APLAUS PRO DVA

Za TRNY odpovídá zpěvák Desed, za ŽILETKY kytarista a basák Majkl.

Ahoj, recenzi na nové album TRNŮ & ŽILETEK jsem začínal slovy „jak to ten Desed všechno stíhá?“. Takže jak to všechno stíháš? Jedeš podle nějakého víceletého plánu? Např. 2021 bude album DARK GAMBALLE, 2022 nové TRNY & ŽILETKY a taky APLAUS PRO DVA, mezitím taky klipy plus koncerty s DARK GAMBALLE, aby kapely byly vidět?

Desed: Upřímně závěr roku jsem stíhal se zatnutými zuby a říkal jsem si, že hudba by měla zůstat jako něco, co mi přináší radost a rozhodně by mi neměla přidávat stres.
DARK GAMBALLE, TRNY & ŽILETKY a APLAUS PRO DVA jsou stropem toho, co chci dělat, ale i u nich budu muset zvolnit v nastaveném tempu. Já ale prostě musím dělat na něčem hudebním, mám totiž takové nutkání, kterému nemůžu odolat. Hudební rozstřel těchto tří kapel mi naprosto vyhovuje.
Všechny ostatní hudební nabídky musím s díky odmítat, některé mě neoslovují, ty se odmítají snadno, ale pak jsou známí, kamarádi a to občas zatlačím slzu.
S klipy je to tak, že mě práce na nich baví úplně stejně jako hudba, nebo texty.
Dělám prostě pouze to, co chci, a to, co mě naplňuje.
Víceletý plán nemám, jedu průběžně pořád, samozřejmě, že určité plánování, time management, jsem si musel osvojit.

První vlaštovkou k novince TRNŮ & ŽILETEK byl klip ke skladbě „Maso & mysl“. Ten jste vypustili na sklonku roku 2021, skoro rok před vydáním alba. Kolik jste tehdy měli hotových skladeb, respektive jaké je vaše „skládací“ tempo?

Majkl: Měli jsme hotových několik fragmentů ke skladbám „Dech ryby a křik motýlů“, jedné, na albu nerealizované, věci a právě „Maso“.
Pro Deseda bylo důležité ihned zachytit její atmosféru a tak to byla první zrealizovaná skladba pro album.
„Skládací“ tempo se různí. Já posílám demoverze průběžně, jakmile nastřádám dostatek zpracovatelného materiálu a pracujeme pak na skladbách, které projdou kritickým sítem. Některé věci potřebují dozrát, jiné jsou hotové rychle.

K „Masu...“ se váže ještě jedna zajímavost, cituji: „Klip vznikal v době, kdy ještě nebyla hotova samotná nahrávka, což se dá označit za odvážné, možná trochu arogantní, ale zcela určitě dobrodružné.“ V jakém stavu tehdy píseň byla, už byla napsaná muzika i text, ale nebylo nahráno?

Majkl: Píseň existovala v demoverzi. Nebylo nahráno a skladba nebyla zcela doaranžovaná. Pokud mne neklame paměť..

Desed: Je to tak, píseň byla ve stádiu dema, ale struktura bicích byla na 99 % hotová, což bylo stěžejní kvůli střihu.
Majkl mi poslat pracovní název „Maso a mysl“ a ten mě spolu s hudbou doslova okouzlil. A tak jsme se spolu s Michalem Šteflovičem a Petrem Bařinou vypravili na Bruntálsko, kde bylo v té době jediné místo, kde se dalo točit na ledu. U nás ve Vyškově totiž nebylo po sněhu a ledu ani památky.
Teď jsem trochu odbočil od tématu otázky, prostě jsme natočili klip do demoverze, kde vůbec nebyla jistota, že tak ta píseň nakonec dopadne.
Byla to veliká výzva, nakonec vznikla artová podívaná, která absolutně nerespektuje žánrová pravidla, mám z ní dodnes radost.

Nakolik se připravené songy mění ve studiu? Máte vše, hudbu i texty, pečlivě nachystané a pro improvizaci pak už není místo, nebo ještě při nahrávání leccos pozměníte?

Majkl: Vše je maximálně zpracováno a nachystáno, improvizace mají svůj prostor při realizaci demoverzí. Měníme pak už maximálně pár detailů ve zvuku, nedostatků při nahrávání… frázování, sem tam nějaká chybička, kterou přeslechneme.
Občas je zábavné svůj part úplně překopat, samozřejmě v intencích snažení hudebních kolegů, ale nám se to, kvůli nastavenému způsobu práce, stává jen zřídka.

Studio… „Nahráno na místech, která neexistují.“ To je hezká hříčka. Představuji si za ní domácí náběry; u mixu a masteringu je uvedeno, že proběhl v Davosu. Je nahrávání na etapy (2021–2022) lepší z hlediska pohodlí, nahrává se tehdy, kdy se to hodí a nejste tlačeni žádnými termíny?

Majkl: Je to přesně tak. Nám chvilku trvalo si tohle funkční a produktivní prostředí vytvořit a teď si toho zatraceně vážíme.
Svým způsobem tvoříme úplně stejně jako většina kapel, jen jsme prostředí zkušebny přenesli do virtuálního prostoru, kde má každý svůj klid a vlastní tempo.

Desed: Svoboda, minimum stresu, možnost nahrávat tehdy, kdy se nám zachce, je pro nás naprosto zásadní.
Mě na T&Ž baví i to, že nemusím k příspěvkům kluků nic říkat, prostě oni vše udělají tak, jako bychom byli telepaticky propojení. Já se tím pádem můžu zabývat pouze zpěvem a textem, do hudby, kterou mi předloží, skoro vůbec nezasahuju. To je velký luxus.
S AV2 jsem na začátku spolupráce měl problém, že jeho příspěvek do písně byl přehnaně řečeno skoro popový, ale jakmile pochopil, o co nám jde, tak odvedl neskutečnou práci. Jsem rád, že ho Majkl draftoval.

Vnímáte taky, že „Třetí hlas“ je proti předchozímu „Podměstí“ o něco přístupnější, melodičtější, není to ani po hudební, ani po zvukové stránce takový marast?

Majkl: My jsme potřebovali „Podměstí“, abychom zpracovali nálady, které v nás kolovaly, ale důležitější bylo se hudebně ukotvit, protože první album byla nekontrolovaná erupce, která měla jen jednu snahu, a to objevit si cestu. Součástí toho ukotvení bylo i vymezení mantinelů, kam až jsme společně schopni zajít. Teď jsme chtěli odvyprávět pár příběhů a prozkoumat i tohle zákoutí. Je logické, že se paleta barev a vyjádření o něco zvětšila, nebo jsme přidali i jiné odstíny.
Uf… doufám, že tohle vyjádření nebude znít příliš přepjatě.

Když vzniká muzika, kladete důraz na extrémy – aby se střídaly děsivé (blackmetalové nářezy) a prosvětlené (epické, darkmetalové) pasáže?

Majkl: Ten projev se různě modifikuje a nás rozhodně baví k sobě stavět protiklady, ale důležitější je, aby píseň fungovala tak, jak chceme. To je naší snahou a společným identifikačním znakem.
Osobně miluju extrémy, v T&Ž od nás neuslyšíš rádiový rock (to není posměch, jen výraz pro vícesměrovou uhlazenost). Nastane-li znovu náš čas a znovu rozsvítíme světla v domě, zkusíme ještě více prozkoumat atmosférickou hloubku našeho niterně drtivého přístupu.

Váš soubor se rozrostl o nového člena, který se schovává za nickem A2V, což je předpokládám Aleš Weizer. Je to „ten Al“, který kdysi působil v EBOLA JOY? Jak se přihodilo, že se k vám připojil? A jaký je Alešův přínos – všiml jsem si, že je i spoluautorem hudby u některých písní…

Majkl: Ano, je to „ten Al“. V roce 2014 jsme s Alešem a bývalým spoluhráčem Jirkou Matouškem dali dohromady projekt DIFFERENT VALUES a tam jsem měl možnost poznat Aleše jako pozorného aranžéra a šikovného autora. Nelituji, že jsme ho přizvali do T&Ž, protože to všechno zůstal a přináší do TRNŮ další pohled a názor. I díky němu mohou, doufám, TRNY zase o kousek povyrůst.

Desed: AV2 posunul hudbu do plastičtější filmové formy, ty písně díky němu doslova mluví a hrají příběhy.
Chvilku jsme pochybovali o zařazení tolika inter, které na albu jsou, ale dnes je považuji za nezbytnou součást alba. Nedovedu si album bez nich představit.
Žijeme v době, kdy si málokdo poslechne jakékoliv celé album, ale kdo tak učiní, ten sezdá být přínos AP2 bravurním.

Když teď sestava čítá čtyři členy, dalo by se uvažovat o koncertech. Teoreticky chybí basák, ale při dnešních možnostech není problém baskytaru pustit ze záznamu, možná i nějaké samply, dělá to tak spousta kapel. Přemýšlíte o živém hraní, nebo zůstanete studiovým projektem?

Majkl: Zůstáváme studiovým projektem, jakkoliv je myšlenka živého hraní u nás tématem, kolem kterého tu a tam otevíráme diskuzi. Nejsi první, kdo se ptá a odpověď prozatím je: Ano, tu a tam přemýšlíme, ale zatím nenazrál čas a okolnosti.

Desed: Upřímně mě živé hraní velmi láká, ale taky se bojím, jak vše zvládat a stihnout. Nechci naložit víc, než jsem schopný unést. Živé hraní je obrovský závazek a odpovědnost. Potřebovali bychom nějakého naprostého a velice schopného nadšence, reálně znalého záležitostí okolo živého hraní, který by se o vše postaral – a ten zatím není. Taky nemalou částku peněz, aby se koncerty daly realizovat v nekompromisní kvalitě.

K albu už jste představili tři klipy a dvě lyric videa. S klipy si evidentně dáváte hodně práce, tak bych se u každého rád zastavil. „Maso a mysl“ jste natáčeli v zimě. Řada filmových režisérů říká, že v zimě je vše složitější, pracuje se špatně, většinou někdo onemocní, navíc se musí čekat na vhodné počasí… Potvrdíte tuhle tezi? Jak se vám v zimě dělalo, jaké jste řešili potíže a jak dlouho se „lovec“ ploužil sněhem? A kde jste filmovali?

Desed: Částečně jsem už odpověděl výše.
Výhodou je, že na klipech T&Ž pracujeme ve dvou, maximálně ve třech, a tak domluva není tolik složitá.
Například natočit klip pro DARK GAMBALLE, ve kterém budou účinkovat všichni členové, je doslova logistickým oříškem. To se pak jedná o tým 9–11 lidí, kde sladit termíny a nemít někoho na marodce, je skoro nemožné. Několikrát jsme měli točit klip k písni „Protipóly“ a po několika pokusech, chystání všeho a frustraci z toho plynoucí jsem točení klipu stornoval.
Zpět ke klipu „Maso & mysl“. Ploužení sněhem bylo náročné, protože ty kožešiny sice hřály, ale byly docela těžké. Nesložitější bylo natočit krvavé záběry, protože umělá krev se špatně umývala a tak nebylo mnoho pokusů, vše muselo být pečlivě nachystané. Perličkou bylo, když jsme točili záběry dronem, jak bojuju sám se sebou, jsem se do rvačky tak opřel, že jsem si při pádu regulérně vyrazil dech. Kluci točili v klidu dál a nevěděli, že se nemůžu nadechnout.

Zatímco první klip byl přírodní a denní, druhý „Chlapec“ je městský a většinou noční. Protiklady se přitahují, říká se, vy jste asi chtěli pokaždé vizuálně něco úplně jiného. Noční natáčení probíhalo ve městě, aniž by vás rušili nějací kolemjdoucí? Nezavolal na vás někdo městskou polici, že tam pobíháte v maskách a pácháte něco nekalého?

Desed: Poslouchal jsem píseň v raném stadiu a představoval si chlapce v pyžamu a přilbě kosmonauta, který povstane jako Fénix z popela starého muže.
Estetika paneláku ve tmě mi připadá mysticky přitažlivá, taky lehce znepokojující, sám jsem žil od narození do 22 let na panelovém sídlišti, a tak mám pro tyto místa slabost.
Kolemjdoucí byli vůči nám milí a ohleduplní, občas se jen zastavili a dívali, žádný problém nenastal.
Miluju tento jednoduchý klip. Možná není dokonalý, ale jeho atmosféra mě moc baví.

A do třetice, „V ateliéru madam Magnoliové“, to je klip z kategorie urbex. Staré opuštěné prostory působí znepokojujícím dojmem, člověk si říká, proč to s tím řekl bych lázeňským zařízením, cínovým dolem Rolava nebo kostelem (?) takhle dopadlo… Jak dobrodružné natáčení na opuštěných místech bylo – dalo se mluvit i o nebezpečných krocích, které nemusely dobře dopadnout?

Desed: Tento klip vlastně není ani tak klipem, ale spíš dokumentem z urbex míst.
Díky minimální lidské interakci v klipu bude mít pravděpodobně tento art snímek minimum zhlédnutí, ale to není důležité.
Některá z míst jsou veřejné dostupná a na některá mě zavedl můj kamarád Filip Dombrovský, kterému jsem za to velmi vděčný. Další místa z těch dostupných našla moje žena, bez které by tento klip prostě nebyl.
Kvůli záběrům jsme najeli bezmála 1000 km a odměnou nám byla tato fascinující urbex místa.
Faktem je, že občas je tato činnost tak trochu ilegální, ale urbex se bez občasného adrenalinu neobejde. Občas jde doslova o hubu, třeba v objektu, kde se propadají stropy, ale kdo se bojí, nesmí do lesa.

Jak jste vybírali lokace – napověděl i TV seriál Rapl, v němž se Rolava objevila? A přišlo vám to místo tak magické, že se kvůli tomu dostalo i na obal, nebo je titulka obalu prací vydavatele, který se nechal inspirovat klipem, ostatně obal je plný fotek z klipů?

Desed: Ano, Rapl napověděl hodně, když jsem Rolavu v seriálu uviděl, tak jsem věděl, že tohle místo musím navštívit.
Filip mi říkal, že jsme měli štěstí, že na místě nikdo nebyl. Jemu se to prý nikdy nestalo, aby tam byl sám,  protože se Rolava těší velké oblibě turistů, a tak je tam vždy rušno. Možná to bylo proto, že ten den pršelo, což nás ale nemohlo zastavit, točil bych, i kdyby z oblohy padaly trakaře.
Ta fotka, kterou jsem si odnesl, je fakt magická, stejně jako samotné místo. O to, že bude na obalu, si řekla fotka sama.
Lidé občas psali, že se na tom místě necítili dobře, ale já tu necítil žádné temné síly, spíš mě pohltila magie toho místa a vůbec se mi odtud nechtělo odejít.

Je velkorysost obalu v dnešní době jednou z možností, jak zvýšit zájem o fyzické nosiče? Asi je to spíš otázka na Berryho, ale jako kapela musíte mít radost, že se o vaši muziku někdo (Magick Disk Musick) tak hezky postará. Už jen dva booklety v šestistránkovém digipacku, to je nadstandard, k tomu precizní grafika…

Desed: Asi ano, pokud chceš, aby si dnes někdo kupoval fyzické nosiče, je dobré mít je opravdu hezky a zajímavě zpracované. Ale u mě je to jednodušší, já prostě chci, aby všechno se vším souznělo, dělalo mi dobře na oči a působilo radost.
Myslím, že v době covidu narostl počet nadšenců, kteří z důvodu sběratelské úchylky a taky dobroty ve smyslu podpory jeho oblíbené kapely zakoupí nějaký artefakt. Takovým lidem patří naše velké díky. Nejsme závislí na počtu prodaného merchandise, ale těší nás zájem o naše díla, zvláště když je hudby a jiných zajímavých záležitostí kolem přehršel.
Co se týká Berryho, tak to, že ho máme, neberu jako běžnou věc, ale jako obrovské štěstí a svým způsobem i zadostiučinění. On je neskutečný sympaťák, který je mi věkem, názory, pohledem na hudbu i svět velmi blízký. Jsem nebetyčně rád, že jsme se potkali a líbí se mu naše hudba.

Berry vydává primárně gramodesky, vydal i LP DARK GAMBALLE, o TRNECH & ŽILETKÁCH na vinylu se neuvažovalo?

Desed: Zatím asi ne. I to, co děláme, je nákladné a vložené prostředky se vrací v poměrně dlouhém období. Výroba vinylů je drahá a zájem nepředčí trička, nebo CD, alespoň u nás to tak je.  Pokud se situace změní, budu moc rád hýčkat naše LP.

Jak náročná je v dnešní době propagace? Webziny skomírají, Pařát to zabalil, takže zůstává těch pár míst, kde se ještě o muzice píše, a sociální sítě, nad kterými kdekdo láme hůl. Plus ty klipy, které určitě mají smysl, a digitální releasy, které jsou myslím jen doplňkem, protože toho v éteru lítá tolik, že se to nedá stíhat poslouchat…

Desed: Propagace je velmi náročná, bez vložených peněz se dozví o tvé hudbě jen málo lidí. Kdyby nebylo nadšenců, jako jsi ty, byla by situace ještě složitější.
Je třeba vybalancovat, kolik prostředků do propagace vložit, aby vklad dával smysl a nepřevyšoval obdržené. Kapel, které mají super nahrávku a nic dál nedělají, jsou milióny. Tady platí bez práce, nejsou koláče. Propagaci věnuju denně hodinu času, bez ohledu, co je za den, jestli se mi nechce, nebo jsem našrot.
Pro mě je tohle stále nový svět, protože u DG se o tyhle záležitosti stará Jaykay, za kterého jsem vděčný. Tady je to na mně a na Berrym. Uvidíme, za čas můžeme udělat rešerši, jak jsme si vedli.
Děkuju za to, že už přece jen máme své fans, a tak je situace pro nás o něco málo jednodušší.

CD „Třetí hlas“ je venku zhruba tři měsíce, což je tak akorát doba na doznívání ohlasů. Jak jste s přijetím a zájmem o album zatím spokojeni?

Majkl: Z toho, co se ke mně dostalo, většina lidí, kteří si k albu najdou cestu, sdílí naší ideu a skladby fungují tak, jak mají. Ale najdou se, samozřejmě, i ohlasy jiného typu. Jsem vděčný za každého, kdo albu věnuje svůj čas, a doufám, že pro něj bude, stejně jako pro nás jeho nahrávání a skládání, zábavné a strhující.

Desed: Ohlasy jsou z 90 % velice pozitivní, po prvním albu, kdy se na nás dívalo spoustu lidí přes prsty, třeba díky tomu, že nemají rádi DARK GAMBALLE a prvky DG jsou na tomto albu dost hmatatelné, přišlo album „Podměstí“ a to si vedlo znamenitě.
Počet ohlasů fans na „Třetí hlas“ se stále zvětšuje a to je moc příjemné zjištění. Přibývá stále více kultovních fans, to jsou ti, kteří si koupí doslova vše. Vydáš CD a LP, vezmou si oboje, píší rozbory na téma textů… atd.

Moc děkujeme za otázky a přejeme hodně úspěchů!
Jestli budeš někdy kandidovat na prezidenta a Berry se zdrží kandidatury, tak tě budeme volit.
Džouhan uber alles.

RECENZE

http://trnyaziletky.cz/
Bandcamp
Facebook


Zveřejněno: 22. 01. 2023
Přečteno:
214 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář