Málokdy se setkávám s tak rozporuplnými reakcemi, jako v případě progressive death/doom/post metalových vizionářů Ghost Brigade z finského města Jyväskylä (stejně město ze kterého pocházejí Leverage či Soulfallen). Někteří kapelu označují za nudné vybrnkávky, zatímco jiní jsou naprosto unešení. Tento stav se táhne již od roku 2007, kdy v širším měřítku metalovou obec tato záhrobní Brigáda šokovala poprvé – a to debutem „Guided by Fire“. Již tehdy jsem si říkal, že z kluků, kteří vyrostli ve společnosti stoner metalu ve své dřívější formaci Sunride (v současnosti stále pozastavena) přeci jen něco bude. Dva roky utekly jako voda,
Ghost Brigade se vracejí zpět s albem „Isolation Songs“. Opět masivně ovlivněni sludgem, stoner metalem (to už v případě tvorby GB hodně okrajově, až takřka vůbec) a hlavně – žánrem, kterému se v současné době vcelku holduje – post metalu. Víte, ihned jakmile to na vás v jedničce „Suffocated“ kytaristé Tommi Kiviniemi a Wille Naukkarinen vybalí se svými tklivými vybrnkávkami, následovanými sludgeovým valícím se riffem ve stylu nasranějších partů Mastodon, chápete, že Ghost Brigade budete buď milovat, nebo nenávidět. Nepřeslechnutelný Gothenburg, počítaný na kalkulačce Meshuggah s úzkostlivě přesnými bicími (Veli-Matti Suihkonen), vyřvaný stoner vokál frontmana Manne Ikonena, naprosto jasný písničkový zlom mezi slokou a refrénem. Melodické, finské, a přesto – svým způsobem unikátní.
Pokud jste neslyšeli předchozí nahrávku, jistě si všimnete, do jaké míry je v refrénu přítomna melodická podobnost s novější tvorbou nejmenovaných kluků ze švédského města Avesty, pokud již máte s kapelou tu zkušenost, znovu je poznáte a objevíte skryté krásy, které tito talentovaní hudebníci nabízejí. Pokud vám kvalita otevíráku přišla tak trochu kulhavá (druhý poslech vše spraví), věřte tomu, že Ghost Brigade neponechávají nic náhodě a tasí ihned kalibr z nejtěžších – vybrnkávaným riffem začínající rádoby baladu „My Heart Is A Tomb“, ze které se posléze vyklube svižná metalová skladba, která se nebojí zjemnit, přitlačit, představí surové growly, na něž se nikdo nebojí nabalit cleany (mimochodem skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé), jež Jonasovi tak trochu natrhávají zadnici, a to mám Katatonii HOOODNĚ rád. Naprosto vynikající hitovka, s dokonalým střídáním tlaku a uvolnění, přičemž od druhé poloviny skladby se snadno můžete ocitnout někde uprostřed. Manne vás klidně ukolébá, aby vás záhy naprosto surově seřval. Svěží, melodické, chytlavé a přesto - nevtíravé.
Pokračujeme tesknou „Into the Black Light“, jež je kupodivu ještě mnohem smutnější. Inu, slunce ve Finsku takřka nesvítí, ulice pokrývá popelavě šedivý prach, tráva pomalu ani nemá zelenou barvu – tak se pak divme, že se to Ghost Brigade tak hezky hraje. Skladba určitě překvapí přepočítanou rytmikou (ano, opět se zde objevují prvky post(u) a jeho manýry, které mimochodem zbožňuji). Trojka se však na rozdíl od dvojky nikterak nerozjede, a nahrazuje tak plně baladický účel pro celkové zklidnění nahrávky. To beru, melodicky skvělé a být na jiném albu, byla by to jednoznačně nejlepší skladba. Originální vokální motiv v refrénu, říkám si v duchu.
„Lost In A Loop“ – stoner si podává ruku se sludgem, představuje první trochu „chlapáčtější“ skladbu s drsnými zabordelenými riffy, alespoň do doby, než.. no vidíte, a jsme zase u toho. Ve druhé polovině skladbě se ozve uklidňující a povznášející zvuk cella, a Ghost Brigade opět sáhnou po mollových riffech, čímž se opět dostávají do žánru post metal. Když si teď uvědomíme, kolik že se nám to žánrů již střídá na tomto albu (přičemž melodický doom je v několika válech přítomen stoprocentně rovněž), výsledné číslo hezky ilustruje pestrost alba.
Přesto bych nerad, aby vznikl dojem, že „Isolation Songs“ je albem na efekt, jednotlivé skladby mají vytvořit dojem skvělé propracovanosti, bombastičnosti, super nápadů, ale výsledek je nesourodá patlanice. Dále od pravdy s takovým tvrzením ani být nelze. Kapela se po celou dobu trvání desky drží v zajetých kolejích, vystřelují jeden vynikající riff/akord za druhým a vy se podvědomě škodolibě těšíte, až jim něco nevyjde. O to větší překvapení čeká na konci desky, kdy zjistíte, že těm talentovaným parchantům vyšlo úplně všechno. A to nepočítám produkci, která se nachází na pomezí švédské chřestivosti (pomáhá sludgei) a finské melodic death metalové čistoty (Insomnium(!), vybraná alba Amorphis).
Spousta lidí na mne bude nechápavě zírat, jestli stárnu tak rychle, či co, ale v tomto případě nelze jinak. Doporučuji pro milovníky progressivu, postu, melodické obdoby sludge, melodic death metalu v netradičním, jemnějším pojetí a fandy dobré muziky jako takové. Nejlepší skladby vypisovat nebudu, stačí, když vypíši seznam skladeb. 10/10.
Čas: 60:40
Ghost Brigade se vracejí zpět s albem „Isolation Songs“. Opět masivně ovlivněni sludgem, stoner metalem (to už v případě tvorby GB hodně okrajově, až takřka vůbec) a hlavně – žánrem, kterému se v současné době vcelku holduje – post metalu. Víte, ihned jakmile to na vás v jedničce „Suffocated“ kytaristé Tommi Kiviniemi a Wille Naukkarinen vybalí se svými tklivými vybrnkávkami, následovanými sludgeovým valícím se riffem ve stylu nasranějších partů Mastodon, chápete, že Ghost Brigade budete buď milovat, nebo nenávidět. Nepřeslechnutelný Gothenburg, počítaný na kalkulačce Meshuggah s úzkostlivě přesnými bicími (Veli-Matti Suihkonen), vyřvaný stoner vokál frontmana Manne Ikonena, naprosto jasný písničkový zlom mezi slokou a refrénem. Melodické, finské, a přesto – svým způsobem unikátní.
Pokud jste neslyšeli předchozí nahrávku, jistě si všimnete, do jaké míry je v refrénu přítomna melodická podobnost s novější tvorbou nejmenovaných kluků ze švédského města Avesty, pokud již máte s kapelou tu zkušenost, znovu je poznáte a objevíte skryté krásy, které tito talentovaní hudebníci nabízejí. Pokud vám kvalita otevíráku přišla tak trochu kulhavá (druhý poslech vše spraví), věřte tomu, že Ghost Brigade neponechávají nic náhodě a tasí ihned kalibr z nejtěžších – vybrnkávaným riffem začínající rádoby baladu „My Heart Is A Tomb“, ze které se posléze vyklube svižná metalová skladba, která se nebojí zjemnit, přitlačit, představí surové growly, na něž se nikdo nebojí nabalit cleany (mimochodem skvělé, skvělé a ještě jednou skvělé), jež Jonasovi tak trochu natrhávají zadnici, a to mám Katatonii HOOODNĚ rád. Naprosto vynikající hitovka, s dokonalým střídáním tlaku a uvolnění, přičemž od druhé poloviny skladby se snadno můžete ocitnout někde uprostřed. Manne vás klidně ukolébá, aby vás záhy naprosto surově seřval. Svěží, melodické, chytlavé a přesto - nevtíravé.
Pokračujeme tesknou „Into the Black Light“, jež je kupodivu ještě mnohem smutnější. Inu, slunce ve Finsku takřka nesvítí, ulice pokrývá popelavě šedivý prach, tráva pomalu ani nemá zelenou barvu – tak se pak divme, že se to Ghost Brigade tak hezky hraje. Skladba určitě překvapí přepočítanou rytmikou (ano, opět se zde objevují prvky post(u) a jeho manýry, které mimochodem zbožňuji). Trojka se však na rozdíl od dvojky nikterak nerozjede, a nahrazuje tak plně baladický účel pro celkové zklidnění nahrávky. To beru, melodicky skvělé a být na jiném albu, byla by to jednoznačně nejlepší skladba. Originální vokální motiv v refrénu, říkám si v duchu.
„Lost In A Loop“ – stoner si podává ruku se sludgem, představuje první trochu „chlapáčtější“ skladbu s drsnými zabordelenými riffy, alespoň do doby, než.. no vidíte, a jsme zase u toho. Ve druhé polovině skladbě se ozve uklidňující a povznášející zvuk cella, a Ghost Brigade opět sáhnou po mollových riffech, čímž se opět dostávají do žánru post metal. Když si teď uvědomíme, kolik že se nám to žánrů již střídá na tomto albu (přičemž melodický doom je v několika válech přítomen stoprocentně rovněž), výsledné číslo hezky ilustruje pestrost alba.
Přesto bych nerad, aby vznikl dojem, že „Isolation Songs“ je albem na efekt, jednotlivé skladby mají vytvořit dojem skvělé propracovanosti, bombastičnosti, super nápadů, ale výsledek je nesourodá patlanice. Dále od pravdy s takovým tvrzením ani být nelze. Kapela se po celou dobu trvání desky drží v zajetých kolejích, vystřelují jeden vynikající riff/akord za druhým a vy se podvědomě škodolibě těšíte, až jim něco nevyjde. O to větší překvapení čeká na konci desky, kdy zjistíte, že těm talentovaným parchantům vyšlo úplně všechno. A to nepočítám produkci, která se nachází na pomezí švédské chřestivosti (pomáhá sludgei) a finské melodic death metalové čistoty (Insomnium(!), vybraná alba Amorphis).
Spousta lidí na mne bude nechápavě zírat, jestli stárnu tak rychle, či co, ale v tomto případě nelze jinak. Doporučuji pro milovníky progressivu, postu, melodické obdoby sludge, melodic death metalu v netradičním, jemnějším pojetí a fandy dobré muziky jako takové. Nejlepší skladby vypisovat nebudu, stačí, když vypíši seznam skladeb. 10/10.
Čas: 60:40
Seznam skladeb:
- Suffocated
- My Heart is a Tomb
- Into the Black Light
- Lost in a Loop
- 22.22 Nihil
- Architect of New Beginnings
- Birth
- Concealed Revulsions
- Secrets of the Earth
- A Storm Inside
