Smečku BLOODY OBSESSION jsem poprvé zaregistroval v roce 2017, když se součástí magazínu Pařát stalo CD „Husaria“. Vím o hlasech, jenž na nosiče vydávané v časopisech nahlíží s jistou dávkou opovržení a kapelu to, viděno jejich pohledem, dehonestuje. Do této skupiny fandů se neřadím a vydavateli směřuji slova díků a chvály. Vždyť kdo ví, zda bych sepisoval aktuální recenzi, nebýt aktivity zmíněného magazínu… Nicméně je třeba podotknout, že CD „Husaria“ zanechalo příznivý dojem a povedené vystoupení na Czech Death Festu zařadilo kapelu definitivně do sekce oblíbenců.
Náhled do historie souboru a zpětné poslechy debutu „News From The Morgue“ a následného „Steel Messengers Of War“ odhalily, že ač srdce muzikantů patří létům devadesátým, nezůstávají stát na místě a evoluce pro ně není sprostým slovem. Zlepšují se album od alba téměř ve všech disciplínách, kde se zlepšit lze, a jsem přesvědčený, že ani s velevydařenou novinkou cesta hledání nekončí.
Řádně ohraný vinyl se dává do pohybu a v momentu, kdy jehla zajede do drážky se záznamem nástrojů, dostavuje se první blažený pocit z plného, moderního a silného soundu. Kytary bzučí jak roje zabijáckých včel pod taktovkou šílené královny a bez zbytečného přešlapování tlačí „Despair And Valor“ svižně vpřed. Když načne poslední třetinu, jsem uzemněn silovou pasáží, kdy se stávám pouhým kusem rozžhaveného železa, jež si kovář mocnými údery kladiva přetváří k obrazu svému. Není lepšího důkazu o růstu na poli kompozičním než právě úvodní kousek. Bez vteřiny sedm minut si ani neuvědomíte. Jak říká herec M. Donutil – pořád se něco děje. Text přináší zamyšlení nad starou dobrou smrtí jako něčem zcela přirozeném a neodvratném. Když něco nelze změnit, tak proč se tím trápit a kazit si přítomnost zbytečnými obavami.
S nástupem „Exhaustion And Hypotermia“ startuje trojblok šestice skladeb rozdělených do dvojic, které jsou příběhově úzce provázány. Tato a následná „Broken Spirit And Lost Hopes“ nás přenesou prostorem a časem do stalinistického Ruska a dávají zakusit hrůzu a beznaděj koncentračních táborů – gulagů. Na výbornou zafunguje sugesce a poté, co v roztrhaných hadrech marně třískám do zamrzlé země, zažívám atmosféru výslechové místnosti a rozmlácený na maděru vyhlížím smrt jako jediného možného osvoboditele.
S duem „Ears And Curses“ a „Greed And Lust“ se stěhujeme zpátky na rodnou hroudu, i když v čase míříme mnohem hlouběji do minulosti – do Starých pověstí Českých. Zvuk virblu je jasným signálem a armády Lučanů i Čechů se dávají do pohybu. A znovu, skvělá práce v odvětví kompozičním. Okamžik, kdy sekerníci opouští roj a začínají to sekat hlava nehlava, mění nadšení v čistokrevnou euforii. Druhá z pověstí vás donutí otevřít okna a vyvětrat odér síry a pekelného kouře. Začátek je mírný, pozvolný a opatrný jako krůčky zkušeného zloděje, jehož cílem se stává vlastnictví mé černé duše. Nicméně nepochybuji, že student, jenž si zvolil za příbytek nechvalně proslulý Faustův dům, dopadl o poznání hůře. Převážně pomalé, drtivé tempo podbarvuje temný příběh a při Rawarově vyřčeném „… Abandoned House…“ se dostaví příjemné mrazení v zádech.
Země vycházejícího slunce nabídne dva příběhy, které jsou si sice z historického hlediska na hony vzdálené, ale pointu mají podobnou a v obou případech končí smrtí hlavního „hrdiny“. S podtitulem „Ten Thousand Years“ uchopíme pevně knipl a vyrazíme směrem k obloze splnit sebevražednou misí jasně daný úkol. Hudební složka si pranic nezadá s rychlostí okřídleného zabijáka a zvolání „Banzai“ je natolik podmanivé, že kdyby jej pouštěli v tehdejším náborovém centru, patřím mezi dobrovolníky. Pevně věřím, že dostanou-li chlapi příležitost k tour po Japonsku, je tento kus předurčený k rozpálení Japončíků do ruda. Být na místě tamních tajných služeb, podmíním návštěvu vystoupení čtrnáctidenním zákazem vstupu na letiště. (úsměv) Displej stroje času hlásí feudální období a lehce orientální melodie nás nesou do složitého propletence Samurajových myšlenek, jehož s končícím dnem čeká konec životní cesty. Trýznivá atmosféra dává tušit, že ačkoliv se jedná o rozhodnutí nezvratné a čest nedovolí jiné řešení, nejedná se o volbu snadnou a pud sebezáchovy, společně s chutí do života, vše jenom horší. Podtitul „Last Sunrise“ hovoří jasnou řečí, sepukka a poslední pohled na zapadající slunce…
Sotva opustíme nebohého válečníka, vrháme se za zvuků válečné vřavy zpět na bojiště druhé světové války. Burácející motory, dunění děl a štěkot kulometů ženou tepovou frekvenci do závratných výšin. Ve stísněném prostoru železného monstra není čas ani místo pro strach. Strach rovná se chyba. Chyba rovná se smrt. Už se začínám opakovat, ale i zde se pánům podařilo dokonale zachytit a hudebně dokreslit náladu daného tématu a pokud bych se měl v pancéřové bestii prohánět po bojišti, chci, aby mně do sluchátek rezonovala právě „Heavy Steel And Blazing Fire“.
O vydařeném zvuku padla zmínka už v úvodu a po doznění posledních tonů nezbývá než toto sdělení dvakrát podtrhnout. V GM studiu se zadařilo a ve výsledku je znát, že vše dopadlo, jak mělo a k objevení slabin je potřeba vynaložit nemalého úsilí. Jako zásadní náladotvůrce označím kytarovou sekci. Rytmika šlape a Ovarus je přesný a nápaditý. Jak kdosi kdysi počastoval hru Marka Žežulky (toho času ARAKAIN), hezky mu to swinguje. No a Rawar? Jestli se mi jeho projev na předchůdci „Husaria“ zdál příliš sterilní, rozuměj jednotvárný, tak polohy, které si našel pro toto album, snesou nejpřísnější měřítka.
Obálku si vzal znovu na starost dobře známý mistr Jaromír „Deather“ Bezruč a povedenou malbou dostanete obrazový doprovod k písni „Rising Sun part II: Last Sunrise“.
Rád bych se ještě vrátil na začátek článku a mírně si protiřečil. Jestliže tvrdím, že vydání CD pod magazínem není žádná ostuda a málokterý vydavatel zajistí kapele takto bohatý náklad, pak BLOODY OBSESSION radím, aby tak příště nečinili. Vede mne k tomu jeden jediný prostý důvod a tím je bodovací tabulka redaktorů. Není myslím lepší reklamy než solidní umístění v žebříčku, a protože je Herdron rovný chlap, nepřipustí střet zájmů (vezmi si příklad, mrcho premiérská) a spolky jím vydané mají smůlu a hodnocení se jich netýká. O tom, že by „Inevitable Death“ sahalo po příčkách nejvyšších, vůbec nepochybuji.
Tady šlo opravdu udělat máloco lépe, s radostí pálím za devět.
Seznam skladeb:
- Despair And Valor
- Exhaustion And Hypothermia
- Broken Spirit And Lost Hopes
- Ears And Curses
- Greed And Lust
- Rising Sun part I: Ten Thousand Years
- Rising Sun part II: Last Sunrise
- Heavy Steel And Blazing Fire
Čas: 41:23
Sestava:
- Apollyon – kytara
- Pentaroth – basa
- Ovarus – bicí
- Rawar – zpěv
- Walter Morbid – kytara
