Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
HUSMAN FEST

LP/CD 2021, PHR Records / hardcore punk / Česko

Nezmar a zeměžluč. Termíny z přírodopisu, ale rovněž z punkopisu. 

Jak jinak označit kapelu, která hraje pětatřicet let, než jako nezmary. Předák Šoty neúnavně táhne ZEMĚŽLUČ od roku 1986, a co je potěšitelné víc než ona výdrž, je entuziasmus, který tryská z každého okamžiku nového alba „MMXX“. A nejen z něho, podobně agresivně a současně působilo předchozí album „Kolik a komu?“, na jehož adresu jsem před dvěma roky napsal: Za mě nejlepší album ZEMĚŽLUČE, pestré, ostré více i méně, chytlavé i nasrané, se skvělými texty a výborným zvukem. 

O novince bych vlastně mohl uvést skoro totéž, dojmy jsou podobné, prostředky rovněž, ale přesto mě napadá jedna záležitost, která je vypjatější než minule, a tou jsou texty. Šoty si nikdy nebral servítky a psal texty tak, jak to cítil, nebo o tom, co ho štvalo, či o tom, čemu věřil a co podporoval. Tentokrát jsou některé texty kontroverznější než v minulosti – a nejen že si Šoty nebere servítky, on si nebere ani příbor, stačí mu ostrá kudla, kterou do citlivých témat řeže a řeže.

Název alba „MMXX“ může někomu připadat jako „opožděný“, nicméně neznamená rok vydání, ani rok nahrávání, ale rok, kdy se všechno změnilo. O současných i budoucích důsledcích koronavirové doby má Šoty jasno: „Zkázu nepřináší podivná nákaza, ale válka nervů je naše zkáza.“ K tomu mediální humbuk aneb: „A to je to! To co přesně chcou! Trosky bez vůle na kolenou.“ Hudební doprovod k neveselým veršům je podobně přímočarý, vlastně by se dalo říci, že přesně tohle je ZEMĚŽLUČ v klasické podobě – rychle a naštvaně. „Prokletá zem“ je melodičtější, ale ani v ní nechybí nasranost, tentokrát na dopad „vyhnání“, jak Šoty píše v komentáři ke skladbě, „našich spoluobčanů z jejich domova“. Řeč je o Sudetech a poválečném dění, na které lze nahlížet různými optikami, Šoty má svůj názor jasný. Já různé optiky zmiňuju kvůli tomu, že s Šotym tak úplně nesouhlasím, ale jeho vidění historie respektuju – líbí se mi, že se nebojí jasně vyjádřit bez ohledu na případné nepochopení nebo vlnu nesouhlasu. To s pranýřováním Facebooku, z kterého se pro někoho může stát „Fejsbůh“, je úspěch zaručen, skoro všichni na něj nadávají, ale většinou hojně používají, tady platí okřídlené dobrý sluha, ale zlý pán. 

První trochu jiná muzika se hraje ve „Věřím“, což je Šotyho osobní zpověď týkající se víry; píseň je pomalejší, punkovější, s melodickými kytarovými vyhrávkami a zpěvným refrénem. ZEMĚŽLUČ tedy opět střídá model „nasrané HC/punkové vypalovačky“ s modelem „melodické HC/punkové vypalovačky“, kteréžto kategorie jsem stanovil v recenzi na minulé album a které mi pořád přijdou přiléhavé. Minule jsem přidal i kategorii třetí, kterou reprezentovala „jiná“ písnička, což lze použít i tentokrát, minimálně na valivou „8016“, kterou zpívá Barmy obhroublým hospodským hlasem a je to fajn zpestření, navíc jde o nejlepší text alba. Text o „rudém gestapu, naci estébé“, které v roce 1950 zavraždilo kněze Josefa Toufara – a podobné zrůdnosti je nutné si neustále připomínat. 

Šoty místy nezapře hořkost, se kterou se dívá nejen na současný svět, „Můj svět“ budiž důkazem: „Jsem dávno za zenitem, s životem i s bigbítem, pryč jsou moje dávný sny, jen samý promarněný dny.“ Doufám, že to tak úplně nemyslí, jen dává najevo otrávenost z dnešní doby, ostatně pokud by měla uvedená slova bezezbytku platit, nebude přece nahrávat novou desku. Desku, která uteče jako voda (ona taky trvá 34 minut), navíc je napěchovaná dobře se poslouchajícími songy, z nichž by se jakýkoliv mohl objevit v koncertním playlistu. 

Když jsem absolvoval „povinné“ kolečko seznamovacích poslechů, říkal jsem si fajn, ŽLUČI to furt šlape, dělá to, co už roky, nic složitého, ale když jsem pokračoval do nitra skladeb, začal jsem vnímat i detaily, které při mlácení hlavou unikají. Doporučuju i soustředěný poslech, ono se leccos děje pod povrchem, a to, že je to slyšet, je jedině dobře – čímž se dostávám ke zvuku, který je opět pěkně ošetřený, srozumitelný, nástroje čitelné, zpěv tak akorát nahlas, jen činely šustí nepříjemně jako minule.

A stejně jako minule nejásám u obalu. ZEMĚŽLUČ si myslí, že má obaly pěkné, já si myslím, že ne. Z hlediska informačního pravda nic nechybí, ale ani titulní motiv, ani dvojpošetka (mám CD) jako celek nevypadá zrovna vábně. Navíc se opět nepovedlo trefit barvy a večer se modrý text na šedém podkladu prakticky nedá přečíst, jen o málo lepší je to s Šotyho vysvětlivkami k jednotlivým textům na vnějších stranách bookletu. Ještě že uvnitř knížečky jsou texty v černé barvě na bílém podkladu. 

Resumé: Minulé album ZEMĚŽLUČE mi přišlo o fous lepší, tentokrát mi nesedí některé texty (subjektivně, napsané jsou s fortelem), ale pořád platí, že ZEMĚŽLUČ patří mezi nejlepší tuzemské HC/punkové kapely a že album, které vznikalo ve špatném roce, není vůbec špatné. Naopak.

Seznam skladeb:

  1. MMXX
  2. Prokletá zem
  3. Fejsbůh
  4. Věřím
  5. Sci-fi
  6. 8016
  7. Z pozice síly
  8. Můj svět
  9. A ty to víš
  10. Eugenika
  11. Revize
  12. Ono se

Čas: 34:03

Sestava:

  • Šoty – zpěv, basa
  • Barmy – kytara, zpěv
  • Sam Jr. – bicí, zpěv

Facebook
Bandzone

www.phr.cz


Zveřejněno: 31. 01. 2022
Přečteno:
1188 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář