Možná si ještě někdo pamatuje na ankety, které se věnovaly redaktorům FOBIE, jejich vkusu a názorům. Tentokrát to bude o něčem trochu jiném, o recenzích. Ty tvoří hlavní náplň tohoto webzinu a tak snad bude někoho zajímat, jak recenze vznikají, jak kdo přistupuje k poslechu nahrávek, na jakých aparátech desky, cédéčka, kazety a empétrojky točíme, v jakém rozpoložení nejraději píšeme...
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Musíš mít na psaní recenze nějakou „speciální“ náladu? Myslíš, že aktuální rozpoložení (ať už euforické, nebo třeba „blbá nálada“) může mít na vyznění recenze vliv?
Mikael: Tak určitě u mě musí být ta správná chuť, protože ne vždy má člověk tu pravou náladu na psaní. Momentální rozpoložení určitě může mít na vyznění článku vliv, proto je právě lepší počkat na tu správnou chvíli, kdy má člověk tak nějak čistou hlavu (úsměv).
Opat: Vzhledem k tomu, že rád poslouchám při psaní právě recenzovanou nahrávku, musím mít náladu na ni. V jiném smyslu je však asi jedno, v jaké náladě píši. Troufám si říct, že na výsledku má nálada není příliš znatelná, názor na desku jsem si nějaký udělal a mé rozpoložení jej nezmění. Kdyby tomu bylo jinak, bylo by to špatně.
Johan: Nemusím, samozřejmě je lepší k tomu sednout s chutí, ale jsem schopný recenzi sesmolit prakticky kdykoliv a „speciální“ náladu nepotřebuju. Potřebuju k tomu hlavně klid, abych se mohl soustředit na poslech a psaní. Jestli jsem zrovna v euforii, nebo naštvaný, nehraje roli, když mám úplně blbou náladu, tak nepíšu. Ale občas se stane, že mi náladu zkazí nějaký neumětel (myslím ten, kterého recenzuju), to pak píšu a peprněji. (úsměv)
Peťan: Musím mít hlavně čas a chuť něco sesmolit. Aktuální rozpoložení na recenzi nemá vliv, protože recenzované album neposlouchám pouze jeden den…
4horsemen: Jasně, hlavně čas a klid. Ale není to tak, že sednu a napíšu recenzi. Klidně napíši jeden, dva odstavce a pak to leží, protože nemám čas, třeba se mně „nechce“ něco dělat… a později recenzi dopíšu… „Blbá nálada“ je třeba dobrá, protože se z ní hudbou dostanu ven, ale to nemusí být zrovna recenzované album, protože to může být zrovna „blbé“. (úsměv)
Coornelus: Hmm, zajímavá otázka. Těžká odpověď. Když mám blbou náladu, tak toho určitě moc nenapíšu. Euforie je určitě lepší. Já potřebuju ke psaní klid a pohodu, a ani to někdy nestačí.
Asphyx: Ano. Musím mít chuť to napsat. Je to jako rituál. Otevřené okno, vychlazený pokoj. Zajímavé je, že mi vůbec nevadí menší okolní hluk. Na náladě moc nezáleží. Já když píšu, tak nevidím, neslyším, nejím a nechodím na záchod (smích). Prostě to přijde. Nejhorší je psaní recenzí na alba, která se mnou jednoduše vůbec nic nedělají (ať negativně nebo pozitivně), nebo na styly muziky, které příliš nemusím. Ze své podstaty se snažím i na špatných nahrávkách najít to dobré. Pořád si myslím, že za nahráním CD je určitý kus práce a setřít dokáže každý všechno. A koneckonců, my jen upozorňujeme, že něco nového vyšlo. Dnes si každý stejně udělá obrázek sám.
Mafek: Právě pro tenhle případ si ty recenze nechávám pár dní „uležet“ a pak si je přečtu znova a třeba i v jiném rozpoložení. Osobně se domnívám, že autorova momentální nálada by neměla mít na konečné vyznění recenze vliv.
Kubánec: Samozřejmě, musím si na to udělat čas a nejlíp, když mi u toho hraje recenzovaná nahrávka. Náladu mi většinou určuje právě recenzovaná záležitost, většinou...
Luma: Já osobně dávám přednost tomu, když mám na psaní klid a pohodovou náladu. Vždycky, když jsem psal z donucení, tak jsem si za tou recenzí po přečtení moc nestál. Nálada v psaní hraje taky velkou roli, tomu se nikdo neubrání. Těžko po nedělních Otázkách Václava Moravce napíšeš, že nějaká kapela natočila perfektní cd. (úsměv)
Míra: Na psaní recenzí a celkově na psaní potřebuji někdy i nějaký impulz. Leckdy se mi stává, že nedokážu napsat ani písmeno – autorský blok. To si raději pročistím hlavu hraním her, sledováním filmu anebo si poslechnu jinou hudbu než mám k recenzi. Pak však přijde okamžik, kdy dokážu napsat několik recenzí najednou. V hlavě se to zvláštně rozleží a slova mi doslova jdou na jazyk.
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Musíš mít na psaní recenze nějakou „speciální“ náladu? Myslíš, že aktuální rozpoložení (ať už euforické, nebo třeba „blbá nálada“) může mít na vyznění recenze vliv?
Mikael: Tak určitě u mě musí být ta správná chuť, protože ne vždy má člověk tu pravou náladu na psaní. Momentální rozpoložení určitě může mít na vyznění článku vliv, proto je právě lepší počkat na tu správnou chvíli, kdy má člověk tak nějak čistou hlavu (úsměv).
Opat: Vzhledem k tomu, že rád poslouchám při psaní právě recenzovanou nahrávku, musím mít náladu na ni. V jiném smyslu je však asi jedno, v jaké náladě píši. Troufám si říct, že na výsledku má nálada není příliš znatelná, názor na desku jsem si nějaký udělal a mé rozpoložení jej nezmění. Kdyby tomu bylo jinak, bylo by to špatně.
Johan: Nemusím, samozřejmě je lepší k tomu sednout s chutí, ale jsem schopný recenzi sesmolit prakticky kdykoliv a „speciální“ náladu nepotřebuju. Potřebuju k tomu hlavně klid, abych se mohl soustředit na poslech a psaní. Jestli jsem zrovna v euforii, nebo naštvaný, nehraje roli, když mám úplně blbou náladu, tak nepíšu. Ale občas se stane, že mi náladu zkazí nějaký neumětel (myslím ten, kterého recenzuju), to pak píšu a peprněji. (úsměv)
Peťan: Musím mít hlavně čas a chuť něco sesmolit. Aktuální rozpoložení na recenzi nemá vliv, protože recenzované album neposlouchám pouze jeden den…
4horsemen: Jasně, hlavně čas a klid. Ale není to tak, že sednu a napíšu recenzi. Klidně napíši jeden, dva odstavce a pak to leží, protože nemám čas, třeba se mně „nechce“ něco dělat… a později recenzi dopíšu… „Blbá nálada“ je třeba dobrá, protože se z ní hudbou dostanu ven, ale to nemusí být zrovna recenzované album, protože to může být zrovna „blbé“. (úsměv)
Coornelus: Hmm, zajímavá otázka. Těžká odpověď. Když mám blbou náladu, tak toho určitě moc nenapíšu. Euforie je určitě lepší. Já potřebuju ke psaní klid a pohodu, a ani to někdy nestačí.
Asphyx: Ano. Musím mít chuť to napsat. Je to jako rituál. Otevřené okno, vychlazený pokoj. Zajímavé je, že mi vůbec nevadí menší okolní hluk. Na náladě moc nezáleží. Já když píšu, tak nevidím, neslyším, nejím a nechodím na záchod (smích). Prostě to přijde. Nejhorší je psaní recenzí na alba, která se mnou jednoduše vůbec nic nedělají (ať negativně nebo pozitivně), nebo na styly muziky, které příliš nemusím. Ze své podstaty se snažím i na špatných nahrávkách najít to dobré. Pořád si myslím, že za nahráním CD je určitý kus práce a setřít dokáže každý všechno. A koneckonců, my jen upozorňujeme, že něco nového vyšlo. Dnes si každý stejně udělá obrázek sám.
Mafek: Právě pro tenhle případ si ty recenze nechávám pár dní „uležet“ a pak si je přečtu znova a třeba i v jiném rozpoložení. Osobně se domnívám, že autorova momentální nálada by neměla mít na konečné vyznění recenze vliv.
Kubánec: Samozřejmě, musím si na to udělat čas a nejlíp, když mi u toho hraje recenzovaná nahrávka. Náladu mi většinou určuje právě recenzovaná záležitost, většinou...
Luma: Já osobně dávám přednost tomu, když mám na psaní klid a pohodovou náladu. Vždycky, když jsem psal z donucení, tak jsem si za tou recenzí po přečtení moc nestál. Nálada v psaní hraje taky velkou roli, tomu se nikdo neubrání. Těžko po nedělních Otázkách Václava Moravce napíšeš, že nějaká kapela natočila perfektní cd. (úsměv)
Míra: Na psaní recenzí a celkově na psaní potřebuji někdy i nějaký impulz. Leckdy se mi stává, že nedokážu napsat ani písmeno – autorský blok. To si raději pročistím hlavu hraním her, sledováním filmu anebo si poslechnu jinou hudbu než mám k recenzi. Pak však přijde okamžik, kdy dokážu napsat několik recenzí najednou. V hlavě se to zvláštně rozleží a slova mi doslova jdou na jazyk.
