To, co původně vypadalo jako jednorázový projekt ze zkušebny, se vyklubalo v plně fungující kapelu. Řeč je o jihočeských NĀV, kteří loni debutovali nahrávkou „Smrtci“, která vykazovala slušné parametry. Přiznávám, zrod téhle kapely mi připadal jako takové to krátkodobé blbnutí, kdy si 2/3 kapely FIVE SECONDS TO LEAVE odskočily zahrozit, sešlápnout pedály a zahalit se do černého hávu. Opak je pravdou, zdá se, a tak hned po roce! máme možnost poslechnout si jejich nový materiál.
Když kapela chrlí desku rok po roku, začne u mě blikat oranžová a automaticky si na ni dávám bacha. V devadesátkách věc běžná, posledních dvacet let jsme si tomuto schématu odvykli a spíš chceme po skupinách, ať nikam nespěchají a materiál vybrušují. Ony jsou všechny tyhle teorie moc hezké, ale ve finále jde jen o to, jestli vás ta konkrétní nahrávka zaujme. V případě NĀV se zdá, že u nich funguje taková ta spontánnost a mladická energie, a to navzdory tomu, že už se ani zdaleka o žádné koloušky nejedná. Tímhle dlouhým intrem se dostávám k tomu, že opět geniálně pojmenovaná deska – „Arcizlo“–, je albem, které stojí na základech té předešlé, ale přináší materiál, který je o chlup vyzrálejší. A musím se přiznat, že se mi novinka na několik dní natolik vpila do kůže, že se v mém playlistu nedostalo na jiné nahrávky.
Na „Arcizlu“ se předvádí rychlopalebný black metal mustr severní Evropa. Ten hrají borci, jenž léta provozují odlišný styl hudby, ale nějaké paralely s jejich předchozí tvorbou u nich tady jen tak nenajdete. Tahle deska čpí vyloženě sírou. Servíruje se tu blackmetalová liga věrná původnímu syrovému projevu. Naproti tomu, že se jedná o nahrávku v mnoha směrech vykazující žánrovou konzervativnost, znějí všechny skladby tak, jakoby byly složeny s prstem v nose a nebylo nic jednoduššího než zkomponovat těchto deset songů.
Čeho si na celém albu cením, jsou zapamatovatelné a plně funkční momenty, které z každé ze skladeb vystupují a jsou pro danou věc něčím charakteristické. Otvírák „March Towards the Dying Sun“ vytlouká bloky hned svou úvodní kytarou, aby v půlce skladby přišlo skvělé zpomalení. Následující „False Messiah“ je vichřicí mezi bouřkami. Přispěje k tomu svou kadencí zpěvák, kdy nakumuluje tolik slov do tak krátkého časového úseku, že jde hlava kolem. Čtyřku „Hang the Saints“ ze začátku podbarvuje mayhemovská basa jak z „De Mysteriis Dom Sathanas“, aby ji zpestřily nasamplované mluvené vsuvky. Závěr téhle věci je vyplněný trefně použitými syntetickými zvuky. A jsou to právě všelijaké experimentální plochy a umělé zvuky, které zase o něco málo posouvají výraz NĀV dál. A kapele velice sluší.
Z výše popsaného je jasné, že takhle bych mohl popisovat dál, ale to mi přijde jako plýtvání místem. Pořád se zde něco děje, i když uznávám, že první polovina desky má přece jen o něco hitovější, myšleno v rámci stylu, potenciál. A první čtyři flákoty považuju za top „Arcizla“.
A tak stejně jako u předešlé nahrávky je jediným minusem vydání, kdy celá tahle parádní muzika skončila na kazetě, což je nesmírná škoda. Doufejme, že se „Arcizlo“ někdy objeví na LP, protože to by byl formát, který by si tahle nahrávka zasloužila. A to nejen díky hudbě, ale i titulní malbě, která je opět povedená.
Po vydařeném debutu SOMNIATE se u nás objevila na poli black metalu další zajímavá deska, na kterou si při bilancování českého tuzemského „nej“ rozhodně vzpomenu. U obou kapel platí to, že momentálně přináší to nej na tuzemském černém poli a přitom každá z nich se inspirovala v jiných koutech našeho kontinentu.
Seznam skladeb:
- March Towards the Dying Sun
- False Messiah
- Shadow of Man
- Hang the Saints
- Fallen
- Lost Kingdom
- The Enabler
- Gaia
- Looking Into Abyss
- Pick Your Poison
Čas: cca 44 min.
Sestava:
- Ivarg - guit, voc, synths
- Hrom - guit, voc, synths
- Herm - drums
