Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

S Necrocockem o novém albu, hospitalizaci na psychiatriii a dalších věcech souvisejících s duševními poruchami.

Necrocockova diskografie je poměrně bohatá, NECROCOCKOVA diskografie o něco chudší. Zainteresovaným je předešlá věta jasná, pro neinformované: Tom Kohout alias Necrocock se kromě MASTER´S HAMMER angažuje v řadě svých projektů, nejznámější je asi sexturistický KAVIAR KAVALIER, pro noční cesty je vhodná hudba s logem NIGHT VISION a různé libůstky a úchylky pak Necrocock vydává pod nickem NECROCOCK. Letos se NECROCOCK přihlásil se čtvrtou dávkou obskurních melodií a svérázných textů, tentokrát na téma psychiatrické.


Ahoj Tome, kdy Tě napadlo, že psychiatrickým pavilonům věnuješ celé album? Zrála Ti tahle myšlenka v hlavě delší dobu, nebo přišel nějaký okamžik, který „to“ spustil?


Vzpomněl jsem si před lety na několik příhod z blázince a napadlo mne udělat o psychiatrii celý album. Přece jenom jsem v pavilonu A pobýval ňáký dva měsíce v době, kdy byla moje psychika nejcitlivější a začínal jsem se výrazně formovat jak citově, tak umělecky. Byl to úžasnej čas, kdy jsem díky svejm psychohrátkám unikl vojně a prozkoumával pak dychtivě duše svých nemocných spolunocležníků. Byl to skvělej rok, kdy padnul komoušskej režim a já o vycházkách jezdil na první zkoušky s MASTER´S HAMMER. Byl to rok, kdy vyšla deska „Conspiracy“ od KINGA DIAMONDA. Byl to čas úžasný temnoty a šílenství za zdmi psychiatrie. Tu atmosféru jsem musel zvěčnit.

O Tobě se leccos povídá, těžko odlišit skutečnost od fikce, ale podle všeho ses skutečně na psychiatrii léčil, i v bookletu zmiňuješ psychiatrii v Sadské a podle toho, že uvádíš dva pavilony, vypadá to, žes tam byl nějaký čas hospitalizovaný. Sice už od roku 1989 uplynula delší doba, ale můžeš říct, jaké potíže jsi tehdy měl? Vyprávěly se o Tobě tehdy docela báchorky, třeba že prý jsi odsud posílal dopisy psané krví...

Potřeboval jsem se vyhnout vojně, tak jsem se začal zabývat psychiatrií. Měl jsem nastudováno spoustu poruch, keré jsem uměl skvěle zahrát. Obvodním psychiatrům ale bylo hned všechno jasné. Chechtali se, až se váleli po zemi, a řekli, že nemusím blbnout, že mne chápou a že mne před odvodem uklidí do ňákýho příjemnýho blázince. Trošku jim to ale trvalo a bylo to o fous. Den před odvodem mi přišlo oznámení, že mám okamžitě nastoupit na psychiatrickou hospitalizaci, která mi zajistila modrou knížku.

Máš představu, co se stalo s Tvými tehdejšími kumpány, kterým je CD věnováno?

Blanku, což byla moje ústavní láska, přejel před pár lety vlak. Byla to taková milá schizofrenička, se kterou jsme s rozkoší terorizovali mnohem těžší případy. Různě jsme je na všelijakých místech zamykali, nebo jim zamotávali hlavy na otáčivých židlích a pak nechávali padat ze schodů. Prostě jsme si užívali plnými doušky mládí a ústavního života během krásného podzimu. Zoula snad už taky zemřel a Jirka je dnes určitě v ňákým ústavu pro těžší případy. Ale nevím, jen dedukuju, protože se stále zhoršoval. Byl to úžasnej sexuální maniak, co musel bejt pořád tlumenej. V parku s ním všem pořád ukazoval jak teče limonáda a jak mlíko. (úsměv)

Vycházel jsi psaní textů pro psychiatrické album z vlastních zážitků, nebo jsi v rámci práce na albu problematiku nějak studoval?

Většina příběhů se o mne nějak otřela.

V textech se objevuje celá řada odborných termínů, která většině lidí nic moc neřeknou. Věnuješ se řadě poruch, „předepisuješ“ spoustu léků... Když jsem si na internetu všechno vyhledával, až mě z toho mrazilo, zrovna veselý svět to není. Navíc lidí s psychickými problémy přibývá... Má tahle problematika jiné řešení než neuroleptika a antidepresiva?

Já nevím. Kdysi se v Bohnicích úspěšně léčilo pomocí LSD. Stejně tak by mohly být účinné šamanské obřady jako Ayahuaska apod. Ale nemám s tím zatím zkušenosti, tak sázím na Neuleptil, Plegomazin a když není zbytí, tak třeba i na brom.

Jak myslíš, že by pacienti ze Sadské, Kosmonos nebo Opařan reagovali na tvou hudbu? Existuje tzv. muzikoterapie, forma léčení právě hudbou, myslíš, že by tvá tvorba mohla k podobným účelům sloužit? Hudba jako taková je vcelku vstřícná, melodická, horší to je s texty, i když je otázkou, nakolik by je nemocní byli schopní chápat...

Hm. Tohle bych taky moc rád otestoval. Mohlo by být zajímavý léčit různý sadistický vrahy mýma mrtvolnejma slaďákama, nebo pouštět chovancům z pedopsychiatrie hitovku „Do Opařan“, nebo kdyby ústavní rozhlas v dětských domovech vyhrával „Kluka z diagnosťáku“. To by se mně moc líbilo.

K albu existuje docela znepokojující video trailer, jako obvykle jsi jej vytvořil sám a po svém. Objevují se v něm zřejmě skuteční psychicky nemocní – to jsi obrážel psychiatrické léčebny a pokoušel ses dostat dovnitř? Jde to?

Jde a nejde. Za ústavní bránu se většinou nějak dostaneš, ale aby ses dostal dál, tak potřebuješ přítele a toho já už dnes skoro v každém ústavu, možná i pavilónu mám.

Pojďme k muzice. Ta zpočátku působí řekněme měkce, ale když se člověk zaposlouchá, zjistí, že poměrně často je kytara celkem slušně nabroušená, se syntetickými zvuky hraje vyrovnanou partii. Přemýšlel jsi hodně o každé aranži, o poměru nástrojů, zkoušel jsi různé varianty, nebo to tak nějak samo vyšlo?

NECROCOCK alba většinou primárně skládám s kytarou v ruce. Dalšími zvuky už jen kořením atmosféru, kterou potřebuju. Většinou se snažím, aby kejtra hrála prim a to ostatní do toho kapu co nejúspornějc  jako lékárník a zahuštuju tím náladu, kterou potřebuju.

Mají Tví spoluhráči Sambar resp. Morfeus nějaké „slovo“, nebo jen nahrají to, co jim nadiktuješ? Čistě teoreticky – dokázal bys basu či bicí nahrát sám?


V mých projektech nikdo nemá absolutně žádné slovo. Tohle není žádnej přiblblej kolektiv. Vše vymýšlím a diktuji sám. Jejich party v rámci kompozice vymyslím a naprogramuji, ale ve finále to samozřejmě není ono. Dobrej, živej muzikant tomu dá úplně jinej rozměr a zhumanizuje to. Sám to živě se svými pavoučími, jemnými prstíky nezahraju. Řeznické ruce Morfea, stejně jako obří silné prsty Sambara dosáhnou na svých nástrojích mnohem větší kadence, než by zmohly moje sladké prstíky. Stejně tak by z mých prstů zbyla po zmáčknutí v jeho dlaních jen hrstka malejch kůstek.

A když už jsme u Tvých kolegů, Morfeus je Ivoš Plaček, nebo někdo jiný?

Morfeus stejně jako Sambar jsou obyvatelé těla člověka jménem Honza Bouček z Karlštejna.
Honza je bipolár, o čemž jsme nikdy nevěděli. Je rozdělen na dva muzikanty, co se vůbec neznaj. Bubny měl tentokrát nahrávat úplně naznámej bubeník, ale stala se divná věc. Byl u mne Sambar, kvůli nahrávání basy, ale ani trochu mu to nešlo. Netrefoval se do strun, choval se zmateně a působil jako by basu držel poprvé v ruce. Poslal jsem ho domů a byl z něj smutnej. Nikam ale nechtěl jít, začal být hrubej a agresivní, rozbil i pár věcí, sednul si za bubny a křičel že je Morfeus. Hrál úplně skvěle a přesně tak, jak jsem si představoval. Byl jsem z jeho hry úplně vyšinutej a zapnul nahrávání. O Sambarovi vůbec nic nevěděl a mně to došlo. Prodělával v té době velké rodinné trauma a často se z něj stával „Morfeus“. Po pár dnech mi zas přijel nahrát suverénně basu jako Sambar a o Morfeovi vůbec nic nevěděl. Každopádně jsem rád, že v něm mám kromě skvělého basáka i nového bubeníka.

Viděl jsem nějaké fotky z nahrávání, kde se objevujete tak nějak bez oblečení. (úsměv) To mělo nějaký význam, nebo jste jen tak blbli?


Do Studia Y nesmí nikdo oblečený. Šaty svazujou a kastujou lidi. Každý si musí před vstupem do mého GummiStudia vše odložit. Je to nové pravidlo a je to tak lepší.  Nad vstupní bránou mám zvučné heslo „Nacktkheit macht frei“!!!

Kdo říká slova na začátku první skladby? („Nesmím se poranit, nesmím ztratit vědomí. Právě teď nesmím ztratit vědomí.“) Řeknu Ti, že mi dost vrtají v hlavě, působí hodně znepokojivě, nervně... jako od skutečného pacienta z psychiatrie. I když možná by mohly být i z nějakého filmu...???

Je to z ňáký starý rozhlasovky. Myslím, že je to skvělej Petr Haničinec. Jsem velkej milovník starejch rozhlasovek na Vltavě.

Dá se říci, že „Hudba z psychiatrických pavilonů“ volně navazuje na „Prázdniny“ a „Oligofrenní dívku“ z „Praktik pohřebních ústavů“. Krátce po vydání „Praktik“ vznikly další dvě podobně laděné písně „Princezna“ resp. „Výlet do Växjö“. Proč jsi tehdy v tvorbě nepokračoval a k pokračování došlo až po deseti letech?

To né. To bych ani nijak nespojoval. To nijak nenavazuje. Tamto byl takovej surealistickej mrtvolnej synthypop a tohle je přece jenom regulerní „metalový“ album plný tvrdejch kytar. Když už hledat ňákou návaznost, tak možná tak trochu hudebně k pomalé Lesní hudbě. „Princezna“ a „Výlet...“ vznikly tak ňák svébytně a protože na CD zbylo ještě ňáký místo, dal jsem je tam jako bonusovky, coby dárek staromilcům.

Co Tě na švédském městě Växjö tak fascinuje? Už na demu „Dreams of Kaviar“ jsi měl song „A Trip To Växjö“, teď pro změnu „Výlet do Växjö“...


Vůbe nic. Kdysi jsme s klukama v KAVIÁRU hledali ve zkušebně v atlasu světa divný jméno města a pak po letech se mi to zas nějak vrátilo. Je to pěkný slovo a v nové verzi hříčka a odkaz na starý časy.

Obal opět vytvořil Franta Štorm. Nakolik jde o jeho vklad a nakolik jsi mu do práce mluvil Ty? Dřevoryty psychicky postižených si Franta vymyslel podle svého? A celkový design je taky jeho dílem?

Tentokrát jsem do něj vložil veškerou důvěru a všechno svěřil do jeho rukou. Kompletní grafika je jeho dílo, včetně barev a fontů. Všichni blázni z dřevorytů jsou skuteční a můžeš je poznat v mém „psychiatry video traileru“. Celé dílo se tak krásně propojilo.

Výborný je hlavně Tvůj portrét, ten se opravdu povedl. Jen nevím, co Ti to trčí z hlavy...

To neví nikdo, ale nejspíš to jsou koupelnové hodiny.

Zajímavostí je určitě limitovaná edice pouhých devíti poštovních známek právě s tvou podobiznou (známky už jsou vyprodány i přes cenu 300 Kč/kus). Modrá barva určitě svádí k domněnce, že jde o odpověď na asi nejznámější známku světa modrý mauricius... dosáhne za čas modrý Necrocock taky takového věhlasu a ceny?

Kdo ví. Při svém nízkém počtu možná někdy jo. Známky si objednávali lidi s tím, že prý chtěj zabezpečit své děti. Jednu jsem si taky radši pro jistotu nechal.

Není škoda, že je známek tak málo? Mohl jsi je třeba lepit na dopisy, ve kterých rozesíláš cédéčka...

Skvělej nápad, ale každej není filatelista, aby to ocenil. Takhle jsem aspoň vytvořil hodnotnou kuriózní ceninu, která by se jednou na filatelistických burzách mohla stát  žádaným skvostem. Na oslavu svého dalšího počinu vydám několik aršíků „Červeného Necrococka“.

Jako starému rejpalovi mi v bookletu sem tam něco nevoní, třeba hrubka v názvu skladby „Zapoměl jsem si v sanitě...“ nebo již zmiňované Växjö bez přehlásek nad a i o. Växjö je v obalu dokonce ve dvou verzích a pokaždé špatně, chyba je i v i ve slově neuroleptika. Další věcí, která nesedí, je pořadí skladeb, na obalu jsou skladby č. 8 a 9 přehozené... Který pacient má tohle na svědomí? (úsměv)

Daneček z Leontýna. Dali jsme mu hotové texty ke korektůře, jakože on je ten pravej, co to musí všechno dobře znát a tohle je výsledek. Mysleli jsem, že tam nadělá šotků víc, ale dobrý. Jak je vidět, tak to funguje. Chtěl jsem tomu dát punc autenticity, jakože to je opravdu projetý blázincem a načichlý pravým chovancem. Korektura od blázna jako umění.

Obal je žluto-fialový. Mají tyhle barvy v psychiatrii nějaký význam? Mně třeba napadá, že halucinace mohou postižení vnímat právě v fialových barvách. Ty máš v jednom textu uvedeno, že po požití Plegomazinu by mohl pacient na slunci zfialovět, to je ale nejspíš vtip...

Nene. To není vtip. Mým prvním zážitkem, co mne při mé hospitalizaci v Sadské nadchnul, byli úplně fialoví blázni, co se procházeli ústavním parkem. Hned jsem se dozvěděl, že to jsou chovanci, užívající Plegomazin, co přes zákaz utekli na sluníčko. Franta se tou skladbou nechal inspirovat a zvolil tyto dvě silné, všeříkající barvy, fialovou a žlutou.

Nemáš pocit, že některé texty už jsou trochu za hranou? Třeba „Kluk z diagnosťáku“ v závěru...

Nene. Za hranou bylo chování albínského grázlíka, co zklamal láskyplné rodiče, co si ho chtěli osvojit.
Co taky čekat od kluka z diagnosťáku. I když se snažíš sebevíc, ty geny jsou daný a to dítě roste pro šibenici.

Asi je dané, že Tvoje muzika skončí jen u lidí, kteří ví, o čem je, kteří tuší, že je to místy nadsázka. Ale co myslíš, že by na „Hudbu z psychiatrických pavilonů“ řekli odborníci? Neměli by chuť vyšetřit právě Tebe? (úsměv)

Blbost. Naopak, poznali by ve mně svého kolegu, co rozumí problematice a má do ní obrovskej vhled.

Na závěr klasická otázka, nebo výzva – jestli nezaznělo něco důležitého, tak sem s tím. A taky můžeš zmínit, co máš v plánu...


Důležitého… nevím. Snad jen, že dneska už existujou léky a psychofarmaka nové generace, co jsou takřka bez vedlejších účinků. Netrapte se a nestyďte se nechat vyšetřit. Psychiatrie je u nás na vysoké úrovni. Mám mezi věhlasnými kapacitami opravdové přátele a dovedu vás dostat do různých programů testování nových neuroleptik a pomoci vašim nemocným duším dosáhnout klidu. Mnohdy dokážu pomoci i já sám. Třeba takové vaginální trauma nebývá pro mne žádný velký problém léčit.

www.necrocockworld.com

RECENZE


Zveřejněno: 17. 05. 2015
Přečteno:
4920 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

19. 05. 2015 12:26 napsal/a immortal
:-)
Hovado chlap. Pouštět to v blázinci, tak se musí osazenstvo zákonitě a zcela regulérně zbláznit :-).
17. 05. 2015 09:16 napsal/a Stavitel podzemních hrobek
Perfektní rozhovor...
Skvělé otázky, hlavně ta předposlední je vtipná :-))) Otázky 10/10, odpovědi 8/10. Celkově super čtení.