Po pěti letech je tady nová deska INSANIE, která byla ideální záminkou pro turné, jak se teď říká pár koncertním víkendům po sobě. To nemyslím nijak špatně. Realita je taková, že nemá cenu jezdit po městech ve všední dny. Pátek a sobota na to bohatě stačí. INSANIA si takhle pěkně naplánovala několik víkendů za sebou a tím předposledním byl ten, který kapelu přivál do Plzně a druhý den nato do Českých Budějovic.
Mně přihrála karta osudu do cesty Plzeň. Nebýt mého ztraceného kamaráda, který jel dle jeho slov na bigbít a speciálně INSANII po 25 letech (i takovéto ukryté fans má kapela), kormidloval bych si to automaticky do klubu Pod lampou. Prozřetelnost mého přítele nás ale včas nanavigovala do prostoru, který se nazývá Papírna. Tady už jsem jednou na koncertě byl, když tu hráli ACID WITCH, a co si vzpomínám, byli jsme z prostoru vykulení. Zkrátka je tam místa jak v továrně. Ještě aby ne… Oproti sedm let staré zkušenosti je tady už jen velké regulérní pódium a prostoru pro stovky tanečníků. Ale naštěstí je to tam docela chytře vyřešené, takže když se lidi zhlukli, nevypadal prostor prázdně, ba naopak. Střízlivým odhadem tipuju tak cca 120 lidí, kteří vytvořili víc než důstojnou kulisu.
Dorazili jsme v době, kdy už se na pódiu bavila kapela RADOSTA. Což je sranda band místních, kteří do poměrně slušné rockové muziky zapojovali i saxofon. Čím se ale skupina vymyká, je menší množství vokálů. O hlas ale nebudete při produkci RADOSTY ochuzeni, protože využívá velké množství samplovaných hlášek a celých fragmentů z filmu Kulový blesk. „Máte sklep a mohla bych ho vidět?“ Na poprvé fajn, napodruhé ok, ale s každou další písní už člověk zjišťuje, že je na něj té legrandy dost a začíná vypínat…
INSANII si koncertně dávkuju pravidelně min. 1x ročně, a tak bylo jasné, že někde na trase Praha, Plzeň a České Budějovice se protneme. A byl jsem rád, že to vyšlo na Plzeň, protože jsem se do Papírny opravdu podívat chtěl, přece jen sedm let od poslední návštěvy je dlouhá doba. V prostoru jsem se cítil dobře, ale objevil se i jeden negativní bod, který měl na koncert nedobrý efekt. Tím byl zvláštní zvuk. Nechci tvrdit, že byl vyloženě špatný, ale zněl prostě divně. Nejvíc mi překážel zvuk virblu. Jak to tak ale bývá, po pár skladbách si to hlava přebere a zvykne si. I když ten pocit z toho, že nazvučit tento prostor asi bude oříšek, mě provází neustále. Nicméně zvukovou nedokonalost INSANIA zachránila svým vystupováním a hudbou. Ve své tradiční poloze, kdy hází jeden hit za druhým, opakovaně nezklamala.
Ještě aby ne, když odstartovala mojí oblíbenou věcí z předposledního alba „Chyby, co stihneš jen jedenkrát“. Z logiky věci hrála INSANIA hlavně z posledních tří desek, kde nechyběly flákoty jako: „Píšu ti švabachem“, „Sfoukni za mě svíci“, „Nejsvětější trojice“. Nechyběly veškeré hity ze „Spamu“. Stará léta připomněla hardcoreová detektivka, kdy si tradičně Klíma zabéká „Vražda ve staré hvězdárně“, a aby bylo punkovému pogu učiněno zadost, musela zaznít i „Večer, kdy Freud zpíval basem“.
Menším zklamáním byl pro mě fakt, že se moc nehrálo z novinky, kterou už na 100 % „umím“ a těšil jsem se na nové pecky. Osobně bych tedy očekával víc věcí než jen pouhé 4 skladby, a tak jsem se musel spokojit pouze se singlama „Haka starýho Nicka“, „Vytěsňuju“, „Narvi svůj testosteron jinam“ a „Jedeme peklo“.
Jelikož reakce po odehrání setu byly jako vždy vřelé, byl po „konci“ dodán očekávaný přídavek v podobě fousatých songů „U.R. dead“ a „Zimní varování“.
