Na první pohled je něco jinak. Takřka po dvaceti letech má MORTIFILIA nové logo. Ona pravda existuje déle než dvacet let, ale v začátcích se prezentovala dětinským nápisem, který mohl jako logo označit leda grafický analfabet. Nicméně nápis, se kterým se kapela dlouhé roky ztotožňovala, k ní přirostl a když se vyslovil její název, automaticky naskočil. Těžko říci, jak to bude dál, jestli je nové logo na věky, nebo jen příležitostné, pasující k „pekelnému“ albu, na kterém by se pravda asi předchozí znak nevyjímal tak jako ten nový, jehož autorem je Christophe Szpajdel, belgický ilustrátor, který pracoval pro metalové velikány i undergroundové potemníky.
MORTIFILIA patří spíše k těm undergroundovým potemníkům, nicméně v mém žebříčku tuzemských deathmetalových part zaujímá roky přední místo, v době vydání nové desky pak atakuje samotný trůn. Předchozí album „... When I Killed By God“ jen těsně minulo střed terče, k desítce podle mé recenze chyběl jediný bodík, takže jsem novinku vyhlížel se zvědavostí a očekáváním, co že MORTIFILIA, respektive vrchní skladatel Franta vymyslel a jak to kapela nahrála.
Odpověď je vlastně celkem lehká. Ač nové a předchozí album dělí zatím nejdelší časový úsek v historii kapely (pět let), „The Great Inferno“ mi připadá jako mladší brácha „... When I Killed By God“. Tím nechci říci, že by mladší brácha na toho staršího nestačil, ale že jde o muziku z jedné líhně a kapelní rukopis se nezapře: na deathmetalový základ jsou stavěny stěny riffů, na ně nabalovány party klenuté jako gotické oblouky nebo melodie spletité a zdobné jako barokní oltáře.
MORTIFILIA obě naznačené polohy rozumně střídá a logicky variuje, takže se nedá říci, že by na albu byly dva druhy skladeb a finito. Úvod patří šeptanému a následně i řvanému sloganu „As we wanted to involve ghosts, they summoned us“ („chtěli jsme vyvolávat přízraky a ony přivolaly nás“), což je motto alba, po něm se rozjíždí skladba z kategorie pomalejších, klenutých, atmosférických, ale ani tady nechybí nějaké ty kudrlinky a melodické linky. Následující „The Call of Lust“ je o poznání živější, převládá svižné tempo a melodie takřka heavymetalové, což není v případě MORTIFILIE žádné novum, podobně svěží motivy se proplétaly minulým albem a objevují i v dalších skladbách „The Great Inferna“, hlavně v „The Head of Medusa“.
Květnatá muzika pokračuje napříč albem, „Il Gran Vermo“ se místy divokostí blíží thrash metalu, ale ani v ní nechybí zemitější pasáže, které vévodí následující potemnělé hymně „Underneath Thier Feet“, v níž se z bahna zmaru líhne další neotřelé sólo a několikeré opakování refrénu (nebo spíše sloganu) se velmi rychle usazuje v paměti. Po depce logicky něco šťavnatějšího, takže řežba „On the River of Pain“, přičemž onou řekou bolesti není jiná než Styx, kterou zná každý z řecké mytologie. Tady ale funguje coby jedna z kapitol Danteho Pekla, což je jedna ze tří částí Božské komedie. Peklo je v Danteho podání popisováno jako devět soustředných kruhů a právě oněch devět kruhů je na albu interpertováno devíti skladbami; každá z nich je inspirována jedním Danteho kruhem. Nechci tady unavovat jejich popisem, ten si může každý dohledat, jen doplním, že každý kruh symbolizuje nějakou špatnou vlastnost nebo zlý skutek (částečně analogicky k sedmi smrtelným hříchům), které jsou obrazně popisovány v textech. Ty napsal Jan Petričko v angličtině, ale v bookletu jsou i jejich české nikoliv doslovné překlady, ale volně přebásněné ekvivalenty, což je pro mě pecka. Za prvé všemu rozumím, za druhé to Honza opravdu přebásnil a v češtině jsou verše myslím ještě lepší než v originále, protože čeština nabízí širší vyjadřovací spektrum než angličtina. Příkladů bych mohl uvést celou řadu, ale jeden za všechny – boat vs. lodice.
Vrcholy alba spatřuji ve skladbách „Wolves at the Door“ a „Gory End of the Glory Road“. V prvním případě jde o postupně se rozvíjející song, který začíná pochodovými rytmy a následně se posouvá do epických končin, kde chvilku Frantu doplňuje ženský hlas recitující latinské verše, tzv. Benediktovo zažehnávání proti zlým duchům (ve zkratce cosi jako kříž svatý je to, k čemu vzhlížím, odmítám ďábla, satane odstup) a následně se píseň překlopí v živočišnou jízdu. Finální skladba vážně koketuje s vážnou hudbou, proplétají se v ní honosné motivy, s blížícím se koncem objevují klávesy připomínající artrockové hammondky a vlastní finále je díky zapojení vokálního sboru jedním slovem grandiózní.
MORTIFILIA nahrála podruhé za sebou skvělou desku, která nemá slabého místa. Její kvality doplňuje parádní obal, osmistránkový digipack s vloženým dvacetistránkovým bookletem, vše precizně graficky zpracované, opět v návaznosti na obsah několikrát zmiňovaného Pekla. Na titulní straně jsou Dante a Vergillius a trpící hříšníci, uvnitř pak výřezy z hlavní kresby a taky fotky kapely oblečené jako „true metal band“, takže křiváky, pyramidy, kožené kabáty a ve Frantově ruce trojzubec.
Frantův zpěv jsem ještě nezmínil, ono to vypadá, že řve pořád stejně, myslím v průběhu let, ale ona to není tak úplně pravda, v posledních letech má výraz pestřejší, střídá hluboké i vyšší polohy a i tahle variabilita přispívá k dobrému dojmu. Tou poslední třešinkou na chutném dortu je potom zvuk, MORTIFILIA opět nahrávala v Hellsoundu u Honzy Kapáka a výborný zvuk mozaiku po všech směrech výtečného počinu doplňuje.
Seznam skladeb:
- The Great Inferno / Man in the Garden of Fire
- The Call of Lust
- Il Gran Vermo
- Underneath Thier Feet
- On the River of Pain
- Wolves at the Door
- The Head of Medusa
- All the Worships of Demons
- Gory End of the Glory Road
Sestava:
- František Knetl – kytara, zpěv
- Petr Turek – kytara
- Stanislav Makrlík – basa
- Pavel Vrba – bicí
Hosté:
- Blanka Konečná – zpěv
- Jan Zdeněk – klávesy
- Mirka Illová, Jana Illová, Slávek Semorád – sbory
Čas: 33:27
www.mortifilia.cz
Bandcamp
Bandzone
Facebook
YouTube
