Trpte! Při poslechu blackmetalové nálože jihočeské kapely, která od první nahrávky výrazně promlouvá do dění na tuzemské černěkovové scéně.
Po kvalitním debutu „Smrtci“, ještě lepším „Arcizlu“ a kroku stranou na splitku s ŁŪT jsou NĀV zpět s albem, které neskrývá ambice. O vydání se s přispěním kapely podělily dva labely a nahrávka vyšla na kazetách, cédéčkách i gramodeskách, přičemž desky jsou ve dvou barvách – černé a oranžové, navíc s velkoryse pojatými obaly. Kazeta má samozřejmě, co se obalu týká, určité limity, takže to je klasika, ale nosič má zlatou barvu, CD vyšlo v super jewel case a vinyly jsou doplněny přiloženou dvanáctistránkovou brožurou vytištěnou na kvalitním lesklém papíru. Ale první, co zaujme, je samozřejmě titulní strana, na které je plastika trpící hlavy. Jako nápad, myslím použití uměleckého díla, samozřejmě žádné novum, ale provedení je parádní, a co víc, nejde o žádnou loupež z portfolia nějakého světového sochaře, ale o zakázkovou výrobu albu na míru. Autorkou je akademická sochařka Anna Krninská, která žije v Jindřichově Hradci, což je zároveň místo, kde má základnu i NĀV. Booklety CD a LP mají podobný design, ale částečně se liší; propracovanější je ten přiložený u desky, prolínají se v něm plastika s lebkou, v brožurce k CD se pracuje jen s lebkou, na druhou stranu je jen u CD fotka kapely. Grafika je přehledná, nechybí žádné podstatné informace ani texty, vizuálně a obsahově stoprocentní práce.
Ačkoliv NĀV názvem alba naznačují, že by poslech mohl být utrpením, na mě album nepůsobí negativním dojmem, naopak. Většinu skladeb považuju za hity, které se velmi rychle dostanou do hlavy, při dalších posleších pak přichází ono identifikování detailů. Zpočátku mi přišla silnější první polovina alba, ale možná to bylo tím, že je v ní zařazena nejsilnější skladba kompletu „Vukojebina“, postupně ale uznávám, že desítka skladeb je vyrovnaná a zmíněný hit z ní sice vyčnívá, ale nikoliv že by se dalo tvrdit, že „Trpte“ je „ta deska s tím hitem, ve kterém zpívá Veronika z KALLE“.
On hned první štych je totiž taky hit s velkým H. Pánové napřed skandovaně přednesou své varování před křížem coby symbolem církve, následně rozpoutají vichřici, jež koreluje s proklamacemi vydavatelů, kteří album uvádějí slovy „zmar, běs, špína“. Tento soud je samozřejmě zkratkovitý, první song je sice přímočará sypačka s neurotickým řevem, ale nechybí ani volnější pasáž, respektive méně natlakovaná, protože ona volnost je spíše pocitová, hraje se pořád relativně svižně, a i díky textu, který je postavený na řadě podobně poskládaných vět, je song přehledný. Přehledný je i zvuk, nástroje jsou vyvážené, což je potěšitelné hlavně s ohledem na baskytaru, která se občas v jiných podobně laděných nahrávkách ztrácí – tady je vnímatelná prakticky neustále, což je určitě fajn, a možná je to i tím, že o mix a mastering se postaral basák Hrom, který svůj nástroj nepohřbil. Dobře on.
„Vukojebina“ je zamotaná, po počátečním marši by asi málokdo čekal, jak se skladba promění. Po onom divém začátku totiž dojde k překlopení do atmosférických vod a hlavně se k mikrofonu staví Veronika Zemanová (KALLE, NOD NOD), která svým krásným hlasem šperkuje již tak povedený song a posunuje jej na ještě vyšší level. Kontrast mezi čistým procítěným zpěvem a burácejícím black metalem je skvělý, stejně tak dojezd, který připomíná produkci KALLE, takže pocitovka a křehkost. K tomu povedený klip.
Triu Ivan, Herm a Hrom se daří stavět chytlavé songy, které na jednu stranu působí jako klasická černá smršť, na druhou jsou v nich ukryty melodie, které se zarývají do mozku a ne a ne jej opustit. Ony melodie jsou nevtíravé, přesně tak akorát vybalancované, aby nepůsobily lacině, vyskytují se prakticky ve všech písních. Ve třetí místy lehce monotónní „Ex Materii“ jsou právě melodické vsuvky tím, co činní song zajímavým, nechybí ani další skandování, což je další poznávací znamení kapely, které se vyskytuje hojně. A ty melodie, sakra, kam na ně chlapi chodí. (úsměv) „Vanitas“ je opět chytlavý kousek, hlavně úvod se „zpívající“ kytarou je návykový až běda. Za pozornost stojí i proměnlivé vokály, což platí obecně, nikoli jen u této písně; o hlasy se podělili všichni tři členové a ačkoliv netuším, kdo se kde vyřádil, líbí se mi všechny polohy, jak hlubší kazatelská, tak různé barvy řevu nebo skřehotu, sem tam dojde i na sbory, s kterými pomohly spřízněné duše z okolí kapely.
Pozitiva hledám relativně snadno, negativa těžko. Což je určitě pěkné vysvědčení… Všech deset skladeb si dokážu při poslechu vychutnat, na béčku hned v „Jamais Vu“ zaujme hororové burácení a nervy drásají kvílivé zlé zvuky, v „Promaje“ se asi zapojila bicmenova rodina a možná škoda, že ženské hlasy nedostaly více prostoru. V „Epimetheus“ má kytara odlišný sound a baskytara je asi vůbec nejvýraznější z celého alba, harmonie jsou jinak pojaté, tahle skladba se trochu liší, ale ono se nedá mluvit o jednom rukopisu, který by se dal napasovat na všechny věci. Béčko mi přijde lehce experimentálnější, hra s náladami je častější, muzika variabilnější a je otázkou, jestli posluchači dají přednost přímočarosti, nebo pokroucenosti. Ale výjimka potvrzuje pravidlo, „Usurpator“ extra zamotaný není, vzdává hold pravěkým černotám a primitivním rytmům, nikoliv trvale, ale tupa tupa „spinning wheel“ black metal (úsměv) dostává docela dost prostoru. Poslední „Vesmir“ je nejdelší song na „Trpte“ a je taky nejnesnadněji uchopitelný. Chvíli trvá, než nabere dech, pak se jedna dlouhá pasáž příliš nevyvíjí, až cca v polovině se začínají objevovat rytmické změny a píseň se začíná různě proměňovat, což neplatí jen o muzice, ale i o zpěvech (zapojil se i Václav Slavík z NOD NOD a FIVE SECONDS OF LEAVE), s blížícím se závěrem pak „Vesmir“ nabírá ryze avantgardní tvář a jde o další osvěžení, navíc s další výraznou melodickou linkou a čistými zpěvnými vokály. Améba hadr.
Zbývá doplnit, že texty jsou v angličtině a že témata jsou většinou neotřelá, snad s výjimkou „Cruxu“, o němž už jsem se zmínil. „Vukojebina“ znamená cosi jako prdel světa ve smyslu místa, kde dávají lišky dobrou noc, prostě nějaké odlehlé zapomenuté území, v textu ale nejde jen o vlka, který se v něm vyskytuje, ale hlavně o splynutí člověka s přírodou. Další texty pojednávají o pomíjivosti života, čerpají inspiraci v literárních dílech nebo pověrách, ve zkratce jsou o nepříjemných věcech a nicotnosti lidstva, aspoň doufám, že je tak lze interpretovat, protože mnohdy jsou psané v náznacích.
Když se vrátím k prvnímu odstavci této stati, tak pro mě je poslech alba záležitostí povznášející, žádné utrpení, takže předpokládám, že ti, kteří ve svých zařízeních umožňujících přehrávání hudby a nechávající v nich znít black metal lehce vybočující ze zaběhlých kolejí, budou s albem rovněž zadobře.
Seznam skladeb:
- A
- Crux
- Vukojebina
- Ex Materia
- Vanitas
- Ozymandias
- B
- Jamais Vu
- Promaja
- Epimetheus
- Usurpator
- Vesmir
Čas: cca 42 min.
Sestava:
- Ivan – guitars, vocals, synths
- Hrom – bass, vocals, synths
- Herm – drums, vocals (07)
Hosté:
- Veronika Zemanová – vocals (02)
- Josefína a Marie Herm – vocals (07)
- Vac Slavík – vocals (10), gang vocals
- Hans, Ren, Ježa, Deadwith – gang vocals
