Jsou akce, které beru jako běžný koncertní večer a pak jsou akce, na které se těším dlouho dopředu. A protože mě Růža (jeden z pořadatelů) snad půl roku zásoboval všemi informacemi ohledně festivalu, nemohl jsem se sedmého června dočkat. A nejen že se to Temelína klukům podařilo dostat devět kapel, které v undergroundu a ve svých žánrech představují špičku u nás, ale především fakt „domácí jihočeské“ akce za přítomnosti mnoha kamarádů a známých udělal z END OF ALL NIGHTS jednu z TOP undergroundových akcí roku. Největší hudební lákadla u mě byly kapely LAHAR a BRUTALLY DECEASED, které vídám minimálně jednou za měsíc (úsměv) a mladí slovenští thrasheři ANSTRATUS.
Do Temelína dorážíme krátce před čtvrtou odpolední. V téhle pěkné restauraci s velkým a opraveným sálem jsem po nějakých sedmi letech. Po návsi se pomalu v parném odpoledni trousí máničky, jiní zase posedávají na zahrádce před hospodou. Vedro je jak v reaktoru nedaleké elektrárny a většina dorazivších už smáčí hrdla zlatavým mokem, především pak tím s původem z nedalekého Protivína. Následné vřelé přivítání s pořadatelským „sborem“ a dalšími kamarády, kteří si ze mě utahují kvůli mé nové bujné kštici na hlavě (smích), se protahuje až do části setu první kapely.
Těmi, kdo END OF ALL NIGHTS odstartovali, byli pražští DYING BEHIND. Vcelku se divím sám sobě, ale je to mé první živé setkání s touto bandou a přitom ji na scéně registruju nějaký ten pátek. DYING BEHIND začali s velkou intenzitou sázet thrash metal, který více či méně brousí do modernějších vod. Ačkoliv jsem omezenej staromilec (úsměv), DYING BEHIND se mi líbili. Některé skladby více, jiné méně, ale jako celek kapela působila sebejistě, energicky a bylo dobře vidět/slyšet, že pánové mají něco odehráno. Jak už bývá neblahým zvykem – Pražáci doplatili na post první kapely celé akce a vlažné publikum tak jejich set adekvátně neocenilo. Za mě palec nahoru!
Během pauzy stíhám další pivko a už se zase z pódia valí porce extrémního metalu. Druzí reprezentanti Prahy SEPSIS jsou na tuzemské scéně profláknutým jménem a od začátku to jasně potvrzují. Velmi dobrý zvuk jen umocňuje sílu téhle death metalové brusky. Na SEPSIS se mi líbí výborný a prakticky rovnoměrný mix brutal deathu a klasického death metalu. SEPSIS v Temelíně nikoho nešetřili a tahle brutální jízda byla vyšperkovaná doslova rezonujícím zvukem baskytary a především výborným bicmanem, pro kterého, jak jsem se dozvěděl, to byl předposlední koncert v řadách SEPSIS. Velká škoda, protože jeho hra mě odrovnala. Bez váhání říkám – nejlepší set SEPSIS, který jsem viděl. Díky!
Blatensko-písecké alko trio KAOSQUAD podle očekávání konečně zvedlo několik „gaučáků“ a pod pódiem se rozjel malý mosh pit. I když někteří dokázali sedět i v kotli (úsměv). KAOSQUAD jsou koncert od koncertu lepší a nejinak tomu bylo tentokrát. Old school death/grind bez průtahů během necelé půlhoďky vyučoval znovu a znovu každýho fanouška starých špinavců TERORRIZER, CARCASS a NAPALM DEATH. A my to téhle trojce zobali z rukou. Akční blonďaté duo za mikrofony se staralo o nevšední zábavu a KAOSQUAD se opět dotkli síně slávy (úsměv). Super!
Ještě před KAOSQUAD se na pódiu objevila dobře známá MATER MONSTIFERA. Tenhle styl mi nikdy nic neříkal a stejně tak bych nerad psal nějaké bludy (úsměv). Kapelu jsem viděl několikrát, ale vždy to nebylo víc, než pět minut. Nepřísluší mi tedy ani nějak hodnotit. Následující domácí DESIRE FOR SORROW jsem téměř celé prokecal venku, kde jsme se mimo jiné rozplývali nad industriální scenérií elektrárenských komínů a věží tak, že nám z toho vylezl obal desky „Survive“ od NUCLEAR ASSAULT (úsměv). DESIRE FOR SORROW jsem zastihl až při poslední skladbě. Těžko soudit, neslyšel jsem ještě pořádně ani jejich novotou vonící CD „At Dawn of Abysmal Ruination“, které vyšlo u Pařátu. Kluci na sobě makaj, instrumentálně jsou mnohem dále, než dříve, ale když já ty klávesy tak moooc nemám rád…
Před LAHAR jsem už v krvi cítil tu správnou hladinu adrenalinu nebo spíš alkoholu a v momentě kdy se z pódia začaly sypat thrashové riffy, začalo se odehrávat peklo. Pod pódiem, na pódiu, ve vzduchu. Mosh, stage diving, pořádná rotyka. Set postavený výhradně na posledních třech nahrávkách znovu nabídl mně dobře známou energii. Svatý otec – vádce thrashe Iny s mikrofonem řádil a ta naše neviditelná fronta poslouchala jako na povel (úsměv). Nevím, jestli to byl lepší nebo horší koncert LAHAR, ale mě tahle banda nikdy nezklamala, Temelín nebyl výjimkou a já si dopřál thrash párty se vším všudy. Celý set vydal více energie než nedaleký reaktor (úsměv). THRASH!
O dobré a vydařené akci svědčí i to, že před setem BRUTALLY DECEASED jsem měl už řádně upito a rum na baru to jen podpořil (úsměv). BRUTALLY DECEASED napumpovali do prořídlého sálu prvotřídní death metal staré školy, který já řadím mezi nejlepší u nás. Vály z nově vydaného alba „Black Infernal Vortex“ (vyšlo v březnu u Doomentia rec.) svým hutným zvukem doslova válcují. Chvíli „seversky“, chvíli po „americku“. Celý set jsem si připadal jako na hřbitově obklopen horami mrtvol a páchnoucí krví. A když už jsem se dostal k východu, tahle smršť mě zatáhla zpátky. BRUTALLY DECEASED to vzali za správný konec a jen čekám, kdy je uvidím na turné po Evropě s nějakou deathovou legendou (úsměv).
V podroušeném stavu a na konci sil mě Růža zve na výborný guláš (díky!) a nějak jsem se rozseděl, rozkecal, najedenej rozvalil a přišel o většinu setu PERGAMEN. S Frantou z KAAR ještě venku živě diskutujeme o nesmrtelnosti thrashe (smích) a i když už nemám moc pojem o čase tuším, že harmonogram se o něco protáhl. Mně osobně to nevadí a zhlédnu zbytek PERGAMENU. Black metalová vykopávka částečně hudebně čerpající z kultu jménem MASTER´S HAMMER. Minimálně vokálem jsou si tyhle dvě kapely podobné. PERGAMEN si nehrají na nějaké instrumentální špílmachry a to se mi v black metalu líbí. Syrový, přímočarý, zlý black (smích).
Závěrečnou tečku za END OF ALL NIGHTS obstarali Slováci ANSTRATUS. Mám pocit, že jsem okamžitě vystřízlivěl, protože tihle kluci, kterým je kolem 18 let, mě přejeli thrash metalovou vichřicí. Čtyřčlenné komando v čele se zpívajícím kytaristou sázelo jeden vál za druhým, jako kdyby se jednalo o jednu dlouhou skladbu. Stylově bych je nejvíce přirovnal k raným SUICIDAL ANGELS s tím, že na rozdíl od jejich slavnějších kolegů mě ANSTRATUS bavili více! Agresivní, energický, ultra rychlý set bez možnosti oddechu. Nechyběl ani cover od ČAD a jeden přídavek. ANSTRATUS si letos zahrají i na Wackenu v Německu a vzhledem k jejich nízkému věku jsem přesvědčen, že kapela neřekla zdaleka poslední slovo. Výborná tečka za celou akcí. Loučím se se všemi kamarády a mizím. Doma ulehám kolem třetí ráno, strop nade mnou se točí jako circle pit, v uších mi píská a ráno přichází na snídani kamarád bolehlav (úsměv).
Johan: Viděl jsem sety obou melo/kláveso-blackových kapel a v obou případech jsem měl problém poznat songy, které hrály. Zatím tady nepadlo slovo o zvuku, tak to je na mně. (úsměv) Polovina kapel měla zvuk na prd. Se vší parádou to odnesli právě MATER MONSTIFERA a DESIRE FOR SORROW, z pódia se valila akorát tak zvuková/hluková koule. U MONSTIFERY jsem jakž takž skladby dokázal identifikovat, protože je mám celkem naposlouchané, takže si teď vybavuju „Beletseri“ nebo kusy z posledního flash počinu „V troskách tvýho světa“, ale koncert mě kvůli zmršenému zvuku nebavil. Podobně na tom byli spolupořadatelé DfS, tam songy podle názvů nepoznám, ale zvuk prostě kdeco pohřbil. A když jsem se pustil do zvuku, vezmu jedním vrzem i LAHAR. Je mi líto, ale LAHAR byli tentokrát o dvojnásobném bordelu. Ten očekávaný se odehrával pod pódiem i na pódiu a měli jej na svědomí skokani i pařmeni, kteří často počtem hlav na stage převyšovali počet muzikantů. Všemu tomu vládli kolegové z Fobie Peťan, na židli kázající Štěpán a samozřejmě megathrasher Žakyn, který se později odebral do říše snů, jak jej ta divočina vyčerpala. (smích) Druhý bordel byl zvukový. Sakra fix, dosud jsem asi měl štěstí a LAHAR vždycky slyšel se slušným zvukem, tentokrát to holt neklaplo, zvuk byl prostě mizerný. Těžko říct, čím to bylo, že půlka kapel zněla prachbídně a půlka dobře – třeba SEPSIS měli zvuk parádní, KAOSQUD po nějaké třetí rychtě taky, možná méně nástrojů udělalo své, platí to totiž i o tříhlavém PERGAMENU.
V prvé řadě chci poděkovat pořadatelům za celou akci. Od skvělého line-upu, dobrého piva, pěkných prostor (velmi dobrá náhrada za původní open-air), dobrého zvuku až po přátelský přístup. Kapelám patří díky za skvělou zábavu a kamarádům za atmosféru (úsměv). Jediné co mě osobně nemile překvapilo, byla návštěvnost, která mohla být okolo stovky platících. (bylo jich 115 – pozn. Johan) Upřímně nevím na co lidi nalákat, když neslyší ani na vstupné 150 Kč, ani na výbornou sestavu kapel, ani na skvělé počasí. Jasně, Temelín není dopravní tepnou, ale z Budějovic, Písku, Týna, Protivína, Strakonic nebo Tábora to není zase daleko. Připadá mi, že místo toho lidi, aby podpořili underground a českou scénu, raději seděj doma na zadku nebo prskají v hospodě u piva s tím, že si jednou za rok vylejou tykev na Masters Of Rock. Co víc mají organizátoři koncertů dělat? Servírovat koncerty až do obýváků? V Temelíně jsem kolem sebe slyšel jen spokojenost a s tím plně souhlasím! Díky za parádní akci!
Fotky: Syky
Celá galerie
Do Temelína dorážíme krátce před čtvrtou odpolední. V téhle pěkné restauraci s velkým a opraveným sálem jsem po nějakých sedmi letech. Po návsi se pomalu v parném odpoledni trousí máničky, jiní zase posedávají na zahrádce před hospodou. Vedro je jak v reaktoru nedaleké elektrárny a většina dorazivších už smáčí hrdla zlatavým mokem, především pak tím s původem z nedalekého Protivína. Následné vřelé přivítání s pořadatelským „sborem“ a dalšími kamarády, kteří si ze mě utahují kvůli mé nové bujné kštici na hlavě (smích), se protahuje až do části setu první kapely.
Těmi, kdo END OF ALL NIGHTS odstartovali, byli pražští DYING BEHIND. Vcelku se divím sám sobě, ale je to mé první živé setkání s touto bandou a přitom ji na scéně registruju nějaký ten pátek. DYING BEHIND začali s velkou intenzitou sázet thrash metal, který více či méně brousí do modernějších vod. Ačkoliv jsem omezenej staromilec (úsměv), DYING BEHIND se mi líbili. Některé skladby více, jiné méně, ale jako celek kapela působila sebejistě, energicky a bylo dobře vidět/slyšet, že pánové mají něco odehráno. Jak už bývá neblahým zvykem – Pražáci doplatili na post první kapely celé akce a vlažné publikum tak jejich set adekvátně neocenilo. Za mě palec nahoru!
Během pauzy stíhám další pivko a už se zase z pódia valí porce extrémního metalu. Druzí reprezentanti Prahy SEPSIS jsou na tuzemské scéně profláknutým jménem a od začátku to jasně potvrzují. Velmi dobrý zvuk jen umocňuje sílu téhle death metalové brusky. Na SEPSIS se mi líbí výborný a prakticky rovnoměrný mix brutal deathu a klasického death metalu. SEPSIS v Temelíně nikoho nešetřili a tahle brutální jízda byla vyšperkovaná doslova rezonujícím zvukem baskytary a především výborným bicmanem, pro kterého, jak jsem se dozvěděl, to byl předposlední koncert v řadách SEPSIS. Velká škoda, protože jeho hra mě odrovnala. Bez váhání říkám – nejlepší set SEPSIS, který jsem viděl. Díky!
Blatensko-písecké alko trio KAOSQUAD podle očekávání konečně zvedlo několik „gaučáků“ a pod pódiem se rozjel malý mosh pit. I když někteří dokázali sedět i v kotli (úsměv). KAOSQUAD jsou koncert od koncertu lepší a nejinak tomu bylo tentokrát. Old school death/grind bez průtahů během necelé půlhoďky vyučoval znovu a znovu každýho fanouška starých špinavců TERORRIZER, CARCASS a NAPALM DEATH. A my to téhle trojce zobali z rukou. Akční blonďaté duo za mikrofony se staralo o nevšední zábavu a KAOSQUAD se opět dotkli síně slávy (úsměv). Super!
Ještě před KAOSQUAD se na pódiu objevila dobře známá MATER MONSTIFERA. Tenhle styl mi nikdy nic neříkal a stejně tak bych nerad psal nějaké bludy (úsměv). Kapelu jsem viděl několikrát, ale vždy to nebylo víc, než pět minut. Nepřísluší mi tedy ani nějak hodnotit. Následující domácí DESIRE FOR SORROW jsem téměř celé prokecal venku, kde jsme se mimo jiné rozplývali nad industriální scenérií elektrárenských komínů a věží tak, že nám z toho vylezl obal desky „Survive“ od NUCLEAR ASSAULT (úsměv). DESIRE FOR SORROW jsem zastihl až při poslední skladbě. Těžko soudit, neslyšel jsem ještě pořádně ani jejich novotou vonící CD „At Dawn of Abysmal Ruination“, které vyšlo u Pařátu. Kluci na sobě makaj, instrumentálně jsou mnohem dále, než dříve, ale když já ty klávesy tak moooc nemám rád…
Před LAHAR jsem už v krvi cítil tu správnou hladinu adrenalinu nebo spíš alkoholu a v momentě kdy se z pódia začaly sypat thrashové riffy, začalo se odehrávat peklo. Pod pódiem, na pódiu, ve vzduchu. Mosh, stage diving, pořádná rotyka. Set postavený výhradně na posledních třech nahrávkách znovu nabídl mně dobře známou energii. Svatý otec – vádce thrashe Iny s mikrofonem řádil a ta naše neviditelná fronta poslouchala jako na povel (úsměv). Nevím, jestli to byl lepší nebo horší koncert LAHAR, ale mě tahle banda nikdy nezklamala, Temelín nebyl výjimkou a já si dopřál thrash párty se vším všudy. Celý set vydal více energie než nedaleký reaktor (úsměv). THRASH!
O dobré a vydařené akci svědčí i to, že před setem BRUTALLY DECEASED jsem měl už řádně upito a rum na baru to jen podpořil (úsměv). BRUTALLY DECEASED napumpovali do prořídlého sálu prvotřídní death metal staré školy, který já řadím mezi nejlepší u nás. Vály z nově vydaného alba „Black Infernal Vortex“ (vyšlo v březnu u Doomentia rec.) svým hutným zvukem doslova válcují. Chvíli „seversky“, chvíli po „americku“. Celý set jsem si připadal jako na hřbitově obklopen horami mrtvol a páchnoucí krví. A když už jsem se dostal k východu, tahle smršť mě zatáhla zpátky. BRUTALLY DECEASED to vzali za správný konec a jen čekám, kdy je uvidím na turné po Evropě s nějakou deathovou legendou (úsměv).
V podroušeném stavu a na konci sil mě Růža zve na výborný guláš (díky!) a nějak jsem se rozseděl, rozkecal, najedenej rozvalil a přišel o většinu setu PERGAMEN. S Frantou z KAAR ještě venku živě diskutujeme o nesmrtelnosti thrashe (smích) a i když už nemám moc pojem o čase tuším, že harmonogram se o něco protáhl. Mně osobně to nevadí a zhlédnu zbytek PERGAMENU. Black metalová vykopávka částečně hudebně čerpající z kultu jménem MASTER´S HAMMER. Minimálně vokálem jsou si tyhle dvě kapely podobné. PERGAMEN si nehrají na nějaké instrumentální špílmachry a to se mi v black metalu líbí. Syrový, přímočarý, zlý black (smích).
Závěrečnou tečku za END OF ALL NIGHTS obstarali Slováci ANSTRATUS. Mám pocit, že jsem okamžitě vystřízlivěl, protože tihle kluci, kterým je kolem 18 let, mě přejeli thrash metalovou vichřicí. Čtyřčlenné komando v čele se zpívajícím kytaristou sázelo jeden vál za druhým, jako kdyby se jednalo o jednu dlouhou skladbu. Stylově bych je nejvíce přirovnal k raným SUICIDAL ANGELS s tím, že na rozdíl od jejich slavnějších kolegů mě ANSTRATUS bavili více! Agresivní, energický, ultra rychlý set bez možnosti oddechu. Nechyběl ani cover od ČAD a jeden přídavek. ANSTRATUS si letos zahrají i na Wackenu v Německu a vzhledem k jejich nízkému věku jsem přesvědčen, že kapela neřekla zdaleka poslední slovo. Výborná tečka za celou akcí. Loučím se se všemi kamarády a mizím. Doma ulehám kolem třetí ráno, strop nade mnou se točí jako circle pit, v uších mi píská a ráno přichází na snídani kamarád bolehlav (úsměv).
Johan: Viděl jsem sety obou melo/kláveso-blackových kapel a v obou případech jsem měl problém poznat songy, které hrály. Zatím tady nepadlo slovo o zvuku, tak to je na mně. (úsměv) Polovina kapel měla zvuk na prd. Se vší parádou to odnesli právě MATER MONSTIFERA a DESIRE FOR SORROW, z pódia se valila akorát tak zvuková/hluková koule. U MONSTIFERY jsem jakž takž skladby dokázal identifikovat, protože je mám celkem naposlouchané, takže si teď vybavuju „Beletseri“ nebo kusy z posledního flash počinu „V troskách tvýho světa“, ale koncert mě kvůli zmršenému zvuku nebavil. Podobně na tom byli spolupořadatelé DfS, tam songy podle názvů nepoznám, ale zvuk prostě kdeco pohřbil. A když jsem se pustil do zvuku, vezmu jedním vrzem i LAHAR. Je mi líto, ale LAHAR byli tentokrát o dvojnásobném bordelu. Ten očekávaný se odehrával pod pódiem i na pódiu a měli jej na svědomí skokani i pařmeni, kteří často počtem hlav na stage převyšovali počet muzikantů. Všemu tomu vládli kolegové z Fobie Peťan, na židli kázající Štěpán a samozřejmě megathrasher Žakyn, který se později odebral do říše snů, jak jej ta divočina vyčerpala. (smích) Druhý bordel byl zvukový. Sakra fix, dosud jsem asi měl štěstí a LAHAR vždycky slyšel se slušným zvukem, tentokrát to holt neklaplo, zvuk byl prostě mizerný. Těžko říct, čím to bylo, že půlka kapel zněla prachbídně a půlka dobře – třeba SEPSIS měli zvuk parádní, KAOSQUD po nějaké třetí rychtě taky, možná méně nástrojů udělalo své, platí to totiž i o tříhlavém PERGAMENU.
V prvé řadě chci poděkovat pořadatelům za celou akci. Od skvělého line-upu, dobrého piva, pěkných prostor (velmi dobrá náhrada za původní open-air), dobrého zvuku až po přátelský přístup. Kapelám patří díky za skvělou zábavu a kamarádům za atmosféru (úsměv). Jediné co mě osobně nemile překvapilo, byla návštěvnost, která mohla být okolo stovky platících. (bylo jich 115 – pozn. Johan) Upřímně nevím na co lidi nalákat, když neslyší ani na vstupné 150 Kč, ani na výbornou sestavu kapel, ani na skvělé počasí. Jasně, Temelín není dopravní tepnou, ale z Budějovic, Písku, Týna, Protivína, Strakonic nebo Tábora to není zase daleko. Připadá mi, že místo toho lidi, aby podpořili underground a českou scénu, raději seděj doma na zadku nebo prskají v hospodě u piva s tím, že si jednou za rok vylejou tykev na Masters Of Rock. Co víc mají organizátoři koncertů dělat? Servírovat koncerty až do obýváků? V Temelíně jsem kolem sebe slyšel jen spokojenost a s tím plně souhlasím! Díky za parádní akci!
Fotky: Syky
Celá galerie
