Je sice už poledne, ale světlo je stále stejně kalné a mdlé, jako ráno, nebo v podvečer. Šedavá obloha už více jak měsíc nevěstí nic dobrého. A právě dnes je, stejně jako celý minulý týden, jen vlhká, vlezlá zima, která se vkrádá každičkou skulinou pod šaty a tam se uhnízdí snad na všech nervech, jež přenáší ty nepříjemné pocity napříč celým tělem. Hnědé stromy bez života jen občas ozdobí černí havrani, jejichž výkřiky se nesou mrtvou krajinou daleko přes rozbředlá pole. A pokaždé, když překračuji bublající potůček, tak cítím jeho ledovou vodu v mém už tak dost nepříjemném oblečení. Čím déle vnímám tyto podměty z okolí, tím více mám chmurnou náladu a stále častěji cítím úzkost, že celý svět je jen mrtvou kulisou, kde není přáno štěstí. Ve stejné chvíli si uvědomím, že v náprsní kapse dřímá malý přehrávač a uvnitř něj se skrývá nahrávka mě dosud neznámého, dvoučlenného projektu z Francie, nesoucího příznačný název DEPRESSIVE WINTER. Jedná se sice o fousatější nahrávku (rok vydání 2012), ale ani to mě neodradí od zmáčknutí magického tlačítka play.
Po nutném, nicméně ne nudném intru, se do mě opře příval energie, kterou by kapele mohl kde kdo závidět. Navíc právě tato energie je úhledně zabalena v dobrém zvuku, jež pánům Naja-Atra a Profane dost pomáhá především kvůli množství vyhrávek. Co se mé osoby týče, tak za pozornost určitě stojí hutný kytarový efekt, který se z beden valí těžkopádně jako tank. Nenápadně vás dotlačí ke zdi, kde mu moc rádi podlehnete. U druhé skladby je mi jasné, že tady o žádnou depresi nepůjde. Pokud pominu texty. Hudba této dvojice je naopak plná pozitivních kytarových partů. Dá-li se to tak napsat. Začíná „Abyss“ a po ní „Post Mortem Celebration“. Sáhodlouhá výpravná kompozice a první z vrcholů celého alba. Může se to zdát až neuvěřitelné, ale právě tyto dvě skladby spolu tvoří jeden patnáctiminutový celek. Někdy se mi zdá, že šlo o jeden song, z nějž nakonec pro jeho délku udělali dva. Tato skladba jako nějaké kouzlo spouští z nebe sníh. Velké, těžké vločky, jež rychle halí smutnou krajinu do svatebně tichého hávu, dávají tušit, že nic není zcela ztraceno. Stejně jako okolní krajina je s každým centimetrem nového sněhu jiná, tak i tato skladba pomalu klouže v různých tempech a efektech, jež ji výrazně mění a nakonec je od klasického černého kovu na míle vzdálená. Přesto je uvnitř stále cítit DNA ďáblovy hudby. Naopak „Post Mortem Celebration“ ctí black metalové tradice a valí se střemhlav do temné díry kdesi v zemi. Pokud bych měl vybrat pouze jednu skladbu, která by dokázala reprezentovat počínání těchto Frantíků, tak by to jistě byla právě „Post Mortem Celebration“. Právě tento song obsahuje všechno, co na „Nihillum Bellus“ najdeme.
Jako druhý, potažmo třetí vrchol CD je pro mě „Delicious Sorrow“. Skladba, jež mi do žil vlije novou černou krev. Nevím, čím to může být. Možná pomalým tempem na začátku, které následně nabere ty správné otáčky, či kytarovým rifem někde uprostřed. Možná, a asi právě kvůli všem těmto aspektům, sjíždím tento song stále s velkým nadšením. To samé ale můžu napsat o celém nosiči.
DEPRESSIVE WINTER navzdory svému názvu nepůsobí ani trošku depresivně. Právě naopak. Jejich hudba je bohatá na proměnlivé pasáže a tím je pro spoustu posluchačů otevřená. Jediné, co „kapela“ dokonale prošila depresí, jsou texty a obal. Pokud se vám ani texty nezdají být plné temnoty a sklíčenosti, tak je tu ještě obal. Vždy, když se na něj podívám, tak cítím jistý neklid. Především kvůli množství ostnatých drátů. Dlouhé roky se přes ně generace dívaly na západ a dnes Řekům utřeli uplakané kapitalistické oči komunisti od slz. Opravdu je všechno tak veselé, jak se zdá? Pro mě jasná osmička, i přesto, že nejde o aktuální počin.
Seznam skladeb:
Čas: 43:46
Sestava:
https://myspace.com/thedepressivewinter/music/songs
https://www.facebook.com/DepressiveWinter
Po nutném, nicméně ne nudném intru, se do mě opře příval energie, kterou by kapele mohl kde kdo závidět. Navíc právě tato energie je úhledně zabalena v dobrém zvuku, jež pánům Naja-Atra a Profane dost pomáhá především kvůli množství vyhrávek. Co se mé osoby týče, tak za pozornost určitě stojí hutný kytarový efekt, který se z beden valí těžkopádně jako tank. Nenápadně vás dotlačí ke zdi, kde mu moc rádi podlehnete. U druhé skladby je mi jasné, že tady o žádnou depresi nepůjde. Pokud pominu texty. Hudba této dvojice je naopak plná pozitivních kytarových partů. Dá-li se to tak napsat. Začíná „Abyss“ a po ní „Post Mortem Celebration“. Sáhodlouhá výpravná kompozice a první z vrcholů celého alba. Může se to zdát až neuvěřitelné, ale právě tyto dvě skladby spolu tvoří jeden patnáctiminutový celek. Někdy se mi zdá, že šlo o jeden song, z nějž nakonec pro jeho délku udělali dva. Tato skladba jako nějaké kouzlo spouští z nebe sníh. Velké, těžké vločky, jež rychle halí smutnou krajinu do svatebně tichého hávu, dávají tušit, že nic není zcela ztraceno. Stejně jako okolní krajina je s každým centimetrem nového sněhu jiná, tak i tato skladba pomalu klouže v různých tempech a efektech, jež ji výrazně mění a nakonec je od klasického černého kovu na míle vzdálená. Přesto je uvnitř stále cítit DNA ďáblovy hudby. Naopak „Post Mortem Celebration“ ctí black metalové tradice a valí se střemhlav do temné díry kdesi v zemi. Pokud bych měl vybrat pouze jednu skladbu, která by dokázala reprezentovat počínání těchto Frantíků, tak by to jistě byla právě „Post Mortem Celebration“. Právě tento song obsahuje všechno, co na „Nihillum Bellus“ najdeme.
Jako druhý, potažmo třetí vrchol CD je pro mě „Delicious Sorrow“. Skladba, jež mi do žil vlije novou černou krev. Nevím, čím to může být. Možná pomalým tempem na začátku, které následně nabere ty správné otáčky, či kytarovým rifem někde uprostřed. Možná, a asi právě kvůli všem těmto aspektům, sjíždím tento song stále s velkým nadšením. To samé ale můžu napsat o celém nosiči.
DEPRESSIVE WINTER navzdory svému názvu nepůsobí ani trošku depresivně. Právě naopak. Jejich hudba je bohatá na proměnlivé pasáže a tím je pro spoustu posluchačů otevřená. Jediné, co „kapela“ dokonale prošila depresí, jsou texty a obal. Pokud se vám ani texty nezdají být plné temnoty a sklíčenosti, tak je tu ještě obal. Vždy, když se na něj podívám, tak cítím jistý neklid. Především kvůli množství ostnatých drátů. Dlouhé roky se přes ně generace dívaly na západ a dnes Řekům utřeli uplakané kapitalistické oči komunisti od slz. Opravdu je všechno tak veselé, jak se zdá? Pro mě jasná osmička, i přesto, že nejde o aktuální počin.
Seznam skladeb:
- From the Depths
- Voices
- Despair
- Abyss
- Post Mortem Celebration
- Cold Way
- Delicious Sorrow
- Canticle (MORGION cover)
Čas: 43:46
Sestava:
- Naja-Atra – bicí
- Profane – zpěv, kytara, baskytara, klávesy
https://myspace.com/thedepressivewinter/music/songs
https://www.facebook.com/DepressiveWinter
