Konec července = tradice se mají dodržovat. Tradice = Festa de la pohoda, pohodová atmosféra na Sokolské louce, děti, rodiče i prarodiče, nájezd divochů z jižního Polska a setkání s řadou známých tváří, které člověk potká jednou za rok. Dříve i s bandami zpoza kanálu La Manche, v poslední době už bez nich, ale vždy s nějakou větší tuzemskou kapelou; loni to byla INSANIA, letos UŽ JSME DOMA. Každoroční jistotou jsou dvě jihočeské stálice SVINĚ! a DEZINFEKCE, k tomu pestrý výběr z různých koutů naší vlasti, zejména hardcore punk, ale i nějaké kroky stranou. (Johan)
Nelehkou roli první kapely obstarala nová parta se starým personálním obsahem – STRES TANEC. ½ bývalých UCHÁZÍM doplněna o pro mě neznámou rytmickou sekci logicky navazovala na tvorbu těžko uchopitelných a žalostně nedoceněných UCHÁZÍM. Je to jasné, kytarové linky obstarávají stejní kluci, zpěv Páji a jeho poetika je stále natolik osobitá, že tady nemá cenu něco měnit. Ač jsem před akcí slyšel pouze to málo, co má kapela na Bandzone, s klidným srdcem můžu říct, že se mi jejich hudba líbí. V rámci setu a rychlejších věcí jsem si nějaký hit sice vyloženě nenašel, ale v těch pomalejších jsem objevil hitovku „Mráz“, která měla drtivou sílu. Sil na rozdávání měli bohužel i muzikanti, kteří radostí z hraní zapomněli na slušné punkové vychování a přijde mi, že kdyby mohli, neslezli by z pódia ještě teď. Když ořežu pódiovou prezentaci mezi skladbami a zkrátím si jejich set o dvacet minut, byl by tu fajn koncert, takhle jsem z jejich vystoupení rozpačitý. (Coornelus)
Letos se program jevil nadupaný od samého začátku. V patnáct hodin měli Festu odpálit stále ještě novicové, alespoň pro mě, STRES TANEC. Parta, která vznikla na troskách UCHÁZÍM, parta, ve které se znovu sešli spoluhráči z další skupiny UKRADENÁ STRAKA OF AMERICA, nedávno vydala první studiový záznam „Zhasni“, který žel vyšel jen digitálně, resp. jako flash disk ve formě náramku. Nahrávku jsem neslyšel, z koncertu mám rozporuplné pocity. Za prvé jeho délka – tak zkušení muzikanti by měli mít rozum a hrát nějakých třicet minut, jinak hrozí, že to posluchače začne nudit. Jistě, STRES TANEC měli na place celkem slušný počet fanoušků v trikách s logem kapely, ale ostatní se postupem času začali vytrácet, z naší výpravy se konce nekonečného setu nedočkal nikdo. Za druhé produkovaná muzika – vedle povedených kusů majících Paayův punc zazněly i ty, které mi nešly pod nos, přišly mi divné, neuchopitelné, možná i kvůli tomu, že jsem je neznal, v podstatě mi v hlavě zůstal, když nepočítám zápůjčku z repertoáru UCHÁZÍM, jediný song „Mráz“. (Johan)
Po první kapele to vypadalo na klasické Festovní nedodržování programu a časový skluz, naštěstí se následující COMMODORE 64 jevili jako mnohem rozumnější a akčnější muzikanti. Byli rychle nachystaní, hráli nějakých dvacet minut, z kterých mě bavilo nějakých dvacet minut. Chytlavý hardcore punk se spoustou melodií, krátké songy, které nemají šanci začít nudit, akční zpěvák, který se nezastavil a neustálé prováděl nějaké vylomeniny, např. rozvazoval přítomným tkaničky, běhal za dětmi po čtyřech, k tomu stihl řvát jako ďas. Za mě ideální HC punk koncert, svěží, bez zdržování, s radostí, kterou měl nejspíš i basákův synek, který část setu strávil po taťkově boku na pódiu. (Johan)
Ač mi je hudba COMMODORE 64 vzdálená a doma bych si jí nepustil, přišla mi, obzvlášť po natahovaných STRES TANEC, vhod. Přímočará HC/punk jízda s vtipným zpěvákem, který nejenže pobíhal před pódiem, lezl po čtyřech a rozvazoval lidem tkaničky, tak hlavně vykouzlil lidem úsměv na tváři. Tohle odlehčení sedlo. (Coornelus)
Sedla mi i punk/crust jízda JONESTOWN. Kapelu jsem nikdy neviděl naživo a teď během měsíce hned podruhé. V klubu a s o fous lepším zvukem mi přišli o něco lepší, ale i ve Vodňanech to byla fajn jízda, kdy jejich biče švihaly a cílily přesně tam, kam mají. Koncert akorát narušila nějaká otravná vyzobaná slunečnice, která se rozhodla otravovat zpěváka Briana, který to obtěžování po chvíli nevydržel a svou americkou češtinou ji vyhnal výkřikem „Uhni!“. Půlhodinka svižné a dobře zahrané jízdy byla od kladenských sympaťáků tak akorát. Dobré to bylo. (Coornelus)
Fajn dojem zanechali i JONESTOWN. Muzika asi malinko členitější, složitější, sem tam obohacená o nějaké samply a elektronické zvuky, jejichž obsluhu měl na starosti zpěvák, který i přesto opouštěl pódium a udržuje si v hlavě scénář se stíhal vracet k „udělátoru“ na pódiu. S JONESTOWN to bylo mé první koncertní setkání a dopadlo na výbornou – evidentně šikovní muzikanti, kteří neváhali investovat do solidních nástrojů a techniky (bubeník si přivezl vlastní bicí, kytara i baskytara vypadaly nádherně), sypali z rukávu silné hitové songy, kterým nasazoval korunu další zpěvák neposeda, navíc vybavený kvalitním hlasem. (Johan)
DEZINFEKCE, přes třicet let na scéně! Ty zkušenosti jsou k nezaplacení, vývoj k nepřehlédnutí. Asi by bylo něco blbě, kdyby ten vývoj nebyl k lepšímu… Je. Letošní desku jsem v recenzi hodnotil vysoko, na druhou stranu se mi skladby nedokázaly tak zarýt do hlavy, abych si je zapamatoval, ale na Festě mě opět kapela bavila. Razantní HC, sem tam se nakročí k metalu, logicky i k punku, ale prim hraje intenzita, i ve výrazu basujího zpěváka, který řve jako šílenec. (Johan)
DEZINFEKCE mi přijde pokaždé, když ji vidím, lepší a lepší. Když si vzpomenu na akce cca 10 let zpátky, po pár sonzích jsem se přestával chytat a jejich tvorba mi splývala. V posledních letech registruju, že se jejich skladby stávají čím dál tím strukturovanější a rafinovanější. Zkrátka, přidáním více středních temp se mi kapela líbí víc. Přesto se stále jedná o ultimátní nakládačku, kdy bubeník v rychlých pasážích srovná vše okolo se zemí, zatímco v těch „pomalejších“ působí jeho údery jako přesně mířená rána pěstí. (Coornelus)
INNOXIA CORPORA přinesla zjemnění. Tito zástupci mýtické rožnovské kotliny zahráli své chytré a chytlavé punkové vály ve velké formě. Oproti DEZINFEKCI se nejednalo o takový nátěr, přesto kapela dokázala kousat, a to nejen hudebně, ale i svým textovým poselstvím. Hrálo se hodně ze splitu s Aranem Satanem, a tak nepřekvapilo zařazení svérázného coveru „Kat a blázen“ ze stejnojmenné satiry pánů Voskovce, Wericha a Ježka. Po letech bylo opět fajn vidět kapelu z tohoto vzdáleného koutu republiky, což dávalo najevo i publikum. (Coornelus)
INNOXIA CORPORA se na Festu vrátila po čtyřech letech a opět poutala pozornost promyšleným HC punkem a pestrými zpěvy, o které se dělili všichni tři pánové drhnoucí struny. INNOXIA je pravda z Rožnova, ale až tak rázovitě jako další tamní kapely nehraje, písně jsou učesanější a přehlednější. Muzika i vokály mě bavily, méně pak některé promluvy členů kapely, které mi přišly jako výkřiky ze tmy do tmy, protože podobné už každý slyšel stokrát. (Johan)
SVINĚ! si dám jednou za rok ve Vodňanech a je to vždy stejný model jako u DEZINFEKCE, rok za rokem lepší a lepší. Jejich songy odsýpají v rytmu ostřejšího punku, kdy se na nějakou virtuozitu nehraje, ale tady jde o něco jiného. Jednoduchá linka skladeb, silný refrén, který velký kotel řve s kapelou… a při pohledu na ten brajgl pod pódiem, i na něm, je jasné, kdo je tady doma. Tohle byla vážně legrace v dobrém slova smyslu. (Coornelus)
SVINĚ! Klasická jízda, kterou se kapela ve Vodňanech prezentuje každý rok. Fanoušci jsou nadšení, umí texty, se zpěvákem je prozpěvují a přitom dělají pod pódiem pořádnou rotyku. Svěží punk, zahraný pěkně od podlahy, mě jednou za rok dokáže pobavit a nejinak tomu bylo letos, kdy mělo vystoupení jedno specifikum, s kapelou se loučil kytarista Radek, takže se logicky dočkal ovací, kapela musela přidat a Radek se dočkal ovací podruhé. (Johan)
Hlavními hvězdami byli UŽ JSME DOMA, kapela, kterou bych rád viděl jednou ročně jako např. INSANII. Loni jsme UJD trefili v Prachaticích díky plakátu, který na Festě visel, letos tedy přímo na Festě – a dojmy z koncertu mám podobné jako loni. UJD jsou vpravdě hitmakeři, řada pasáží má až epický rozměr, při kterém mi naskakuje husí kůže a náladu mám euforickou jako děcko u vánočního stromečku. Začátek vystoupení ale trochu drhnul – chvilku trvalo, než se pánové rozezpívali, k tomu se přidaly technické problémy s mikrofonem, ale postupně se vše usadilo a od cca třetího songu to byla krasojízda plná skvělé muziky, krásných zpěvů a parádních instrumentálních výkonů. Vcelku logicky se hrál průřez tvorbou s důrazem na poslední album „Kry“, z kterého došlo na parády „Smetí“ nebo „Vločky“, z dalších alb na prověřené hity, které mají písničkovou, nikoliv experimentální formu. Hrálo se přes hodinu a ještě mi to přišlo málo… (Johan)
UŽ JSME DOMA jsou kapelou, kterou respektuju. Nikdy jsem nebyl nějaký velký fanoušek, ale těch něco málo vinylů, co mám, si rád sem tam pustím. Naživo jsou většinou fajn a při jejich živé prezentaci mě baví okukovat jejich instrumentální um, obzvlášť sledovat bubeníka je paráda. Tentokrát jsem vnímal jejich vystoupení zpoza stanu, jelikož festivaly jsou i o setkáních a pokecu, takže jsem se v dlouhém povídání zasekl s basákem z INNOXIA CORPORA Radisem. Ale na finální třetinu si dávám UJD face to face a opět musím jen uznale pokývat hlavou, protože tohle je každým coulem totální originál a hudební preciznost. (Coornelus)
Bezva, že se Čertovi povedlo stabilizovat personál a GRIDE frčí dál. První „porozpadová“ sestava si nesedla, druhá už funguje jako švýcarské hodinky. Radost pohledět, jak to trio baví, jak si vystoupení užívají a jak jim to společně ladí. Čert za bicími exceluje a ještě do toho extrémního zatížení končetin stíhá řvát. Všechno by asi neuřval, tak se střídá s Davidem, jehož vokál ale nemá takovou sílu jako bicmenův – a to je asi jediná záležitost, která není stoprocentní. GRIDE sahali do časů dávno minulých, zejména do časů, kdy v kapele působil David, ale došlo i na novější štychy a ideálně dlouhý set utekl jako voda v horské bystřině. (Johan)
Jsem rád, že festival nenajel na svou neblahou tradici nestíhání programu a nenaskočil na očekávaný časový skluz. Touhle dobou jsem už tušil minimálně hodinové manko a světe div se, to nenastalo. Proto v plné síle dáváme GRIDE. Ti jsou v plné trojčlenné polní a šlape jim to parádně. Zocelení odehranými koncerty, mj. nedávno na OEF, přehráli svou půlhodinku s prstem v nose. Instrumentálně na výši, kompozičně stále těžce uchopitelní, zvukově grindcorově masakrující. Že za bicími sedí další maniak, nemá cenu více vyzdvihovat. Napumpovaná energie „GRAJDÍHO“ organizovaného bordelu se mi náramně hodila. Sedám s kumpány do auta, chvíli nato vyhazuju trojčlenný náklad ve Strakonicích a pak sám s myšlenkami na příjemný festival plný dobré hudby a fajn pokeců s kámošema a novými známými se řítím další hodinu do Goodtownu. (Coornelus)
TELESA OHNEPAL promine, ale blížila se půlnoc a náš kvartet se jednomyslně usnesl, že je čas vyrazit k domovům, když to mají dva jedinci z Říše dobra resp. ze Sushice mnohem dál než dva jedinci ze Strakonic. Cestou jsme se shodli, že letošní Festa se povedla nad očekávání, já jako nedávno ohledně ETEFu konstatoval, že mě všechny kapely dokázaly něčím zaujmout a skoro vše, co se na pódiu odehrálo, mě bavilo, nejvíc UŽ JSME DOMA. (Johan)
Fotky: Jindra
