ŠANOV 1 – Stejný krysy jako kdysi

ŠANOV 1 letos slaví 35 let od založení a k této příležitosti vyšly po letech hned dvě desky: „Acid Mouse“ a „Stejný krysy jako kdysi“. Obě reedice navazují na předchozí znovu vydané počiny staršího data, „On the shit“, „Live 1990“ a „Eso 55“, které už se recenzí dočkaly. Teď jsou na řadě „Krysy“. 

Ty vyšly v roce 2002 na CD u Black Point, na vinyl dochází až nyní v kooperaci PHR Records a Black Point. Obal prošel feceliftem, jak přední, tak zadní strana sice vycházejí z původní vizáže, ale nová veze vypadá lépe než tehdy, což není až tak složité, když původní byla nevzhledná – a nová taky moc krásy nepobrala, což platí o obalech kapely obecně. Textová příloha je řešena formou kapsy na vinyl, na které je fotka hlavní postavy Radovana Šantrůčka i celé kapely čítající tři členy. 

Sestava totiž od „Acid Mouse“ zeštíhlila, basák Miroslav Vosička se vytratil, takže to s Radovanem táhli bubeník Vlasta Fridrich a nově kytarista Daniel Král, který nahradil Martina Kredbu. Tolik personálie, hudební posun se za rok asi nedal čekat kdovíjaký – a taky se nekonal. Navíc se některé záležitosti  zopakovaly – stejné studio (3bees), stejný zvukový inženýr (Kakaxa), stejný host přes elektroniku (Miroslav Papež aka Moimir Papalescu). „Elektronik“ přispěl pouze jednou stopou, tou závěrečnou, než na ni dojde, zazní jedenáct různorodých písní, které lze označit jako typickou práci ŠANOVA 1. Takže střídání svižných a pomalejších písní, kromě punku hardcore a koketování s metalem, nějaké ty hrátky s elektronikou (nemyslím teď příspěvek hosta) a texty reflektující politiku, společenské a náboženské poměry plus nějaké ty sexuálně nevkusné.

Začátek první strany je celkem jízda, „Je mi to jedno“ je jednou z typických „apatických“ věcí, no future, „je mi to jedno, co dál bude se světem“, k tomu rychlý punk, jedovatý zpěv, chytlavý refrén, tahle poloha kapely mi je po chuti. Titulní skladba začíná pochodově, pak se různě kroutí, což nepřekvapí, ale ani moc nepotěší, hlavně délkou, přes pět minut je prostě moc, působí to ubíjejícím dojmem, i když to je asi i záměr. Mnohem lépe se poslouchají „Pro lepší pocit“ a zrenovovaná „Naser si“ (objevila se už na debutu „Konec světa“), což jsou svižné hitovky, navíc nejedou jen v jednom tempu a dá se v nich objevit docela dost zajímavých postupů, hlavně v podání kytary, která místy neotřele těká. Zato „Sex po telefonu“ je celkem trapnost, na začátku nějaká ta slečna vydělávající peníze na pitomcích mele kraviny, navíc strašně dlouho, pak sbírá víc pozornosti text a zpěv než muzika – text „logicky“ plný vulgarismů, zpěv místy asi parodický, ale na mě to celé působí samoúčelně. Poslední áčková píseň pracuje se smyčkami, asi se nechá označit jako post-punková, muzika je nervní, spíše pomalá, text pracuje se slogany a ty mají zamyšlení hodný podtext týkající se válek a zbraní hromadného ničení. Z pomalých songů ten best of.

Na béčku to nevypadá odlišně, počet skladeb taky šest, počet přihlouplých taky jedna, navíc tedy na konci Papalescova práce. Začátek je OK, divoká tepající jízda, místy až metalová. Baví mě i ponurá –  hudebně, vokálně i textově – „Ukolébavka pro maličkou“, v níž se prolíná hrubší zpěv s šeptaným echem, riffy jsou zemité a nervy drásající post- pasáž se taky povedla, jen škoda fade outu, a taky toho, že následuje podobně laděná pomalejší skladba „Otčenáš“. Slabé místo druhé strany se jmenuje „Tanyny“; nechápu, proč taková blbost na vážně pojaté desce tepající do řady nešvarů straší, hlavně tedy zpěv, který je vlezle protivný, za hranicí zdravého rozumu. Ten se vrací se „Zlatými cihlami“, které se vrací k HC/punk dravosti a daly by se s klidem zařadit mezi největší hity kapely, kdyby se v nich neobjevila rozjívená halekací pasáž. Moimirova „Robertkova zpověď“ je rozhodně nejlepším příspěvkem zvukového experimentátora ŠANOVU 1, není to žádné hlukové peklo, naopak, označil bych ji jako pomalou taneční záležitost, škoda, že ji przní další sex-text, navíc podivně podaný.

Jestliže k řadě songů mám výhrady, tak ke zvukové stránce žádné, deska hraje velmi pěkně. 

A kdybych měl srovnat „Krysy“ s „Myší“, tak asi remíza, na obou albech jsou velmi dobré písničky, průměrné kousky a žel i ty, které se mi nelíbí. U ŠANOV 1 to takhle mám s řadou nahrávek – a myslím, že to tak mají i jejich fanoušci. Na druhou stranu je Nikita Boy svéráz, který si za každých okolností dělá, co chce, nehledí na trendy, očekávání fanoušků či kritiky, dělá si to po svém a za to zaslouží respekt. 

Reedice – nebodováno.

Seznam skladeb:

• Strana A:

1. Je mi to jedno
2. Stejný krysy jako kdysi
3. Pro lepší pocit
4. Sex po telefonu
5. Naser si
6. Světa lék

• Strana B:

1. Nová Amerika
2. Ukolébavka pro maličkou
3. Otčenáš
4. Tanyny
5. Zlatý cihly
6. Robertkova zpověď

Čas: cca 41 min.

Sestava:

• Radovan Nikita Boy Šantrůček – baskytara, zpěv, hudba & texty
• Daniel Mr. D. Král – kytara, zpěv
• Vlastic Rat Drastic – bicí, perkuse
• 1984 – smyčky
• Miroslav Pope Papež – hudba (12)

Facebook
Bandzone
Bandcamp

PHR