Celý svět jednou padne k nohám vyšinutému vůdci a pod taktovku jeho zvrácených myšlenek vzplane v ohni nukleární války. A přesto, že nebude s kým válčit, bude zbrojení i nadále pokračovat. Neexistuje naděje, ta už nás dávno opustila. Jen všudypřítomná radiace a zkáza je to, co přenecháme našim dětem. Nejspíš něco podobného nám chtěli barevným a stylově hezkým vyobrazením na obalu sdělit popradští grindeři HUMAN HUMUS. Jejich historie se sice začala psát někdy v roce 2010, ale nejeden posluchač tohoto extrémního žánru měl jistě tu čest slyšet jejich hudbu naživo vzhledem k množství absolvovaných koncertů jak na Slovensku, tak i u nás.
Už před vložením CD do přehrávače jsem přemýšlel, jak bude znít hudba HUMAN HUMUS při domácím poslechu. Tuto otázku jsem si kladl vzhledem k tomu, že jsem měl možnost vidět HUMAN HUMUS dvakrát naživo a ani jednou mě jejich tvorba neodrovnala, i přesto, že jsem měl vždy pocit, že obsahuje vše, co do pořádného grindu patří. Když jsem pak „Dirty Filthy Mess“ sjížděl, tak se mi tento pocit vtíral stále víc a víc pod kůži, ale nakonec částečně odpadl.
Ze začátku se mi zdálo, že kapela sice válí, jako by je hnal ohnivý bič samozvaného vládce světa vyobrazeného na obalu, ale nějak jsem se nemohl ubránit tomu, že ve mně jejich tvorba zhola nic nezanechává. Ihned jak CD „Dirty Filthy Mess“ skončilo, jsem si zpětně nemohl vybavit ani jeden motiv či riff, který by mě naprosto odrovnal. Když jsem ale tuto placku poslouchal víckrát, tak jsem zjistil, že i přesto, že si po jejím dohrání nepamatuju zhola nic, mám chuť zkusit poslech znovu. Rytmika se totiž každou chvíli mění, kytary řežou jeden riff za druhým a zpěvák si může hlasivky vyřvat. Navíc je všechno pěkně podkreslené basou, která si s kytarami střídavě předává slovo. Skladby jsou promyšleně seřazené tak, aby na sebe plynule navazovaly, a i když „Dirty Filthy Mess“ obsahuje čtrnáct kousků, tak mám pocit, že se na mé CD snad ani všechny nevešly. Mnohdy jsem se přistihl, že neregistruju, jestli už je to, co hraje další vál, nebo se jedná stále o tentýž. Možná právě pořadí skladeb bylo to, co mi na koncertech HUMAN HUMUS bránilo v tom, abych se do jejich hudby více zaposlouchal, protože mi přišly sice dobré, ale neúplné. I na CD jsem měl tento problém, když jsem si pustil náhodné přehrávání.
Navíc je škoda, že zvuk není o něco brutálnější. „Dirty Filthy Mess“ je zvukově v pohodě, protože jsou všechny nástroje hezky vyvážené a rozeznatelné, ale soundu chybí ten feeling, který by vás bez milosti omlátil o všechny zdi místnosti a posléze do žil napumpoval životodárnou energii v podání brutality odsekávající hlavy.
HUMAN HUMUS je kapela, která má určitě budoucnost a momentálně se o tom snaží přesvědčit i ruské posluchače. S CD „Dirty Filthy Mess“ se jistě chlapi zapsali do knihy česko-slovenského Undergroundu, kde si pro sebe udělali místečko a je jen na nich, jestli se budou i nadále rozpínat a šířit do světa své myšlenky o humusu lidské povahy. Nicméně našlápnuto správným směrem mají.
Seznam skladeb:
Čas: 30:01
Sestava:
Host:
http://bandzone.cz/humanhumus
Už před vložením CD do přehrávače jsem přemýšlel, jak bude znít hudba HUMAN HUMUS při domácím poslechu. Tuto otázku jsem si kladl vzhledem k tomu, že jsem měl možnost vidět HUMAN HUMUS dvakrát naživo a ani jednou mě jejich tvorba neodrovnala, i přesto, že jsem měl vždy pocit, že obsahuje vše, co do pořádného grindu patří. Když jsem pak „Dirty Filthy Mess“ sjížděl, tak se mi tento pocit vtíral stále víc a víc pod kůži, ale nakonec částečně odpadl.
Ze začátku se mi zdálo, že kapela sice válí, jako by je hnal ohnivý bič samozvaného vládce světa vyobrazeného na obalu, ale nějak jsem se nemohl ubránit tomu, že ve mně jejich tvorba zhola nic nezanechává. Ihned jak CD „Dirty Filthy Mess“ skončilo, jsem si zpětně nemohl vybavit ani jeden motiv či riff, který by mě naprosto odrovnal. Když jsem ale tuto placku poslouchal víckrát, tak jsem zjistil, že i přesto, že si po jejím dohrání nepamatuju zhola nic, mám chuť zkusit poslech znovu. Rytmika se totiž každou chvíli mění, kytary řežou jeden riff za druhým a zpěvák si může hlasivky vyřvat. Navíc je všechno pěkně podkreslené basou, která si s kytarami střídavě předává slovo. Skladby jsou promyšleně seřazené tak, aby na sebe plynule navazovaly, a i když „Dirty Filthy Mess“ obsahuje čtrnáct kousků, tak mám pocit, že se na mé CD snad ani všechny nevešly. Mnohdy jsem se přistihl, že neregistruju, jestli už je to, co hraje další vál, nebo se jedná stále o tentýž. Možná právě pořadí skladeb bylo to, co mi na koncertech HUMAN HUMUS bránilo v tom, abych se do jejich hudby více zaposlouchal, protože mi přišly sice dobré, ale neúplné. I na CD jsem měl tento problém, když jsem si pustil náhodné přehrávání.
Navíc je škoda, že zvuk není o něco brutálnější. „Dirty Filthy Mess“ je zvukově v pohodě, protože jsou všechny nástroje hezky vyvážené a rozeznatelné, ale soundu chybí ten feeling, který by vás bez milosti omlátil o všechny zdi místnosti a posléze do žil napumpoval životodárnou energii v podání brutality odsekávající hlavy.
HUMAN HUMUS je kapela, která má určitě budoucnost a momentálně se o tom snaží přesvědčit i ruské posluchače. S CD „Dirty Filthy Mess“ se jistě chlapi zapsali do knihy česko-slovenského Undergroundu, kde si pro sebe udělali místečko a je jen na nich, jestli se budou i nadále rozpínat a šířit do světa své myšlenky o humusu lidské povahy. Nicméně našlápnuto správným směrem mají.
Seznam skladeb:
- Awakening
- Slavesnation
- Boost
- Hyenism
- Disrespect
- Designed Reality
- L. C. P
- Dirty Filthy Mess
- Sick
- Elitists Equal Disgrace
- Human Farms
- Union Crush
- Moral Bottom
- Stockholm Syndrome
Čas: 30:01
Sestava:
- Ižďo – zpěv
- Andrej – kytara, zpěv
- 600 – basová kytara, zpěv
- Sedrik – bicí
Host:
- Ján Kubaský – sólová kytara
http://bandzone.cz/humanhumus
