Jednou budeme všichni mrtví a nezbývá mnoho času! Naše kapela vás může na smrt dobře připravit!
Gotickému rocku se u nás věnuje jen hrstka kapel, vidět a slyšet jsou kromě XIII. století akorát Alvaréz Peréz a Bratrstvo Luny. V ústraní ale funguje řada méně aktivních seskupení, která čas od času vystrčí drápky a po letech letargie se přihlásí s novinkovým materiálem.
Typickým příkladem jsou Výsměch? z Poličky. Ti sice existují od roku 1996 (původně jako Derision Of?, od roku 1999 s počeštěným názvem), ale za 15 let existence vyprodukovali pouze demo Spánek bez bolesti l.p. 1999 a loňský materiál Cestou prokletých.
Výsměch? vycházejí z tradic klasického gotického rocku osmdesátých let minulého století. Zdánlivě jednoduché skladby postavené na prolínání kytar a kláves většinou plynou ve středních tempech, tu a tam s mírným zrychlením, nebo (naopak) zpomalením. Hned úvodní Neodcházej je typickou a dalo by se říci vlajkovou skladbou kapely. Chytlavá melodie, úsporné bicí, klávesy, brblající baskytara, výrazný refrén a stylový zpěv. Jenda Jílek má zajímavý hlas a po vzoru gotických velikánů se snaží o plačtivý výraz plný patosu a teatrálnosti, místy ale trochu „přehrává“. Vyhaslé ohně jsou jednou z mála skladeb, které plynou v pohřebním tempu – tedy zhruba do dvou třetin. Vévodí jim dlouhé klávesové tóny, naléhavý zpěv a dojde i na kytarové trylky a saxofon hostující Lenky Briolové. Škoda, že na poslední minutu se z tryzny vyloupne úplně obyčejná svižná písnička; být já na místě muzikantů, vydržel bych v pomalém duchu. Asi nejhitovější song Peřeje začíná nenápadně – Jenda zpívá civilněji, místy se ke slovu dostává flétna (další host, Veronika Jílková), kytara se schovává v pozadí pod výraznou baskytarou a tak nějak vše plyne kolem... dokud nenastoupí chytlavý refrén. Ve Strachu se skoro nezpívá, spíše recituje či šeptá, z minimalistické hudby vyjíždějí přitvrzené hustější pasáže a opět je pozoruhodné, jak se střídají vůdčí role – chvíli kytara, chvíli klávesy, tu a tam baskytarový atak.
Nemastné neslané Barvy soumraku trpí monotónností i dlouhou stopáží, po takřka popovém začátku se Čekání na úsvit „probere“ a rozjede, ale dvěma prostředním skladbám chybí nějaký záchytný bod, zapamatovatelná pasáž... Za zvláštním názvem A/H1N1 (H1N1 je virus, který se řadí jako podtyp viru chřipky A, který způsobuje prasečí chřipku) se skrývá poklad, možná trochu evokující rannou tvorbu Jesenických Priessnitz. Rychlejší a variabilní song s dramatickými vokály je zřejmě nejlepší položkou alba. Dojde v něm i na křik, který do ostřejších sugestivních momentů zapadá zcela přirozeně. Zapomeňte jen tak nenápadně propluje, Slzy a tma se zpočátku také tváří obyčejně, ale k základnímu motivu se přidávají drobné vychytávky a skladba postupně nabírá dech; škoda, že v závěru nedochází na výraznější gradaci. I následující dvě skladby se poslouchají příjemně, ale i jim chybí nějaký výraznější, snadno zapamatovatelný motiv. V Slzy a tma by jím snad mohl být refrén, v nervní Cestou prokletých jde spíše o celkový dojem, nikoliv jednotlivé okamžiky.
Kvalitně napsané české texty spíše připomínají básně, jsou většinou o smutných věcech, beznaději a přeneseně snad i o vztazích – na pozadí zdánlivě hororových příběhů se odehrávají malé osobní příběhy... prosím neodcházej... je poslední den, který spolu můžem prožít... pojď blíž, ať cítím, jak život v tobě chvěje se... nic, vůbec nic nás nezachrání, kříž ani svěcená voda, vůbec nic, nás nezachrání... nikdo z nás nepoletí vzhůru na křídlech padlých andělů...
Potud tedy vše celkem v pořádku, ale co je to platné, když výsledný dojem hatí dvě vyloženě nepovedené záležitosti – zvuk a booklet. V druhém případě je slovo booklet pro přeložený dvojlist příliš honosné, obal prostě nestojí za řeč, není v něm kromě sestavy nic, navíc je, slušně řečeno, nepěkný. Jistě, obal nehraje, ale v dnešní době... Zato zvuk má na celkovém vyznění (každé) nahrávky velký podíl – a zvuk téhle je vyloženě demáčový, chudinký, jak ze zkušebny. Škoda přeškoda, kdyby tenhle materiál vylezl se zvukem ze slušného studia a třeba si pánové přizvali producenta, který by některým skladbám pomohl, mohla nahrávka dostat lepší než průměrné hodnocení.
Seznam skladeb:
Čas: 36:50
www.vysmech.com
http://bandzone.cz/vysmech
Gotickému rocku se u nás věnuje jen hrstka kapel, vidět a slyšet jsou kromě XIII. století akorát Alvaréz Peréz a Bratrstvo Luny. V ústraní ale funguje řada méně aktivních seskupení, která čas od času vystrčí drápky a po letech letargie se přihlásí s novinkovým materiálem.
Typickým příkladem jsou Výsměch? z Poličky. Ti sice existují od roku 1996 (původně jako Derision Of?, od roku 1999 s počeštěným názvem), ale za 15 let existence vyprodukovali pouze demo Spánek bez bolesti l.p. 1999 a loňský materiál Cestou prokletých.
Výsměch? vycházejí z tradic klasického gotického rocku osmdesátých let minulého století. Zdánlivě jednoduché skladby postavené na prolínání kytar a kláves většinou plynou ve středních tempech, tu a tam s mírným zrychlením, nebo (naopak) zpomalením. Hned úvodní Neodcházej je typickou a dalo by se říci vlajkovou skladbou kapely. Chytlavá melodie, úsporné bicí, klávesy, brblající baskytara, výrazný refrén a stylový zpěv. Jenda Jílek má zajímavý hlas a po vzoru gotických velikánů se snaží o plačtivý výraz plný patosu a teatrálnosti, místy ale trochu „přehrává“. Vyhaslé ohně jsou jednou z mála skladeb, které plynou v pohřebním tempu – tedy zhruba do dvou třetin. Vévodí jim dlouhé klávesové tóny, naléhavý zpěv a dojde i na kytarové trylky a saxofon hostující Lenky Briolové. Škoda, že na poslední minutu se z tryzny vyloupne úplně obyčejná svižná písnička; být já na místě muzikantů, vydržel bych v pomalém duchu. Asi nejhitovější song Peřeje začíná nenápadně – Jenda zpívá civilněji, místy se ke slovu dostává flétna (další host, Veronika Jílková), kytara se schovává v pozadí pod výraznou baskytarou a tak nějak vše plyne kolem... dokud nenastoupí chytlavý refrén. Ve Strachu se skoro nezpívá, spíše recituje či šeptá, z minimalistické hudby vyjíždějí přitvrzené hustější pasáže a opět je pozoruhodné, jak se střídají vůdčí role – chvíli kytara, chvíli klávesy, tu a tam baskytarový atak.
Nemastné neslané Barvy soumraku trpí monotónností i dlouhou stopáží, po takřka popovém začátku se Čekání na úsvit „probere“ a rozjede, ale dvěma prostředním skladbám chybí nějaký záchytný bod, zapamatovatelná pasáž... Za zvláštním názvem A/H1N1 (H1N1 je virus, který se řadí jako podtyp viru chřipky A, který způsobuje prasečí chřipku) se skrývá poklad, možná trochu evokující rannou tvorbu Jesenických Priessnitz. Rychlejší a variabilní song s dramatickými vokály je zřejmě nejlepší položkou alba. Dojde v něm i na křik, který do ostřejších sugestivních momentů zapadá zcela přirozeně. Zapomeňte jen tak nenápadně propluje, Slzy a tma se zpočátku také tváří obyčejně, ale k základnímu motivu se přidávají drobné vychytávky a skladba postupně nabírá dech; škoda, že v závěru nedochází na výraznější gradaci. I následující dvě skladby se poslouchají příjemně, ale i jim chybí nějaký výraznější, snadno zapamatovatelný motiv. V Slzy a tma by jím snad mohl být refrén, v nervní Cestou prokletých jde spíše o celkový dojem, nikoliv jednotlivé okamžiky.
Kvalitně napsané české texty spíše připomínají básně, jsou většinou o smutných věcech, beznaději a přeneseně snad i o vztazích – na pozadí zdánlivě hororových příběhů se odehrávají malé osobní příběhy... prosím neodcházej... je poslední den, který spolu můžem prožít... pojď blíž, ať cítím, jak život v tobě chvěje se... nic, vůbec nic nás nezachrání, kříž ani svěcená voda, vůbec nic, nás nezachrání... nikdo z nás nepoletí vzhůru na křídlech padlých andělů...
Potud tedy vše celkem v pořádku, ale co je to platné, když výsledný dojem hatí dvě vyloženě nepovedené záležitosti – zvuk a booklet. V druhém případě je slovo booklet pro přeložený dvojlist příliš honosné, obal prostě nestojí za řeč, není v něm kromě sestavy nic, navíc je, slušně řečeno, nepěkný. Jistě, obal nehraje, ale v dnešní době... Zato zvuk má na celkovém vyznění (každé) nahrávky velký podíl – a zvuk téhle je vyloženě demáčový, chudinký, jak ze zkušebny. Škoda přeškoda, kdyby tenhle materiál vylezl se zvukem ze slušného studia a třeba si pánové přizvali producenta, který by některým skladbám pomohl, mohla nahrávka dostat lepší než průměrné hodnocení.
Seznam skladeb:
- Neodcházej
- Vyhaslé ohně
- Peřeje
- Strach
- Barvy soumraku
- Čekání na úsvit
- A/H1N1
- Zapomeňte
- Slzy a tma
- Cestou prokletých
Čas: 36:50
www.vysmech.com
http://bandzone.cz/vysmech
