skladeb), to zmixoval a zmástroval perfektně. Zvuk je excelentní, krásně zní bicí, skvěle ostrá je kytara, baskytara se dá v pohodě vnímat a zpěv je tak akorát usazený, aby nevyčníval, ani nezapadal pod nástroje. I zvuk přispívá k výbornému dojmu z alba, na kterém nenalézám slabšího místa. 

Po dvou vyhlazovačkách je „Smečka děsu“ posunutá malinko jinam, hlavně kytarové postupy jsou barevnější a bicí nejedou jen ultramarše, i když i na ty dojde. Poslední věc strany A rozjíždí baskytara, k ní se přidávají táhlé tóny kytary a nenápadné vyhrávky, valivý úvod je tím pádem melodický, ale jakmile se ozve typický thrashový riff, je jasné, že ani tady se nebude hrát na city. Naopak, „Máš jen jednu šanci“ je místy totální devastace, ale rozumně prokládaná volnějšími úseky i těmi melodiemi, objevují se i delší sóla, na která zatím nebyl čas. 

Zatím nebyl čas zmínit texty, které jsou u LAHAR vždycky na velmi dobré úrovni, hned první zpěvák Klouča to se slovy uměl, o Banánovi a Inym netřeba v tomto směru cokoliv dodávat, nyní se pera chopil hlavně Žrout a dokázal na předchůdce navázat se vztyčenou hlavou. Témata jsou různá, úvod strany B patří válečným útrapám, následující „Čas lámání chleba“, jejíž jeden veršík dal albu název, pojednává o ekonomických nesnázích a nenažranosti mocných, kterým na obyčejném člověku pranic nezáleží, ten ať klidně chcípne hlady. Podobně zaměřený byl už „Jen další protest“, ale tam nešlo primárně o ekonomické záležitosti, ale spíše o svobodu, stejně jako v závěrečné „1984“ inspirované Orwellovým dílem. O něčem podobném, ale modernějším, digitalizaci / sociálních sítích, pojednává „Pod hladinou“, a opomenout nesmím „Thrash Nightmare“, což je vyznání akci, která si za deset let vydobyla kultovní status – a LAHAR na ni pokaždé rozjeli řádné peklo.

Hudební rovina se na béčku nemění, pořád je to běsnící jízda na ostří nože, ke cti muzikantů je nutno přičíst, že to dělají tak, aby nezačali nudit, že se v písních pořád něco děje, že sem tam zavane deathový vítr, že místy Růžův projev připomíná psychopata („Pod hladinou“ i „Život tě naučí 4“), že se snaží artikulovat tak, aby mu bylo rozumět i bez civění do textové přílohy a že ostatní pánové si uzurpují kusy songů pro sebe, aniž by tím trpěl celek – na mysli mám jak rytmické zapeklitosti, tak kytarové hrátky. Po „Outru“ ještě následuje zřejmě bonusový song, i když tak označený není – skladba „1984“ je melodická free věcička, odlehčená, svěží, po všem tom marastu posluchače zklidní a ten dostane chuť projet desku znovu… a znovu…

Nemám rád řeči typu „nové album je vrcholem tvorby kapely“, které většinou vypouštějí vydavatelé, potvrzují aktéři a papouškují novináři. Já si to o „Stínání hlav“ nemyslím, protože LAHAR už nahráli tolik parádní muziky, že se vrchol hledá těžko, přetěžko. Ale už více než deset let platí, že LAHAR jsou tuzemské thrashové jedničky a že ač jim řada kapel šlape na paty, předhonit je nedokázala. Na novince to jihočeští thrashers prokazují každým tónem, riffem, slovem, opět mě dokázali přikovat k sedačce a točit desku dokola, aniž bych měl pocit oposlouchanosti nebo chuť přehrávání stopnout.

Navíc se při poslechu kochám parádním provedením limitky (150 kusů), která vyšla jako gatefold – ne ledajaký, ale pěkně vypasený, desky obalu jsou z ultrasilného pevného kartonu a uvnitř je parádní velká fotka kapely. Bílá deska s černými a šedými cákanci je vožená v kapse, na jejíž jedné straně jsou texty a na druhé live fotky muzikantů plus kredity, nic nechybí, nic nepřebývá, grafika je parádní, ale co je nejparádnější, je přední strana. Autorem kresby rozezleného thrashera připraveného stínat hlavy je bývalý basák Gizbern, který odvedl perfektní práci. Kromě již vyprodané die-hard verze vyšla i klasická černá gramodeska (350 kusů) a 100 kazet.

Seznam skladeb:

  • Strana A
  1. Intro
  2. Jen další protest
  3. Rok 2547
  4. Směčka děsu
  5. Máš jen jednu šanci
  • Strana B
  1. Připrav se chcípnout
  2. Čas lámání chleba
  3. Thrash Nightmare
  4. Pod hladinou
  5. Život tě naučí
  6. Outro
  7. 1984

Čas: cca 37 min.

Sestava:

  • Žrout – bicí
  • Korek – kytara
  • Růža – zpěv
  • Skalík – basa

Facebook
Bandcamp

www.doomentia.com

 


Zveřejněno: 03. 01. 2023
Přečteno:
657 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář