Řev, pot a decibely – 30 let.
Ani se tomu nechce věřit, ale je to realita. DEZINFEKCE se dožila třicítky, už loni, ale oslavu žel musela odložit do lepších časů, takže ani nevadilo, že se trochu zpozdilo vydání desky a ta vyšla až po Novém roce.
DEZINFEKCI registruju dlouhé roky, má dávná setkání nebyla vždy z mé strany euforická a na chuť jsem jihočeské družině přicházel postupně, ale někdy před pěti šesti roky se to zlomilo a od té doby si koncerty kapely užívám. A teď se naskytla možnost užít si i dlouhohrající desku. Ne, že bych předchozí neslyšel, ale „Intervalu jistot“ (2015) jsem nedal dostatek času a „Psi“ (2008) už jsou přece jen poněkud vousatí, i když pohled na dobovou recenzi naznačuje, že ono album mi nebylo nepříjemné.
S novinkou se to ale má úplně jinak. Když mi z krabice olepené firemní lepicí páskou (PHR se od plastové posunul k ekologičtější papírové) vypadla deska „Předstírat štěstí chce trochu cviku“, mísilo se ve mně hned několik pocitů, které se proměnily v rozhodnutí, že tohle album si pro radost zrecenzuju sám a nebudu ho nabízet kolegům z redakce – což občas sobecky praktikuju, když dorazí nahrávka, které se chci věnovat a jejíž poslech a recenzování mě bude (jak v okamžiku obdržení předpokládám) bavit.
S recenzováním je to sice slabší, proto taky píšu tak dlouhý úvod, ale poslech mě baví opravdu hodně. Ono to je i tím, že album netrvá ani tolik minut, kolik let DEZINFEKCE existuje, takže strašně rychle uteče, a protože na něm nejsou hluchá místa, poslouchám jej pozorně a s nastraženýma ušima. Ono taky aby měla hluchá místa, když ji kapela chystala cca sedm let, to už je dostatek času na to, aby skladby měly to, co mají mít. DEZINFEKCE je řazena do hardcore punku, ale myslím, že mnohem blíž má k HC, což neznamená, že by byla jen o rychlejší muzice, ale spíš, že je to nepřetržitě agresivní a vyšponované, tím pádem na melodie a rytmy typické pro punk vzor 77 nezbývá prostor.
Od začátku, tzn. od „Až dojde na tvý slova“ se z reproduktorů valí energická muzika, ve které se pořád něco děje, a mnohdy je toho tolik, že dobré nápady dostávají jen kratinký čas. Na jednu stranu je to trochu škoda, na druhou to svědčí o (sebe)jistotě kapely, že má v rukávu tolik nápadů, že i ty výborné nemusí rozvíjet a držet se jich za každou cenu. Ve zmíněné první písni exceluje bubeník, jeho hra je plná zvratů a parádiček – i v pasážích, které jsou relativně „rovné“ se Lou.kaz pěkně vyřádil, a co potom v úsecích pokroucených… DEZINFEKCE se nebojí avantgardních postupů, které mi lehce připomínají kolegy ve zbrani GRIDE, ale to je logické, když Pufffy v GRIDE roky působil. Ale ona paralela s GRIDE je dílem okamžiků, DEZINFEKCE se pohybuje na vedlejší oběžné dráze, což dokládá hned druhá věc, která začíná pozvolna, a když se rozjede, valí se HC tradičního střihu, do nějž jsou vsunuty pomalejší pasáže.
Ještě jsem nezmínil zpěv, respektive řev – Maxeek dává slovům váhu a řve je tak, že by je chtěl vypalovat jako cejchy – expresivně, emotivně, navíc se nedrží jen jedné polohy, takže chvíli nemá jeho výraz daleko k důrazné recitaci, jindy k vypjatému řevu, sem tam mu sekunduje i Pufffy, když je třeba něco zdůraznit.
Jestliže „Architekt bezmoci“ pluje i na punkové vlně, „Souboje bílých holí“ jsou rotyka HC střihu, nicméně obě písně obsahují i odlišné party, kterými je následný „Úkryt“ doslova narván. Zpočátku nic nenasvědčuje tomu, že by to měla být výjimečná záležitost, ale cca v polovině se HC jízda překlápí v pomalou a naléhavou věc, v níž nechybí kytarové sólo ani melodie.
Druhá strana, dalších pět songů, přičemž tlak trvá, ale místy je to opět tlak umně zabalený do jiných než ryze HC/punkových výrazových prostředků. V „…ještě poděkuješ“, „Pěšácích“ a „Neptej se proč“ je těch odskoků méně, songy většinou upalují, ten druhý rychleji, možná až metal´n´rollově, třetí pak disponuje silným návykovým refrénem. Podobně jako na „prvním uchu“, i na druhém je jedna rozmáchlejší skladba, „Moře“ hraje skoro pět minut a vlní se tak nějak neuroticky, s důrazem na sdělení zpěváka, závěr obstarává žánrová jistota, pěknými kytarovými party vyšperkovaná krasojízda „Žer“.
DEZINFEKČNÍ texty nejsou klasickými punkovými nebo HC veršovánkami, jde spíše o slogany, kterými kapela vyjadřuje nasranost a přemýšlí nad různými situacemi; při poslechu to neruší, při čtení ale má své limity a zjišťuju, že mi zajímavější přijde muzika než formování slov.
Zvuk z Hellsoundu je velmi dobře ošetřený, a co mě hodně překvapilo, jak daleko jsem musel otočit kolečkem volume doprava, aby deska vyzněla. Kdybych takhle potenciometr nechal, při poslechu jakékoliv jiné nahrávky by mi spadl na hlavu strop. Tohle určitě kvituju, stejně jako to, že je zvuk přehledný, že kytara, bicí a překvapivě hodně prostoru dostávající baskytara pěkně zní, že je zpěvák tak akorát naroveň s nástroji a nic se netluče.
Obal neurazí nenadchne. Titulní motiv je originální, což je vždy přínosné, zadní strana obsahuje seznam skladeb, označení stran ušima a obrázek, který předchází tomu z přední strany, vnitřní příloha obsahuje texty v češtině i anglické překlady + sestavu, děkovačku a základní info, ve kterém marně hledám autora grafiky.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Až dojde na tvý slova
- Vítej doma
- Architekt bezmoci
- Souboje bílých holí
- Úkryt
- Strana B
- …ještě poděkuješ
- Pěšáci
- Neptej se proč
- Moře
- Žer
Čas: cca 27 min.
Sestava:
- Maxeek – bass, vocs
- Pufffy – g, back vocs
- Hans von Jirkowski – g
- Lou.kaz – dr
