Johan:
13. 10. 2018 oslavil ASMODEUS 30 let existence v kavárně KD Družba. A 6. 10. 2023 oslavil ASMODEUS tamtéž už 35 let existence. Cestou do Klatov, kam jsme vyrazili v plné strakonické polní sestavě za obětavé pomoci řidiče Pepy (až z Prachatic), jsme přemýšleli, jestli se kdysi v klatovské Střelnici slavilo 20, nebo 25 let ASMODEA. Došli jsme k závěru, že 20, že tehdy vyšlo DVD mapující historii kapely plus CD „Bešt of“ a že není možné, že těch 15 let tak rychle uteklo… uteklo. ASMODEUS od té doby vydal čtyři řadová alba, se kterými sklízel úspěchy velké i ještě větší, za unikátní „Past na Davida Kleinera“ získal Anděla, předák Miloš s výpomocí ostatních členů kapely a dalších spřízněných duší nachystal muzikál „Kladivo na pýchu“, který se dočkal řady repríz na všemožných místech. Letos ale přišel čas ASMODEA, alba „Pobřeží královny Marie“ a koncertu, na kterém se spojily dvě příležitosti – oslava 35 let a křest alba.
Do optimálně velkého prostoru kavárny jsme vstoupili kolem půl osmé. Lidí zatím bylo málo, což ale cca hodinu před začátkem neznamenalo nic, snad jen tu výhodu, že jsme si mohli zabrat stůl a v klidu se usadit. Já využil čas k seznámení a rozmluvě s Honzou Petričkem, pozoruhodnou osobností tuzemské hudební scény, člověkem, který dlouhé roky publikoval o muzice v různých periodikách a od roku 1997 je textařem ASMODEA.
V půl deváté spustila předkapela ANTEATER, ve které zpívá a basuje Andrea Kohoutová, která se představila v „Kladivu na pýchu“ v roli služebné-guvernantky Marie Věrchotové. V ANTEATER se Andrea prezentuje poněkud odlišným vokálním stylem; zatímco v rockové opěře přizpůsobuje hlas příběhu, v ANTEATER používá mnohem širší hlasový rejstřík, od civilního zpěvu po řev. ANTEATER lze nejspíš označit jako crossoverovou partu; alternativní rock, který mají uvedený na Bandzone, mi přijde poněkud nepřesný, protože kapela míchá rock i metal a v řadě momentů působí poměrně agresivně. Myslím, že podobně laděná muzika zažívala vrchol v devadesátých letech, ale dodnes ji řada interpretů různě variuje. ANTEATER ji variují úspěšně, střídají ostré pasáže s jemnějšími a stačí jim k tomu klasické obsazení kytara-basa-bicí, respektive kytara-bicí; Andrea zhruba v třetině písní baskytaru odložila a věnovala se pouze zpěvu. S tím sporadicky vypomohl i kytarista a výsledkem bylo jednak vyspělé, druhak poměrně akční vystoupení, protože oba nesedící členové kapely na pódiu nepostáli a byli neustále v pohybu, hlavně tedy Andrea předvedla slušný sportovní výkon. Vystoupení ozvláštnil cover PRODIGY, který nezazněl na konci, ale kdesi ve druhé třetině setu. Cca 40 minut ve společnosti pražského tria uteklo jako voda, za mě fajn představení kvalitní a dobře sehrané kapely.
ASMODEUS nastoupili kolem 22. hodiny a po hlukovém intru zahájili projížďku šesti alby, počínaje „Prosincovou nocí neurčitého roku“ a konče samozřejmě novinkou „Pobřeží královny Marie“. Setlist se poměrně dost překrýval s tím z třicetin, takže kromě titulní písně z debutu došlo na kousky ze „Sabatu“, „Řetězu“, „Kleinera“ a „Oka Horova“. Vesměs ty nejsilnější a nejchytlavější songy, v nichž zabírají silné melodie a refrény. Miloš mezi skladbami promlouval civilně a bez oslavných řečí, což ostatně na začátku zmínil, že nechtějí pojmout koncert jako velká kapela a beze slov odehrát skladby jako nějací profíci, ale užít si jej s lidmi, které znají dlouhé roky. A muzikanti si to s lidmi fakt užívali, především Žába, který prožíval každý tón, a potom Roman, který se předvedl nejen jako zdatný bubeník, ale taky jako zdatný ničitel své výbavy. Nejdříve rozmlátil blánu na rytmičáku, kterou Miloš následně vhodil do lidí tak šikovně, že přistála v mých rukou, později likvidoval jednu paličku za druhou…
Po přehrání starších songů nastal slavnostní okamžik, křest CD, který obstarali Honza Petričko a Pavel Brom, zvukař ze studia ExAvik, ve kterém ASMODEUS natočil většinu desek, a nejen tihle dva, ještě Pavlův pes. (úsměv) Honza si na křest připravil krásnou básničku, v níž zrýmoval názvy všech alb ASMODEA, a působivě ji přednesl, navíc s osobním poselstvím směřovaným mimo kapelu. Vlastní polití asi vínem provedl Pavel, CD pak letělo mezi lidi, kterých se sešlo tak akorát, že byl prostor kavárny rozumně zaplněný. Následoval blok nových skladeb, ve kterém se představila zpěvačka Barbora Kováříková, jež se připojila k Milošovi ve třech písních jako na albu. Koncert v tu chvíli gradoval, nové věci si s těmi staršími nezadají, platí o nich totéž, tedy že jde o hitovky mající sílu uragánu. Po novotách došlo ještě na tři ostřejší starší věci včetně prastaré pecky „Heroes“, která měla set uzavřít, ale jisté bylo, že dojde na přídavky. Miloš to pojal rozumně, místo toho, aby se kapela z pódia spakovala a pak se musela vracet, zařadil přídavky rovnou a protože toho pánové asi neměli víc nazkoušeno, zazněly dvě již přehrané písně, což nikomu nevadilo. Dlouhý aplaus po skončení byl zasloužený, proběhlo ještě společné focení kapely s fanoušky a následovala autogramiáda, takže jsem si úlovek v podobě oné protržené blány nechal signovat. Jen zatím nevím, kam jej vystavím… (úsměv)
Jindra:
V pátek 6. října oslavila klatovská kapela ASMODEUS 35. výročí od svého vzniku a při té příležitosti pokřtila v kavárně kulturního domu Družba v Klatovech 9. album „Pobřeží královny Marie“. ASMODEUS se nejvýrazněji zapsali do podvědomí metalové veřejnosti v roce 2014 albem „Past na Davida Kleinera“, za které o rok později obdrželi sošku Anděla v kategorii Hard & Heavy, čehož si dodnes velice váží. Jediným zakládajícím členem v nynější sestavě je Miloš Bešta, který s Františkem Knetlem (kytara), Daliborem Hiričem (basa) a bubeníkem Romanem Houškou tvoří současnou tvář kapely.
S vědomím, že akce začíná ve 20 hodin, vyrážíme v plně obsazeném lidovém voze s lehkým předstihem, který se díky posunutému začátku o půl hodiny téměř zdvojnásobil. Po komfortním parkingu je třeba najít ten správný vlez do rozsáhlého areálu klatovského kulturáku. Po odmítnutí prvního ze vchodů, který přítomnými sakonoši evokoval taneční kurz nebo prodejní akci kuchyňských hrnců, nacházíme ten správný a stáváme se tak šťastnými majiteli vstupenek cca 7-11.
Třicet minut po 20. hodině se svých nástrojů chopilo původem klatovsko-domažlické trio ANTEATER (vítěz soutěží Múza a Strahov Open Air Band Contest), které se na české hudební scéně objevilo v roce 2018. V současnosti již pražská skupina, s anglicky zpívající charismatickou baskytaristkou Andreou Kohoutovou, dokázala upoutat pozornost energickou, nadupanou hudbou s garážovým feelingem čerpající z kořenů 90. let (SOUNDGARDEN, RAGE AGAINST THE MACHINE). Poté, co Andrea odložila basu, k hudební špinavosti a dravosti přidala zároveň choreografii plnou koncertní energie. Bylo navýsost jasné, že ANTEATER to, co předvádí, hodně baví.
V době, která náležela hlavnímu aktérovi večera, byly prostory místní kavárny více než slušně zaplněny, a tak Miloš Bešta přítomné uctivě přivítal a stručně vyjádřil svoje pocity a nepochybně i radost z následujícího programu. Mimo jiné zazněla informace, že kompilační playlist je poskládán z průřezu šesti alb. Zhruba ve třetině koncertu byli ASMODEUS nuceni vybrat si time out z důvodu prasklé blány virblu Romana Houšky. Vděčné téma pro komentáře různých zvrhlíků, což Miloš za žádných okolností není, a tak tuto událost okomentoval připomínkou, že stejná situace nastala při oslavě 30 let kapely. Pro doplnění, ASMODEUS v Klatovech dlouhých pět let nehráli. Rychlá výměna defektního materiálu a blána z rukou Miloše Bešty letí do davu. No a u koho pak přistála? Správně! U Johana! Následovala další série skladeb perfekcionalistického rázu a vrstevnatosti, ať již se zvyšujícími změnami temp a nálad, nebo s muzikálovým nádechem.
Otázkou jen bylo, kdy se odehraje očekávaný křest ještě relativně žhavé novinky. Ten je anoncován zhruba v polovině mega setu. Na podium jsou zváni zvukový technik Pavel Brom ze studia ExAvik, ve kterém ASMODEUS nahráli posledních sedm alb, a od roku 1997 dvorní textař kapely Honza Petričko. Po omluvě neúčasti Petra Korála na křtu přichází veliké poděkování vydavateli Frantovi Březinovi (aka Berrymu, Magick Disk Musick). Zúčastnění dostávají prostor pro vyjádření přání a pocitů včetně originálních veršů Honzy Petrička, načež ostentativně zlité (mají rozum přece) cédo letí do tmy. Dalším hudebním hostem byla Bára Kováříková (mj. zpěv v roli služebné Terezy Skalníkové v rockové opeře „Kladivo na pýchu“, ke které hudbu napsal Miloš Bešta a libreto Honza Petričko), která si s kapelou střihla skladby „Boj o život“, „Pobřeží královny Marie“ a „Ty, kdo vstupuješ“. Oznámením 17. skladby večera je všem jasné, že jdeme do finále. Následují ještě další dva vály a ASMODEUS končili tam, kde kdysi začínali, a sice metalovou skladbou staré školy „Heroes“ z prvního alba „Prosincová noc blíže neurčeného roku“ (1992). Po dvou přídavcích a společné fotce se všemi, kteří si chtěli toto výročí s kapelou připomenut, následovala autogramiáda. Johan si nechal všemi členy podepsat deflorovanou blánu a můžeme tedy balit saky paky.
Překvapilo mě, že když Miloš, znaje zřejmě lokace, odkud návštěvníci dorazili, aby se přihlásili ti, kteří dorazili ze Svitav, vylétlo nad hlavu několik rukou. To samé následovalo po vyslovení dalekého Uherského Hradiště. Klobouk dolů, o významu a dosahu kapely se sofistikovaným hudebním jazykem podloženým skladatelským umem Miloše Bešty a textovou precizností Honzy Petrička není pochyb.
Fotky: Jindra
