Deska nemá strany A a B, ale Z a T, což je možná dobrý nápad, ale proč tedy na nálepce na vinylu není tahle hříčka graficky využita? Další minela, obě strany mají v závorce Z, přitom ta druhá by tam měla mít T. Teď už s tím nikdo nic neudělá, tak raději jdeme na muziku.
Stranu Z otevírá znělka filmové společnosti 20th Century Fox (nechápu proč) a po ní se rozjíždí svižný sedmdesátkový punk, postavený na zpěvných refrénech a zvláštní rytmice. Zatímco to první je řekněme standardní prací řady punkových kapel, to druhé je specifikum ZATREST a přiznám se, že jsem si na to musel dlouho zvykat. Ale nakonec mi to nevadí, rytmika je navíc pestrá a ještě navíc je výborně čitelná baskytara, která hraje rovnocennou roli jako kytara. Po dvou vypalovačkách „Nemám rád“ a „Celebrita“ následuje volnější bigbítovka se sborovým zpěvem v pozadí refrénu, a v podobném duchu jede i „Dýchám“ (samozřejmě za svou hudbu). „Chci pít“ uvozují syntetické zvuky, pak v ní hrají docela výraznou roli a výsledkem je gothic punk (o tom nešťastném upírovi...), pomalejší a učesaná skladba, která se zbytku alba vymyká, leč mně se tenhle úskok bokem docela líbí a považuji jej za dobrý nápad.
Zatímco autorství všech skladeb na zetku patří ZATREST, na straně T tvoří rovnou polovinu covery. Úvod ale patří dvěma vlastním songům, v tom prvním potěší zajímavá kytarová linka, nepotěší znovu použité sborové „ó o óóó“, v druhém je kombinován sólový zpěv se sbory, střídání je zajímavé a skladbu posouvá mezi ty lepší na albu. První vypůjčená muzika, aneb svižná jízda od SATAN´S RATS; okamžitě je poznat, že to není rukopis ZATREST, ale že se hraje přímočaře a pěkně zostra. A zostra jede i „Krize středního věku“, podle mě nejlepší skladba desky, i když jde o starší věc v novém hávu. Konec druhé strany patří dvěma předělávkám, nejdříve od DRONES, pak od JOY DIVISOIN. Zatímco „Johny go home“ je docela bordel, „Konečná“ plyne pomalu, podobně jako závěr první strany. Co se dramaturgie týká, má deska hlavu a patu.
Možná někomu nebude sedět Kokešův zpěv, ale přivyknout se na něj dá. Pomáhají mu ostatní i hostující Mazi, takže zpěvy jsou celkem pestré.
Nicméně... nepovažuji nahrávku za žádný extra materiál. Příliš jsem nejásal ani nad předchozím albem „Pecka vedle pecky“ a nejásám ani teď. V kontextu domácí punkové scény jde o průměrnou nahrávku, kterou trochu zvedá vinylový nosič a trochu sráží jeho nedůstojné provedení. A průměrný je i zvuk.
Gramodeska vyšla v limitovaném nákladu pouhých 100 kusů v zeleném přebalu, na jehož přední straně dobíhá do olympijského cíle (asi) poslední atlet, na zadní jsou kresby muzikantů v tělocvičných polohách. Nechybí zmíněná textová příloha, černý vinyl je uložený v bílé kapse z kvalitního papíru, číslo kusu je ručně napsané na nálepce na plastové ochranné fólii.
Seznam skladeb:
Strana Z:
- Nemám rád
- Celebrita
- Pocity štěstí
- Dýchám
- Chci pít
Strana T:
- I ošklivý holky mají právo na sex
- Myslel si, že je panker
- Buď zticha
- Krize středního věku
- Johny go home
- Konečná
Sestava:
- Kokeš – kytara, zpěv, klávesy
- Sigul – basa, vokály
- Janek – bicí, vokály
Distribuce: Papagájův Hlasatel