Nedělej nic, co by nešlo odložit na zítřek. Toť heslo, které asi nejvíc charakterizuje můj aktivismus posledních dní. Takže report píšu až po dlouhých 10 dnech od koncertu. No nic.
Jsou chvíle, kdy i starý misantrop, pohrdající lidskou společností, opustí svůj lesní srub obehnaný lesy a vydá se za tím jediným krásným, co člověk vytvořil, to jest hudbou. Tou hudbou je rock´n´roll a tou kapelou jsou AC/DC.
Vstupenky kupujeme už někdy v prosinci, přímo v jedné cestovní kanceláři v Českých Budějovicích. Kus za 3000 Kč. Alespoň odpadlo komplikované posílání vstupenek ze zahraničí. O všech místech v Thrashportéru je rozhodnuto. Sestava jest následující: torzo HIROSHIMA NIGHTMARE (já, Mařenka, Jenz), Mařenky tatínek Míla a můj spolužák ze školních let Martin se svojí polovičkou Simčou. Ráno ještě musíme na skok do práce, kde vyřešíme vše nezbytné, doma ještě dáme sprchu a kafe a na 11 máme sraz v pizzerii v Budějcích. Dáme rychlý oběd a stejně rychle se dáváme na cestu. Cesta utíká celkem bez problémů, dokud se nepřiblížíme k místu konání koncertu. Kolony se začínají tvořit už 20 km před Zeltwegem! První parkoviště aut jsou již 15 km před areálem, což nás celkem vyděsí. Alespoň tedy mě to poměrně nahnalo strach. Rozhodnutí jasné, jedeme dál. Další parkoviště jsou již plná a policie od těchto sjezdů odklání dopravu. Jedeme dál a řadíme se do nekonečné kolony k dalšímu sjezdu. Něco přes hodinu trvá, než se dostaneme na parkoviště. Je to tady auto na autě, parkovací asistent nám ukáže na cm přesně, kde máme zaparkovat. Vše má svůj řád. Posvačíme bagetu, poslední odskočení na malou na dlouhých 6 hodin (nic pro prostatiky toto) a zařadíme se do neutuchajícího proudu lidí, ploužících se do koncertního areálu. Vstupní brána je něco přes kilometr cesty, což je naprostá pohoda. Poslední napití vody a láhev jako vždy letí do koše. Odhad návštěvníků je něco kolem 115 000 lidí, ale některé zdroje uváděly i 120 000 lidí. A přesto u vstupních turniketů téměř nulové fronty. Všude hlava na hlavě. Pivochtivá část výpravy si dává pěnivý mok do tvrdých kelímků s potiskem motivů alb AC/DC. Já jako vždy nemám ani euro s sebou. A navíc, když mám na výběr žízeň vs. tísnivá potřeba močit, volím žízeň. Na toiky je po nějaké době téměř nemožné se dostat. Z místa, kde stojíme, je to sice jen asi 10 m, ale prodírat se davem je cesta na hodinu.
Místo jsme si zabrali tak zhruba v polovině, takže před námi je cca 50 000 lidí, za námi tak zhruba stejně. Už je něco po 18. hodině a začíná první předkapela. Nějaký místní pop/rock, název nevím. Druhá předkapela byla již o dost zajímavější. VINTAGE TROUBLE se svojí role rozehřívače zhostili na výbornou. Energický blues rock, který mě donutil k pozornosti.
Nezdravě dlouhá pauza a konečně je to tady. Na obrazovkách se začíná promítat oslnivé intro do světa AC/DC. Celé vystoupení trvá něco kolem dvou hodin, zazní všechny nejznámější hitovky i věci z nového alba. Delší pauzy mezi jednotlivými písněmi působí lehce tlumícím dojmem jinak parádně rozjeté rock´n´rollové show. Když ovšem přihlédneme ke věku vystupujících umělců, nejde jinak, než jim sem tam tu minutku ticha prominout. Nechybí samozřejmě klasické kulisy jako třeba pekelný zvon, salva z děl nebo obří nafukovací prostitutka „Rosie“. Závěr patří excelentnímu kytarovému sólu Anguse Younga. Celé představení pak ukončuje ohňostroj.
Následuje nekonečná tlačenice z areálu k autu. Když se konečně protlačíme k Thrashportéru, trochu v nás hrkne, neboť jsme nechali svítit světla. Byli jsme pryč téměř 6 hodin. Motor naštěstí naskočil bez problémů, elektrické výboje AC/DC možná dosáhly až sem… Další 3 hodiny stojíme v koloně na parkovišti, a pak další hodinu, než vjedeme na dálnici. Domů se vracíme až v půl osmé ráno. Telefon do práce, že to dnes nedáme…
Setlist AC/DC:
Jsou chvíle, kdy i starý misantrop, pohrdající lidskou společností, opustí svůj lesní srub obehnaný lesy a vydá se za tím jediným krásným, co člověk vytvořil, to jest hudbou. Tou hudbou je rock´n´roll a tou kapelou jsou AC/DC.
Vstupenky kupujeme už někdy v prosinci, přímo v jedné cestovní kanceláři v Českých Budějovicích. Kus za 3000 Kč. Alespoň odpadlo komplikované posílání vstupenek ze zahraničí. O všech místech v Thrashportéru je rozhodnuto. Sestava jest následující: torzo HIROSHIMA NIGHTMARE (já, Mařenka, Jenz), Mařenky tatínek Míla a můj spolužák ze školních let Martin se svojí polovičkou Simčou. Ráno ještě musíme na skok do práce, kde vyřešíme vše nezbytné, doma ještě dáme sprchu a kafe a na 11 máme sraz v pizzerii v Budějcích. Dáme rychlý oběd a stejně rychle se dáváme na cestu. Cesta utíká celkem bez problémů, dokud se nepřiblížíme k místu konání koncertu. Kolony se začínají tvořit už 20 km před Zeltwegem! První parkoviště aut jsou již 15 km před areálem, což nás celkem vyděsí. Alespoň tedy mě to poměrně nahnalo strach. Rozhodnutí jasné, jedeme dál. Další parkoviště jsou již plná a policie od těchto sjezdů odklání dopravu. Jedeme dál a řadíme se do nekonečné kolony k dalšímu sjezdu. Něco přes hodinu trvá, než se dostaneme na parkoviště. Je to tady auto na autě, parkovací asistent nám ukáže na cm přesně, kde máme zaparkovat. Vše má svůj řád. Posvačíme bagetu, poslední odskočení na malou na dlouhých 6 hodin (nic pro prostatiky toto) a zařadíme se do neutuchajícího proudu lidí, ploužících se do koncertního areálu. Vstupní brána je něco přes kilometr cesty, což je naprostá pohoda. Poslední napití vody a láhev jako vždy letí do koše. Odhad návštěvníků je něco kolem 115 000 lidí, ale některé zdroje uváděly i 120 000 lidí. A přesto u vstupních turniketů téměř nulové fronty. Všude hlava na hlavě. Pivochtivá část výpravy si dává pěnivý mok do tvrdých kelímků s potiskem motivů alb AC/DC. Já jako vždy nemám ani euro s sebou. A navíc, když mám na výběr žízeň vs. tísnivá potřeba močit, volím žízeň. Na toiky je po nějaké době téměř nemožné se dostat. Z místa, kde stojíme, je to sice jen asi 10 m, ale prodírat se davem je cesta na hodinu.
Místo jsme si zabrali tak zhruba v polovině, takže před námi je cca 50 000 lidí, za námi tak zhruba stejně. Už je něco po 18. hodině a začíná první předkapela. Nějaký místní pop/rock, název nevím. Druhá předkapela byla již o dost zajímavější. VINTAGE TROUBLE se svojí role rozehřívače zhostili na výbornou. Energický blues rock, který mě donutil k pozornosti.
Nezdravě dlouhá pauza a konečně je to tady. Na obrazovkách se začíná promítat oslnivé intro do světa AC/DC. Celé vystoupení trvá něco kolem dvou hodin, zazní všechny nejznámější hitovky i věci z nového alba. Delší pauzy mezi jednotlivými písněmi působí lehce tlumícím dojmem jinak parádně rozjeté rock´n´rollové show. Když ovšem přihlédneme ke věku vystupujících umělců, nejde jinak, než jim sem tam tu minutku ticha prominout. Nechybí samozřejmě klasické kulisy jako třeba pekelný zvon, salva z děl nebo obří nafukovací prostitutka „Rosie“. Závěr patří excelentnímu kytarovému sólu Anguse Younga. Celé představení pak ukončuje ohňostroj.
Následuje nekonečná tlačenice z areálu k autu. Když se konečně protlačíme k Thrashportéru, trochu v nás hrkne, neboť jsme nechali svítit světla. Byli jsme pryč téměř 6 hodin. Motor naštěstí naskočil bez problémů, elektrické výboje AC/DC možná dosáhly až sem… Další 3 hodiny stojíme v koloně na parkovišti, a pak další hodinu, než vjedeme na dálnici. Domů se vracíme až v půl osmé ráno. Telefon do práce, že to dnes nedáme…
Setlist AC/DC:
- Rock or Bust
- Shoot to Thrill
- Hell Ain't a Bad Place to Be
- Back in Black
- Play Ball
- Dirty Deeds Done Dirt Cheap
- Thunderstruck
- High Voltage
- Rock 'n' Roll Train
- Hells Bells
- Baptism by Fire
- You Shook Me All Night Long
- Sin City
- Have a Drink on Me
- Shot Down in Flames
- T.N.T.
- Whole Lotta Rosie
- Let There Be Rock (with Angus Young guitar solo)
- Highway to Hell
- For Those About to Rock (We Salute You)
