Nejbližší koncerty
  • 01. 12. 2022WINTER CALLING: STÍNY PLAMENŮ, YARRDESH, OUTWARD, NÁMÖL -...
  • 02. 12. 2022Zdravíme příznivce Okultně-hudebního spolku MEGELNYK. V p...
  • 02. 12. 2022METALURGIA FESTIVAL vol. 3 /// METALOVÝ FESTIVAL V SRDCI ...
  • 10. 12. 2022Pro letošní rok poslední velká death black thrash metalov...
  • 30. 12. 2022Páteční před Silvestrovská párty ve Farářově sluji za úča...
  • 08. 01. 2023neděle 8. ledna 2023 Modrá Vopice, Praha koncert bude z...
  • 20. 01. 2023FATAL BLOW /UK/ ACULEOS /CZ/ ROZRUCH! /CZ/
  • 20. 01. 2023pátek 20. ledna 2023 Melodka, Brno MALLEPHYR (black d...
HEIDEN – Andzjel

CD 2022, Magick Disk Musick / ocel zlomocná, zlo neortodoxní / Česko

Jak to ten Desed všechno stíhá? Netuším… Skoro každý rok vychází album s jeho hlasem, k tomu vyrábí klipy oběma kapelám, v nichž zpívá, s DARK GAMBALLE čile koncertuje. Aktuálně se prezentuje na třetím albu skupiny TRNY & ŽILETKY, což je projekt, jehož produkci nelze předvídat. Dosavadní dvě alba se lišila, první bezejmenné se dalo označit jako avantgardní metal, druhé jako black metal, když to poněkud zjednoduším, třetí „Třetí hlas“ je zase malinko jinde. S předchozími počiny jej logicky spojuje ústřední trio, zde posílené o čtvrtého do party, který do nahrávky vnesl nový svěží vítr. (úsměv) Oním větrem myslím barevnější klávesy, kterých proti předchozímu albu přibylo. Druhou (za mě vítanou) změnou je mírně polidštěný zvuk. Na minulém „Podměstí“ to byla masáž, tentokrát se „na místech, která neexistují“ (nahráno; přesně takhle je to uvedeno na obalu) a v Davosu (mix a mastering) podařilo vyrobit sound o něco čistější. Ono to ale asi souvisí i s tím, že je proti předchozímu albu muzika trochu naředěná. Ono slovo „naředěná“ jako by naznačovalo něco ošizeného, ale myslím to tak, že „Třetí hlas“ je o něco písničkovější, lehce ubylo černoty, ale neubylo temnoty. Vydavatelovo hraní si se slovy a žánrové označení ocel zlomocná, zlo neortodoxní je hezké (minule to byl metal zlomocný), ale pokud se máme vyjadřovat v obyčejnějších termínech, tak dejme tomu dark metal.

Než se rozjede první darkmetalová položka, nějakých čtyřicet sekund není slyšet skoro nic – „signál“ sice postupně zesiluje, ale na mě je rozjezd příliš pomalý a zdaleka se ozývající tóny příliš slabé. Samozřejmě je možné zvýšit hlasitost, ale když se song rozjede, je nutné zase honem s volume doleva. Titulní skladba je vůbec překvapivá, plyne pomalu, pod kytarou to žbluňká, Desed pěje relativně čistým hlasem, muzika nakrátko znovu zeslábne, do úsporného podkladu frontman recituje zastřeným hlasem znepokojující slova, až s refrénem, který se několikrát zopakuje a muzika se pod ním mění, je tu hitová pasáž jako hrom. Z textu mrazí, ale to platí i o řadě dalších.

Druhá píseň těká mezi epicky rozmáchlými a devastujícími černotou čpícími plochami. Začátek je ale snad i romantický, tiché klidné tóny a do nich už ne tak romantická slova „maso a mysl“ s echem, ale znenadání se objevuje bouře, nejspíš sněhová, když se děj odehrává kdesi na severu, v zamrzlé krajině. Zajímalo by mě, jak může někdo vymyslet text o lovu velryb a družce harpuně… „Žiju ve svazku s družkou harpunou, ale ty krásné tvory nikdy nezabíjím.“ „Netoužím po mase, ale po lásce, družce však maso chybí.“ Naklepaná pasáž mě paradoxně baví méně než další vznešené melodie, navíc v těch náklepech se nástroje slévají, bicí mají snad i nějaký divný dozvuk a rytmičák zní, no blbě (ts ts ts) – obecně mi zvuk bicích v rychlých partech nesedí, mnohem lépe zní v těch pomalejších. Song má dva vrcholy, refrén a závěrečnou dramatickou zatěžkanou pasáž, při které naskakuje husí kůže, skvěle vygradovaný song, v jehož dojezdu je možná zachycená velrybí řeč.

Jestliže u dvojky jsem nad nářezem lehce brblal, v „V ateliéru madam Magnoliové“ mi ta divá jízda naopak sedí, má jiný švih, je podbarvena nervními samply a má silný hitový potenciál, který pravda dříme ve všech skladbách. Často je muzika euforická, což platí pro předzávěr „Ateliéru“ a prakticky celou „John B. miluje válku“, která je podle informace v obalu inspirována šlágrem „Zvedněte kotvy“ od RANGERS. Po úvodním nášupu se skladba překlápí v uhrančivou parádu plnou skvostných melodií, z nichž je každá trochu jiná, ale všechny berou dech – druhá nejlepší položka kompletu. Opět zakončená noise outrem.

„Chlapec“, jež album půlí, má avantgardní tvář – pomalý výpravný začátek s výraznými klávesami a vokály, s postupným budováním temné atmosféry, kterou prosvětlují „rozsvícené ohně v oknech“ a zabíjí další nájeb, pod kterým se Desedův hlas postupně vytrácí. Je znát, že si pánové pohráli se spoustou detailů, že s každým dalším poslechem lze objevit nějaké fígle, ale ve finále stejně nejvíc zabírají ty parádní melodie. Opět se končí noise outrem, tentokrát s bzukotem nějakého hmyzáka – možná už je těchto hrátek, které při poslechu působí jako intermezza, příliš, i když intro písně „Mimikry“ s operními zpěvy pod zvuky letadel (asi…) cosi do sebe má. Skladba naopak nemá nic společného s kapelou téhož názvu, ale s opravdovými mimikry, jež skrývají něčí pravou tvář… „Ošklivě zjizvený, ale na venek nic vidět není. Krycí mimikry, vlk se skrývá v kůži beránčí.“ Song taky skrývá příjemné „beránčí“ úseky mezi nepříjemnými „vlčími“, refrén je opět jistota, což platí i o symfoničnem, heavy a industrial motivy ozdobenou „Dech ryby a křik motýlů“. 

V „Mezi dvěma frontami“ je těžší, už recitovaný úvod naznačuje tíživost, která se následně vine celou skladbou, žádné světýlko na konci tunelu, jen všudypřítomná tma, pološílený zpěv, s mírou užité chorály a symfonické náznaky, ale taky minimalismus. Akordeon a neskutečně silný nástup v podobě megachytlavého refrénu činí z finálové písně „Nekonečný“ vrchol alba. Ono se sice opět hraje většinou na dost ponurou notu, ale z hustého bahna vždy vyjede ten refrén, který prostě musíte milovat. A snad nebude nikomu vadit text, v němž se pracuje s náboženskými prvky; na druhou stranu nejde o křesťanskou koledu ani liturgickou píseň.

Všechny nuance alba nelze slovy vyjádřit, v devíti písních se toho děje spousta, nechybí děsu plné momenty, blackmetalové nájezdy, darkmetalové temnohry ani nějaká ta dramatičnost a epičnost, lehce se koketuje s dalšími žánry, hledají se divné zvuky, slova skládají tak, že nad kreativitou autora zůstává rozum stát. Po intenzivním několikadenním poslechu si nedovoluju tvrdit, že jsem do všech pater alba pronikl, ale odvažuju se prohlásit, že „Třetí hlas“ je dosavadním vrcholem TRNŮ & ŽILETEK a že v letošním roce u nás moc lepších alb nevyšlo.

Vydavatelství Magick Disk Musick je zárukou, že obaly jím vydávaných nosičů splňují všechny požadavky rozmazleného ctitele fyzických nosičů. Digipack TRNŮ & ŽILETEK je parádní práce, šest stran a dva booklety o dvanácti stranách jednak hezky vypadají, druhak obsahují vše potřebné – texty, kredity, spoustu fotek, které texty doprovázejí a navíc jsou hezké. Samotný digipack je v jedné záležitosti zvláštní – na titulní straně není ani název skupiny, ani alba, jen fotka řekl bych nějakého starého lázeňského místa, názvy se objeví, až když dojde k rozložení digipacku, hezká hříčka, která znovu dokazuje, že se nad vším přemýšlelo a nic se neponechalo náhodě.

Seznam skladeb:

  1. Třetí hlas
  2. Maso a mysl
  3. V ateliéru madam Magnoliové
  4. John B. miluje válku
  5. Chlapec
  6. Mimikry
  7. Dech ryby a křik motýlů
  8. Mezi dvěma frontami
  9. Nekonečný

Čas: 46:59

Sestava:

  • Majkl – kytary, basy, samply
  • Desed – zpěv, vokály
  • Paull Black – bicí 
  • A2V – klávesy a samply

http://trnyaziletky.cz/
Bandcamp
Facebook

https://www.madmusick.cz/

 


Zveřejněno: 21. 11. 2022
Přečteno:
349 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

24. 11. 2022 14:35 napsal/a 4x3L
vynikající
Naprosto vynikající album. Pohlcující, hutná, atmosféra, našlapaný zvuk a propracované texty plné velice zajímavých obratů a pohledů na svět a život. Ačkoliv je deska velice znepokojivá, strašidelná a temná, má její poslech až terapeutické účinky pro mysl posluchače, kterého chvílemi tedy opravdu nešetří:).
22. 11. 2022 21:26 napsal/a Coornelus
+++
Za mě skvělá deska. Je to až k nevíře, ale oproti minulému „Podměstí“ je tohle CD ještě dál. Kvalitní materiál, který se zakousne a nepustí. Poctivě to protáčím a nemůžu se nabažit. Vrcholem alba je závěrečná tečka „ Nekonečný“. Naprostý souhlas s Johanem i se Slávkem, a to i s texty. Recenze je naprosto přesná :-)
21. 11. 2022 20:23 napsal/a Slávek
Píseň nekonečný
Ten song je klenot, pořád si ten refrén prozpěvuju. Je to ideální konec alba, který nabádá k poslechu alba znovu a znovu. V podstatě, texty jsou u této kapely vždy silná stránka.