Tenhle koncert jsme měl zaškrtnutý v kalendáři poměrně dlouho, ale zároveň mi u něj nechybělo znamínko vykřičníku. Důvod byl jasný, moc jsem nevěřil tomu, že se akce ve vnitřních prostorech vůbec odehraje. Ale stalo se a buďme za to rádi, on totiž tento kompromisní stav už zas tak dlouho trvat nebude.
Plzeň a konkrétně Lampu mám rád. Cca před osmi sedmi lety jsem tam jezdil poměrně často, což už, jak si listuji historií, neplatí. Ne že by mi Lampa vypadla z oka, ale nějak jsem se ze západu přesměroval na jihozápad. A tak s hrůzou zjišťuju, že poslední koncert v tomhle fajn klubu byl ten, kdy tu zahráli LVMEN, což už je víc jak čtyři roky.
Vstup do klubu neproběhl zrovna dobře. Místní duo výběrčích vstupu připomínalo cokoliv, jen ne zaměstnance klubu, a tak jejich otázka, jestli mám potvrzení o očkování nebo test, mě v první chvíli vyloženě nasrala, ale je mi jasné, že jen slouží lidu a ptát se prostě museli. To druhé jsem měl a tak jsem mohl vstoupit. Na to, že se mělo za chvíli začínat, nevypadlo to v útrobách optimisticky a kapely plus jejich crew měly chvílemi nad platícími i přesilovku. To se naštěstí změnilo, ale těch cca 50 hlav mi na místní blackmetalovou kapelu přišlo i tak málo.
Večer odstartovali brněnští DEPTHS ABOVE, které vidět naživo je úkaz. Kapela vydala v roce 2018 zajímavou desku „Ex Nihilo“ a přijde mi, že po krátkém promo okénku se po ní slehla zem, ale taky se mohlo stát, že mi něco uniklo. Každopádně já kapelu viděl poprvé. Jejich styl se nejvíc blíží k black metalu, ale shrnout jejich snažení jen tímto žánrem tak jednoduše nejde. Kapela disponuje poměrně dlouhými skladbami, které když slyšíte víceméně poprvé nebo po dlouhé době a tzv. materiál neumíte, je složité do něj proniknout. Ale i přes tento fakt se DEPTHS ABOVE povedlo nastolit atmosféru, kdy mě dokázali vtáhnout a musím říct, že jsem si většinu vystoupení užíval. Když jsem přemýšlel, jak nejlépe jejich styl popsat, napadalo mě sousloví pomalý black metal, ale sotva tato myšlenka vyplavala na povrch, skupina se vytasila s blast beaty a tempem ve vysokých otáčkách. Celkově se jednalo o zajímavé vystoupení, které, i přes určité momenty, kdy mi přišlo ve skladbách zbytečně moc zvratů a jisté zjednodušení se nabízelo, mohu jenom pochválit.
DEPTHS ABOVE prominou, ale jasným tahákem tohoto večera byla pro mě plus minus plzeňská senzace SOMNIATE. Nevolím tak pochvalná slova náhodou. Jejich debut se mi skutečně natolik trefil do vkusu, že kapelu chválím, kudy chodím. A mohu to s klidem udělat i po jejich druhém vystoupení v historii. Přes úvodní lehčí problémy zvukového charakteru, kdy nešly ven kytaristovy vokály a bicí se teprve zvukově hledaly za hradbou kytar, se rozjela ta mašinérie, kterou jsem v desítkách poslechů prohnal doma jehlou. Drtivá blackmetalová vyhlazovací jízda s vlastním rukopisem a postupy, které mi dělají dobře. SOMNIATE dokáží krásně vtáhnout do hry a začátky úvodních dvou skladeb (ty bicí!) dokáží nahnat husí kůži. Velmi dobrý dojem pak dodávají i vokály, kdy sekundující hrubý řev kytaristy vyzdvihuje projev hlavního sólového křiklouna, který disponuje dnes už tady na Fobii Johanovým zažitým termínem „angína vokál“, byť si zpěvák na žádné problémy v krku dlouhodobě nestěžuje. Vokální party byly prostě výborné a i tenhle prvek dělá kapelu zajímavou. SOMNIATE přehráli celou svou debutovou desku tak, jak je zaznamenána na nosičích. To dává logiku, protože kompozice tam na sebe pěkně navazují a samotný závěr kdy album/koncert dojíždí jen za zvuků kytar, byl opět, stejně jako loni ve Volyni, epický. Půl hodiny uteklo ukrutně rychle a tahle jízda po trase Plzeň Francie skončila dřív než Messiho čekání na první gól za PSG. Přeju kapele, a sobecky i sobě, aby se jí podařilo vytvořit další materiál, který bude mít stejnou sílu.
