Utíkám zběsile a strach je mi v patách. Kolem mě běží dozadu podzimní krajina, smrt je všude přítomná, chladná, tajemná a syrová, jako první nesmělý sníh. Ani nevím, jak to všechno vlastně začalo. Možná to bylo tím, že jsem se zase jednou rouhal, pokoušel jsem síly zla a vysmíval jsem se duchům. Neradno si zahrávat s neznámým, říkávali mi ostatní, zkušenější. Jenže já si zase nedal říct a propadl jsem temnotě. Začalo to nenápadně, asi před měsícem, kdy mi přišlo na recenzi CD italských FUNEST. Už ten obal (César Valladares) mě měl varovat. Jsem ale bohužel, stejně jako každý lidský tvor, zvědavý. Možná to máme v sobě po opicích, možná nám to zakódoval do genů všemohoucí, nevím. A tak teď běžím závod o svůj nebohý život. Můžete si na mě klidně vsadit, je-li libo. Moc šancí si ale nedávám. Jsem chycen, polapen do švédských death metalových sítí, mučen ostrými riffy, porcován chřestící basou a umlácen tlukotem bicích. Příjemná smrt (smích).
Tápu v temnotě, snažím se dostat ven, ale nejde to. Tak mě nakonec dostali, zakopali, několikrát exhumovali a do lebky mi vetknuli kouzelnou rezavou destičku. Je to takový malý hard disk s nekonečnou pamětí. Umožňuje mi rozlišovat, kdo je pravý death metalový věřící a kdo to jen předstírá. FUNEST jsou pravověrní až za hrob. Jejich smrtící práce je dopředu jasná, čitelná a špinavá zároveň. Připomíná mi výrobky zkušených řemeslníků, které sice dnes už převálcoval dávno v supermarketech prodávaný umělý papundeklový kov smrti, ale když já si nemůžu jednoduše pomoct. Italové krásně prokládají rychlé, divoké severské rytmy, pomalejšími, chladivě bolavými vyhrávkami. Andělé zase zvracejí na opuštěné hroby a kolem na lavičkách posedávají staří, kteří mají ve vráskách vepsaný veškerý život. Co na tom, že FUNEST hrají hodně podobně, jako hrávali/jí GRAVE, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS? Naopak, sešli jsme se tu, abychom spolu zavzpomínali na staré dobré časy, osušili tvář od vzpomínek a protáhli svoje ztuhlé kosti v pořádném retro tanci. V určitých momentech mi FUNEST připomínají české BRUTALLY DECEASED. Ten přístup, případně hlas, je stejně nadšený, poctivý, šílený a uvěřitelný.
Začínám být na podobných deskách závislý, jako jsou kuřáci na ranní cigaretě. Taky si musím jednou za čas (rozuměj minimálně 1x za dva dny), propláchnout hlavu švédskou zatuchlinou. Jinak bývám nevrlý, odsekávám a potí se mi ruce. Možná bych měl nastoupit někde odvykací kůru, ale na to je myslím ještě čas (smích). Zatím si budu do hlavy podobné hniloby rvát s vervou sobě vlastní. Italští vyslanci smrti mě uhranuli, nepomáhá ani zaříkávání, ani svěcená voda a dokonce ani předčítání modliteb. Je to jako nějaká death metalová choroba, prašivina, dlouho nepoužívaná márnice. Ozvěna ze záhrobí. Kousek temnoty podávané v syrovém stavu, na krvavém talíři. Milovníci old schoolu budou nuceni opouštět svoje domovy a vracet se až k ránu, s pohledy nepřítomnými, bledými tvářemi a se špínou za nehty. Nečekejte zde žádné „příjemně strašidelné“ zombie představení, tolik známé z moderních klipů. Mohli byste být zklamáni. Tady se jedná spíš o syrovou, nečistou, surovou práci, která nejednomu z vás nažene strach.
Nad náhrobky zase začalo svítat. Dnešní noc byla náročná, divoká, šílená, plná svěže chladivých melodií i drsných kvapíkových útěků. Zase mě chytili, zase mě zničili, opět mě utancovali až k věčnému odpočinku. Ten zvuk, ten šílený chorál, je jedním slovem dokonalý. Špinavý a zároveň průzračný jako kůže utopencova. Pojďme se posadit spolu na hřbitovní zeď. Ano, tam, kde se pohřbívali nevěřící a kam se dnes hází zvadlé květiny. Kolem se už šourají první kroky pozůstalých, chodí pro vodu, mluví si pro sebe a ve tvářích mají podobné výrazy jako my. Tahle deska je rozpravou s oním světem, dopisem z nicoty, je o smrti, o opuštěnosti a smutku, který nastává, když už je konec. Zdá se, že povstali noví death metaloví bojovníci. Rohatý musí mít radost a já koneckonců také, protože dobrého chřestícího „švédského“ death metalu není nikdy dost. Budiž vám země lehká a odpočívejte v pokoji. Ale jen do té doby, než si zase pustíte „Desecrating Obscurity“. Album, u kterého cítím, že mi mezi prsty protékají temné vzpomínky. Skvěle!
Seznam skladeb:
- Intro - Desecrating Obscurity
- Buried and Forsaken
- Obsession for Desecration
- Darkened Genesis
- Fornicate the Deceased
- Catacomb Torture (Mutilator from the Grave)
- Interlude - Butchering The Prophet Of God
- Marching On Dead Angels
- Blessed Shepherd Of Decline
- The Stench of Blessing
- Ascension in Desolation
- Deranged Baptism
Čas: 39:56
Sestava:
- M. – kytara, basa, zpěv
- D. – bicí
http://funest.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Funestdeathmetal
YOUTUBE
