Nový nerost v undergroundovém rumišti má své neochvějné základy v 16tisícovém Rožnově p. Radhoštěm, kde kdysi fungovaly zajímavé kapely VÝBOR VEŘEJNÉHO BLAHA, TELEFON či CO-CA, v současnosti LUCIFER EFEKT, KULTRA!, STERN, SPYTIHNĚV, UŠTKNI, INNOXIA CORPORA a nově tedy CHOROBOPOP, který zase tak úplně o chorobném popu není.
Veškeré hudební produkce by pochopitelně nemohly existovat bez vhodného epicentra dění a zázemí. Tím se po uzavření vigvamu Vrah stal od podzimu 2018 hudební klub Vrátnice, který na rozdíl od vyloženě punkového předchůdce dramaturgicky rozšířil svoje možnosti. Rozhodnutí investovat městské peníze do nového klubu předcházela obliba populárního prostoru T-klub a jeho solidní koncertní vytížení s návštěvností potvrzující vhodnost (návratnost) investice.
CHOROBOPOP vznikli na pevném fundamentu HC/punkového TELEFONU poté, co mu dal vale bubeník. Hledat na malém městě, kde je kapel více než autobusových zastávek, spřízněnou duši obsluhující jakýkoli hudební instrument, se rovná „mission impossible“. A tak se pozůstalí, učitel Ctib, panelákový povaleč Keč a knihovník Zay, rozhodli (vlastně jim ani nic jiného nezbývalo) využít služeb „dr. Machine“.
Po společném zkoušení ve třech a s automatickým bubeníkem, který nabízel úplně nové zvukové možnosti (a hlavně nedržkuje), vytáhli to, co měli momentálně, nebo ještě z dob TELEFONU v rukávu. Ctib dal do placu název, třeba CHOROBOPOP, a nový projekt měl vše, co bylo potřeba pro plnohodnotnou kapelu.
Autorsky se podílejí všichni tři. Model je jednoduchý, nadhodí se něčí duševno a společně se dotváří kontura skladby, popř. Zay nadhodí kytarovou pojebávku a ostatní se buď chytí, nebo taky nechytí. Svobodomyslností a nezadatelností práva připomínají trio CORIKY FUGAZÁKA Iana MacKaye, kde každý člen na něco hraje a všichni zpívají, jak prosté. CHOROBOPOP nejsou žádní asketičtí introverti odmítající radosti běžného života, ale jedinci nonšalantně a s grácií popisující pasti i strasti každodenního života.
Úvod alba obstarává stylově skladba „Jen odemknout zámek“, která odemyká sadu jedenácti bičů laškujících někde na pomezí post-punku, nové vlny, ne-pop(u) a stopově psychedelie. Skladba se nehlásí k odkazu VZ, ani k historické stavbě našich předků. Trylkování basy s kytarou, na punkově neposlušné kytaře opakující se jednoduchý riff mající hodně společného s teplickými avantgardními UŽ JSME DOMA. Kdysi jsem se reportem vracel k příbramské novovlnné kapele BON PARI. Komparace s CHOROBOPOP je nabíledni, „Komerční potenciál“, „Hněv“ i „Astroguy“ vrací do tancovačkových dob 80. a 90. let. Do té doby v kožených koních pevný metal získával zdatného oponenta, imaginární kytary znavených účastníků nahodile střídal taneček s triviální choreografií předkopávaní nohy s nesouslednou rukou, baskytara na krátký úvazek, důraz na exaktní výslovnost bez krajového akcentu. Veselá, laškující MŇÁGOVSKÁ „Tetrapack“, to je textová pochoutka se slovní doplňovačkou „a překonáš i moji smrt, až pochopíš, že nejsem…“. Filozofická úvaha o rozdílném poločase rozpadu vztahu a nešetrného obalu, nezbedná basa, algoritmem řízené bicí, k výšinám šplhající kytarové vyhrávky, premisa rock'n'rollových hrátek, ale tady pozor, rock'n'roll, to není prdel.
Hudební benevolence a otevřenost se rozprostírá v titulní „Kočky, krysy, celebrity“, na rozjezd vrnivá basa depešáckého naturelu, kytara s ostřím reggae, jednoruké klávesy, vyjádření niterních pocitů z digitálního braku a všudypřítomné duševní nahoty, hlasem z období dospívání zpívaný refrén. Pokud se chystáte na masáž, což je momentálně dost nereálné, měli byste projít „Řadu křivých zrcadel“, kterou lemuje přísný hlas se zpětnou wanekovskou ozvou; pestrý rozcuchaný bič. Přesto vstoupil „Aniž zaklepal“, jednoduchý nosný riff s kňučivou klávesou v zádech, textem o daleké Austrálii a také identickou harmonií – nabízí se odkaz australských ekologů MIDNIGHT OIL. Trochu smyček, jednoduchých a nerušivých samplů nabízí „Rejnok“. Jako zhudebněnou básničku s plíživou klávesovou nití ozývající se z oken lidušky s přitakáváním učitele Kryštofa Ebena je pojata předposlední „Čistě řadový spotřebič“. V poslední „Plout“ se CHOROBOPOP vyloďují u chladných břehů britského poloostrova 90. let, kdy nespoutaný punkový fenomén ubíral plyn a začal se formovat tzv. britpop. V českých luzích a hájích je možno vystopovat styčné plochy s dnes již neaktivními PROHRÁLA V KARTÁCH (ex-STALINOVY OBĚTI).
Album pomalu, ale jistě ředí krev jako heparinový specialista Zelenka, až jej jednoduše máte v krvi jako dobře známý zbytkáč po nezřízeném večírku a zahálce. S každým přibývajícím poslechem víte, co můžete očekávat, slovní hříčky, zřetelnou artikulaci, hluchá místa, kterých se na albu vyskytuje pramálo. Běžná lidová slovesnost, aforismus s hlubokou myšlenkou a katarzí ve vyšinuté době. Kapela jako jedno tělo funguje s jasnými principy, žádné rádoby umělecké postoje, žádné otázky, jen prosté zaznamenávání pravdy.
Na bodové decimálce se moje neviditelná rafika zastavila ve stínu osmičky. Zbývající žolíky si nechám pro případ, že na dalším albu (doufám, že bude) přibude nějaký ten nevšedně neotřelý bič.
Seznam skladeb:
- Jen odemknout zámek
- Komerční potenciál
- Tetrapack
- Krysy, kočky, celebrity
- Astroguy
- Řady křivých zrcadel
- Aniž zaklepal
- Hněv
- Rejnok
- Čistě řadový spotřebič
- Plout
Čas: 31:31
Sestava:
- Ctib – kytara, klávesy, zpěv
- Keč – basa, zpěv
- Zay – kytara, zpěv
- dr. Machine
