Ani se mi nechce věřit, že pauza mezi dvěma alby skupiny ASMODEUS činí šest let. V mezidobí ale vznikla rocková opera „Kladivo na pýchu“, kterou složil Miloš Bešta, otextoval Jan Petričko a hudbu nahrál celý ASMODEUS, takže se celý tvůrčí kolektiv nenudil.
Nuda je přesně to slovo, které je antonymem pro tvorbu klatovské party. Přes třicet let vydává pozoruhodná alba a stále dokazuje, že nepatří do starého železa. Zatímco se řada kapel s podobným datem vzniku zasekla v pravěku, ASMODEUS zní svěže, moderně, samozřejmě v rámci mantinelů, které postavili před dvaceti lety albem „Sabat v Carnegie Hall“. Od té doby variují technický thrash, heavy a prog metal v přitažlivý mix, přičemž vrcholu dosáhli na albu „Past na Davida Kleinera“ (2014), za které obdrželi cenu Anděl. A při poslechu novinky „Pobřeží královny Marie“ jsem si na „Kleinera“ poměrně často vzpomněl.
Ne však u první stopy, kterou je noise intro nazvané „10.994“, což je hloubka nejhlubšího místa zemského povrchu v Mariánském příkopu v Tichém oceánu. Proč právě tento název? Protože album je „ve velmi zhuštěné zkratce expedicí do nitra oceánů, pojednává o mořském a podmořském světě v celé jeho nekonečné šíři – o jeho objevitelích, mořeplavcích i bájných zaniklých zemích“, píše vydavatel v tiskové zprávě. On už název alba něco v tomto smyslu naznačuje, pobřeží královny Marie je část Australského antarktického území, nehostinného a neobydleného, v minulosti přitahujícího nejen lovce tuleňů a velryb, ale i cestovatele a objevitele.
Těch se v textech objevuje několik, ať už bezejmenných, nebo slavných. V první zpívané písni jde obecně o touhu po poznání, která se dotýká legendární země Hyperborea, což v překladu znamená země za severním větrem – a právě odtud vane název písně, která je ve slokách překvapivě tvrdá, nadupaná, až mě ta thrashová razance překvapila. S refrénem ale skladba nabírá úplně jiný ráz, řekl bych „Kleinerovský“, refrén je neobyčejně chytlavý, kytara kouzlí příjemné melodie, ale v pozadí jedou bicí stále docela energicky. Tahle směsice je přesně to, co mají letití posluchači ASMODEA rádi, co mají zažité, stejně tak Miloš Bešta, který je výhradním autorem hudby. Nejen objevitelé, bájné země nebo nestvůry jsou spojovány s oceány, pod mořskou hladinou se skrývá i tekuté zlato, alespoň doufám, že jsem název „Aqua aurum“ dobře přeložil a správně pochopil, že pojednává o těžbě ropy. Hudebně vlastně stejný recepis, tvrdost vs. umírněnost, štěkavý zpěv vs. klenutý čistý plus silné melodie. „Nádech“ je po hudební stránce rozmanitější, ASMODEUS tady dokazují, jak skvěle dokáží pracovat s různými náladami, jak zručně dokáží z idylky přejít v temný metal, k tomu další pozoruhodný text o hledačích lidských možností v hlubinách… „až na rozhraní bytí nebytí“.
A mohl bych v popisu skladeb pokračovat, u každé upozornit na nějaký silný bod, motiv, postup, zpěv, text. Jan Petričko je mistr slova, Miloš Bešta mistr komponování, společná práce pak přináší další unikátní album, které působí vzácně vyrovnaně, ale i při té vyrovnanosti lze ukázat na top momenty. Když bych měl vybrat melodii, která se mi nejvíce dostala pod kůži, bude to ústřední motiv v „Za prstenem Nibelungů“, na který si ale musí posluchač chvíli počkat – zase: někdy se refrén objeví dříve, někdy později, skladby jsou pestré i po dramaturgické stránce. A to platí na celé album; když už se zdá, že se živly začínají vyčerpávat, objeví se v trojbloku „Boj o život“, „Pobřeží královny Marie“ a „Ty, kdo vstupuješ“ nový element, ženský vokál. Hostující Barbora Kováříková s Milošem spolupracovala už na opeře, takže logický tah, navíc její zapojení lze opět hodnotit jako funkční a přizpůsobené celku – žádná exhibice, ale pouze doplnění Miloše ve sborech, tu výrazněji, tu takřka nepostřehnutelně. Každopádně když jsem u bloků – dvojblok „Pobřeží královny Marie“ a „Ty, kdo vstupuješ“ vnímám jako nejsilnější úsek CD a zřejmě to podobně vnímá i dvojblok vydavatel-kapela, protože právě tyhle songy byly vypuštěny jako singly s doprovodem obrázků – v prvním případě v podobě hraného klipu, v druhém studiového. A poslední překvapení je nachystáno v samotném závěru, „D.N.O. (Do neznámých oblastí, do nitra oceánů)“ začíná pomalou pasáží, kterou sem tam dramatizují hrábnutí do strun kytary, ale posléze nabírá song epický směr, hraje se spíše rock než metal a i tady vnímám spojitost s opusem magnum, „Pastí na Davida Kleinera“, možná i s „Kladivem na pýchu“. Navíc mi vrtá v hlavě, jakým způsobem vznikly některé tóny, obal o jiných nástrojích než níže uvedených mlčí, stejně tak přiznává samply jen v intru, ale tady se mi zdá, že slyším klávesy.
O obal se postaral, dá se říci, dvorní malíř ASMODEA Radovan Hrabý (další spojitost s „Kleinerem“, kde se Radovan prezentoval poprvé, posléze i na dalších dvou vydáních). Tentokrát volil temnější barvy, kterými vyvedl podmořské motivy i portrét dámy, přičemž nejvýraznější jsou krásně červené květy. Radovan je také autorem designu výpravného desetistránkového digipacku, v němž má vše řád a na pohled moc hezky vypadá, ostatně to je u produktů Magick Disk Musick i kapely standard, který samozřejmě potěší každého fanouška fyzických nosičů. Škoda, že je titulní stránka jen ve formátu CD, na LP by obrázek vynikl mnohem lépe.
Co ještě stojí za zmínku, je zvuk, který již tradičně vznikl v dvojbloku ExAvik-PyHa (nahrávání-mastering). A protože se noříme do hloubek oceánů, až kamsi k obludě Cthulhu, je nabíledni, že i zvuk je hlubší, temnější (všechno je temnější: hudba, zvuk, obal) než bylo dříve u ASMODEA zvykem. A nutno doplnit, že k muzice tahle hustější produkce sedí.
Abych to nějak uzavřel: ASMODEUS patří dlouhé roky k mým top oblíbencům, většinu alb považuju za klenoty a do klenotnice řadím i „Pobřeží královny Marie“.
Seznam skladeb:
- 10.944
- Země za severním větrem
- Aqua aurum
- Nádech
- Půlnoční studium
- Za prstenem Nibelungů
- Boj o život
- Pobřeží královny Marie
- Ty, kdo vstupuješ
- Když volá Cthulhu
- D.N.O. (Do neznámých oblastí, do nitra oceánů)
Čas: 35:55
Sestava:
- Miloš Bešta – kytara, zpěv
- Dalibor Hirič – basová kytara
- Roman Houška – bicí
- František Knetl – sólová kytara
Hosté:
- Barbora Kováříková – vokály (7, 8, 9)
- Jakub Halama – samply (1)
