Ti, kdož čtou pozorně náš fanzin nebo i osobně znají jednotlivé členy kapely, nemohla v poslední době ujít mnou úspěšně složená zkouška dospělosti. Vinou osudu, či spíš měkkého přijímacího řízení, jsem se dostal na Vysokou školu strojnickou v Plzni. Tím se mi otevřela možnost sledovat naší undergroundovou scénu poněkud podrobněji, jelikož koncerty těžkého kalibru se zde konají ob 14 dní, někdy i ob týden. Samozřejmě, že je s ortodoxním chtíčem navštěvuji a porovnávám kvality běsnících spolků. Při jedné z posledních akcí, jsem vyrazil na kapely, které zastupují u nás, ba i ve světě přední místa a jména jako KRABATHOR či SIX FEET UNDER jsou známa i v těch největších prdelích. Po mírném bloudění jsem se dostal na místo konané akce. Již z příchozích mániček se dalo usuzovat, že se nejedná o promo akci panenky Barbie a gigola s holou prdelí - Kena, ale o jednu z nejbestiálnějsích akcí, které se kdy v Plzni konaly. Z příchozích řezníků šel doopravdy strach a řeknu vám, že noční potkávačka by zanechala černo v kalhotách i Supermanovi.
Krátce před šestou hodinou je nedočkavé návštěvnictvo vpuštěno dovnitř. Dozvídám se od důvěryhodných zdrojů, že každá kapela, kromě 6FU, bude mít k dispozici něco kolem 40 minut. Trochu zklamání, ale později se to ukázalo jako nejlepší řešení. Chvíli po 6. nastupují MORAS. 2 kytaristé, basa (myslím že i zpěv), klávesák, bicman a pohledná violistka. Předvedli klasický doom metal, který bych si rád poslech v klidu doma. Chvíli přestávka a na věc jdou BIOTECH. S jejich manažerkou udržujeme přátelské styky (přátelské, vy prasáci!) a není vyloučen společný koncert v nejbližších časových termínech. Kluci mastěj death metal značně ovlivněný CANNIBAL CORPSE, a i přes jejich mladost jim to opravdu odsejpá. Další pauza a na podium se za zvuků smrtelného dema vyhoupla chebská PANDEMIA. Na živo jsem kluky viděl asi před půl rokem a celkem jsem se na jejich vystoupení těšil. PANDEMIA, hrající s novým bubeníkem, mě rozhodně nezklamala. Jediné co se dovolím této čtveřici vytknout je kvalita jejich dema ?Dance in vicious circle?. Studiovka, ale zvukem na hovno. Rovněž není vyloučen společný koncert. Kluci mají zájem o vystoupení v Táboře a my se budeme jen a jen snažit jejich chtíč ukojit. Opět přestávka a nové běsnění začíná děčínská formace FLESHLESS , využívající přechodně služeb automatického bubeníka, jelikož služeb bicmana využívá Česká armáda. Teda lidi, to, co předvedli stálo fakt za to. Jasně nejlepší banda večera. Proč? Čtěte dál. Po ukončení jejich programu se ještě dlouho ozývalo z davu nadšené skandování: FLESHLESS, FLESHLESS. Bohužel, každá kapela mohla hrát jen svých 40 minut. Dlouhou, předlouhou dobu se na scénu chystal KRABATHOR a výsledek, satanžel, vypadal na přípravu naprosto nulovou. Slitá koule zvuků, tak by se dala nazvat jejich první vypalovačka ?The Truth About Lies?. I když zvukař zřejmě dělal co se dělat dalo, zvuk pokulhával i při dalších ?starých? flácích jako Apocrypha, Ortodox...Imperátor. Myslím, že kluci by se nad tím měli zamyslet. Není to první koncert s mou přítomností na kterým měli mizerný zvuk. Hodinová přestávka přišla všem určitě vhod. Ulevil jsem na chvilku svému krčnímu svalstvu a věnoval se pozorování okolí. Hodinka mi příjemně uběhla a již jsem sledoval DISBELIEVE v akci. Nevím. Někomu se možná líbil, Já to ale považoval za horší průměr a stejně dopadl i následující GOD DETHRONED. Ten západoevropský styl mi moc neseděl i přes to,že na GD byly pěny ódy ve Sparku. Budu si je muset poslechnou někde v klidu.
Hodinku před půlnocí jsme byly zakopáni šest stop po zem. Headbang, stage diving a samotný vládce pekelných hord Chris Burnes. Kvalita, která stála opravdu za to. Co mě, ale překvapilo byl naprosto pasívní kytarista (Obituary), na kterého někdo v průběhu koncertu plivnul. Zatrnulo mi při jeho rozhovoru s vrchním bedňákem a do mé mysli se vkradla myšlenka, že kvůli plivajícímu idiotovi bude konec. Omezilo se to pouze na ústní konzultaci Chrise, který onoho plivoše nazval Motherfuckerem a naznačil mu několikráte za sebou co ho čeká a nemine, jestli nepřestane. Je samozřejmostí, že se muselo přidávat. Došlo na, podle mě nejlepší věc, ?The Enemy Inside? a já se oddal takovému headbangu , že ani nevím čím se končilo. Cesta na kolej proběhla s hejnem tučnáků v zádech a byl jsem opravdu rád, že mohu spát. Idylka, ale netrvala, jak už to na kolejích bývá dlouho. To je však už úplně jiná kapitola a ta patří spíše do jiného občasníku.
