Moje černá duše se zase jednou rozhodla opustit naše společné tělo. Vydala se na výlet do časů mého mládí, kdy jsme s kamarádem neustále sjížděli dokola dvě skvělá death metalová alba. Měla je na svědomí kapela BRUTALITY a dodnes si pamatuji, jak jsme do tmy cestou z restauračního zařízení křičeli: „Tomb of desecration, Sadistic land eternal doom, Entrapped in illusion, Prison of insanity, Surrounded by walls of labyrinth, Trapped inside with no escape, Painful scars chained in agony, Death is emineeeeeeeent…!“ (Ano, zasvěcení vědí, že je to song „The Walls Shall Be Your Grave“ z desky „Screams of Anguish“ – 1993). Pak následoval pro nás neméně dobrý zásek v podobě alba „When the Sky Turns Black“ (1994). Jenže pak přišly roky, kdy se osud rozhodl trošku jinak zamíchat s mým životem a desku „In Mourning“ (1996) jsem sledoval již jen z povzdálí (a ocenil až po letech). Jenže paměť je kolikrát zvláštní a „zákeřná“. Najednou z ničeho nic, bez přípravy, vyvolá náhle třeba hluboko zasunutou vzpomínku. U mě byl tentokrát spouštěcím mechanismem pohled na nabízené tričko BRUTALITY s novým motivem, který mě byl do té doby zcela neznámý. A tak moje duše opět opustila tělo a vydala se pátrat v minulosti, skládala znovu do obrazů útržky starých střepů. Mezitím ji doplňovala moje tělesná schránka, která zatím vyhledávala informace na dnes všemocné ďáblově internetové síti ovládající dnešní svět. Tu radost, kterou jsem zažil při zjištění informace, že letos přicházejí BRUTALITY s malou ochutnávkou v podobě dvou songů na EP „Ruins of Humans“, si nedovedete představit. Nedokázal mi ji zkazit ani skoro půl roční souboj s různými objednávkovými systémy, poštami apod. Najednou přede mnou leželo na stole CD s šedivým, do prostoru volajícím „hřbitovním“ obalem (autor Art Hamer) a já se opět setkal po letech se svým podvědomím. A že bylo na co se těšit!
Čekalo na mě čtrnáct minut inteligentní death metalové brutality a melodie, prolínání mojí mysli s dobrem i se zlem, roztodivných představ a podivného úsměvu, který se mi ihned vloudil na tvář. BRUTALITY jsou zpět a hrají v mém CD přehrávači! To jsem skoro křičel radostí a moje okolí nereagovalo. Tahle smečka se (dodnes mi není jasné proč), nějakým záhadným způsobem příliš „nezasekla“ u velkého množství českých posluchačů (tedy alespoň co jsem já měl možnost potkat, tak příliš fanoušků tyhle floridské zaříkávače zrovna neznalo). Budiž tedy dnešní „vzpomínková a upomínková recenze“ spíše takovou informací o tom, že v táboře BRUTALITY se začíná zase něco dít. Už dlouho se mi nestalo, abych pořád dokola přehrával jen dva songy. Na nějaký čas musela jít veškerá jiná muzika stranou a mým pokojem se rozléhalo jen temné bručení první „Ruins of Humans“. Její nosný riff mi prořízl hlavu a rozpůlil ji na dvě půlky. Jedna ovládala nohy, které bušily do rytmu, a druhá se nechávala unášet po hmatníku kytary. Pak přichází další inferno v podobě neméně dynamické a „promyšlené“ další skladby „Irreversibly Broken“. Mám sto chutí nasadit na uši sluchátka a vyrazit tryskem ven. Běhal bych po ulicích a čerpal energii z té lidské nenávisti, která je kolikrát v davu přítomná. BRUTALITY mě hned rozdrtili silnou pěstí, jako se rozmačkává nebohý hmyz.
Produkci a mix si vzal na starosti Jim Morris (nahrávalo se v Morrisound Studiu) a zvuk je jedním slovem luxusní. Tady se jedná rozhodně o první death metalovou ligu. Vše je jasně čitelné, náležitě to řeže a nepostrádá to určitý neklid, který jsem vždy z nahrávek BRUTALITY cítil a který mě vždy tolik přitahoval. Vždycky mě mrzelo, když mě někdo vyrušil z poslechu nebo když deska dohrávala. Zkrátka, tentokrát zase jednou zafungovala vzájemná přitažlivost. Připadal jsem si jako na prvním rande s krásnou, ale svým způsobem krutou dívkou. Kolem zněly syrově drsné melodie a já do toho zase spadl jednou rovnou po hlavě. Topil jsem se ve vlnách smutku, utrpení, smrti a zároveň cítil v žilách a kostech nával radosti. Tak jako se jogíni při svých cvičeních soustředí na svůj dech, tak já jsem s každým nádechem a výdechem sledoval pozorně jednotlivé motivy a vnímal je celými póry svého těla. Pomalu se mě zarývaly do databanky, která mi sídlí pravděpodobně někde v zadní části mé hlavy (tam někam si vše ukládám na soukromý „hard disc“).
Těším se a doufám jen v to, že obnovená aktivita BRUTALITY z nějakého důvodu neutichne. Rád bych jednou držel v ruce zase nějaký další skvost. Snad to nebude trvat příliš dlouho. Hodnocení si nechám na celou desku, zatím vám musí „stačit“ jen pár mých slov. Bylo by asi těžké, rozhodnout se, jakou death metalovou desku vyslat do vesmíru pro budoucí generace, ale s určitostí si troufám tvrdit, že by na sobě klidně mohla mít název BRUTALITY.
Seznam skladeb:
- Ruins of Humans
- Irreversibly Broken
Čas: 14:01
Sestava:
- Jeff Acres – basa
- Jim Coker – bicí
- Don Gates – kytara
- Jay Fernandez – kytara
- Scott Reigel – zpěv
http://www.brutalitytheband.com/
https://www.facebook.com/BrutalityTheBand
http://www.reverbnation.com/brutalitytheband
https://www.youtube.com/user/Brutalitytheband
