„Celý svět je jedna jediná, bláznivá, hovadská orgie. Už ani ruku nenatáhnou po jídle, vše se jim cpe rovnou o úst, aby nemuseli vstávat.“ (stavitel Alquist, R.U.R., Karel Čapek)
Chytré telefony, chytré domy, chytrá auta, sociální sítě a jiná další digitální „výpomoc“ činí naše životy jednodušší a zdánlivě zábavnější, na druhou stranu, člověk je potvora pohodlná, lehce propadající závislostem všeho druhu a z dobrého sluhy se v mžiku stává hodně zlý pán. O těchto (a nejen o nich) nešvarech, jež přináší pokrok, je i nová EXORCIZPHOBIA.
Předchozí nahrávka „About Us Without Us“ se mi pod kůži úplně nedostala, a proto jsem při čekání na jejího nástupce častěji a s větší chutí sahal po levobočkovi FINAL FLAG. Možná i to je jeden z důvodů, proč jsem si s poslechem „Digitotality“ dával na čas. Chyba. V momentě, kdy se do uší zahryzla první skladba, bylo jasné, že tentokrát nabídka uspokojí poptávku více než dobře.
Šéfkuchař Skoři má k dispozici plus minus ty samé ingredience, ze kterých připravoval pochutiny v minulosti, ale trénink tvoří mistry a proto lze bez nadsázky říci, že se z kvalitní hospody stává podnik pro gurmány. Nemalou zásluhu na tom má jistě i zbylé osazenstvo kuchyně. Tam teď všechno zapadlo, jak má, a ať do mne uhodí blesk, jestli jedna ze sudiček, jež stály u postýlky Tomáše Kejkrta, nemávala už tenkrát nášivkou EXORCIZPHOBIA; tady se označení „osudové setkání“ neubráním.
Nevím, zda jde jen o můj subjektivní dojem, ale pokud bych hledal u „Digitotality“ zdroje inspirace, mířil bych tentokrát k samotným tvůrcům žánru, METALLICE a MEGADETH. U prvních je to nadání skrze nekompromisní riffy vyprávět příběhy, partu velkohubého zrzka připomínají rozmáchlá, precizní kytarová sóla. Tuto specifickou disciplínu nezmiňuji náhodou, protože jsou opravdovým kořením a v každé písni září jak luxusní šperky.
Skalním možná při výše zmíněných velikánech zatrnulo, ale nebojte. Kluci své dosavadní hrdiny zdaleka neodvrhli, stále si rádi „ZAVOIVODÍ“ a tak na vás skrze Trutnováky sem tam vykouknou Piggyho schizo riffy a Snakeúv hlas. „Ancient Deception“ by zesnulého kytaristu jistě potěšila.
Jestli mám ale ze skvěle fungujícího celku zmínit to opravdu nej, vytáhl bych titulní „Digitotality“ a instrumentálku „Oumuamua“. Titulku pro neskutečně vydařený refrén, jež z ní dělá aspiranta na nejhitovější skladbu v kariéře nespoutaných horalů. No a co chlapci předvádějí ve zmíněné instrumentálce, to bere dech. Obecně se na tyto pokusy dívám s určitou dávkou skepse, při takové délce dvakrát, ale tady fakt není pro tyto pocity místo. Více jak devět minut čar a kouzel.
Do plusových položek můžeme jednoznačně zařadit i výborný zvuk, který má na svědomí mr. Otyn z vyškovského Davosu, a všeříkající obálku, jež nese podpis grafického mága Martina Chmelíčka.
EXORCIZPHOBIA dospěla, vyzrála a „Digitotality“ je bezpochyby jejím nejlepším počinem. Změny v sestavě se udály ku prospěchu věci a možná se bavíme o milníku, jenž bude dělit kariéru Trutnováků na před a po. Vynikající album!
Seznam skladeb:
- Desires Of The Flesh
- Corporate Dance
- Digitotality
- Profit At All Cost
- Correct Opinions
- Ancient Deception
- Oumuamua (instrumental)
- Perception Is The Key
Čas: 46:18
Sestava:
- Tomáš „Skoři“ Skořepa – kytary, zpěv
- Ondra Šíma – kytary
- Aleš Kostka – basa
- Tomáš Kejkrt – bicí
