Původně vše vypadalo hodně lákavě – koncert se měl odehrát pod širým nebem na krásném náměstí v Nepomuku. Jenže počasí nestálo týden před akcí za nic a tak organizátoři přesunuli akci do prostorů MC Dvorec, což se neukázalo jako šťastné řešení. Jednak bylo nakonec počasí pěkné (leč organizátoři se prý kvůli pódiu, zvukařům a dalším záležitostem museli rozhodnout do poloviny týdne a to bylo sychravo), ale hlavně – sál ve Dvorci je na podobné „megaakce“ malý.
V nadpisu chybí dvě kapely, které také hrály – Hamr a Black Hill. Ty jsme ale nestihli, protože jeden člen výpravy si ničil tělo při fotbalovém mači, druhý dokonce v sobotu navštívil zaměstnání (úsměv)... takže jsme dorazili až po 20. hodině. A hned nám bylo jasné, že je zle. Kam se člověk podíval, tam stálo auto. Takže následovalo hledání místa na zaparkování a do sálu jsme se protlačili, až když ARAKAIN hráli Paganiniho. V přeplněném sále nebylo k dýchání, někam se protlačit vyžadovalo ostré lokty a pořádnou dávku drzosti... oboje jsme naštěstí měli, takže jsme nakonec zakotvili v zadní části, kde se alespoň nechalo stát na vlastních nohou. Arakain ve zbylém čase sázeli hlavně novější kousky, ale došlo i na Bránu iluzí a samozřejmě nechyběla hitová Proč?, nešťastně zahajovaná Honzovým skandováním ve slovenštině „Prečo, prečo...“; trochu nepovedená pocta Tublatance. Jinak Honza působil i v „sauně“ dynamicky, nevydržel chvilku v klidu – a vůči zbytku kapely to byl kontrast jako hrom. Strunní hudebníci totiž působili dojmem unuděných pánů, kterým je každý pohyb cizí. Ale instrumentálně, vokálně i zvukově to bylo precizní.
TUBLATANKA momentálně slaví 25 let na scéně (momentálně se na Slovenskou rovná třem rokům; kapela byla založena v roce 1982) a prohlašuje o sobě, že je „vo výbornej forme“. Byl jsem docela zvědavý, jaký repertoár dnes slovenští rockeři naživo hrají – poslední album, které znám, je totiž z roku 1988 (úsměv). Ale začátek byl pro mě jako dělaný (smích), protože se začalo skladbami z eponymního debutu z roku 1985; do minulosti se posléze kapela vracela neustále. Závěrečná bilance pak nabídla zajímavá čísla – ze sedmnácti skladeb jich devět pochází z let 1985 – 1988, zbylých osm pak z let 1990 – 2010. A asi nemusím připomínat, že právě ty letité klasické kusy měly mnohem bouřlivější kulisu než ty novější. Tím nechci říci, že by aktuální tvorba kapely byla odzívnuta, naopak, lidi kapelu podporovali i přes vydýchaný vzduch neustále. A bylo to po právu – Tublatanka je opravdu ve výborné formě a koncert byl takřka strhující. Proč takřka? Inu protože se pánové nevyhnuli nešvaru v podobě baskytarového a bubenického sóla... Ne, že by neuměli, ale mě to vždycky přijde jako zbytečné natahování setu. Za zmínku ještě stojí třeba skutečnost, že Maťo Ďurinda zahrál klávesový part v Dnes naživo (Arakain používali v některých skladbách samply) nebo že si kapela vzpomněla na bývalého člena Doda Dubána (Pieseň pre Doda). Vystoupení gradovalo dvěma velehity Skúsime to cez vesmír (s pyrotechnickou vložkou v podobě jiskřící kytary) a Pravda víťazí, což jsou nářezy jak se patří, stejně jako přídavek Žeravé znamenie osudu. Výborný koncert, ve srovnání s profesorskými Arakain mnohem energičtější
Čas sice pokročil, ale zvědavost byla silnější než únava. Venku přituhlo, tak jsme vychladli a šli čekat, až se přestaví pódium pro posledního účinkujícího, kterým byla METALLICA REVIVAL. Trvalo to nehorázně dlouho, ještě déle pak kapela zvučila a korunu liknavosti nasadila, když po nazvučení odešla se slovy „tak tři minutky“. To už v sále přebývala sotva polovina zvědavců, takže místa byla dost. A sotva pánové spustili, začalo publikum řídnout dál. Nechci nikoho urážet, ale tenhle revival nestál za nic. Vylézt s něčím takovým před lidi chce odvahu, ale já to spíše považuji za drzost. Hudebně ještě jakž takž, ale ten zpěv, ten zpěv... Když začala totálně zmršená Master of Puppets, odkráčeli jsme do noci s nadávkami na rtech.
Tublatanka – 9
Arakain – 7
Metallica Revival – 2
Playlist Tublatanky:
V nadpisu chybí dvě kapely, které také hrály – Hamr a Black Hill. Ty jsme ale nestihli, protože jeden člen výpravy si ničil tělo při fotbalovém mači, druhý dokonce v sobotu navštívil zaměstnání (úsměv)... takže jsme dorazili až po 20. hodině. A hned nám bylo jasné, že je zle. Kam se člověk podíval, tam stálo auto. Takže následovalo hledání místa na zaparkování a do sálu jsme se protlačili, až když ARAKAIN hráli Paganiniho. V přeplněném sále nebylo k dýchání, někam se protlačit vyžadovalo ostré lokty a pořádnou dávku drzosti... oboje jsme naštěstí měli, takže jsme nakonec zakotvili v zadní části, kde se alespoň nechalo stát na vlastních nohou. Arakain ve zbylém čase sázeli hlavně novější kousky, ale došlo i na Bránu iluzí a samozřejmě nechyběla hitová Proč?, nešťastně zahajovaná Honzovým skandováním ve slovenštině „Prečo, prečo...“; trochu nepovedená pocta Tublatance. Jinak Honza působil i v „sauně“ dynamicky, nevydržel chvilku v klidu – a vůči zbytku kapely to byl kontrast jako hrom. Strunní hudebníci totiž působili dojmem unuděných pánů, kterým je každý pohyb cizí. Ale instrumentálně, vokálně i zvukově to bylo precizní.
TUBLATANKA momentálně slaví 25 let na scéně (momentálně se na Slovenskou rovná třem rokům; kapela byla založena v roce 1982) a prohlašuje o sobě, že je „vo výbornej forme“. Byl jsem docela zvědavý, jaký repertoár dnes slovenští rockeři naživo hrají – poslední album, které znám, je totiž z roku 1988 (úsměv). Ale začátek byl pro mě jako dělaný (smích), protože se začalo skladbami z eponymního debutu z roku 1985; do minulosti se posléze kapela vracela neustále. Závěrečná bilance pak nabídla zajímavá čísla – ze sedmnácti skladeb jich devět pochází z let 1985 – 1988, zbylých osm pak z let 1990 – 2010. A asi nemusím připomínat, že právě ty letité klasické kusy měly mnohem bouřlivější kulisu než ty novější. Tím nechci říci, že by aktuální tvorba kapely byla odzívnuta, naopak, lidi kapelu podporovali i přes vydýchaný vzduch neustále. A bylo to po právu – Tublatanka je opravdu ve výborné formě a koncert byl takřka strhující. Proč takřka? Inu protože se pánové nevyhnuli nešvaru v podobě baskytarového a bubenického sóla... Ne, že by neuměli, ale mě to vždycky přijde jako zbytečné natahování setu. Za zmínku ještě stojí třeba skutečnost, že Maťo Ďurinda zahrál klávesový part v Dnes naživo (Arakain používali v některých skladbách samply) nebo že si kapela vzpomněla na bývalého člena Doda Dubána (Pieseň pre Doda). Vystoupení gradovalo dvěma velehity Skúsime to cez vesmír (s pyrotechnickou vložkou v podobě jiskřící kytary) a Pravda víťazí, což jsou nářezy jak se patří, stejně jako přídavek Žeravé znamenie osudu. Výborný koncert, ve srovnání s profesorskými Arakain mnohem energičtější
Čas sice pokročil, ale zvědavost byla silnější než únava. Venku přituhlo, tak jsme vychladli a šli čekat, až se přestaví pódium pro posledního účinkujícího, kterým byla METALLICA REVIVAL. Trvalo to nehorázně dlouho, ještě déle pak kapela zvučila a korunu liknavosti nasadila, když po nazvučení odešla se slovy „tak tři minutky“. To už v sále přebývala sotva polovina zvědavců, takže místa byla dost. A sotva pánové spustili, začalo publikum řídnout dál. Nechci nikoho urážet, ale tenhle revival nestál za nic. Vylézt s něčím takovým před lidi chce odvahu, ale já to spíše považuji za drzost. Hudebně ještě jakž takž, ale ten zpěv, ten zpěv... Když začala totálně zmršená Master of Puppets, odkráčeli jsme do noci s nadávkami na rtech.
Tublatanka – 9
Arakain – 7
Metallica Revival – 2
Playlist Tublatanky:
- Šlabikár
- Dajte mi na to liek
- Ja sa vrátim
- Dnes
- Šikmooká
- Cítim sa fajn
- Môj starý dobrý kabát
- Zmysel lásky
- Svet v ohrození
- Matka
- Láska, drž ma nad hladinou
- sólo baskytara
- sólo bicí
- Vo velkej škole dní
- Pieseň pre Doda
- Loď do neznáma
- Skúsime to cez vesmír
- Pravda víťazí
- Žeravé znamenie osudu
