Nejbližší koncerty
F.O.B. - Outside The Palace Walls

29. 7. 2023, Vodňany – Sokolská louka

Týden po volyňském metalovém extrému se ve Vodňanech hrálo podle hardcore punkových not. Po tradičním ETEF festu nasledovala ještě tradičnější Festa de la pohoda; když jsem u tradic, tak zatímco ETEF proběhl poosmé (v součtu s Open Helly a Metalfesty Volyně poosmnácté), Festa letos slavila, 25. ročník si oslavu určitě zaslouží. Leč ona oslava byla pojata skromně – zatímco před léty se na Sokolské louce objevovaly věhlasné kapely ze zahraničí (ACTIVE MINDS, THE RESTARTS), v poslední době jde o tuzemsko-slovenskou akci. Nutno zmínit, že pořadatelé žádnou oslavu neslibovali, ale přijde mi to škoda… Jedna větší kapela z ciziny by asi přitáhla víc lidí, takhle mám dojem, že návštěvnost pozvolna klesá, což může být nejen tím, že se pod velkým stanem v nedlouhých intervalech střídají tytéž kapely, ale i tím, že chybí nějaký tahák zvenku, který by přitáhl fanoušky z větších vzdáleností – takže jde o plus minus lokální akci s přesahem na Ostravsko, odkud pravidelně doráží skupinka fest pohodových nadšenců. (Johan)

Sokolská louka ve Vodňanech prostá jakéhokoli Sokolíka byla v sobotu 29. 7. svědkem již 25. pokračování festivalu Festa de la Pohoda. Na místo již po znovu otevřené silnici kolem rybářské školy dorážíme asi s půlhodinovým předstihem. Běžným ohledáním místa činu zjišťujeme, co se zde dá vypít a hlavně co a kde sníst. Trošku mě jímala hrůza, když jsem zjistil, že na místě, kde vloni bylo pojízdné bistro s relativně kvalitní nabídkou pokrmů, letos stála pojízdná zmrzlina. Naštěstí pouze změna územního layoutu. (Jindra)

Na název NE EN jsem koukal jak péro z gauče. Vlastně jsem ani neměl potřebu jet na fest už na začátek, ale Johanova slova o tom, že je to nová kapela Bodzy (ex-UCHÁZÍM) mě donutila změnit názor. Po hořkém konci UCHÁZÍM jsme měli loni na Festě možnost vidět STRES TANEC kytaristy a zpěváka Páji, letos tedy NE EN. Jak to tak bývá, když skončí jedna super kapela a vzniknou z ní další dvě, už to nikdy není úplně ono. Začátek NE EN jsem nějak nedával, bylo to takové rozpačité, neměl jsem se čeho chytit, saxofonista nebyl slyšet, vokálům (oběma) nebylo rozumět... cca po třetí věci se to sice zlepšilo, i zvukově, ale když teď sepisuju svoje dojmy z hudby NE EN, vybavuju si velké kulové. (Coornelus)

První dvě kapely se žánrově držely v prostředí dobře naladěných hospodských lokálů, lidových zábav či narozeninových oslav. Prachatičtí NE EN byli prvními účinkujícími 25. Festy. „Vtip“ hudby NE EN v sestavě se saxofonem je v tom, že spojuje způsob uvolněné hry s temným punk rockem. Ságo v rukou věkem ještě teenagera (?) s výraznou basou dávaly kapele halucino-psychedelický odér, poněkud chaběji podepřený nesmělým a zřejmě i hodně nervózním pěvcem. Kdybych aplikoval něco z rejstříku psychotropních matrošů, určitě bych po něm sáhl. Jinak by to asi ani nešlo. (Jindra)

Loni zahájil Festu jeden z pohrobků UCHÁZÍM, STRES TANEC. Ani letos tomu nebylo jinak, zbylí pozůstalí z UCHÁZÍM založili novou kapelu, kterou nazvali NE EN. Už název působil zvědavost a taky se stal terčem vtípků typu, že se mohli jmenovat třeba JO OJ. Ale na názvu až tak nezáleží. Kapela přidala ke klasickému nástrojovému parku saxofon a krátce po 15. hodině spustila zvláštní mix, který se těžko popisuje. Snad HC, punk, rock a underground typu PPU, to poslední díky zapojení saxofonu, který nebyl dvě skladby vůbec slyšet a později naopak válcoval vše, spolu s baskytarou, která válcovala kytary od začátku. Zvukově těžce nepovedená záležitost, hudebně těžce uchopitelná, nevyznal jsem s v tom. (Johan)

Ve STARÉ PEŠATOVÉ jsem se asi i vyznal, ale hudebně šla mimo můj záběr. Stará sestava skupiny PESHATA nejspíš přehrála staré skladby z demosnímků, alespoň podle informací, které jsem později dohledal, protože jednak ty staré songy neznám, a taky mě to vůbec neoslovovalo. Z pódia zněl jakýsi punk bigbít. (Johan)

Old school zoo punk STARÁ PEŠATOVÁ, což je de facto téměř původní sestava táborské PESHATY, mě fakt vůbec nebavil, a proto jsem značnou část jejich vystoupení prokecal s jedním ze členů ostravské výpravy Tomim. Kapela je vybavena dvěma zpěváky, přičemž ten na podiu jasně převyšoval kvality svého kolegy zevlujícího v terénu. Výrazněji mi do uší dolehl asi jejich největší hit „Odelvakelvu“ oslavující kultovní táborskou pivnici U Zlatého lva, odkud se pravděpodobně rekrutuje většina skalních příznivců. Naprosto v pořádku. (Jindra)

STARÁ PEŠATOVÁ hraje přesně ten druh muziky, kdy si říkám, že tohle už víc vedle na mě cílit nemůže, proto je po první věci nesleduju ani zpovzdálí. (Coornelus)

První kapelou, která mě oslovit dokázala, byla slovenská PIVNICA. Už jednou (nebo dvakrát) jsem vysvětloval, že název znamená sklep, nikoliv pivnice, to jen pro pořádek, a taky už jsem o kapele v minulosti psal a ještě brzy psát budu, protože má venku split s ACTIVE MINDS. Na Festě to chalanům sedlo, ideálně dlouhý intenzivní set odehrála s přehledem, zpěvák ke každému songu uvedl, o čem je, a pak se rozjel agresivní pestrý HC punkový rachot. Se zpěvem sem tam pomohli bicmen či kytarista a pro mě tímhle koncertem Festa vlastně začala. (Johan)

PIVNICA nastolila tvář punku, kterou můžu. Navzdory svému názvu (díky Johane za překlad, ale i tak je ten název na prd) se mi její přímočaré vypalovačky se sociálně kritickými texty příjemně vystupujícího zpěváka líbily. Ač kapelu z desek vůbec neznám, naživo působila dobrým dojmem a po předchozí kapele zněla jako balzám na duší. (Coornelus)

Prvním a zároveň také jediným zahraničním vystupujícím byla slovenská HC punková kapela PIVNICA z Banské Bystrice. Kapele s jednou kytarou to šlape jako japonským hodinkám Seiko. PIVNICA má jasně nastavený hardcore punkový standard, čímž se může a nemusí řadit do ranku identických kapel. Sympatický obhroublý, ale zároveň pro Slováky typický výrazný melodický zpěv. Pro nás, kteří jsme „zmoudřeli“ na slovenských inscenáciích, není slovenština žádný problém. Zpěvák Martin mezi písničkami varoval před nebezpečím sociálních sítí, což si myslím, že nemá daleko k pořekadlu o hrachu vrhaném na zeď. Za mě sympatické vystoupení i přesto, že zpěvák v jednom případě netrefil na prvý raz správnou skladbu, prostě punk. (Jindra)

Vhozenou rukavici po slovenské PIVNICI sebrala s prstem v nose jistota festivalu DEZINFEKCE. A nejen že tu rukavici vzala, hodila ji ještě o další kus dál. Nevím, jak to tahle parta dělá, ale každý rok je ve Vodňanech o něco lepší než rok předtím. Kluci jsou sehraní, vyhraní, jejich hudba je pro mě čím dál tím víc srozumitelnější a nápaditější. Největší grády spatřuju v tom, když z hrubého hardcore punku přejdou do drtivých střednětempých nebo i pomalejších pasáží. To by mohla lecjaká sludge kapela závidět. Ten tlak je enormní. Za mě velká spokojenost. (Coornelus)

Festu bez jihočeské DEZINFEKCE by snad nikdo nikomu ani nevěřil. Kapela si vloni nadělila ke 30 letům na scéně LP „Předstírat štěstí chce trochu cviku“. Jihočeši si s ohledem na všelijaké nálady a tendence v UG udržují nezaměnitelný styl, pro které je hlavní stigma Maxeek se svým hlasovým projevem. Vodňanská jízda s neskutečnou energií a adekvátní punkovou nasraností mě bavila do morku kostí. A pomalu se začínal probouzet fanouškovský casting. (Jindra)

PIVNICA už si na akci v minulosti zahrála, dalších pět kapel taky, DEZINFEKCE snad pokaždé, kdy jsem dorazil. Na DEZINFEKCI je patrný vývoj, logicky k lepšímu, čím dále víc se mi její koncerty líbí a hudební pestrost taky. Střídání rychlých a pomalých pasáží funguje, stejně jako elán, s kterým to borci mydlí, hlavně zpívající basák prožívá každé slovo. (Johan)

ZEMĚŽLUČ je na Festě taky jak doma, a taky mě baví. U diskografie nejvíc uznávám předposlední řadovku „Kolik a komu?“, která pro mě oplývá vyváženým poměrem ostrého punku a hitového potenciálu zabaleného do řízných věcí, které nejsou vyloženými punkovými halekačkami. Vrcholem setu pro mě nebyl přídavek v podobě starých fláků, ale právě věci z již zmiňované desky a vyloženě nejvíc potěšila skladba „Za mou bídu“, protože nejen skvěle hudebně šlape, ale v tom textu je vše. „Já za nic nemůžu, to vy všichni mi hážete klacky pod nohy.“ (Coornelus)

ZEMĚŽLUČ vídám vlastně jen na Festě, myslím, že živě jsem jinde neměl tu čest. ZEMĚŽLUČ je právem označována jako legenda, vždyť funguje od roku 1986! Za tu dobu nahrála spoustu muziky, takže má kde brát, ve Vodňanech ale sázela hlavně na kusy z „MMXX“ (titulní věc, „Fejsbůh“) a „Kolik a komu?“ („Za mou bídu“ např.). Šoty často, podobně jako předtím zpěvák PIVNICE, vysvětloval, o čem písně jsou a jako jediný se ostře vymezil proti Putinovi, což na HC akci překvapilo, čekal bych to častěji. Jinak Šoty často přenechával mikrofon Barmymu, asi kvůli potížím s hlasivkami, ve sborech se přidával i bicmen Sam Jr. (Johan)

Prvním tahákem večera byla brněnská ZEMĚŽLUČ, která zhmotňuje poctivost, punkové kvality, chytlavé melodické nápady a působí naprosto zdravě sebevědomě. Za bezmála čtyři desetiletí existence se pánové nenechali ošálit moderní rádoby punk rockovým pozlátkem a zůstali aktivní tam, kde jim to sedí, tedy v DIY prostředí. Trio neodmyslitelně vedené baskytaristou a zpěvákem Šotym podtrhuje důraz na sdělení, o čemž se mohl přesvědčit fanoušek neznalý textů převážně mezi skladbami, kdy Šoty neustále poukazoval na nectnosti současné doby a připomínal bolševická zvěrstva, což se může časem omrzet. Obecně mi přijde, že pankáči, na rozdíl od mániček, rádi vedou moudré řeči. Ke konci setu bubeník Sam Jr. budil zdání, že už nedohraje, ale jinak respekt ke strojově přesné práci. Po přehrání regulérního koncertního play listu Šoty upřel na pořadatele pohled doprovázený dotazem, jestli ještě můžou. Z jednoho válu byly nakonec tři, což vůbec nikomu nevadilo. (Jindra)

Třesky plesky se daly očekávat s nástupem domácích SVINÍ!, které vždy oprávněně spustí největší lavinu – to se proberou i klinicky mrtví opilci. Žádný kecy v kleci, s novým kytaristou Pášou do smyslu zbaveného kotlíku namlátili cca 25 minut syrovýho hardcore punku hezky po jihočesku. Rychle, stručně, bez zbytečných pindů se prohnali SVINĚ! vodňanským šapito, textů znalí fanoušci si zařvali se zpěvákem. SVINĚ! od Blanice vydali poslední (celkově 2) stejnojmenné album před 14 lety. V mých očích je to kapela, která si žije svůj punkovej život bez ambicí někam to posunout. Možná škoda. (Jindra)

SVINĚ!, stejně jako DEZINFEKCI, vidím jednou ročně a vždy mě to baví. Baví mě energie zpěváka a bubeníka, baví mě, jak je místní punks podpoří a baví mě i jejich hitovky. Tohle má vždy ty správné koule, žádná věda, jen čistá zábava. Odpracováno za jedna. (Coornelus)

Pořádají parta, SVINĚ!, překvapila krátkým setem. Pamatuji si, že v minulosti nevěděla, kdy z pódia slézt, za což často mohli fanoušci, kteří nechtěli své oblíbence z pódia pustit. Tentokrát se sice taky přidávalo, ale s rozumem, celý set trval cca 30 minut a byl samozřejmě napěchovaný starými známými hity, nemohly chybět „Zavíračka“ nebo „Výlet“, který si z kapelou zpívala řada přítomných, někteří i do mikrofonu se zpěvákem, nebo bez něj. Loni se kapela loučila s kytaristou, letos představila nového, na vyznění to ale nemělo žádný vliv. Svěží rychlý hitový punk. (Johan)

Druhým tahákem v pořadí byli SEE YOU IN HELL z Brna. Od pro kapelu existenčně přelomového roku uplynulo dlouhých 7 let, zesílili na dvě kytary a v roce 2019 vydali zatím poslední album „Život ve strachu“. Záchvaty vzteku, nasranosti, emotivní projev, hra s nesmělým publikem zpěváka Jožky Uhra jako hlavní fragmenty příjemně neurvalého gigu. Agresivní HC/punk, Jožkův expresivní projev, Beňovo přesně tepající bicí a nabroušené kytary pročísly vlahý večer vodňanského kempu. Jožka s epesní větrací šachtou ve slabinách nabádal publikum, aby porušilo diskrétní vzdálenost podobné té bankovní a šlo blíž a blíž. A ono nešlo a nešlo… Výše zmiňované album začíná válem „Kult krve“, tímto songem a baskytaristovo zvoláním SEE YOU IN HELL se Brňáci odporoučeli. Vytříbený kytarový entuziasmus mohl kytarista Josef prokázat ještě v posledních vystupujících, crust/punkových KRIMINALITÄT, které již nedáváme. (Jindra)

Další pravidelní účastníci festivalu SEE YOU IN HELL se postupně víc a víc kloní k metalu. Trika pánů muzikantů i zpěváka cosi signalizovala (GRAVE, VOMITORY, HELLHAMMER, IRON MAIDEN), nové skladby, které tvořily gró setu, to potvrdily. Metalický základ, ze kterého vyrůstaly HC či crust výhonky, k tomu šílený zpěvák, který neustále lákal lidi blíž k pódiu se slovy, jestli se ho bojí/nebojí. Podle Jožkova výrazu bych se klonil k tomu „bojí“. (úsměv) Brněnským pardálům koncert taky sedl náramně, těším se na novou desku, která už je nahraná a čeká se na lisovnu. (Johan)

SEE YOU IN HELL jsem naposled viděl na stejném místě před dvěma lety, což je smutné. Veselé ale naopak je, že kapela funguje po hudební stránce skvěle. Punková nálož už je sem tam prořízlá thrash metalem a „MOTÖRHEADEM“, ale tím líp pro mě. No, není divu, když 4/5 z kapely mají trika jak z metalshopu. SYIH splnili to, co jsem čekal. Energické vystoupení, chytlavé, ale stále tvrdé a nepodlézající songy a nezbytné maniakální ksichty Jožky. Ty vole, to víš, že se tě lidi bojí! (úsměv). (Coornelus)

LAHAR po týdnu znovu v podobné formě a s obdobným setem jako na ETEFU, tzn. většina songů z aktuální desky „Stínání hlav“ a tři starší hity – „Oheň“, „Dva hroby“ a „Řecko“. Na LAHAR si cením nejen toho, že každý jejich koncert je jízda od začátku do konce, ale i určitého vývoje, který je na novém albu patrný; není to jen o extrémní SLAYEROVSKÉ rychlosti, ale taky o náznacích death metalu, občasném zpomalení nebo nechání prostoru baskytaře. A pochvalu určitě zaslouží i fakt, že LAHAR nežijí ze slavné minulosti, ale preferují koncertní provedení nových věcí; kdyby pořád sázeli staré hitovky, fanoušci by jim asi zobali z ruky, mně je ale milejší současný přístup, důraz na aktuální tvorbou, která je taky skvělá. (Johan)

Po SYIH přišlo další tornádo – LAHAR. Tohle popisovat po xté je už fakt složité. Tentokrát to bylo stejně dobré jako mnohokrát před tím. Set postavený na poslední desce řezal, kousal a utíkal ve vražedném tempu. Klobouk dolu před důchodcem s paličkama v ruce, jak to stále v té rychlosti dává. A další body a znovu uznání pro Růžu, který je už dávno hotový frontman a ke kapele sedí parádně. (Coornelus)

Ke psaní příspěvku o LAHAR by se nabízela klávesová zkratka Ctrl C, Ctrl V z předchozích článků. LAHAR jednoduše řečeno neumí pokazit jakoukoli akci. Tohle písecké kvarteto si po odchodu druhého kytaristy ani zdaleka neublížilo, naopak dozrálo jako pověstná réva. Růžovi odpočatému z prodeje merche vydatně sekundovali fanoušci, tu a tam se některý z nich proběhl po stagi, aby spěšně opět zaujal svoje vybojované místo. K radosti všech ve Vodňanech LAHAR přehráli převážně novější věci „Čas lámání chleba“, „Smečka děsu“, „Pod hladinou“ nebo „Rok 2547“. Závěr zatuplovaly „Dva hroby“ a v současnosti „Oheň“ pohlcující „Řecko“. Takže až na technické problémy s ukotvením Žroutova kopáku nadstandardně nakopnutý gig. Pokud by v současnosti neměli být LAHAR na vrcholu, tak fakt nevím, kdy jindy. (Jindra)

V minulosti jsme často lamentovali, že organizátorům Festy nic moc neříká dodržování programu, že se koncerty protahují a nezřídka se hraje ještě dlouho po půlnoci. Letos musíme jen a jen chválit, program sice neuváděl časy, jen harmonogram, ale přeložili jsme si jej tak, že když se začne v 15 hodin, každá kapela bude mít se vším všudy hodinu, bude o půlnoci konec. K tomu vše směřovalo, LAHAR dohráli krátce po 23. hodině, nicméně my byli na místě v půl třetí a začaly nám docházet síly, respektive nás do Strakonic čekala relativně krátká, ale hodného řidiče 4x delší trasa, takže jsme se rozhodli nečekat na poslední KRIMINALITÄT a vyrazili k domovům. (Johan)

Závěr 25. ročníku vodňanské hardcore-punkové tradice celebrovalo crust-metalové kněžstvo KRIMINALITÄT se záhrobním deathmetalovým přednesem a přirozeným odérem stenchcoru. Čas vystoupení byl přijatelný a slušná odezva poplatná všem, kterým není cizí ani jedna poloha vyjmenovaných žánrů. Nepočítaje Lahar, bylo to pro mě – po všech ostatních skupinách – jako polití živou vodou a v podstatě i jediný osobní objev letošní Festy, která jinak sestávala z přísně tradičních kapel, které jsme tu již viděli často i opakovaně. (Berry)

Letošní Festa se povedla, od třetí kapely se mi všechny líbily, všechny jsem si užil, většinu setů zhlédl od začátku do konce. Počasí se naštěstí taky umoudřilo, po krátké přeháňce na začátku už se déšť nevrátil, bylo i celkem teplo, dorazila řada známých, takže každá přestávka v hraní byla využita k příjemnému klábosení. Se všemi jsme se ve tmě nestačili rozloučit, takže tímto je zdravíme, zejména Buryho. (úsměv) (Johan)

V posledním vydání Buryho zinu Buryzone je zmíněna Brožíkova úvaha o tom, že 25. Festa bude možná poslední… Nechme se překvapit. (Jindra)

Fotky: Jindra

Video KRIMINALITÄT (Berry)


Zveřejněno: 02. 08. 2023
Přečteno:
2232 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

06. 08. 2023 19:56 napsal/a Bury
Postřehy k Festě
Pěkný report a pěkné fotky, kluci. Nerozloučili jsme se asi proto, že jsem někdy v době vašeho odjezdu okupoval garáž s jídlem. Mimochodem, letos to měly na starost holky, které si nedávno otevřely bistro ve Vodňanech u autobusového nádraží. A i když jim Brožík říkal, že bude stačit kotel vegeguláše a třeba nějaké bagety, tak překvapily bohatou nabídkou jídelníčku (kolik, 10 položek?). Chuťově skvělé, cenově hodně nízko! Zahraniční kapely měly být původně tři! Krom slovenského "SKLEPA" ještě jedna, která přestala komunikovat, a ta druhá se omluvila s ohledem na novou bubeníkovu práci. K NE:EN (což je palindrom a zároveň zkratka, ale název je to fakt divný), sestavu tvoří: na basu a zpěv "zmrzlinář" Bodza (UCHÁZÍM), bubeník Kmín (RETROPROTEST), kytarista Karel (RETROSITUACE), kytarista Vilda (bubeník UCHÁZÍM). A nováčci Karlův syn Viki na sax a zpěvák Vláďa - byl to jejich první koncert v životě, ale dali to s nezvozitou nakonec v pohodě. Za mě hudebně punkovější staří UŽ JSME DOMA, akorát zpěv byl dost v jedné rovině a hlavně moc textu. Během 20 minut přehráli šest skladeb, co nedávno nahrávali v Hellsoundu. Letošní "Fest pohodový výlet" opět vydařil a 6 dnů na jihu uteklo jako nic. Už plánujeme příští rok!!!