ZATREST – Vystřelte mě na Měsíc

Únor 1995: vzniká skupina ZATREST.
Únor 2022: ZATREST vydávají nové album.
27 let existence.
5 alb, 1 kompilace.
Z 6 nahrávek jsem slyšel 3 a ani z 1 jsem nebyl nadšený. Mezi ty 3 počítám i novinku „Vystřelte mě na Měsíc“.

Počiny kapely jsem recenzoval už dvakrát, prakticky stejnými slovy a se stejnými závěry. A nové album, které vyšlo na CD i gramofonové desce, na mě působí podobně jako předchůdci „Pecka vedle pecky“ (2009) a „....poslední???“ (2013) – jako ryze průměrná záležitost.

Otázkou zůstává, jestli je chyba jen na mém přijímači. Myslím, že částečně ano, protože forma punk rocku, kterou se ZATREST prezentují, není přesně ta, která mě v tomhle ranku baví. ZATREST hrají na melodickou notu, do ostrých výpadů se nepouští, jejich tvorba vychází z toho nejklasičtějšího anglického punku model 1977. Ale chybí tomu lehkost, s kterou to mastí např. THE FIALKY, chybí tomu texty, které by nepůsobily lacině a chybí tomu zpěv, který by nerušil a do muziky pěkně zapadal.

Na pětatřicetiminutové ploše servírují ZATREST dvanáctero songů plynoucích ve středních tempech, s obhroublým zpěvem a s texty ve formě jednoduchých veršovánek. Zpěv je u ZATREST určitě častým tématem k diskuzi, Kokeš má zvláštní barvu hlasu, která nemusí každému sedět – podobá se hospodskému vyřvávání. Ve sborech se k hlavnímu zpěvákovi přidávají kolegové a výsledek je takové to typické punkrockové halekání, bezeslovné óóó ooo óóó apod. 

Na druhou stranu se kapele nedá upřít instrumentální ani kompoziční zdatnost. Ona by to měla být samozřejmost, ale občas si punkové kapely nelámou hlavu s tím, jestli je vše dobře zahrané a složené. Tady, když si odmyslím subjektivní preference, musím uznat, že kapela hraje solidně a že si pohrála i s aranžemi a do punku citlivě zapojila klávesy. K slušnému dojmu z poslechu nástrojů přispívá i dobrý, čitelný zvuk, který nechává znít všechny nástroje v optimální rovnováze.

S čím vedu největší boj, jsou texty. Vlastně bych měl být rád za drobné nekorektnosti, ale když ono je to všechno napsané tak obyčejně… A k těm nekorektnostem – na jednu stranu je fajn, že se punková kapela nestaví do role obhájce všech v punku adorovaných životních postojů a např. ve skladbě „Černej list“ se trefuje do aktivistů (v textu jsou uvedeni jako „studenti humanitních věd“), kteří neuznávají jiný než svůj názor, např. u vegetariánství. Na druhou stranu mi navážení se do homosexuálů („Hetero“) přijde laciné až běda a tahání konkrétních lidí do textu na uvedené téma považuju za hloupost. Chápu (doufám), co k tomu textaře vede, na druhou stranu se dají názory vyjádřit sofistikovaněji. Ale nechci zabřednout do těchhle věcí, to by bylo na sáhodlouhé úvahy, které by k ničemu nebyly. A abych byl spravedlivý – tyhle z mého pohledu nešikovnosti jsou minoritní, většina textů je o jiných věcech, sice často taky v relativně přihlouplém provedení, ale když to takhle někoho baví… Nadsázka sem tam nechybí, sem tam ani naštvanost na poměry, a nejlepší je nakonec text o všedních věcech spojených se zimou –  „Atmosféra zimního města“. 

Album jsem poctivě protáčel v práci i doma, abych se ujistil, jestli prvotní názor (průměr…) nebude potřebovat korekci, ale žel jsem i ponevímkolikáté dospěl ke stejným závěrům. Devět let trvající pauza od předešlého alba se na projevu kapely vůbec nepodepsala, ale ono je to logické, autor písní je stejný. Hned úvodní „Kolovrátek“ je… vlastně punkový kolovrátek, klasický sedmdesátkový punk, skladba odsýpá, ale pak ten nedotažený konec… „O lásce“ tepe podobně, střední tempo, chytlavý refrén, vcelku slušné melodie, klávesové zpestření, jen ten zpěv mi tady nesedí (víc než jinde), hodil by se čistější. Na ten taky dojde, když se ve sborech zapojí hostující zpěvačky – ve „Chcípeme“ a „Monogamii“. Následuje první převzatý song, „Černej list“ má český text a anglickou muziku (THE BUSINESS) a do kontextu alba zapadá tak, jako by šlo o autorskou věc našinců; český text je samozřejmě o něčem jiném, původní verze šila do nezaměstnanosti a praktik zaměstnavatelů ve Velké Británii na začátku osmdesátých let. Volnější část alba, tvořenou skladbami č. 4, 5 a 6, zakončuje titulní věc, po které se zase hraje svižněji. „Nejsem punk“ je hudebně asi nejlepší položka kompletu, poměrně členitá a pestrá. „Hetero“ už se objevilo na výročním best of https://www.fobiazine.net/article/9400/zatrest-speciality-sefkuchare-grosse-hits, „Mámo“ je hozená do rock´n´rollu, „Fuck You“ druhý cover, tentokrát od BLITZ. A pak přichází odlehčená „Atmosféra zimního města“, spíš bigbít než punk, navíc opět s klávesovými party, tahle písnička má atmosféru a spolu se zmíněnou „Nejsem punk“ ji považuju za vrcholy nahrávky. Závěr patří přitvrzenému letitému šlágru FABRIKY „Mládí vpřed“.

Co je určitě chvályhodné, je podrobná historie kapely, která, i s dobovými fotkami a plakáty z koncertů, v bookletu CD zabírá sedm stránek. Jsem fanouškem podobných pojednání, vždycky mě baví číst o začátcích či meznících různých kapel, a Kokeš to napsal čtivě a zajímavě. Nechybí ani dovětek týkající se alba, které je předmětem tohoto článku a u kterého moc nechybělo a ani by nevyšlo. Jinak mám ale i k bookletu řadu výhrad, nelíbí se použité fonty (Proč je vše psáno velkými písmeny? Blbě se to čte…), nelíbí se mi grafika ani titulní strana.

Seznam skladeb:

1. Kolovrátek
2. O lásce
3. Chcípeme
4. Monogamie
5. Černej list
6. Vystřelte mě na Měsíc
7. Nejsem punk
8. Hetero
9. Mámo
10. Fuck you
11. Atmosféra zimního města
12. Mládí vpřed

Čas: 35:50

Sestava:

• Kokeš – kytara, klávesy, zpěv
• Sigul – basa, sbory
• Janek – bicí, sbory

Facebook
Bandcamp

www.phr.cz