Albem Řetěz kritických událostí se potvrdilo to, co jsem naznačoval v závěru recenze na předcházející Sabat v Carnegie Hall, a sice, že momentálně je Asmodeus jednoznačně nejlepší domácí kapelou věnující se thrash metalu (s přesahem ke klasickému heavy metalu). Asmodeus shodili ze sedla Arakain velmi tvrdým a přesným úderem a nevím, nevím, jestli se Arakaini do toho sedla vyhrabou zpátky. Ne, že by poslední alba Arakainu byla špatná, ale poslední dva záseky Asmodea jsou podstatně lepší. Tři roky starý Sabat se mi líbil moc, a s letošním Řetězem je tomu stejně. A jediné, co mě zaráží, je vydání na vlastní pěst – firmy kde jste???
Nové album pokračuje přesně tam, kde to minulé končilo. Zase je to spanilá jízda mezi našlapanými nářezy, melodickými vyhrávkami a chytlavými refrény. Album působí o něco tvrději než předchůdce, možná je to použitím „měkčích“ nápadů v bočním projektu A+ natočeném v totožné sestavě zhruba před 2 roky. K přitvrzení přispívá i Milošův drsnější vokál a taková Na řece smrti je opravdový thrash metalový nářez. Na albu nenacházím slabší místo, po hromadě poslechů zjišťuju, že všechno má svůj význam, od řazení skladeb po využití trubky (host Lukáš Koudelka) a kláves (host František Pelíšek). Vrcholem alba je bezesporu Hodina štíra, zprvu klasicky se tvářící Asmodeovština, která s příchodem refrénu doslova nadchne. Miloš dokazuje, že zvládá nejen ostřejší polohy, ale i parádní čistý zpěv. Tahle skladba mě chytla hned na první poslech s pokaždé se na ni těším nejvíce. Pozoruhodný pěvecký výkon podává Miloš v Zjevení strachu, kde se dostal do poloh, ve kterých se snad ještě nikdy nepohyboval. Právě množstvím hlasových poloh je deska tak trochu odlišná od těch minulých. Ale i ostatní pánové si za svou práci zaslouží pochvalu. Bicmen (Vladimír Hořký) v pohodě zvládá dvoukopákové smrště i odlehčenější a techničtější pasáže, kytary (Miloš a Tomáš Beštové) každou chvíli překvapí něčím zajímavým a i basa (Milan Pózel) je díky dobrému nazvučení velmi výrazná a třeba v poslední skladbě (tip na hit č. 2 díky gradujícímu refrénu a citlivému zakomponovaní trubky) dokonce chvíli dominuje nad kytarami. Ke spádu desky přispívá i rozumná stopáž skladeb, většinou okolo tří minut.
K dokonalé hudbě patří dokonalé texty – a i to tady platí. O slova se opět postaral Jan Petričko a tentokrát jsou inspirovány literárními díly, namátkou od E. A. Poea, K. Kryla, E. McBaina, S. Kinga či G. Batiggii. Je-li někomu poslední jméno povědomé, tak nejspíše majitelům A+, protože právě tenhle vedlejšák otextoval ... a také je to pseudonym J. Petrička, haha, takže čerpal z vlastního díla. Minule jsem trochu žehral na nepříliš metalový zvuk, tentokrát je sound opravdu zatěžkaný, s parádní čitelností všech nástrojů. Také booklet je velmi povedený, již podruhé jej vytvořil Lukáš Dio, ve velmi podobném duchu jako ten předchozí a i tady je vidět zřetelná návaznost na Sabat. Obal obsahuje texty, fotky a další nezbytné informace, všechno hezky česky.
Tohle album s čistým svědomím doporučuji úplně všem! A doporučuju mu věnovat potřebný čas, protože s každým dalším poslechem se mi tenhle matroš líbí víc a víc. Jo, a recenzi jsem napsal až po dvou měsících od obdržení placky, tak dlouho mi trval dokonalý průnik do nitra téhle nahrávky. Pro mě letos řadové album roku!
Seznam skladeb:
- Údolí králů
- Sssatan Ex Urbina
- Na řece smrti
- Dopis v láhvi
- S úsměvem hada (Serpents Metis)
- Kruh
- Hodina štíra
- Complex Mesianis
- Zjevení strachu
- Černozlatá prasata
Čas: 33:54
