Tak nám tu letos krásně mokvá špinavá a bezbožná prasárnička pražských mordýřů SNĚŤ, grupy poskládané z muzikantů ex-MÖRKHIMMEL, KAOSQUAD, BAHRATAL, VOLE nebo LEZOK. Chtělo by se napsat v pořadí další prasárnička, ale podobně ve vyrochňání se v hnilobném bahýnku libujících si partiček je v české kotlině jako sušené blizny z květů šafránu setého. Na začátku připustím, že při výběru adepta na recenzi mě nasměroval příznačný název kapely pro gangrenózní nekrózu s následným odumíráním pokožky. Další věc, která mě upoutala, byl obal, který naznačil, že by se mohly dít zajímavé věci s příjemným omámením smyslů. Znáte ty druhy obrázků, kde cítíte krev a tlející zdechlinu s dávkou psychedelie ve vzduchu. Pro nás dříve narozené také vzpomínky na minoritní volnočasové „syčárny“ v podobě pitvání slámkou nafouknutého skokana zeleného z nedalekého páchnoucího bahňáku. V neposlední řadě povědomí dema kapely z roku 2019, které umožnilo posluchači vystopovat linii vývoje skládání a přízeň k deathmetalovému žánru hibernujícímu na umrlčích prknech zdobených třemi kříži; na druhou stranu, je to stěží něco, co jste dosud neslyšeli.
SNĚŤ se definuje jako kapela kamarádů uctívajících styl bez centrálního mozkového trustu, kde funguje vzájemná pokora a navzdory kreativním půtkám někdy i empatie. Nespojují své DNA se švédskou legovanou ocelí, ale se zaoceánskou chlupatostí (čti prasárnou), pučící ve floridském studiu Morrisound na začátku 90. let. Kapela se pustila do exhumace hrobu po okraj narvaného nechutnostmi všeho druhu, ze kterého vyzvedla ostatky kapel AUTOPSY, UDERGANG, NECROT nebo CARCASS. Tedy smeček, které do světa chrlily záhrobní manifesty. Album „Mokvání v okovech“ bylo nahráno v pražském Dödsmord studiu, zajímavý obal obstaral Tomáš Mitura.
Sadu osmi rozbušek tikající něco málo přes 28 minut iniciuje „Útes mrtvol“ úvodním preludiem, které jako by pocházelo ze dna hrobu. Blátivě rozplizlý tón je dostatečně agresivní na to, aby upoutal pozornost a hravě udržel ostražitost, jež bude zapotřebí u druhé skladby „Kůň kadaver“. Dříve zveřejněný singl míří přímo k endorfinům, vytváří magnetické pole, které by pohnulo i oltářním křížkem v kauze čihošťského zázraku faráře Toufara, změnou tempa vybízí k upocenému moshpitu. Třetí zastavení „Princip křížení“ nabízí bez rozjezdu thrash old-school nátěr prokládaný rozmanitými náladami a tempy. „Demon“ ustrnul ponořený do tradic, které se objevily na počátku 90. let a byly svědkem vzestupu smrtonosného žánru jako alternativy k drakonickému nástupu hudební vkus devastující MTV. „Zamrzlý vrch“ si nic nekomplikuje a hrne upřímný, ale nikoliv infantilní death metal. „Folivor“ funguje jako atak brutálního náporu riffů a hrdelního vrčení, demonstrace touhy death metalu po sluchovém násilí a hnilobném náporu, brilantně navrtaná štola do českého podzemí. „Sakrofag“ dělá přesně to, co by měl dobrý OSDM dělat: dostat vás střídáním mezi šíleným boucháním do hlavy a pomalejším bloudění do úzkých, ze kterého vás bezpečně vyvede závěrečná „Vesmírná saliva“, zdaleka nejdelší skladba, zároveň nejméně dynamická, ale určitě ne nezajímavá; koncepčně dobře lícuje do smrtelného oktagonu. Obratné posuny mezi soudným dnem, středním tempem a rychlým cvalem propůjčují nahrávce aspekt, který je v kombinaci s melodiemi vyvolávajícími pulsní headbanging a typickou deathmetalovou přesností a silou hypnoticky chytlavý.
Proti hromadě moderních přetechnizovaných hovadin má album odér podobný čerstvě vykydanému chlívu. Možná by nahrávce neuškodilo kvalitativně se pohybovat více v mantinelech lo-fi s bouřlivým a notně neotesaným „retro“ soundem. Zvuk je organický, čitelný, ale přesto je namíchaný tak, aby měl v sobě i trochu brajglu. Nic z toho by samozřejmě nebylo možné bez spolehlivého výkonu za bicí soupravou a vše hrnoucí basou, která není v mixu příliš výrazná, ale je tam a dělá to, co dělat má. Záhrobní sípání spadá do jámy vokální mrzutosti, tak jak se sluší a patří. Deska je opravdovou příručkou o tom, jak resurektovat tento ponurý styl death metalu s aurou zla. SNĚŤ se cení jako dobře vypadající mrtvola, s čelistí prominentně rozdělenou pouze na dvě části. Než ji uhodíte kladivem do obličeje a srazíte víko rakve, důkladně se na vás usmívá. Jakožto milovník těchto „veteránských“ praktik rozhodně zvedám palec nahoru. Doufám, že je zaregistruju v jejich hudebním snažení zajít ještě dál. A teď by bylo fajn vidět je naživo.
Švédský vydavatel Blood Harvest Records si vydáním tohoto zaníceného počinu (CD + LP – celkový náklad LP činí 450 ks, z toho 150 ks v už v předprodeji vyprodané oranžové barvě; vyjde i kazeta u Lycanthropic Chants) rozhodně prsty nespálí.
Seznam skladeb:
- Útes mrtvol
- Kůň kadaver
- Princip křížen
- Demon
- Zamrzlý vrch
- Folivor
- Sakrofag
- Vesmírná saliva
Čas: 28:20
Sestava:
- Leproduktor – basa, zpěv
- Krűtorr – bicí
- Hnisatel – kytara
- Ransolič – kytara
- Řád zdechlin – zpěv
