Levi je hudebník, srdcař, znalec tuzemské scény a bezpochyby příjemný společník do diskuze, ale Levi je i boss vydavatelství Dead Maggoty Productions. To je známé tím, že nevypouští do undergroundového světa jenom žhavé novinky, ale míří často několik desetiletí zpátky a oživuje tituly zanesené úctyhodnou vrstvou prachu.
Protože mne existence spolku MNICH zůstávala zcela skryta, měl jsem za to, že šlo o krátkodobý výkřik počátku devadesátých let a kapely již dávno není. Mýlil jsem se. MNICH pravda pozastavili na nějaký čas svou aktivitu a ve vydávání desek, respektive v koncertování nelze o borcích hovořit jako nadprůměrně potentních, ale důležité je, že pochodeň nezhasla a plamen hoří dál.
Debut „Přivítej smrt“ vychází v remaster CD verzi pětatřicet let od původního vydání. Jedná se o jediný počin ze čtyřalbové diskografie, který je nazpíván v jazyce mateřském a nalezneme zde stejný počet skladeb jako tehdy, tedy rovných sedm. Nemá cenu si lhát do kapsy, to, že materiál vznikal v první polovině devadesátek, je patrné ve všech aspektech. Ať začneme zvukem, budeme pokračovat skladbou jednotlivých písní, vezmeme to skrz lyriku a skončíme u zpěvu, duch porevolučních let je všudypřítomný. Musel bych-li odpovědět na otázku, jestli v mých uších „Přivítej smrt“ obstálo ve zkoušce času, odpověděl bych, že spíš ne. Ale! Je malér, že si člověk za ta léta rozmazlil sluchovody a co s nadšením chroustal v dobách svého mladí, hodnotí dnes s ironickým úšklebkem na tváři. Zde to nejvíce platí pro většinu textů a především zpěv. Protože si devadesátky pamatuju docela dobře, chápu, že pálit to pěkně protikřesťansky a připepřit to sem tam nějakou vulgaritou, bylo zkrátka in. Koneckonců, celkem snadno se dal v těch dobách schovat i podprůměrný growl Kamilův, protože stejně ještě každej věděl prd, jak to má pořádně vypadat a jestli kvůli tomu není pořádně rozumět slovům, tak je to v drtivé většině (z dnešního pohledu) jedině dobře.
Abych jen nehanil, vrátím se v odstavci výš k důrazu na ale. Trvám na tom, že se debutový materiál nese na vlně jisté naivity, ale musím na druhou stranu přiznat, že jen dvě skladby na albu nepřesahují délku šesti minut a i přes zmíněná negativa jsem ani jednou nepocítil potřebu nějaký úsek či skladbu přeskakovat. Co musím vyzdvihnout, jsou vybrané kytarové vyhrávky a sóla. Je to hlavně jejich zásluha, že i přes štědrou minutáž je posluchač udržován v zaujetí a očekávání věcí příštích. Zde se vůbec nezdráhám hovořit o nadprůměru, na který byl zub času krátký (úsměv).
Obálka s tajemným mnichem se mi zamlouvá mnohem víc než původní nic neříkající část jakési zříceniny, co se týče zvuku, jsem trochu zmatený, protože se mi tehdejší verze (dostupné na stránkách kapely) zdá nejen v pohodě, ale možná o něco lepší než aktuální remaster.
Co na závěr?
Znovuvydání „Přivítej smrt“ není asi nic pro běžného posluchače. Jde spíše o raritní kousek pro sběratele, pamětníky a milovníky porevolučního undergroundu.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Víra
- Poselství
- Sekhmet
- Co spatřil jsem Já
- Antikrist
- Přivítej smrt
- Před smrtí
Čas: 42:38
Sestava:
- Kamil – kytara, zpěv
- Bob – bicí
- Jim – kytara
