Zdá se, že PIVNICA je pro Čechy atraktivní název kapely. Nicméně zdání klame, jak dobře vědí fanoušci Divadla Járy Cirmnana a hry Blaník, ve které jim učitel dějepisu Josef Bohuslav Chvojka vysvětlí, že pivnica není hostinec, ale znamená to slovensky obyčejný sklep. Pro někoho možná malé zklamání… které může vynahradit poslech nového alba banskobystrické kapely.
Ta funguje šestnáct let, které lze rozdělit na dvě etapy; v té první vydávala PIVNICA cédéčka, v té druhé přesedlala na vinyly. A právě od doby vinylové (dva sedmipalce – v roce 2014 split s našinci SVINĚ!, o rok později šestiskladbové EP „Pod lampou je najväčšia tma“) mám PIVNICI trochu v merku, viděl jsem ji i živě, nicméně k pečlivějšímu poslechu jsem se dokopal až s vydáním prvního velkého vinylu.
„Fragmenty“ obsahují deset skladeb o optimální délce dvě až tři minuty, celkem zhruba pětadvacet minut muziky, která naplňuje všechna pravidla typického hardcore punku. Skladby jsou složené s rozumem, zahrané s přehledem, zazpívané obhroublým hlasem, který sděluje klasické HC punkové pravdy. A šmytec, tím je řečeno vše. (úsměv) Ale pojďme přece jen po stopách oněch deseti písní trochu podrobněji.
Dávaje přednost agresivnější podobě HC punku mi více sedí ostřejší a rychlejší poloha kapely, případně ta lehce experimentální. Lehce experimentální zní u punku poněkud podezřele, ale několik pasáží, které se žánrové šabloně vymykají, se najít dá. Třeba úvod dvojky „Noc“, kde se hraje lehce nervní rock, škoda, že jen v úvodu a pak to sklouzne k standardu. Ne, že by byl ten standard špatný, ale ona znepokojující pasáž mi utkvěla v paměti silněji. Nicméně nejen ta, i kvílivé kytarové sólo tamtéž má švih, což o sólech platí obecně. I začátek následující „Na konci času, na kraji priepasti“ se líně převaluje, ale už nemá takovou atmosféru jako předchozí entrée, chybí naléhavost, ale zase kdyby všechno bylo podle jednoho mustru… PIVNICA se s úspěchem snaží o pestrost, takže střídá tempa, pracuje s melodiemi, které jsou, dá se říci, typické pro slovenské punkové kapely – ona melodika je něco, co prostě zemi původu nezapře. Na druhou stranu ani s těmi melodiemi se neplýtvá, často se hraje zemitý punk rock – „Ticho a prach“ budiž příkladem obojího, jak melodična, tak střednětempého až pomalého punk rocku, do nějž zpěvák spíše recituje než zpívá. Většinu písní pak zdobí refrény, přičemž na mě zabírají hlavně ty chytlavé sborové.
Trochu méně zabírají umca umca rytmy v prvním songu druhé strany, ale zase se v ní dají objevit okamžiky, které zaujmou, což platí o kytarových melodiích, vcelku nenápadných, ale o to příjemnějších. Když to zobecním, tak se deska poslouchá sama, zaznamenaná muzika je barevná, vedle typických hardcore punkových postupů se tu a tam odbočí bokem, tu a tam je to trochu obehrané, ale jako celek to funguje slušně. I díky kvalitnímu zvuku ze studia Vomitor sound, i díky textům, které jsou napsané docela zručně, ač jsou v nich omílána pro styl typická témata (ochrana planety, společenské nešvary), či některá netypická (třeba popisný text o byznysu se sociálními službami).
LP vyšlo v limitovaném nákladu 250 kusů (každý je ručně očíslovaný) ve standardním provedení – černý vinyl, vložená textová příloha (čert ví, proč jeden text chybí), na přebalu originální kresba, za zadní straně seznam skladeb a fotka kapely. Grafika střízlivá, ale prostá nešvarů, dobrá práce.
Seznam skladeb:
- Strana 1
- Fucking eko friendly song
- Noc
- Na konci času, na kraji propasti
- Ticho a prach
- Revolúcia sa nekoná
- Strana 2
- Dekubit mozgu
- Rutina
- Sebareflexia
- Občan a vodca
- Pomáhať alebo ojebať
Čas: cca 25 min.
Sestava:
- Martin – lead vocal
- Dedo – bass, vocal
- Kubo – guitar, vocal
- Stano – drums
