Občas se v časopisech nebo zinech objevují dva pohledy na jednu nahrávku. Na Fobii jsme to v minulosti občas taky praktikovali, ale „případ PETROLEUM“ není plánovaný – prostě jsme se dopředu nedomluvili a nezávisle na sobě vznikly dvě recenze na jedno album. Jindrův pohled najdete zde.
Ivo Plaček za sebou má pestrou hudební kariéru, první stopy zanechal na třicet let starých nahrávkách tuzemských death/doom/blackových pionýrů EKG či IMMORTALITY, později působil ve skupině JARRARACA, spolupracoval s Necrocockem („Lesní hudba“, „Die Urinal Therapie“), Vencou Votrubou v AFTER RAIN, podílel se na albu SEPTAGON CHIMERA a naposledy na projektu IPAH, v němž se potkal s Alešem Hrnčálem (WARCHILD).
A Ivoš s Alešem stojí i za projektem PETROLEUM, ve kterém s nimi kooperuje celá řada tu více, tu méně známých muzikantů. Celkem se na albu „Verbalia“ různou měrou podílelo patnáct lidí, z nichž tři fungovali v MASTER´S HAMMER (Silenthell a Miroslav Valenta sehráli výrazné role, epizodní Vít Malinovský /kytarové sólo na demu „Jilemnický okultista“/), další ve FATA MORGANĚ či TÖRRU (Šakal), ISACAARUM nebo PAČESS (Chymus), což je dejme tomu metalová sekce. Nechybí ani hráči na smyčce, varhany, zpěvačky… prostě velmi pestrá směs hudebníků, což signalizuje, že i obsah alba by mohl být pestrý. Je. Což je na jednu stranu fajn, na druhou působí „Vebalia“ jako kompilace nahrávek několika souborů.
Krátké smyčcové intro, krátká, skoro akustická, balada, to jsou první dvě položky, které nenaznačují, že další materiál se ponese v doom- až blackmetalovém duchu se symfonickými prvky. Atak přichází s „Paradise“, zároveň s emotivní recitací ve španělštině se rozjíždí melodická muzika, která ale záhy hrubne, stejně tak hlas – místo příjemného ženského nastupuje hrubý Chymusův, který doplňují čisté Valentovy chorály. Střídání epické, takřka filmové, a strohé, do pravěkého blacku hozené muziky, končí jejich prolnutím, pozornost ale zaslouží i prolínání různých nástrojů, kromě tradičních zazní varhany nebo tympány. Následující „Motýli“ jsou jednou ze dvou Šatalových věcí, za mě tou lepší; pomalá hudba se zatřenými zpěvy, o něž se dělí Šakal a Zuzana Dubnová (dříve zpívala jazz, swing i pop, zároveň hrála na piano), přičemž právě dáma je ta výraznější, výrazné jsou ale i všechny použité nástroje, které se podařilo pěkně namixovat, takže vše vyzní tak, jak je třeba, včetně violoncella, tympánů, baskytary, kláves a kytarového sóla – navíc vše působí neotřele a směřuje spíše k alternativnímu rocku než k metalu. „Beast“ je ostřejší, vokálně zcela v režii Zuzany, která na sebe strhává hlavní pozornost, muzika je obyčejnější než zpěv, který je v angličtině.
Druhou polovinu alba načíná jednoznačně nejsilnější píseň, „Daniel“; uhrančivá ústřední melodie se zarývá do podvědomí, stejně jako zpěv Jam Valcors, která pochází z Kolumbie. Sekundují jí opět Chymus a Míra, sborově pějí Adéla Hrnčálová & Nela Plačková, opět se zapojují varhany a tympány, zazní i housle, u kterých mi přijde škoda, že nejsou využity hojněji – i když jejich „zásahy“ jsou na správných místech a song zpestřují. Silnou pasáž alba potvrzuje „Alexandra“, v níž dává Šakal vzpomenout na své dobré pěvecké časy, spíše z časů DANIEL´S než TÖRR nebo FATA MORGANY, ale po dlouholetém tápání a posledních zoufalých pokusech o „tvorbu“ je tady Daniel přesvědčivý, hlavně refrén mu sedl, ten působí jako slušné psycho. Kontrastní Zuzanin projev pak skladbu posouvá do vokální rovnováhy, hudebně je to taky spíše psycho, některé pasáže jsou slušná rotyka atakující blackmetalové sféry. A do třetice všeho dobrého – „Mephisto“. Další silná potemnělá věc, v níž dostávají varhany větší prostor, doomové pasáže s vícehlasými zpěvy patří k tomu nej na albu, naproti tomu rychlé úseky jsou kostrbaté a navíc mi v nich nesedí zvuk bicích a hlavně činelů, škoda taky podivně useknutého finále. Druhá Šakalova skladba je rychlá, opatřená českým textem, ale v obou případech (hudba, text) jde v rámci kompletu o nejslabší položku. Dojem z konce CD lehce zvedá pokračování „House of the Lost Souls“, elektrifikovaná a bicími opatřená skladba vyznívá podobně jako na začátku.
Trochu zamrzí strohost obalu, ve kterém nejsou uvedeny texty, které bych přivítal, takže musím vzít zavděk pouze informacemi týkajícími se personálií – ty jsou ale naštěstí důkladné, u každého songu je uvedeno, kdo se na něm podílel, takže v tomto směru je jasno. Rozhodně jasněji, než u hodnocení nahrávky, která těká mezi různými žánry, z nichž ty nejvýrazněji zastoupené jsou uvedeny v záhlaví, ale objevují se i střípky dalších. Vzhledem k tomu, že většina skladeb, nebo jejich hlavních částí, mě baví, dávám sedm s vědomím, že pro řadu posluchačů bude deska příliš rozevlátá, místy poněkud přeplácaná a místy očividně („ušislyšně“?) nedotažená.
Seznam skladeb:
- Verbalia (intro)
- House of the Lost Souls Pt 1.
- Paradise
- Motýli
- Beast
- Daniel
- Alexandra
- Mephisto
- Věci špatný
- House of the Lost Souls Pt. 2
Čas: 45:30
Sestava:
- Ivo Plaček – drums, vocals, music, arrangements & production
- Aleš Aleister Hrnčál – accoustic & electric guitar, bass, keyboards, banjo, vocals & lyrics
- Jan Silenthell Přibyl – tympans
- Vít Janata – pipe organ
- Zuzana Dubnová – music, vocals, lyrics & bandphoto
- Ing. Tomáš František Hanzl a.k.a. Chymus – vocals, cover photos & graphics
- Daniel Šakal Švarc – vocals, music & lyrics
- Miroslav Valenta – vocals, music & lyrics
- Jam Valcors – vocals
- Ema Knorová – violoncello
- Adam Kolář – violin
- Dagmar Pavlíčková – violin
- Vít Malinovský – solo guitar
- Adéla Hrnčálová, Nela Plačková – choir
