TRNY & ŽILETKY "Podměstí"

BLOODY OBSESSION vydali na konci minulého roku velmi vydařené album „Inevitable Death“. V rozhovoru se zpěvákem Rawarem jsme probrali všechny důležité okolnosti jeho stvoření a odskočili i k tématům nemetalovým.

Srdečně zdravím! Pokud jsem dobře informovaný, rozhovor s BLOODY OBSESSION na Fobii ještě nemáme, tak než spolu probereme novinku, rád bych nakoukl do historie kapely. Píše se rok 2007…

… a náš současný kytarista Walter spolu s Čidarem a Milhausem zakládá kapelu BLOODY OBSESSION. Přichází zpěvák Miguel a bubeník Hubert. Společně tvoří a zkouší. Střídá se Milhaus s Rožem a kapela nahrává demo „Fall Down to Apocalypse“. Poté dochází k další změně a střídají se zpěváci. Nastupuje Havel. Společně nahrávají debutové album „News From Morgue“. Pár změn v sestavě přichází i následně, ale k dalšímu vydání již nedochází.

Když jsem pátral na našich stránkách, jakou jste u nás zanechali stopu, narazil jsem na recenzi debutu „News From The Morgue“, sepsanou mistrem Asphyxem. Dotyčný zmiňuje vlivy smeček MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, MASTER… Když poslouchám poslední dvě alba, vnímám, že v současnosti se svou produkcí blížíte spíš takovým BENEDICTION. Vidíš váš vývoj podobně a jakou míru zodpovědnosti bys v tomto posunu přisoudil své osobě?

Můj příchod datuji k roku 2014, s tím, že kapela měla tři členy. Matadora Waltera, který jako jediný zbyl z původní sestavy, bassáka Pentarotha a bubeníka Ovara. Ten posun v podstatě začal semknutím nás čtyř. V tento čas jsme se společně s Waltrem, Ovarem a Pentarothem začali vážně zabývat otázkou, jakým směrem se bude kapela ubírat. Z mé strany přichází vytyčení mantinelů, ve kterých se bude pohybovat tematický směr a textová složka nového alba, včetně stylu obalu. Hudební trio potom začalo předkládat budoucí skladby a vidina nové desky byla na dosah. 

Anglické veterány jsem nevypustil z úst náhodou, čím víc „Inevitable Death“ poslouchám, tím víc mou mysl ovládají myšlenky, jak podobné si vaše aktuální nahrávky jsou. Nemluvím o plagiátu (pohled na data vydání alb odhalí, že to ani není možné), ale o tom, jak jsou obě alba nabitá energií, nekompromisní a přitom plná zapamatovatelných motivů, v podstatě bez slabých míst, je dech beroucí. Máš novinku Ostrovanů v uších? Kde hledat v případě BLOODY OBSESSION zdroje hudební inspirace?

Novinku kapely BENEDICTION jsem doposud neměl to štěstí poslechnout, ačkoliv mám jejich tvorbu velice rád. Srovnání s jejich muzikou rovněž vnímám pozitivně a myslím, že inspirace, třebaže ve starších kouscích, nemusí být daleko od pravdy. V tomhle mám vcelku jasný názor, že se nelze zcela odlišit od velikánů, kteří formovali a dodnes formují scénu. Není to ani v našem případě vhodné, my chceme, abychom se zařadili do tohoto směru. Hledat inspiraci ve starších kouscích, ale zároveň je nevykrádat a tím nezneuctít, je podle mě zcela přirozeným krokem při tvorbě metalové muziky.

Určitě nestojím osamocen s názorem, že když je vydařená hudební část díla podpořena zajímavými texty, poslech dostává úplně jiný rozměr. Mám rád vaše výlety do historických událostí. Minule husaři, tentokrát různé kultury, časové úseky, bez zdánlivého propojení, přesto pod společnou myšlenkou…

Je to přesně, jak říkáš. Já jsem dokonce přesvědčený, že texty by měl dělat vždy zpěvák. Je potřeba nastínit muzikantům atmosféru desky, aby měli představu o jejím zaměření a potom se pustit do tvorby příběhů s určitou vizí. Příběh je potřeba odvyprávět na omezeném prostoru, a když se jedná navíc o historii, je důležité si to náležitě promyslet. Kdo jiný by tedy měl následně onen příběh odvyprávět než právě zpěvák. Považuji to za zcela zásadní. Album „Steel Messengers Of War“ se v tomhle lehce odlišuje od následujících dvou, kde jsem se už snažil vždy jistou společnou myšlenku zachovat. Byl to přece jen začátek dlouhé cesty s nejistým koncem. Následující alba „Husaria“ a „Inevitable Death“ už jsou, co se týče textové stránky, pojata zodpovědněji a celkově jsou obě dvě alba řekněme více dospělá. „Steel Messengers“ je však pro nás stále ceněným albem a nijak jej nechci snižovat. Je to pro nás vlastně i pomyslný milník v existenci kapely.

Po objasnění konceptu tě poprosím o odvyprávění jednotlivých příběhů…

„Despair And Valor“:
Sdělení této skladby je založeno na mém osobním pojetí života. Když je člověku mizerně a má problémy, cítí se zle a marně hledá východisko z nelehkých situací. Nebo když mu je na světě dobře a mnoho mu nechybí. Přes toto všechno je život pomíjivý a nelze předpovědět, kdy skončí. Proto nemá žádného smyslu obávat se o délku jeho trvání. Nemá pražádný smysl se bát smrti a v nejhorším případě prožít své dny ve strachu z jejího příchodu. Přijde si pro nás všechny. Co můžeme ovlivnit, je čas strávený na tomto světě, naše chování, přístup k sobě samému tak jako k našim bližním. Tělo je jen maso, duch je věčný.

„Exhaustion And Hypotermia“:
Zde jsem se snažil obsáhnut mrazivou atmosféru sibiřského pracovního tábora Vorkhuta, kde se, mimo jiné, kutalo uhlí v naprosto nepředstavitelných podmínkách. Samotné mnohahodinové směny s mizerným oblečením, minimem pracovních nástrojů a se zoufalým množstvím denního příjmu kalorií musely být skutečné peklo.

„Broken Spirit And LostHopes“:
Tady se podíváme na proces zatčení a následného výslechu v období Sovětského Svazu. Tento akt byl v mém podání proveden tamější „čerezvyčajnajou komisijou“ a člověk, stavební kámen socialismu, byl odveden do nechvalného objektu v Moskvě. Do Lubjanky. Podobně jako u předchozího příběhu jsem se zde inspiroval náročným čtením knihy Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna. Rovněž mohu doporučit poněkud jemnější literaturu Jeden den Ivana Děnisoviče od stejného autora. 

„Ears And Curses“:
Moje oblíbená skladba a mnou velice milovaný příběh z našich Starých pověstí českých. Jedná se o volné zpracování krásné a tragické pověsti Lucká válka, kde se na pozadí velkolepé bitvy Čechů a Lučanů odehrává mystický příběh muže a ženy. Straby a jeho nevěsty. Tady bych nerad prozrazoval více z děje a opravdu na vaše čtenáře apeloval, aby si v případě neznalosti doplnili vzdělání.

„Greed And Lust“:
Starý dům v Praze. Kdysi obývaný doktorem Faustem. Je večer, již šero a dveře se po dlouhé době otevírají. Dovnitř vchází mladý študák a nocuje zde. Dalšího dne se po probuzení dočká překvapení. A ve staré knize se opět začíná číst. (úsměv)

„Rising Sun Part I: Ten Thousand Years“:
Píseň inspirována letci kamikaze na konci druhé světové války. Píseň o jejich poslední cestě. O myšlenkách na nesmrtelného císaře, na svou rodinu a na blaho své země. Oni jsou novým větrem pro Nippon. Banzai!

„Rising Sun Part II: Last Sunrise“:
Druhá píseň tematicky laděná do feudálního Japonska. Tak jako květy třešní padají a umírají v době své největší krásy, tak i věrný samuraj opouští tento svět na vrcholu svého života. Nikdy se nedozvíme, čím se prohřešil vůči svému pánovi, či své cestě. Jeho život končí a on páchá seppuku při západu slunce. Taková je cesta samuraje.

„Heavy Steel And Blazing Fire“:
Na závěr alba se pustíme do známých vod ryčících benzínových motorů, železných pásů, podvalujících se pod těžkými kolesy a mordě, která jde cítit po střelném prachu a po smrti. Přijíždí Panzer!

Rád bych se pozastavil u tvého výkonu, jako zpěváka. Snad nejde o můj subjektivní blud, když slyším mnohem živější, bohatší a zralejší projev. Prováděl jsi se svým „nástrojem“ nějaké změny, nebo mi prodělaný Covid definitivně rozhodil smysly?

Musím přiznat, že hlasivky jsem mimo koncerty a několik málo zkoušek od posledního alba vyloženě netrénoval. K rozhodnutí změnit polohu hlasu došlo až v samotném studiu, spontánně, při poslechu několika nahraných skladeb. Já jsem vždycky tvrdil, že v death metalu by se s hlasem nemělo moc experimentovat a jsem příznivec spíše hlubší linky. Tady jsem se ale rozhodl místy vložit vyšší posazení a zdá se, že to nedopadlo úplně nejhůř. Tak snad to podobně trefím i na následujícím albu. (úsměv)

K nahrání alba jste opět zvolili GM studio v Jablunkově. Vedla se debata o případné změně prostředí, nebo bylo absolutně jasno?

V tomto případě jsme měli jasno. Minulá zkušenost s panem Roženkem byla natolik dobrá, že by nás nic jiného ani nenapadlo. Vstřícná a srdnatá povaha tohoto dobrotivého muže nedávala prostor k jiným variantám. (úsměv) Samozřejmě má na tom lví podíl i profesionalita a výsledný zvuk, se kterým jsme byli všichni takřka na první dobrou spokojeni.

Obálku, stejně jako na „Husaria“, ozdobil mr. Jaromír „Deather“ Bezruč, tentokrát samurajem, páchajícím rituální sebevraždu. Dovedeš si představit, že až za dvacet let budu prohlížet sbírku alb BLOODY OBSESSION, bude na mne koukat sešlost různých bojovníků? Stanou se poznávacím znamením obalů?

Představit si to určitě dokáži. A rovněž si dokáži představit, že všechny je bude mít na svědomí mr. Deather. (úsměv) U něj mám totiž jistotu, že můj záměr pochopí a přenese na papír, tak jak bych to (majíce ty schopnosti) udělal i já sám. Je to dobrý kamarád. Bude-li na další desce opět nějaký válečník, ještě nemám ujasněno. Ale to by v tom byl čert, aby se někde alespoň nemihnul, když ne bezprostředně na titulní stránce.

Když už rozebíráme vizuální stránku, všiml jsem si absentujícího kozlíka a pentagramu v logu kapely. Mohou za to zmíněné příběhy, jež nemají s touto tématikou žádnou spojitost?

Správě jsi zmínil, že současná tvorba BLOODY OBSESSION se nijak nezaobírá mystikou bájného Bafometa, a tak jeho pekelný zjev odvál vítr změn. Nechtěl jsem nijak radikálně měnit logo, ale s kozlíkem jsme se po dohodě rádi rozloučili všichni.

Dočká se některá ze skladeb filmového ztvárnění? Když by to bylo čistě na tvé fantazii, jakou bys vybral a pokud by byl k mání štědrý rozpočet, jak by klip vypadal?

Nad tím samozřejmě přemýšlím. Klip by mohl být vytvořen pro některou z nadcházejících skladeb pro nové album. Kdybych měl vybrat ze současných, tak by to byla skladba „Ears and Curses“. Kdyby byl rozpočet ale vyloženě štědrý, tak bychom si mohli natočit klip k „Heavy Steel and Blazing Fire“ a drobet se projet v nějakém pěkném tanku. Eventuálně i realizovat střelbu ze zastávky. (úsměv)

Vím, že i když se situace s čínským bastardem pomalu lepší, cokoliv plánovat je pořád těžké. Přesto, vidíš pro letošní rok akce, kde by to mohlo klapnout a mohli bychom zhlédnout vaše vystoupení?

Já samozřejmě pevně doufám, že si do konce roku zahrajeme. Co si vybavuji, tak bychom v září měli hrát v Táboře na Žižkově vraždícím palcátu a na Armageddon festu v témže měsíci v Plzni. K těmto akcím prozatím vzhlížím s nadějí. 

Jsme u konce našeho povídání a zbývá poslední otázka. Jsi nepochybně vášnivým čtenářem a mne by zajímalo, jestli bys dokázal říci jednu jedinou knihu, kterou by si měl přečíst každý?

Co se týče první velké knihy, kterou jsem jako malý kluk přečetl, byla to Bílá velryba od Melvilla. Vděčím za to svému otci, který mě k četbě od malička vedl a sám mi rovněž často předčítal všechny možné, úžasné příběhy.
A s knihou, kterou by měl přečíst každý, je to u mě složité. Mám totiž tendence se na věci dívat z pohledu druhých a tak si nyní namísto toho, abych řekl knihu, která mě nejvíce oslovila, lámu hlavu nad tím, která by byla pro největší množství lidstva přínosná a obohacující. Když bych to vzal zpětně a zamyslel se, která nejvíce ovlivnila mě, v tom pozitivním smyslu, tak to byla Kniha pěti kruhů od Mujamota Musashiho. Ta by rovněž měla vnést určité zamyšlení nad životem, do mysli každého, kdo v ní bude číst. O tom je potřeba důkladně přemýšlet.

Moc díky za čas, strávený nad mými dotazy a prima odpovědi. Ať se daří!

Já děkuji tobě za skvělé otázky a přeju, aby se vám dařilo ve všem vašem snažení. Mějte se pěkně a snad tedy na nějakém vystoupení ahoj, Jirka.

RECENZE

Facebook
Bandcamp


Zveřejněno: 23. 05. 2021
Přečteno:
475 x
Autor: Horaguru | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář