Otázky jsou sice většinou cíleny na Radka, ale sekundují mu spoluhráči Pan Dák a Klára Voice, kromě debutu dojde i na další noise záležitosti...
Ahoj Radku, tvé jméno asi pro většinu čtenářů těchto řádků nebude neznámé, na druhou stranu se o Tobě obecně ví hlavně to, že jsi „ten blázen, co vytváří hluk“. Takže možná neuškodí, když na úvod probereme i trochu historie... Většina našich vrstevníků začínala s muzikou někdy v pubertě poslechem bigbítu a heavy metalu a postupně se posouvala k tvrdším žánrům. Jak jsi se k muzice dostal Ty?
Elektrakař: Nazdar Johane! Díky za tlumočení pomluv. Doposud mi nikdo nic takového do očí neřek’.
K muzice jsem se dostal přesně tak, jak zmiňuješ: “někdy v pubertě poslechem bigbítu a heavy metalu a postupně se posouval k tvrdším žánrům,” s drobnou změnou, že já jsem nezastydnul a postupoval jsem dále, nebo lépe řečeno, jinam.
Pan Dák: Rodiče sjížděli asfalty s tanečním a pop jazzem, já k tomu v kuchyni mlátil se starším bratrem do hrnců, později jsem hrál na kráječ na vajíčka a bramborové knedlíky – to byl dobrý základ pro ESM. Pak mě šoupli do hudebky na dršťky a začalo umění, he he. Rád jsem se vrátil k rytmickým a hlukovým experimentům.
Někde jsem zaslechl cosi o tom, že noise se věnují lidé, kteří se chtějí nějakou formou realizovat a neumí hrát na hudební nástroj. To nemyslím hanlivě, ne každý má možnosti nebo schopnosti... ovládáte nějaké běžné nástroje? Hráli jste před NAPALMED resp. EINE STUNDE MERZBAUTEN v nějaké „obyčejné“ kapele?
Elektrakař: Žádný hudební nástroj neovládám. V „obyčejné“ kapele jsem nikdy nehrál, pouze v několika neobyčejných.
Klára Voice: Ale milý chlapče, to jsi slyšel velmi špatně. Noise se totiž věnují úplně všichni. Z jedné strany nedouci, co si netroufnou na žádný hudební nástroj a tímto způsobem si kompenzují své nízké sebevědomí. Z druhé strany ale také ti, kteří své hudební nástroje zvládají s takovou bravurou, že jim je standardní hudební forma malá. A proto rozšiřují obzory zvuku až k hranicím hluku, ty kluku.
Pan Dák: Kapel bylo hodně a ještě jedna je. Vlastně jsem na tvou otázku odpověděl už v první odpovědi. Promiň, předbíhám, stejně jako s ESM.
Jak jste se k noise vlastně dostali? Před dvaceti lety to byl žánr, o kterém se tady nevědělo skoro nic, alespoň já jsem se s hlukařinou setkal o hodně později...
Pan Dák: Nazrál čas a jsem tam. Zpočátku to pro mě byl ventil vnitřních přetlaků, úplně stejně jako u ostatních umělců. Dneska, po pár letech „hlučení“, je to i hraní si a komunikace se spoluhlukátory.
Elektrakař: K „noise“ je tipuji velmi jednoduchá a přímá cesta. Tu objeví člověk, který se nespokojí s nalajnovanou produkcí, chlácholivým proudem zvuku.
Dlouhá léta jsi Radku fungoval pod praporem NAPALMED, kteří momentálně aktivitou nehýří a podle všeho je činnost ukončená. Proč jsi zavedené jméno nechal ladem a začal s jiným názvem? Stylový kotrmelec se nekoná – možná je to škoda, když celý noise svět o NAPALMED ví.
Elektrakař: Jen pro upřesnění pojmů a dojmů. NAPALMED nemohou hýřit aktivitou, protože od 18.6.2014 neexistují. Myslím, že dvacetileté výročí je pádným argumentem k oslavě, a tak jsem nám všem dal drobný dárek.
Stylový kotrmelec se koná. Právě jsme nahráli svou třetí desku, která opět poodhalí, kam směřujeme.
Pan Dák: Noví spoluhráči, nový název, nová část hudebního života, posun uvnitř, nové interakce. A co se vůbec divíš, pornoherci mají také více jmen, he he.
EINE STUNDE MERZBAUTEN začali jako dvojčlenný projekt, kterému na debutu pomohli hosté, teď už jste normální tříčlenná kapela. Můžeš představit své spoluhráče? Jsou činí i v jiných kapelách?
Elektrakař: ExSxMx nikdy projektem nebyl. Stejně jako NAPALMED, vždy a pouze kapela, v aktuálním případě revivalová. Při prvotině dorazili do studia dva hosté jaksi spontánně, třetím je bývalý člen NAPALMED, kterého jsem oslovil já. Soupisku pomahačů na druhé desce rozšířil hráč banjo a efekty Dr. Khotzi, a na právě tvořené trojce se mihnou hostující hudebníci: bubeník SortiMENTOR, basák SortiMENTÁL a nadějný bubeník Tlutchec. Spoluhráči a oporami jsou mi taktéž protřelí muzikanti – Klára Voice – hlas, dechy, hluky, chytrost, metal, entuziasmus, punk, slušnost a Mr. Dák – nástroje, hluky, opozice, rebelie, provokace, alternativa, nadšení. Jasně vidíš, že jediný, kdo se parametru hudebního umělce vymyká, jsem já – Elektrakař. Snad jim to nekazím, hehehe!
Klára Voice: Zde bych se nebál upozornit, že EINE STUNDE MERZBAUTEN jsou sice tříčlenná kapela, která je však schopná se v případě potřeby nabobtnat až do velikosti menšího symfonického orchestru, případně se smrsknout na duo. Nezáleží ani tolik na počtu a jménech jednotlivých členů, ale na absolutní tvůrčí svobodě, která místy narůstá až do obludných rozměrů.
Elektrakař: Mno a právě proto, aby se kapele nevyvalil bok, je tu má maličkost s marnou snahou lehce řídit hrkající povoz.
Jak se liší práce v EINE STUNDE MERZBAUTEN a NAPALMED? Přistupuješ k tomu nějak jinak, necháváš prostor i kolegům?
Elektrakař: Při všech svých aktivitách jsem vždy, více, či méně, dával prostor svým spoluhráčům. Samozřejmě průběžný koncept a finální produkci jsem se snažil ohlídat.
Klára Voice: Jiní lidé, jiný přístup. Víc hlav, víc ví, ale na druhou stranu hodně psů, zajícova smrt.
Pan Dák: Když to jedeme na živo a šéf to nemixuje na pódiu, tak mi prostor nechává. Když to míchá, tak mě často vypíná, abych to moc nekazil, he he.
Elektrakař: To jen v okamžicích, kdy se projeví Tvé nízké komerční pudy!
Pan Dák: Máš na mysli mé ozvláštňovací tuřínové sklony?
Elektrakař: Nikolivjek, napadlo mě všechno ostatní, jen ne totok.
Nedávno jsem se ptal Oty z MINORITY SOUND, jak se pozná ten správný zvuk (v jeho případě umělý, kapela používá hodně samplů) – dá se v případě noise vůbec poznat, jaký zvuk je OK a jaký ne? Nebo obecně, které noise je kvalitní a které amatérské?
Elektrakař: My zvuky nevybíráme, ony přicházejí k nám. Tvoříme živě, snažíme se s nimi jen krátce pomazlit a dát šanci dalším. Nevím, který zvuk je OK. Kvalitní noise je dle mého názoru ten, který se, i přes svou zdánlivou neposlouchatelnost, dá poslouchat.
Klára Voice: Když upadneš na schodech, je úplně jedno, jestli jsi profík, nebo amatér. Vždycky to žuchne, jen pokaždé trochu jinak a v některých případech si u toho ani nic nezlomíš.
Pan Dák: NO I SE!!!
S NAPALMED jsi toho vydal hodně – pamatuješ si, co která nahrávka obsahuje? Kolik hodin hluku už jsi nahrál? Posloucháš třeba své starší výtvory? Jak na ně dnešníma očima hledíš?
Elektrakař: Samozřejmě si pamatuju naprosto všechno – na většině nahrávkách je hluk, na dalších bordel, na jiných lumpus, na zbývajícíh rachot. Lepší, horší, nesmyslný, stupidní, primitivní, a další. Cíleně naše výtvory neposlouchám, pouze, když je potřeba vybrat nějaký pro eventuální vydání. Při tomto probírání mě velmi často překvapí, co jsme nahráli. To se bez rozdílu týká jak domácích studiových sessionů, tak i koncertních záznamů.
Pan Dák: Až budeme příště nahrávat, jsi zván. Nepopisuj, přijď prožít, he he.
Máš nějakou zvukovou databanku, ze které čerpáš, nebo všechno vytváříš přímo, bez větší přípravy? Mohl bys popsat nahrávací proces? Nějak si to neumím představit...
Elektrakař: Jaxem už zmínil, tvoříme naživo. Vše je spontánní improvizace volné formy cílená hlukovým, industriálním, případně dalším domluveným směrem.
Nahrávací proces je rovněž jednoduchý jako facka. Ozvučíš si hlukozdroje, přepasíruješ přes efekty a zakonzervuješ na výstupní formát (nahrávadlo nebo zvukař). Je to identické s běžnou kapelou.
Vaše debutová nahrávka „7305“ disponuje překvapivě kvalitním zvukem. Je to pro vás důležité, aby byly zvuky transparentní?
Elektrakař: Od počátku je pro mě kvalita zvuku zásadní, dá se říci naprosto normální. Ve většině případů, hledám hlasitý, špinavý zvuk a výsledkem je například deska „7305“. Oproti dřívějšku teď více využíváme profesionální studio.
Klára Voice: Když máš kvalitní kompresor, byl by hřích, toho nevyužít. A nedat lidem šanci si hluk vychutnat v té nejvyšší možné kvalitě (a kvantitě).
Pan Dák: NE!
Obaly Tvých nahrávek jsou vždycky poctivě zpracované, často i netradiční formou. I poslední „7305“ vypadá na pohled velmi pěkně. Snažíš se zaujmout i touto formou? Je pro Tebe grafická část díla stejně důležitá jako obsah (ne)hudební?
Klára Voice: Desky se vydávají nejen proto, aby se poslouchaly, ale aby se s nimi fanoušek mazlil. Musí se na ně dát i koukat a nosič nenosí jen zvuk, ale měl by říkat i něco o tom, kdo ho připravil a jestli si s ním dal i nějakou práci. Noviny taky nejsou jen shluk písmenek, ale mají grafickou úpravu, film nejsou jen obrázky.
Elektrakař: Z naší strany nejde o snahu o zaujmutí. Minimálně solidně zabalený, neodbytý obal s trochou invence, by měl být normální. Podobně jako u první odpovědi, proč to nezkusit jinak, utéci od uniformity.
Pan Dák: Jasan!
Noise je pro mě dá se říci španělská vesnice, takže jestli jsou některé otázky pitomé, omlouvám se. (úsměv) Ale napadá mě, že na tom, co jsem z tvé dílny slyšel, nebyl skoro žádný vokál, občas nějaké řevy a skřeky. To je obecné žánrové pravidlo? Uvažoval jsi někdy o nějakém srozumitelném zpěvu, resp. textech?
Elektrakař: Tvé otázky nejsou ani tak pitomé, jako se spíše snaží „něco“ předjímat. Proč si myslíš, že by v noise měl být vokál? Snažíme se dělat právě takový randál jakého jsme schopni (někdy i Hopkirk). Bez hranic, přesto omezeni nejedním mantinelem, bez nástrojů, přesto jich v poslední době používáme více, než se mi zamlouvá, bez vokálu, přesto toho hubou nameleme až běda. Texty, vlivy, radost, smutek, umění a další, to vše v našem hluku je.
Pan Dák: Texty by se nějaké našly, ale zkroucené, pošuměné a nesrozumitelné.
Klára Voice: Tady je ale možná na místě upozornit na novou desku, která je vokály přímo nabitá. Aby si to nezainteresovaný posluchač dokázal trochu představit, možná by se dalo říct, že jsme místy téměř až takové noisové Sestry Alanovy.
Elektrakař: Snad neprozradím nic důležitého, když napíšu, že jedna píseň je poctou 4TET-u Jirky Porna.
Noiseová scéna asi nebude velká, dá se třeba odhadnout, kolik lidí u nás tenhle styl opravdu poslouchá a vyhledává? Kolik procent nákladu posledního alba jsi třeba v Česku prodal?
Pan Dák: To je otázka pro statistický úřad, cóóóó?!
Elektrakař: Jsme světová kapela, nezaměřujeme se na omezený trh. Svou univerzální řečí máme co říci ve všech zemích, napříč politickým a ekonomickým spektrem. Debutovou deskou doposud nepohrdlo a finančně podpořilo 50 česko-slovenských občanů, ostatní se ozvali ze zahraničních destinací. Když připomenu, že „Merzbauten“ je nová kapela na scéně, jedná se tak vlastně o malý zázrak.
V souvislosti s noise se často zmiňuje Japonsko. Dá se říci, že právě Země vycházejícího slunce je žánrovou baštou? Kde se dá ještě mluvit o silné scéně? U nás nejspíš ne – nebo ano? Kolik u nás existuje seriózních noise projektů? A počet skutečných fanoušků u nás bys odhadl jak?
Klára Voice: Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co je to ‚seriózní noise projekt‘? Znamená to něco jako nesourodá trojice psychopatů z Mostu, co se mění v malé děti a svými výlevy straší slušné lidí? V tom případě asi existují EINE STUNDE MERZBAUTEN a možná i někdo další.
Pan Dák: Ty, Kláro Voiceová, u nás v české kotlině se ,seriozní noise projekt´ najde v každé zámečnické dílně, kovárně a kdejaké továrně. Jen by mě zajímalo, jak to tam dělá OSA s poplatky a kolik chce za ránu kladivem, páč tu má zaregistrovanou Bac Hammer.
Elektrakař: Jsme rádi, že nejsme součástí žánrové bašty, ani silné scény. Jen tak si můžeme dělat, co a jak chceme, což nás přesně baví. Nebýt svazování chtíčem zalíbení, touhou po výdělku, sbíráním FB (falešných a blbých) lajků.
Čím to je, že se NAPALMED i EINE STUNDE MERZBAUTEN nejčastěji objevují v metalových nebo HC médiích? Chápu, pro mainstreamová jste nestravitelní, ale proč právě ten metal?
Klára Voice: To není otázka metalu, ale žánrového zařazení. Noise se nehodí k ničemu a k nikomu, ale protože metal dlouho zastával pozici extrému, hodí se k němu asi nejvíc. Grindcore byl dlouho považován za vrchol brutality a mnoho posluchačů ho dodnes považuje za hluk. Na druhou stranu to, co dřív byl extrém, je dnes už vlastně mainsteam a norma, takže se velmi brzy může stát, že bude noise akceptován pouze folkovou scénou, protože od hluku už je jen krůček k úplné zvukové čistotě folku.
Elektrakař: Lidé z punk/metal/core scény jsou aktivní, někteří z těch pár co kontaktuju a otravuju, nejednou zjistí, že „nie sme zlí“. Snad za to mohou dozvuky bývalého propojení všech, kterého jsem byl zanedbatelnou součástí. Zkus se zeptat těch, co o nás píšou.
Pan Dák: Žánrová blízkost, co se týká zvukové agresivity.
Když jsme u médií, provozuješ blog, ale příliš často jej neaktualizuješ. Má takový prostor, na kterém se objeví zhruba 10 článků za rok, nějaký smysl? Dříve si tuším psával i pro nějaké webziny – dnes už na to nemáš čas, chuť, náladu? Jak vidíš své pisatelské aktivity v budoucnu?
Elektrakař: www.napalmed.blog.cz není periodikum, nemám termíny, nejsem nikterak povinován. Je to místo, kam dávám recenze muziky, kterou kritickým, laickým uchem nehudebníka vyslechnu a snažím se popsat. Spolupracuji s RUMzinem, který některé články přebírá, podobně to bylo s Full Moon zinem a rubrikou NapalBlob. Poslouchám mnohem méně, než dřív, píšu, když chci. Teď zrovna vůbec - ani jedno.
Pan Dák: Kecy prdy beďary už pro mě nemají takovou váhu. Teď je útlum, elektrika, kmity, sinusoidy, jednou si dole jednou na hoře, vzduch, moře.
Elektrakař: Tos’ Dáku připomněl prozradit další novinku vztahující se k rozpracovanému albu: „Očekávejte píseň ‘25cm from Václav Janda to Sophia Trabajan,“ což je cover původního hitu „Oheň, voda, vítr“ Dalibora Srandy.
Jaké máte plány řekněme na rok 2015? Kam byste se rádi s EINE STUNDE MERZBAUTEN dostali? Chystáte koncerty, další nahrávky? Kde je pomyslný vrchol, na který se s EINE STUNDE MERZBAUTEN dá vystoupat?
Klára Voice: Neexistuje meta, které bychom s EINE STUNDE MERZBAUTEN nechtěli nebo nemohli dosáhnout. Zatím každá meta, kterou jsme před sebou měli, byla pokořena. Koncertujeme, nahráváme, stali jsme se nejlepší revivalovou kapelou na světě, hudební publicisté nám zobou z ruky, na cokoli sáhneme, se mění v hluk. Prostě se nám daří a všimni si, že i Karel už z toho byl na vyšetření na kardiologii. Má strach, protože cítí, že mu někdo funí a skřípe na záda.
Elektrakař: Ještě, že Bůh nemusí tahat 100W pětitunové lampové kombo… ani 50kilové tranzistorové, protože to už by mu prdla pumpa dávno.
Pan Dák: Až to přijde, tak to bude. Vrchol a sešup naráz, to je noise.
http://bandzone.cz/merzbauten
RECENZE
Ahoj Radku, tvé jméno asi pro většinu čtenářů těchto řádků nebude neznámé, na druhou stranu se o Tobě obecně ví hlavně to, že jsi „ten blázen, co vytváří hluk“. Takže možná neuškodí, když na úvod probereme i trochu historie... Většina našich vrstevníků začínala s muzikou někdy v pubertě poslechem bigbítu a heavy metalu a postupně se posouvala k tvrdším žánrům. Jak jsi se k muzice dostal Ty?
Elektrakař: Nazdar Johane! Díky za tlumočení pomluv. Doposud mi nikdo nic takového do očí neřek’.
K muzice jsem se dostal přesně tak, jak zmiňuješ: “někdy v pubertě poslechem bigbítu a heavy metalu a postupně se posouval k tvrdším žánrům,” s drobnou změnou, že já jsem nezastydnul a postupoval jsem dále, nebo lépe řečeno, jinam.
Pan Dák: Rodiče sjížděli asfalty s tanečním a pop jazzem, já k tomu v kuchyni mlátil se starším bratrem do hrnců, později jsem hrál na kráječ na vajíčka a bramborové knedlíky – to byl dobrý základ pro ESM. Pak mě šoupli do hudebky na dršťky a začalo umění, he he. Rád jsem se vrátil k rytmickým a hlukovým experimentům.
Někde jsem zaslechl cosi o tom, že noise se věnují lidé, kteří se chtějí nějakou formou realizovat a neumí hrát na hudební nástroj. To nemyslím hanlivě, ne každý má možnosti nebo schopnosti... ovládáte nějaké běžné nástroje? Hráli jste před NAPALMED resp. EINE STUNDE MERZBAUTEN v nějaké „obyčejné“ kapele?
Elektrakař: Žádný hudební nástroj neovládám. V „obyčejné“ kapele jsem nikdy nehrál, pouze v několika neobyčejných.
Klára Voice: Ale milý chlapče, to jsi slyšel velmi špatně. Noise se totiž věnují úplně všichni. Z jedné strany nedouci, co si netroufnou na žádný hudební nástroj a tímto způsobem si kompenzují své nízké sebevědomí. Z druhé strany ale také ti, kteří své hudební nástroje zvládají s takovou bravurou, že jim je standardní hudební forma malá. A proto rozšiřují obzory zvuku až k hranicím hluku, ty kluku.
Pan Dák: Kapel bylo hodně a ještě jedna je. Vlastně jsem na tvou otázku odpověděl už v první odpovědi. Promiň, předbíhám, stejně jako s ESM.
Jak jste se k noise vlastně dostali? Před dvaceti lety to byl žánr, o kterém se tady nevědělo skoro nic, alespoň já jsem se s hlukařinou setkal o hodně později...
Pan Dák: Nazrál čas a jsem tam. Zpočátku to pro mě byl ventil vnitřních přetlaků, úplně stejně jako u ostatních umělců. Dneska, po pár letech „hlučení“, je to i hraní si a komunikace se spoluhlukátory.
Elektrakař: K „noise“ je tipuji velmi jednoduchá a přímá cesta. Tu objeví člověk, který se nespokojí s nalajnovanou produkcí, chlácholivým proudem zvuku.
Dlouhá léta jsi Radku fungoval pod praporem NAPALMED, kteří momentálně aktivitou nehýří a podle všeho je činnost ukončená. Proč jsi zavedené jméno nechal ladem a začal s jiným názvem? Stylový kotrmelec se nekoná – možná je to škoda, když celý noise svět o NAPALMED ví.
Elektrakař: Jen pro upřesnění pojmů a dojmů. NAPALMED nemohou hýřit aktivitou, protože od 18.6.2014 neexistují. Myslím, že dvacetileté výročí je pádným argumentem k oslavě, a tak jsem nám všem dal drobný dárek.
Stylový kotrmelec se koná. Právě jsme nahráli svou třetí desku, která opět poodhalí, kam směřujeme.
Pan Dák: Noví spoluhráči, nový název, nová část hudebního života, posun uvnitř, nové interakce. A co se vůbec divíš, pornoherci mají také více jmen, he he.
EINE STUNDE MERZBAUTEN začali jako dvojčlenný projekt, kterému na debutu pomohli hosté, teď už jste normální tříčlenná kapela. Můžeš představit své spoluhráče? Jsou činí i v jiných kapelách?
Elektrakař: ExSxMx nikdy projektem nebyl. Stejně jako NAPALMED, vždy a pouze kapela, v aktuálním případě revivalová. Při prvotině dorazili do studia dva hosté jaksi spontánně, třetím je bývalý člen NAPALMED, kterého jsem oslovil já. Soupisku pomahačů na druhé desce rozšířil hráč banjo a efekty Dr. Khotzi, a na právě tvořené trojce se mihnou hostující hudebníci: bubeník SortiMENTOR, basák SortiMENTÁL a nadějný bubeník Tlutchec. Spoluhráči a oporami jsou mi taktéž protřelí muzikanti – Klára Voice – hlas, dechy, hluky, chytrost, metal, entuziasmus, punk, slušnost a Mr. Dák – nástroje, hluky, opozice, rebelie, provokace, alternativa, nadšení. Jasně vidíš, že jediný, kdo se parametru hudebního umělce vymyká, jsem já – Elektrakař. Snad jim to nekazím, hehehe!
Klára Voice: Zde bych se nebál upozornit, že EINE STUNDE MERZBAUTEN jsou sice tříčlenná kapela, která je však schopná se v případě potřeby nabobtnat až do velikosti menšího symfonického orchestru, případně se smrsknout na duo. Nezáleží ani tolik na počtu a jménech jednotlivých členů, ale na absolutní tvůrčí svobodě, která místy narůstá až do obludných rozměrů.
Elektrakař: Mno a právě proto, aby se kapele nevyvalil bok, je tu má maličkost s marnou snahou lehce řídit hrkající povoz.
Jak se liší práce v EINE STUNDE MERZBAUTEN a NAPALMED? Přistupuješ k tomu nějak jinak, necháváš prostor i kolegům?
Elektrakař: Při všech svých aktivitách jsem vždy, více, či méně, dával prostor svým spoluhráčům. Samozřejmě průběžný koncept a finální produkci jsem se snažil ohlídat.
Klára Voice: Jiní lidé, jiný přístup. Víc hlav, víc ví, ale na druhou stranu hodně psů, zajícova smrt.
Pan Dák: Když to jedeme na živo a šéf to nemixuje na pódiu, tak mi prostor nechává. Když to míchá, tak mě často vypíná, abych to moc nekazil, he he.
Elektrakař: To jen v okamžicích, kdy se projeví Tvé nízké komerční pudy!
Pan Dák: Máš na mysli mé ozvláštňovací tuřínové sklony?
Elektrakař: Nikolivjek, napadlo mě všechno ostatní, jen ne totok.
Nedávno jsem se ptal Oty z MINORITY SOUND, jak se pozná ten správný zvuk (v jeho případě umělý, kapela používá hodně samplů) – dá se v případě noise vůbec poznat, jaký zvuk je OK a jaký ne? Nebo obecně, které noise je kvalitní a které amatérské?
Elektrakař: My zvuky nevybíráme, ony přicházejí k nám. Tvoříme živě, snažíme se s nimi jen krátce pomazlit a dát šanci dalším. Nevím, který zvuk je OK. Kvalitní noise je dle mého názoru ten, který se, i přes svou zdánlivou neposlouchatelnost, dá poslouchat.
Klára Voice: Když upadneš na schodech, je úplně jedno, jestli jsi profík, nebo amatér. Vždycky to žuchne, jen pokaždé trochu jinak a v některých případech si u toho ani nic nezlomíš.
Pan Dák: NO I SE!!!
S NAPALMED jsi toho vydal hodně – pamatuješ si, co která nahrávka obsahuje? Kolik hodin hluku už jsi nahrál? Posloucháš třeba své starší výtvory? Jak na ně dnešníma očima hledíš?
Elektrakař: Samozřejmě si pamatuju naprosto všechno – na většině nahrávkách je hluk, na dalších bordel, na jiných lumpus, na zbývajícíh rachot. Lepší, horší, nesmyslný, stupidní, primitivní, a další. Cíleně naše výtvory neposlouchám, pouze, když je potřeba vybrat nějaký pro eventuální vydání. Při tomto probírání mě velmi často překvapí, co jsme nahráli. To se bez rozdílu týká jak domácích studiových sessionů, tak i koncertních záznamů.
Pan Dák: Až budeme příště nahrávat, jsi zván. Nepopisuj, přijď prožít, he he.
Máš nějakou zvukovou databanku, ze které čerpáš, nebo všechno vytváříš přímo, bez větší přípravy? Mohl bys popsat nahrávací proces? Nějak si to neumím představit...
Elektrakař: Jaxem už zmínil, tvoříme naživo. Vše je spontánní improvizace volné formy cílená hlukovým, industriálním, případně dalším domluveným směrem.
Nahrávací proces je rovněž jednoduchý jako facka. Ozvučíš si hlukozdroje, přepasíruješ přes efekty a zakonzervuješ na výstupní formát (nahrávadlo nebo zvukař). Je to identické s běžnou kapelou.
Vaše debutová nahrávka „7305“ disponuje překvapivě kvalitním zvukem. Je to pro vás důležité, aby byly zvuky transparentní?
Elektrakař: Od počátku je pro mě kvalita zvuku zásadní, dá se říci naprosto normální. Ve většině případů, hledám hlasitý, špinavý zvuk a výsledkem je například deska „7305“. Oproti dřívějšku teď více využíváme profesionální studio.
Klára Voice: Když máš kvalitní kompresor, byl by hřích, toho nevyužít. A nedat lidem šanci si hluk vychutnat v té nejvyšší možné kvalitě (a kvantitě).
Pan Dák: NE!
Obaly Tvých nahrávek jsou vždycky poctivě zpracované, často i netradiční formou. I poslední „7305“ vypadá na pohled velmi pěkně. Snažíš se zaujmout i touto formou? Je pro Tebe grafická část díla stejně důležitá jako obsah (ne)hudební?
Klára Voice: Desky se vydávají nejen proto, aby se poslouchaly, ale aby se s nimi fanoušek mazlil. Musí se na ně dát i koukat a nosič nenosí jen zvuk, ale měl by říkat i něco o tom, kdo ho připravil a jestli si s ním dal i nějakou práci. Noviny taky nejsou jen shluk písmenek, ale mají grafickou úpravu, film nejsou jen obrázky.
Elektrakař: Z naší strany nejde o snahu o zaujmutí. Minimálně solidně zabalený, neodbytý obal s trochou invence, by měl být normální. Podobně jako u první odpovědi, proč to nezkusit jinak, utéci od uniformity.
Pan Dák: Jasan!
Noise je pro mě dá se říci španělská vesnice, takže jestli jsou některé otázky pitomé, omlouvám se. (úsměv) Ale napadá mě, že na tom, co jsem z tvé dílny slyšel, nebyl skoro žádný vokál, občas nějaké řevy a skřeky. To je obecné žánrové pravidlo? Uvažoval jsi někdy o nějakém srozumitelném zpěvu, resp. textech?
Elektrakař: Tvé otázky nejsou ani tak pitomé, jako se spíše snaží „něco“ předjímat. Proč si myslíš, že by v noise měl být vokál? Snažíme se dělat právě takový randál jakého jsme schopni (někdy i Hopkirk). Bez hranic, přesto omezeni nejedním mantinelem, bez nástrojů, přesto jich v poslední době používáme více, než se mi zamlouvá, bez vokálu, přesto toho hubou nameleme až běda. Texty, vlivy, radost, smutek, umění a další, to vše v našem hluku je.
Pan Dák: Texty by se nějaké našly, ale zkroucené, pošuměné a nesrozumitelné.
Klára Voice: Tady je ale možná na místě upozornit na novou desku, která je vokály přímo nabitá. Aby si to nezainteresovaný posluchač dokázal trochu představit, možná by se dalo říct, že jsme místy téměř až takové noisové Sestry Alanovy.
Elektrakař: Snad neprozradím nic důležitého, když napíšu, že jedna píseň je poctou 4TET-u Jirky Porna.
Noiseová scéna asi nebude velká, dá se třeba odhadnout, kolik lidí u nás tenhle styl opravdu poslouchá a vyhledává? Kolik procent nákladu posledního alba jsi třeba v Česku prodal?
Pan Dák: To je otázka pro statistický úřad, cóóóó?!
Elektrakař: Jsme světová kapela, nezaměřujeme se na omezený trh. Svou univerzální řečí máme co říci ve všech zemích, napříč politickým a ekonomickým spektrem. Debutovou deskou doposud nepohrdlo a finančně podpořilo 50 česko-slovenských občanů, ostatní se ozvali ze zahraničních destinací. Když připomenu, že „Merzbauten“ je nová kapela na scéně, jedná se tak vlastně o malý zázrak.
V souvislosti s noise se často zmiňuje Japonsko. Dá se říci, že právě Země vycházejícího slunce je žánrovou baštou? Kde se dá ještě mluvit o silné scéně? U nás nejspíš ne – nebo ano? Kolik u nás existuje seriózních noise projektů? A počet skutečných fanoušků u nás bys odhadl jak?
Klára Voice: Mohl by mi prosím někdo vysvětlit, co je to ‚seriózní noise projekt‘? Znamená to něco jako nesourodá trojice psychopatů z Mostu, co se mění v malé děti a svými výlevy straší slušné lidí? V tom případě asi existují EINE STUNDE MERZBAUTEN a možná i někdo další.
Pan Dák: Ty, Kláro Voiceová, u nás v české kotlině se ,seriozní noise projekt´ najde v každé zámečnické dílně, kovárně a kdejaké továrně. Jen by mě zajímalo, jak to tam dělá OSA s poplatky a kolik chce za ránu kladivem, páč tu má zaregistrovanou Bac Hammer.
Elektrakař: Jsme rádi, že nejsme součástí žánrové bašty, ani silné scény. Jen tak si můžeme dělat, co a jak chceme, což nás přesně baví. Nebýt svazování chtíčem zalíbení, touhou po výdělku, sbíráním FB (falešných a blbých) lajků.
Čím to je, že se NAPALMED i EINE STUNDE MERZBAUTEN nejčastěji objevují v metalových nebo HC médiích? Chápu, pro mainstreamová jste nestravitelní, ale proč právě ten metal?
Klára Voice: To není otázka metalu, ale žánrového zařazení. Noise se nehodí k ničemu a k nikomu, ale protože metal dlouho zastával pozici extrému, hodí se k němu asi nejvíc. Grindcore byl dlouho považován za vrchol brutality a mnoho posluchačů ho dodnes považuje za hluk. Na druhou stranu to, co dřív byl extrém, je dnes už vlastně mainsteam a norma, takže se velmi brzy může stát, že bude noise akceptován pouze folkovou scénou, protože od hluku už je jen krůček k úplné zvukové čistotě folku.
Elektrakař: Lidé z punk/metal/core scény jsou aktivní, někteří z těch pár co kontaktuju a otravuju, nejednou zjistí, že „nie sme zlí“. Snad za to mohou dozvuky bývalého propojení všech, kterého jsem byl zanedbatelnou součástí. Zkus se zeptat těch, co o nás píšou.
Pan Dák: Žánrová blízkost, co se týká zvukové agresivity.
Když jsme u médií, provozuješ blog, ale příliš často jej neaktualizuješ. Má takový prostor, na kterém se objeví zhruba 10 článků za rok, nějaký smysl? Dříve si tuším psával i pro nějaké webziny – dnes už na to nemáš čas, chuť, náladu? Jak vidíš své pisatelské aktivity v budoucnu?
Elektrakař: www.napalmed.blog.cz není periodikum, nemám termíny, nejsem nikterak povinován. Je to místo, kam dávám recenze muziky, kterou kritickým, laickým uchem nehudebníka vyslechnu a snažím se popsat. Spolupracuji s RUMzinem, který některé články přebírá, podobně to bylo s Full Moon zinem a rubrikou NapalBlob. Poslouchám mnohem méně, než dřív, píšu, když chci. Teď zrovna vůbec - ani jedno.
Pan Dák: Kecy prdy beďary už pro mě nemají takovou váhu. Teď je útlum, elektrika, kmity, sinusoidy, jednou si dole jednou na hoře, vzduch, moře.
Elektrakař: Tos’ Dáku připomněl prozradit další novinku vztahující se k rozpracovanému albu: „Očekávejte píseň ‘25cm from Václav Janda to Sophia Trabajan,“ což je cover původního hitu „Oheň, voda, vítr“ Dalibora Srandy.
Jaké máte plány řekněme na rok 2015? Kam byste se rádi s EINE STUNDE MERZBAUTEN dostali? Chystáte koncerty, další nahrávky? Kde je pomyslný vrchol, na který se s EINE STUNDE MERZBAUTEN dá vystoupat?
Klára Voice: Neexistuje meta, které bychom s EINE STUNDE MERZBAUTEN nechtěli nebo nemohli dosáhnout. Zatím každá meta, kterou jsme před sebou měli, byla pokořena. Koncertujeme, nahráváme, stali jsme se nejlepší revivalovou kapelou na světě, hudební publicisté nám zobou z ruky, na cokoli sáhneme, se mění v hluk. Prostě se nám daří a všimni si, že i Karel už z toho byl na vyšetření na kardiologii. Má strach, protože cítí, že mu někdo funí a skřípe na záda.
Elektrakař: Ještě, že Bůh nemusí tahat 100W pětitunové lampové kombo… ani 50kilové tranzistorové, protože to už by mu prdla pumpa dávno.
Pan Dák: Až to přijde, tak to bude. Vrchol a sešup naráz, to je noise.
http://bandzone.cz/merzbauten
RECENZE
