ASMODEUS – Příjezd krále

V Rožnově pod Radhoštěm a jeho okolí vždy existovaly zajímavé kapely a ne jinak tomu je u CHOROBOPOP, což jsou pohrobci TELEFON. Za kapelu odpovídali všichni tři členové.

Rozhovor je sice staršího data, vyšel v Buryzone zine č. 24 loni v červenci, vznikl ještě o něco dříve, v době první vlny koronaviru v dubnu až květnu 2020, ale vzhledem k nedávné recenzi debutu dává jeho zveřejnění určitě smysl. 

Čau! Jak se daří v těchto těžkých dnech?

Ctib: Díky za optání, mně osobně se daří docela dobře, pracuju z domova a mám u toho celkem klid. Akorát se mi v hlavě honí starosti jednak o rodiče, kteří jsou oba už úplně odkázaní na to, že se o ně staráme, jednak o starší dceru, která se teď (píšu to koncem března 2020) pohybuje někde ve Walesu, kde spolu s partičkou klobouckých pankáčů sází stromy či co to tam momentálně podnikají.

Keč: U mě osobně to celkem ujde. Jsem panelákový povaleč, takže omezení svobody způsobené koronténou zatím dávám, do práce chodím přes WC a koupelnu rovnou do dětského pokoje k PC na stole. Dress code neřeším. Samozřejmě, obavy o starší členy rodiny ovládají dnes a denně mé myšlenkové pochody, ale věřím, že vše dobře dopadne. Trochu svádím menší boje o obytný prostor se svou ženou a dvěma školou povinnými dcerami. Zatím je to nerozhodně…

Zay: Předesílám, že píšu s prodlevou oproti mým předjezdcům (spoluhráčům), proto některé odpovědi budou již cezeny jinou zkušeností. Drakonická opatření pomalu zvolňují a Hamáček pomalu svléká červený svetr, před námi se teprve otevřou propasti, které korona – kouřová clona zakryla. Uvidíme, zda světlu, či tmě vstříc. Já osobně pracuji v knihovně a stojím před otázkou, jak se v období posthysterie promění způsob mé práce ve veřejné knihovně na 16tisícovém městě. Neb jsem za ni zodpovědný v plném rozsahu. Práce stranou… Léta letí, děti rostou a začínám šedivět, Zajíc stár pětačtyřicet.

Úplnou náhodou jsem si nedávno vzpomněl na VÝBOR VEŘEJNÉHO BLAHA, tak jsem si je hned pustil… (úsměv) Není v plánu nějaký návrat? Myslím, že něco podobného tady chybí.

Ctib: No to je velmi milé vědět, že to lidi poslouchají! Nicméně žádný návrat v plánu není. Nebylo by to možné už z praktických důvodů – Johny učí na univerzitě v Olomouci, Vytis dělá díru do světa výtvarného umění v matičce Praze. Nevěš ale hlavu, na to, jak zněl VVB, tak trochu navazuje muzika, kterou dělám já sólo.

Keč: VVB znám jen z nahrávek a jestli můžu k tomu něco poznamenat, tak souhlasím se Ctibem, že jeho sólové discoego lapilo i trochu spiritu tohoto Velmi Výrazného Bandu.

Zay: VVB jsem měl rád, ale neměl jsem tu čest v tom hrát. Období VVB jsem prožíval v CO-CA nebo za barem na Vrahu (ze strany barmana), popřípadě na podiu jako last karaoke hero boy.

Ale přejděme k relativně novému tělesu CHOROBOPOP, které se taky vymyká zajetým standardům. Co že se staří punkoví psi rozhodli dát na popík? Cítili jste nějakou díru na trhu? Že by byl hlad i po tomto (což nasvědčují mnohé afterparty, zejména v zahraničí na squatech, ale i jinde)?

Ctib: CHOROBOPOP vznikl, protože se rozpadla naše předchozí kapela TELEFON. Ze dne na den od nás odešel bubeník. No a my tři pozůstalí jsme nejdřív vůbec nevěděli, co bude. Pak jsme se sešli a řekli jsme si, že spolu chceme hrát i dál – a to byl základní moment, ze kterého potom vyplynulo všecko ostatní, včetně toho, jak kapela zní. Nešlo o žádný kalkul. Prostě jsme pak všichni tři začali nosit písně, přehrávat si je, hledat zvuky, beaty… a takto to dopadlo. A že se to podle tebe vymyká zajetým standardům, to beru jako velké ocenění!

Keč: Popík nepopík, standardy nestandardy, prostě to z nás leze tak, jak to leze. Posloucháme totiž všichni tři kvanta různé muziky a zároveň se nám líbí dost z věcí i mimo punk nebo HC.

Ctib: Jo a mimochodem on to zas jako celek takový popík není, jak by ses mohl přesvědčit třeba na koncertě. Problém je v tom, že písně, které jsme doteď zveřejnili, zachycují spíš tu jemnější tvář kapely. Ty písně, které znějí ostřeji, máme taky nahrané, ale… no, o tom si popovídáme o kousek níž v odpovědi na otázku k našim nahrávkám.

Zay: Děr na trhu je… Nicméně CHOROBOPOP je pop spíše tím názvem, nežli obsahem. Myslím, že podstata téhle kapely až tak popová není. Na rozdíl od TELEFONU, na který kapela hlavně personálně navazuje, není striktně hardcore-punková, je hudebně (stylově) více košatá, nasává více vlivů od jednotlivých členů. Po dvou letech se v nástrojovém obsazení objevily klávesy, kapela se vyvíjí a já nedokážu říct, kde budeme třebas za dva roky (budeme-li…).

"Komerční potenciál"
tenhleten nástup éry / neřízené střely / co vlastně je řízená / silama beze jména // tahleta perspektiva lákavá / ty, co ti stáli v cestě, / v klidu si podávat / do doby, než ti, kteří lákají / ty, co si podávali, / v klidu si podají / tohle – a fůra další zábavy! // tenhleten nástup síly, / je navíc lidu milý, / mívá ničivá síla / komerční potenciál // kšeft je kšeft

Takže asi by se hodilo představit kapelu, kdo a proč ji dal dohromady atd. Však to znáte... Jde o regulérní kapelu, volnočasový projekt nebo jak to je?

Ctib: Kapelu CHRBPP tvoří tři čtvrtiny bývalého TELEFONU. Keč hraje na basu, Zay na kytaru, já na kytaru a na klávesy. Všichni zpíváme, všichni skládáme muziku. Pokud jde o texty, Zay si je většinou napíše pro svoje kusy, já pak textuju svoje, Kečovy nebo společné biče. Jde samozřejmě o regulérní kapelu, které se všichni věnujeme naplno, a nic na tom nemění fakt, že já krom toho ještě vystupuju i sám a Keč basuje ještě v kapele LUCIFER EFEKT.

Keč: Jedná se o regulérní volnočasový projekt. A hrát ve dvou seskupeních mi bohatě stačí. Třetí kapelu nebrat! Zas takový volnočasovkář nejsem! Mám hodně práce při trávení volnočasu v paneláku!

Zay: Z mého pohledu to začalo v době, kdy jsem si po mnoha letech začal nahrávat skladby, které jsem si doma složil a nenašly místo v žádné z kapel, v kterých jsem hrál. Do té doby jsem je vždy složil, otextoval, nenahrál a zhruba do týdne je zapomněl. Když pak najednou po jednom koncertě TELEFONU znenadání přiletěl do ringu od bubeníka ručník, vypadalo to, že Ctib si pojede svou již slibně rozjetou one-man trampolínovou show, Kečup bude basovat v LUCIFER EFEKTU a já si budu dál šudlit svoje písničky pod nálepkou New Ass Dimension pro potěchu svou, případně kámošů, kterým to pustím nebo mailem pošlu. Když jsem takto rozdané karty glosoval na zkoušce tehdy ještě TELEFONU bez bubeníka, shodli jsme se, že budem pokračovat nějak v triu. Já vytáhl z rukávu dva songy a s automatem jsme je hned v rámci první zkoušky začali zkoušet… no a pak to začalo dostávat nějak tvar, až to nabylo kontur. Když jsme pak začali licitovat názvy kapely, tak Ctib dotáhl CHOROBOPOP, a tak už to zůstalo. Mimochodem jeden z názvů, nad kterým jsme se náramně pobavili, byl COS USTŘIHLA MU ŠŇŮRU.

"Tetrapack"
chtěla bys vědět, co je pak / když rozpadne se tetrapack / eroze trvá tisíc let / však rozpad vztahů / to je hned // postavím ti lásko člun / s ním zdoláš sloupy vln / a překonáš i moji smrt / až pochopíš, že nejsem // chtěla bys vědět, co je pak? // bezradně krčím rameny / na boty pohled sklopený / chtěla bys vědět, co je pak / když rozpadne se tetrapack

Hrajete s “umělým“ bubeníkem. Byl to počáteční záměr nebo se jenom nikdo vhodný nenašel? Jak vůbec vaše biče vznikají? Klasicky zkušebna, jamování…? Nebo je know how na vaše hity někde jinde?

Ctib: Když od nás odešel bubeník, stáli jsme před rozhodnutím, co s tím. Pídit se po novém bubeníkovi? To má dvě strany – nejde jen o to, aby ten člověk uměl hrát, ale abychom si s ním taky sedli. A zkrátka potkat na malém městě, v jakém žijeme, někoho takového, kdo by už neměl závazky v jiných kapelách, se nám nepodařilo. Navíc ten model s bicím automatem nabízel nové zvukové možnosti. A v neposlední řadě se nám líbilo, že to pár lidí nasere. Pokud jde o to, jak vznikají naše písně, je to různé – jak už jsem psal v některé z předchozích odpovědí, všichni nosíme na zkoušky svoje skladby, které jsou víceméně hotové a na zkouškách se pak vyhrají do konečného tvaru. Ale protože nám to dohromady fakt klape, vzniklo několik kousků úplně spontánně na zkoušce. Většinou to začne nějakou Zayeho kytarovou pojebávkou, když se před zkouškou rozehrává, načež se my dva další chytnem.

Keč: Ve zkušebně vzniká jakási stylová bramboračka, ze které pak postupně vyvařujeme ty pro nás momentálně nejlepší ingredience. Strunnými i klávesovými vařečkami mícháme bramboračku stále dokola, a až nám náš výpot začne jakžtakž chutnat, necháme projít výsledek na chvíli varem. Servírování hotového pokrmu bývá zpravidla na veřejných ochutnávkách v klubech, kde se často stává, že některým gurmánům nejsme moc po chuti. Další zavařování hotového produktu bývá ovšem někdy závislé i na jiných lidech, u kterých nikdy nevíš… což se nám trochu vymstilo v případě naší první nahrávací seance, která proběhla už cca před 2 roky. Tyto tehdy vzniklé polotovary jsou zatím hibernovány v mrazáku. Asi pro horší časy, kdyby náhodou něčeho pochybělo…

Zay: Know hau na hity mám já, sorry bojs. (úsměv) Ale v podstatě je potřeba říct, že CHOROBOPOP jsou v prvé řadě písničky. Nejedná se o složité kompozice, ale písňové příběhy, které nás jako kapelu baví hrát a předávat lidem pod pódiem. A jako vždycky – někomu se to líbí, jinému ne. A bubeník? No na začátku byl automat, a už s námi zůstal. Je to celkem nenáročný společník, může hned (jako Clavin) a vydrží do nekonečna jamovat nápady, kdy zbytek kapely by šel už dávno nejraději na pivo, Ctib na birell.

"Řady křivých zrcadel"
řady křivých zrcadel / v nich mám vidět, co bych měl / a ne, nejsou křivý / ne, ne! postpravdivý! // řady křivých zrcadel / a svět, kde cokoli je na dostřel / a ne, nejsou křivý / ne, ne! postpravdivý! // a s nakažlivým nadšením / cestou na masáž / oslavím vlastní zatčení / cestou na masáž / v úctě mám svoje upíry / cestou na masáž / bez nich byl bych bez víry / cestou na masáž

Aktuálně máte na kontě dvě krátké nahrávky, které jsou k poslechu na Bandcampu. Proč jste toho zaznamenali jen tak málo, to toho nemáte víc? (úsměv) Co nějaký fyzický nosič? Na 7“ EP by se vešly, ale zase… je tady jisté přesycení trhu.

Ctib: No my jsme toho nahráli daleko víc, než jsme mohli zveřejnit na Bandcampu! Máme za sebou dva pokusy o delší nahrávku, ty ovšem ztroskotaly na přístupu člověka, co s náma spolupracoval jako nahrávač, míchač atd. Na těch nahrávkách, které jsou u toho člověka někde u ledu (= v kompu), je zaznamenaná podoba kapely, která už teď není aktuální, takže si asi dovedeš představit, že jsme byli svého času docela naštvaní, jak to celé (ne)dopadlo. Momentálně máme za sebou první frekvenci jinde, ve studiu Ziki Records u Prostějova. A tuhle spolupráci si zatím nemůžeme vynachválit! Teď je po kupě pět bičů, první strana plánované desky, která by se měla objevit ještě letos ve spolupráci labelů Malárie a Burina records.

Zay: Po čtyřech měsících fungování kapely jsme se rozhodli nahrát ve zkušebně demo s kámošem Mirvisem. Nabouchali jsme sedm songů a Mirvis z toho dotáhl do konce tři písně, které jsme prskli na Bandcamp. To bylo v listopadu 2017 a na ty čtyři další jsme čekali rok. Mezitím jsme nazkoušeli dalších x písní a udělali tu osudovou chybu, jeli jsme je nahrávat opět k Mirvisovi. To bylo v říjnu 2018. Říkal jsem si, že když už se budeme drbat s deseti písněmi, tak ty čtyři nedodělané z předchozího sešnu se s tím svezou… Hm, a vezou se doteď… Takže someday, somehow… Škoda těch písní, protože koncertně se začínají vyčerpávat a na nahrávce nejsou… umřely. Vloni jsme opět ve zkušebně nahráli tak nějak na koleně čtyři nové písně a letos v únoru jsme je jeli nahrát do studia s dobrým zvukem a jednu k nim navíc. Asi z toho bude asfalt, jak píše Ctib.

Ctib: Možná si teď říkáš, proč jsme se s tím nahráváním tehdy dopustili stejné chyby dvakrát. Mirvis se totiž po nějakém čase, co uplynul od toho prvního pokusu, sám nabídl, že bychom udělali druhý pokus, ať mezi náma nezůstane nějaké naštvání, pachuť, zkrátka ať můžeme zůstat kámoši i nadále. No a dopadlo to, jak to dopadlo. Pro pořádek je třeba říct, že si Mirvis zrovna v tom čase procházel svými osobními krizemi. Lidsky je to pochopitelné. Taky jsme ho nezačali nenávidět, určitě se spolu pozdravíme, až se potkáme, můžem si dát drink… Ale na spolupráci už to rozhodně nevypadá. Škoda, je to šikovný člověk. Jo, a aktuálně z něj Martin Valášek vypáčil pět nebo šest písní. Měl představu, že by to mohla být ona druhá strana desky. No – asi ne. Po půldruhém roce je prostě kapela už úplně jinde.

"Kočky, krysy, celerity"
šibenice obehnaná mobily / kolem celebrit po obou stranách krysy, kočky, viry, gorily / a televizní švábi a kanály a kanyly / jo, a dávat to budou na díly // pofrčí to propojenými profily / nervák, skandál, drama, sonda v duši červa, toho z tequilly / jak se nikdo neptal a jak ke všemu svolili / jo, a dávat to budou na díly

Texty, vděčné to téma v rozhovorech. Píšete si je jako nějaké básničky a pak se rozhodujete, pro kterou ze svých kapel se ten který bude hodit? Nebo přesně víte, že teď to bude pro tuhle a bude to o tomhle?

Ctib: Já texty píšu většinou do hotové muziky, takže nejvíc rozhoduje atmosféra písně, o čem text bude, ne kapela. A většinou nemám dopředu vymyšlené téma, píseň si o něj řekne sama.

Keč: Pokud to situace umožňuje, do textování se moc nepouštím. Čili v případě CHOROBOPOPU můžu zůstat v klidu. Sem tam sice nějaké rýmovačky napíšu, ale do šuplíku to určitě není. Ctibovy a Zayovy texty se mi líbí. Jsou vzorově o něčem, s přesahem a troufám si tvrdit, že i leckdy dost originální. Není důvod se snažit v tomto smyslu někoho překonávat.

Zay: LíbÍ se mi Ctibovy texty, ale do svých písní si je napíšu většinou sám. Často je to se mnou tak, že nějaký slogan/verš/sousloví je na světě dřív než muzika samotná a je impulsem k hudbě. Nicméně výsledný text šiju písni na tělo. Někdy mám pocit, že ty texty píše někdo jiný. Sám na konci koukám, co ze mne vypadlo.

"Jen odemknout zámek"
olovo visí ve vzduchu / igelit vole na duchu / a styky jistě! s displejem / vibruje, vrní, slibuje // jen odemknout zámek // olovo vole ve vodě / v medikamentech, v metodě / a v horoskopu vichr z hor / no future, vole, a nevermore // jen odemknout zámek

Co máte dalšího v plánu v nadcházejícím období? Kdy tedy bude plnohodnotná nahrávka?

Ctib: Jak jsem psal výš, chtěli bychom mít letos venku desku. Vzhledem k současné situaci je samozřejmě otázka, kdy se nám podaří dostat se znovu do studia, abychom nahráli zbytek. No a hlavně pořád děláme na nových písničkách a čumíme, do jakých vod jsme se to zas dostali.

Keč: Současná situace v této korona éře neumožňuje nikomu něco plánovat. Momentálně vůbec netuším, kdy bude jen další společná zkouška…

Zay: Hrát, hrát, hrát! Kurva drát, teď jsme měli šest týdnů korona brejk, koncertní brejk bude také dlouhý, takže snad nějaká ta nahrávka bude venku a my si letos třebas i někde zakoncertujeme.

"Rejnok"
zůstaň se mnou ještě chvíli malou / šeptá dítě padající do snů / netopýři krouží nad mou hlavou / bojím se že nevrátím se // najednou se melodie mění / hraje nám ji bez hlav kapela / jen bubeník bez rukou, co bubnuje parukou / smečka šelem hladově se tlemí // a nad tím rejnok - vládce snů

Co vaše další hudební aktivity, co tam se nového nebo se chystá? Kdy bude nový TELEFON? A co CTIB?

Ctib: Pokud jde o moje sólové věci, na samém začátku března jsem byl ve studiu a nahrál šest kousků. Teď čekám na první ukázky mixu, ale ještě chvíli čekat budu, ve stejném studiu jsme nahrávali s CHOROBOPOPEM a se zvukařem jsme dohodnutí, že CHOROBOPOP má teď přednost. Chystám se pak do studia znovu nahrát další písně, ale těžko teď říct, kdy k tomu dojde.

Keč: TELEFON nefunguje, a jestli možná někdy, tak to je výzva spíš pro jasnovidce. Já se snažím být většinou realistou a myslím, že horizont vzkříšení TELEFONU je hodně vzdálený, lépe řečeno, není vidět vůbec. No, a jak jsem již uvedl, že, i když třetí kapelu v portfoliu mít určitě nechci, tak už hodně dlouhou dobu ve mně dozrává představa vytvářet hudbu, která nebude mít žádné hranice, resp. hraničící s poslouchatelností vůbec. Měl by to být domácí panelákový sólo projekt nekoncertního charakteru, ve kterém bude opravdu všechno dovoleno. Taková nepopsatelná hatlapatla odevšad, žádná forma, žádné cíle, jen koncentrace a zároveň relax. Už mi to hraje v závitech. Ctiba a Zayeho pak poprosím případně o nějaký textík, aby mohl být přesah absolutně dokonán…

Zay: New Ass Dimension má na Bancampu pár nových (v listopadu 2019) fláků a vypadá to, že se můžete brzy těšit na další. A je možné, že nahraná deska TELEFONU “Sucho“ spatří světlo světa někdy v dohledné době, nicméně TELEFON jako těleso lze označit za dead one.

Souběžně s vámi dělám rozhovor i s parádními LUCIFER EFEKT, tak použiju pár otázek stejných i pro vás. Na “Kotároch“ to vždycky žilo, koncerty, zajímavé kapely… Co byste aktuálně doporučili?

Ctib: Koncertní sezóna ze známých důvodů momentálně poněkud zmrzla, ale snad to nebude nafurt, takže si přihřeju polívčičku a zmíním letní minifestival Duše (Setkání Svobodných Duší – pozn. Bury), který chystáme jako vždy na přelom července a srpna. Dlouhá léta jsme fest pořádali jako dvoudenní akci na bývalé rožnovské střelnici, která nabízela bezmála ideální prostředí na akci tohoto druhu – hlavně možnost, aby lidi, kteří dorazí, mohli být prakticky pořád spolu. Jenže ta střelnice už zase není bývalá, znovu se tam střílí a hrát už se tam nedá. Několik let jsme tudíž Duše pořádali jako jednodenní a pendlovali přitom po všech čertech v okolí Rožnova (což nebylo nutně na škodu, je třeba říct, že ročník, který proběhl v Zubří, patřil z mého pohledu k absolutně nejvydařenějším ze všech). Jedny Duše proběhly dokonce v přilehlém Valašském Meziříčí. Loni jsme se rozhodli pro radikální změnu a vyzkoušeli udělat Duše jako takovou maloměstskou variantu Žižkovské noci – akce probíhaly po dva dny na různých místech přímo ve městě, koncerty ve třech různých hospodách, přednáška a performance v městské knihovně. A protože to vyšlo dle mého nadmíru, i letos plánujeme tenhle model. Myslím, že pokud dorazíte, máte se na co těšit!
Teď ke kapelám. Funguje tu toho pořád poměrně dost. LUCIFER EFEKT má před vydáním druhé desky na Ultima Ratio. Elektropunková KULTRA! na nové nahrávce intenzivně pracuje. Krom toho nesmím zapomenout na INNOXIA CORPORA, která sice nechystá nové nahrávky, ale živě koncertuje. Dál zmiňme STERN a z přilehlých končin Zubří a Valmezu pocházející metalpunkový FACAN. Basák z FACANU Miky buší do bubnů v nové partě s valašsko-japonským názvem SAMASAPOKUSALA, viděl jsem je zatím dvakrát a jejich přímočarý surový punk se mi líbil. Z goregrindových vod (které mně osobně moc blízké nejsou, ale to je samozřejmě věc vkusu), bych měl zmínit kapelu SLEČNA ANAL PHABET. A mimoto se tu v různých zkušebnách klubou na svět nová seskupení, která ještě neznám jménem. Osobně mě nejvíc těší, že se začala ozývat i nejmladší generace – tuhle na podzim jsem ve Vrátnici zvučil několik kapel, které dali dohromady místní středoškoláci.

Zay: Ctib byl docela vyčerpávající, já za sebe bych doporučil SPYTIHNĚV. Mor (zakladatel SPYTIHNĚVU) s kapelou nabral po letech konečně vítr do plachet a jako rock pro otrlé je nepřekonatelný.

Loni v létě vyšla kniha Mikrofon je naše bomba, jejíž část se zaobírá i podzemní kulturou vašeho regionu. Co na ní říkáte, spolupracovali jste někdo z vás s autorem? A povedla se?

Ctib: Jeden z autorů knihy, Bob Kuřík, z Rožnova pochází. Na shromažďování podkladů pro knihu (přesněji řečeno pro tu část, která se týká klubu Vrah a lidí a aktivit s ním spojených) s lidmi okolo Vraha spolupracoval velmi intenzivně. Máme za sebou řadu rozhovorů, Bob s náma konzultoval i výsledný text. A jestli se kniha povedla? Za mě musím říct, že ano. Moc se mi líbí, že věnuje velkou pozornost písňovým textům (teď mluvím konkrétně o Bobově kapitole). Nemyslím si, že by šlo o čtení, které by bylo pro každého nebo které by chtělo představit Vraha a vše kolem něj v úplnosti. Je to text poměrně nesnadno čitelný, neb napsaný akademickým jazykem, text, který si jako hlavní cíl vytyčil popsat a interpretovat postoje lidí s Vrahem spjatých. Bob si je vědom všech těchhle překážek a v současnosti pracuje na textu informačně obsáhlejším a čtenářsky přístupném.

Zay: S Bobem jsem strávil celkem (do dnešního dne) tři několikahodinové rozhovory, které byly oboustranně přínosné. Respektive jsme šli třikrát na pivo odpoledne a končili jsme hodně pozdě v noci. Co si z nich odnesl, je v textu vidět. Pokud bych měl hodnotit knihu jako celek, tak je to nekonzistentní svědectví o subkultuře, které může být přínosné pro akademickou obec. Bobův text se v kontextu vymyká, ať už způsobem jakým je psán, a hlavně úhlem pohledu, kterým je Vrah nazírán. Je v tom cítit osobní zaujetí, proto se mi jeho text líbí.

Rožnovský klub Vrátnice – tohle místo by vám mohlo závidět kdejaké město. Řešilo se někdy, že díky podpoře magistrátu jde o jakési zaprodání se oproti punkovým hodnotám? Nebo se to dá chápat i tak, že radnice se snaží mladým alespoň částečně nahradit Vraha?

Ctib: Je možné, že někdo něco takového řešil, ale nevím o tom a jde to mimo mě. Vrátnice je zařízení úplně jiného druhu, než byl Vrah. Vrah bylo punkové doupě (to samozřejmě říkám jako zásadní pozitivum), Vrátnice je hudební klub (to teď nemyslím nijak pejorativně). Co tahle dvě místa spojuje, jsou někteří lidi, zejména tedy Martin Valášek, který měl zásadní zásluhy na vrahovské dramaturgii a který nyní funguje jako dramaturg Vrátnice. Než Martin nastoupil na tenhle flek, zašíval se kdesi v mrňavé kukani infocentra své domovské obce Valašská Bystřice, kde dělal bůhvíco, ale nejspíš nic moc naplňujícího. Teď je člověkem, který zásadním způsobem obohatil rožnovské hudební dění. Já osobně si jeho schopností i práce fest vážím a nějaké spekulace o zaprodávání se punkovým hodnotám mě opravdu nechávají chladným.

A co vaše “punkové hodnoty“? Změnily se nějak za ta dlouhá léta, co na scéně působíte? Změnilo se něco, přehodnotili jste úhel pohledu nebo vás jen třeba donutily okolnosti ke kompromisu? Nebo ty základní principy zůstaly neměnné?

Ctib: Mě punk zasáhl tou silou blesku právě tím, že se tu promýšlely určité hodnoty. Myslím, že základní principy, ke kterým jsem se kdysi díky pobytu v punkových vodách dostal, zůstaly v mém uvažování pořád stejné – což ovšem neznamená, že bych se v některých věcech neposunul. Když jsem do punkových vod vplul, bylo mi něco přes dvacet, byl jsem bezdětný a rozlítaný, teď mi táhne na pade, mám dvě dospělé dcery a pracuju jako učitel – no to by bylo asi dost divné, kdybych všechno nazíral úplně stejně jako tehdy. Ale ty důležité ideály mi svítí na cestu i teď a všechno, co dělám, s nimi v duchu poměřuju. Pořád jsou pro mě svoboda (ale ne svévole) a tolerance základem v pohledu na sebe i na lidi okolo. Pořád věřím ve společenství i v sebeúctu, ve spolupráci i v DIY. Pořád ctím tvorbu jako jeden z nejdůležitějších způsobů uvažování nad životem a nad světem. Pořád věřím v život jako cestu sebezdokonalování a sebepřesahování. Pořád si myslím, že rasismus je hnus. Pořád se snažím být pokorný vůči zvířatům a přírodě…

Keč: Já jsem vysloveně kovaný pankáč nikdy nebyl, asi už ani nebudu, a vůbec mi to nevadí. Mé lidské i hudební snažení není už teď o tom, že bych se měl stát nějakou uniformovanou figurou, která bude přesně zapadat do něčích představ o “správně vyplněných kolonkách“. Jsem posedlý rozmanitou hudbou, mám rád setkávání s fajn lidmi, kteří se kolem ní pohybují, nevyhledávám za každou cenu konflikt, kompromisy používám, chci porozumět jiným i sobě a přeji si nedělat zbytečné chyby při hraní ani v životě. Mirek Dušín ale určitě nejsem a bobříky jsem nikdy neplnil… ale ani nezabíjel.

Zay: Tak, ortodoxie mi nebyla nikdy vlastní, nicméně ty podstatné věci mne provázejí neustále. Snažím se v rámci své práce ovlivňovat myšlení lidí na malém městě tím, že knihovna nabízí dokumenty a aktivity, které nenutí lidi pouze konzumovat, naopak je nutí přemýšlet, poznávat svou místní historii, něco se sebou dělat, utvářet si názor. Doma se občas chovám jako kretén, ale to asi kde kdo. Aureola svatosti mi také není vlastní.

Ctibe, ty vždy své rozhovory zakončuješ nějakým citátem, popř. je propašuješ i jinam do daného textu. Asi to bude tím, že dost čteš. To si je všechny pamatuješ? Nebo na ně máš nějaký speciální notýsek, a když tě něco zaujme, tak si to zapíšeš?

Ctib: To já mám na literatuře strašně rád, ty momenty, kdy k vám kniha zčistajasna promluví tak, že vás to dostane, že vás to zasáhne prostě napřímo, že se vám při čtení úplně zatají dech. No ale notýsek na citáty právě nemám. A to jsem si tolikrát říkal, že bych si ho měl založit! Já, když přijde na věc, si vždycky vzpomenu, že v té a té knize zhruba v té a té části byla nějaká parádní pasáž, která by zasloužila citovat, ale pak to musím velmi pracně dohledávat. Jednu výhodu to má, stává se, že mě tohle listování sem tam přivede k tomu, že si knihu znovu přečtu.

"Plout"
zbyla jenom síra / ten zápach tvýho pekla / a pošlapané cti // na zemi se válej / prázdný lahve piva / a na zdi visí psi // ramenatý gesta / mají pachuť / prázdnejch slov a lží // bubliny a kouř nad hlavama / se v čase rozpouští// já toužím plout... // pryč

Tak to by mohlo být asi vše. Ať se daří a konec je na vás…

Ctib: No tak po předchozí otázce to přece nemůžu zakončit jinak než citátem! Tentokrát to bude z knihy Kafka na pobřeží od Haruki Murakamiho. Postavy na jednom místě v knize hovoří o síle: „Jenže mně nejde o žádnou takovou sílu, co může prohrát nebo vyhrát, ani náhodou. Já si nebuduju žádnou zeď, abych odrazil to, co na mě přijde zvenčí. Já chci mít sílu, abych to, co přijde, dokázal přijmout a snést. Ať už to bude nespravedlnost, neštěstí, smutky, omyly a nepochopení, chci mít sílu, abych to dokázal klidně snášet.“ No není to síla?

Keč: Já bych si možná letos velice rád ještě někde veřejně zahrál! Tak shnilý zase nejsem! Bohužel, od některých mediálně vyspělých virozvěstů se zatím neustále dovídám, že je to koncertně všechno v kelu. Tak chci věřit, že to Mr. Covid ještě nějak přehodnotí a dá nám šanci.

Zay: Kdysi před lety mi Kavan (místní démon, svého času vokalista kapely UŠTKNI – pozn. Ctib) vyprávěl svůj sen. Že jsem jej jako ředitel knihovny zaměstnal a on měl ve věži za knihovnou sepisovat zápisky o epidemiích. Kontroloval jsem ho jednou za rok. Myslím, že nastal ten pravý čas ho zaměstnat…

RECENZE

Facebook
Bandcamp

 


Zveřejněno: 14. 02. 2021
Přečteno:
293 x
Autor: Bury | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář